Tajná šifra mistra Leonarda - odhalena v květnu 2006 (2)

Člověk, kterému by měly být přiznány zásluhy za ukotvení křesťanství v pevných základech, je římský císař Konstantin. Byl to on, kdo nějakých 325 let poté, co byl Kristus poslán Římany na smrt, podporoval a uznával důležitost evangelijních textů. Co zůstává nejisté, je to, zda byla po Kristově smrti evangelia, jež byla původně sepsána hebrejsky, přeložena do řečtiny ještě předtím než si Konstantin uvědomil jejich důležitost. V člověku nutně narůstá podezření, že byla původně napsána hebrejsky, ale ona byla napsána řecky. Toto je tedy důležitá otázka – zda překlady provedli řečtí, nebo až římští překladatelé.

Je psáno, že Konstantin věřil v důležitost evangelijních textů, a také v to, že Hebrejec v nich popisovaný by skutečně mohl být synem božím. V té době, kolem roku 325, byl ještě stále jedním z všemocných bohů řeckého panteonu Zeus. V řečtině by „syn Dia“ (v angl. „Son of Zeus“) bylo vyslovováno jako „Ios-Zeus“. To zní velice podobně jako pozdější transliterace Kristova jména na „Iesous“, což se později v angličtině přeměnilo na Jesus (tj. Ježíš). Ale nepřehánějme, vždyť jde jen o původní mluvenou podobu jeho jména. Ta neměla a nemá šanci změnit to, kým byl, nebo fakt že skrze něj promlouval Stvořitel vesmíru. Doopravdy důležité je zde to, že se jeho jméno zdá být odvozeno od řeckého významu „Syn Všemocného shůry“.

Jako by se Konstantin v souvislosti s „Iesousovými“ učeními dozvěděl něco velice případného – a to ve chvíli, kdy (jak nás učí historie) on a jeho armáda něco spatřili na noční obloze.

To, co na nebi uviděl, později popsal jako obrovskou věc připomínající řecké písmeno ksí (tvarem stejné jako naše „X“). V oblasti jeho středu se prý nacházel další jev, který podle Konstantinovy vzpomínky vypadal jako písmeno „P“. Z jeho popisu nebeských těles vyvozujeme, že byl skálopevně přesvědčen, že důležitost a moudrost, kterou měl díky tomu získat, byly odvozeny od Iesouse. Konstantin pojmenoval souhvězdí (zde na obrázku) „Chý-ró“, což se později vyslovovalo jako „Christos“ (a to je zase podobné anglickému „criss-cross“) a později „Kristus“. Je ironií, a uvědomuje si to pouze minimum lidí, že „posvátný kříž“ na Kristově obloze nemá absolutně nic společného s křížem, na kterém byl ukřižován.

V souladu s tehdejší tradicí bylo běžné, že jména osob v sobě nesla i charakteristiky pojmenovaných. Například „Hermes, syn Atlanta z Plejád.“ Nebo v případech, kdy byla osoba považována za význačnou, např. „Hermes, třikrát veliký.“ To samé, zdá se, platilo od dané přelomové chvíle i o Iesousovi – ten byl od té doby zván „Iesous Christos“. Pak nemůže nikdo popřít a ignorovat, že jeho jméno, jak je zdá, znamená:

„Syn Všemocného (shůry) z útvaru připomínajícího kříž (nahoře).“

Mohlo by se zdát, že jakmile začalo být povolené čtení evangelií na veřejnosti, tak Římané i Řekové k této důležité osobě citově velice přilnuli. To si žádá otázku: Co Konstantin se svojí armádou viděl na obloze, že to bylo pro celý budoucí křesťanský příběh tak významné a určující? Zde je další nebeská stopa, která by mohla pomoci: V Matoušově evangeliu o počátcích křesťanství se píše:

 Text Matoušova evangelia je nápadně podobný tomu, co lze pozorovat na obloze: 3 králové (v angl. „wise Magi“ tj. „mudrci“), kteří jdou jeden za druhým z východu, aby nalezli hvězdu spojenou s místem narození Krista.

„Tři králové“ (neboli mudrci – trojice astronomických těles) z východu, kteří jsou nasměrováni specifickým způsobem, aby ve svém směru nalezli jedinou hvězdu spojenou s místem zrození Krista.“

Vědci nedávno prokázali, že „Tři králové/mudrci“ vůbec lidskými králi nebyli. Popřemýšlejte na moment o tomto textu. (Popřípadě si vše vyhledejte na internetu). Všechna nebeská tělesa vycházejí na východě, a odpověď, která se několika vědcům naskytla, se týká noční oblohy. Ale důležitější je, jak se stalo, že byla tato trojice fenoménů později spojena s neobyčejnou „moudrostí“ v Matoušově evangeliu?

Někteří čtenáři už možná tuší, co by oni „tři mudrci“ mohli představovat. Kvůli citlivosti tohoto materiálu a toho, co by mohlo být překvapivým finálním řešením, dává autor přednost tomu nechat prozatím staré texty stranou a nečinit ukvapené závěry – o této věci se bude ještě jistě v budoucnu hovořit.

Pravda o „svatém Grálu“ („Sang Real“) je možná úplně někde jinde, v něčem daleko důležitějším, než je přímá pokrevní linie Yeshui. Koneckonců je nejasné, proč by tak vysoce vážený učitel poctivosti a pokory chtěl, aby lidstvo uctívalo jeho pokrevní linii? Pokud mu bylo dáno božské vědění a on sám chtěl šířit slovo mezi všemi národy, pak by nás chtěl jistě poučit o našich pokrevních liniích, nebo ne? Autor rozebírá význam „posvátné pokrevní linie“ v jejím jednoduchém kontextu. Není to nejvyšším tajemstvím toho, kým jsme a možná i odkud přicházíme? Co když jsme potomky nebeských bytostí, které tak řečeno „přišly shůry“? Pokud je to tak, pak jsme si všichni rovni, nezávisle na rase či pohlaví. Všechny formy diskriminace a otroctví, které byly dříve běžné, proto musely být vytvořeny až zde.

Naskýtá se tak důležitá otázka, zda tehdejší církve a tajné společnosti chránily něco čistého a krásného, nebo… něco strašlivého a zničujícího.

Narůstající počet důkazů, které se nyní objevují, silně naznačuje, že Leonardo Da Vinci mohl mít přístup k nějakému zdroji nedocenitelného ztraceného vědomí. A také to, že si mohl uvědomit dosah a význam zpráv ukrytých v posvátné geometrii.

Renesanční společnost byla příliš upjatá, než aby rozumově uchopila prastarý manuskript, který byl údajně v konfliktu s tradičním náboženstvím – nota bene v době, kdy bylo svaté písmo považováno za úhelný kámen právního systému.

Zmiňovaly se biblické texty někdy o legendárních létajících discích starých Egypťanů a Sumerů? (Tyto byly zobrazeny jako kotouče s křídly, která naznačovala, že byly schopny letát.) Wayne nalezl jasné důkazy, že zmiňovaly. Ve výtiscích bible vyhotovených před více než stoletím jsou jevy na obloze, které se, jak popisuje Ezechiel, od severu přibližovaly přímo k němu, původně popsány jako čtyři oddělená létající „kola“. „Každé z nich bylo kolo uvnitř kola, obě položená na stranu.“ Podle těchto textů také vydávala podivné zvuky a vydávala zvláštní zápach.

Wayne se v této souvislosti zmiňuje, jak tuto údajnou událost líčí moderní biblické verze. V nich se píše, že to byla kola, která se navzájem „KŘÍŽILA“, což se od původního popisu velice liší a odvádí to tak naši pozornost od tohoto místa v textu, které by nám jinak přišlo velice zajímavé, protože možná popisuje létající stroje. Teologové trvají na tom, že Ezechielovo svědectví byla pouze vize. Je ale nanejvýš zvláštní, že by si člověk při popisování snu či pouhé vize tak živě vybavoval detailní zvuky a vůně, nemluvě o tom, že jasně určil, že kterého směru k němu tělesa letěla. V tomto momentě je na místě se zeptat: Co dává někomu právo v takto cenném starověkém svědectví provádět tyto, byť drobné, změny, které pak už navždy změní jeho smysl?

Autor se domnívá, že na pěti zde uvedených nejznámějších Da Vinciho malbách je ukryto něco úžasného. To, co se právě chystá odhalit, může mnohé z vás znepokojit – zpochybnit vaše domněnky a přesvědčení, ale jelikož jde o záležitosti konstruktivní a ryzí, autor se domnívá, že to stojí minimálně za přečtení, pokud ne za zamyšlení. Vždyť téměř všechno to, co dnes považujeme za tradiční náboženství, bylo v minulosti obyčejnými smrtelníky nesvatě překrucováno do soudobé podoby, století za stoletím docházelo ke změnám, až se původní smysl a význam dočista vytratily. Nastal čas, abychom si právě tyto zapomenuté významy připomněli a ověřili si je ve světle historických záznamů. Nejen v biblických pracích, ale ve všech svatých knihách.

Za zmínku také stojí Leonardova neskutečná sbírka vynálezů, které přímo vyhotovil nebo alespoň navrhl. Mnohé z nichž jsou totiž předobrazy moderních výdobytků a nejdůležitějších vynálezů 20. století.

Je to náhoda? Nebo by bylo naprosto absurdní se domnívat, že Da Vinci byl členem tajné společnosti, která měla přístup ke starým rukopisům obsahujícím záznamy o historických technologiích dávné a dlouho zašlé velice pokročilé civilizace?

Ale pozor, je tu jeden „háček“.

Co když tyto záznamy nezachycovaly dějiny a technologie strojů z tohoto světa?...

… ale z historie nějakého jiného světa, který už je pryč?

Pokud je na této domněnce i jen zrnko pravdy, nemohlo se v onom rukopise nacházet kromě technologických nákresů a piktogramů také to, kdo tito lidé, kteří těmito stroji původně disponovali, byli a odkud pocházeli?

Tajný kodex bezpečně ukryt

Wayne zde vyvěsil několik legendárních maleb, o kterých se již v minulosti tvrdívalo, že jsou nějak spojené s tajným věděním. On sám přidal několik do očí bijících stop, o kterých se domnívá, že pomůžou čtenářům v tom, aby šifru sami rozlouskli.

Aniž chce své poznatky zveličovat nebo z nich dělat senzaci, Wayne si je jistý, že nalezl velice věrohodné a přijatelné řešení. V Leonardových malbách totiž našel zakódovaného něco, co se opakuje i v dalších známých uměleckých dílech – takových, které rovněž obestírá tajemno… našel skutečné kódování Da Vinciho šifry.

Je přesvědčen, že to, co našel, má nesmírnou cenu, takže si vytvořil důkazní kopie, které bezpečně ukryl – zamkl v trezoru, a vytvořil seznam lidí, webmasterů a knihoven, kterým ho rovněž předal, takže pokud mu bude bráněno v jeho uveřejnění, udělají to tyto jeho záložní zdroje.

Skutečnosti, které budou brzy odhaleny

Vzhledem ke skutečnosti, že ve světě žije celá řada nadšenců pro Da Vinciho šifru, kteří se domnívají, že tajemství spočívá v jeho slavných obrazech, tak je možné, že některý z nich přijde na ono „velké odhalení“ sám – bez mé pomoci. Z tohoto důvodu bych rád zmínil, že dotyčné závěry už byly opatřeny autorskými právy. Ti, kteří prolomí kód se budou se jistě rádi chtít pochlubit, tak samozřejmě mohou učinit a autor proti tomu nemá – pokud se bude jednat o krátkou dobu uveřejněné informace na webových stránkách – žádných námitek.

Zdá se, že v období renesance tu byli i další umělci, kteří byli údajně členy tajných společností. I na jejich malbách se prý objevují stopy, náznaky a vodítka. Nejznámějším a nejfrekventovanějším případem (dlouho před „Šifrou mistra Leonarda“ z pera Dana Browna) byl ten Nicholase Poussina, údajného člena privilegované elity společnosti, který prý schraňoval tajemství týkající se „Svatého grálu“ a vodítka zanechal ve svých obrazech.

Poussinovo velké tajemství na britském monumentu

Od počátku roku 2006 si značnou pozornost soukromých luštitelů šifry vydobylo historické místo ve Velké Británii. Vytesaný monument se nachází na soukromém pozemku velkostatku jménem Shugborough poblíž Staffordu, v srdci hrabství Staffordshire. Zde se nachází poslední dílek skládačky, a ten by vám měl pomoci rozklíčovat skrytou geometrii a význam toho, co je zašifrováno v malbách na této stránce.

Pod sochou se nacházejí záhadná písmena:

     O. U. O. S. V. A. V. V.
D.                                         M.

Konečné stopy k vyřešení záhady jsou:

Některé geometrické tvary na soše na tento nápis ukazují jako šipky a naznačují to, co lze nalézt „v jádru“ posvátné geometrie.

Posledním vodítkem je neobvyklá báseň. Wayne se snaží nalézt někoho, kdo by dokázal rozluštit anagram (přesmyčku) níže, a pokud by se to někomu podařilo, dejte mu prosím vědět.

Prostudujte předposlední řádek výňatku z textu – jde o verš, který pochází z básně Anny Sewardové z 18. století. Báseň nese název The Stan of Lichfield a obsahuje dva řádky (první a třetí), o nichž se tvrdí, že slouží jako anagramy skrytého tajemství. Báseň zní:

Out yo‘U’r Own Sweet Vale Alicia, Vanisheth Vanity

Shepherds of Arcadia

twixt ‘D’eity and ‘M’an

thou Shepherdeth the Way.