TAJNÁ HISTORIE CIA, NSA A DIA - VYŠETŘOVÁNÍ MIMOSMYSLOVÉHO VNÍMÁNÍ (2)

Linda: A Annie, mohu na chvíli vložit váš vlastní citát z rozhovoru s doktorem Nolanem? Řekl ti: "Setkal jsem se a pracoval s mnoha pacienty Kita Greena a důkladně jsem se seznámil s příslušnými lékařskými údaji. Tito lidé byli zraněni. Viděl jsem fyziologické důsledky poškození, které utrpěli." To je pravda. Souhlasí s Kitem Greenem, že v mnoha případech to vypadá, jako by šlo o nějaké elektromagnetické pole. Nyní pokračuje doktor Nolan: "Vedlo to k zánětům a dalším biomarkerům v jejich tělech, které lze pozorovat na magnetické rezonanci, v tkáních, v krvi. Nyní pracujeme na genetické i epigenetické složce," říká Dr. Nolan. "Jsem si poměrně jistý, že jsme jediní jedinci v oboru, kteří se tímto zabývají." Píšete, že pomocí mapovací technologie, kterou je Nolanova laboratoř proslulá, mapují technici DNA Greenových pacientů a jejich imunitní systém. Na základě biologických dat hledají mezi pacienty vzorce, aby vytvořili ucelenou teorii. Pak následuje toto: Dr. Nolan: "Imunitní systém může zachytit všechny druhy traumat. Každá událost, která se vám stane, je zaznamenána imunitním systémem, který následně vytváří biologickou databázi. Každá operace nebo včelí bodnutí," říká doktor Nolan. "Každá příhoda H1N1, chřipka, nachlazení, alergie nebo neštovice - to vše imunitní systém zaznamená a zaznamená." Pak vysvětlíte, že díky technologii, která vzniká v Nolanově laboratoři, budou lékaři pravděpodobně brzy schopni odebrat snímek krve člověka a přečíst historický záznam jeho fyziologického života. To je z vaší neuvěřitelné knihy. A obracím se na vás, protože jsem měl pocit, že je to jedna z nejdůležitějších částí vaší knihy.

Annie: "Nemohu s tebou souhlasit víc, Lindo. Napsala jsem 425stránkovou knihu a musím říct, že právě těchto několik stránek ze kterých citujete, patří pro mě k těm nejpozoruhodnějším, a to ze dvou důvodů. Zaprvé, je to měna přímo tady. Myslím tím, že se to děje tady a teď. A to je pozoruhodné. A protože jsem člověk, jehož poslední kniha byla o instituci "DARPA" - "Agentuře pro pokročilé obranné výzkumné projekty", která byla finalistou Pulitzerovy ceny, a protože jsem se dozvěděl o mimořádném technologickém pokroku "Ministerstva obrany", když uvážíte, co jsme schopni udělat s bio-nano technologiemi v prostředí armády a zpravodajské komunity, a podíváte se na program, který jste právě popsala a který vychází přímo z úst doktora Garryho Nolana, je to pro mě velká novinka.

A překvapuje mě, že to tak trochu proklouzlo pod radarem. Jsem ráda, že jste na to upozornila, a myslím si, že lidé možná nejsou úplně připraveni se s takovou věcí konfrontovat. Vraťme se na chvíli zpět. Vezměte si, že od pravěku až po moderní dobu ovlivňovaly pověry a magie národní bezpečnost stejně jako dnes věda. Představte si tedy, že nám věda dokáže dát odpověď na otázku, která byla vždy odsouvána k pověrám a magii. Co když nám věda dokáže říci něco jiného? A to je to, na co si myslím, že jste při čtení těchto několika stránek narazili, víte, že vás to nadchlo.

Linda: A Annie, přímo to souvisí s dnes již poněkud proslulou, alespoň díky reportážím, které jsme s Johnem v posledních dvou letech dělali na rádiu PHENOMENA, vědeckou a technickou zprávou U. K. Eyes Only DI-55 o neidentifikovaných leteckých jevech (UAP), která byla v roce 2000 předána řediteli "Ministerstva obrany", aniž by o ní kdokoli z nás cokoli věděl. Poté byla zpráva velmi potichu odtajněna v roce 2006. A nikdo, včetně Nicka Popea v Anglii, který pracoval na "Ministerstvu obrany", nevěděl, že byla odtajněna. Pak to bylo v období 2012-2013, kdy John Burroughs extrémně onemocněl záhadným srdečním selháním a v tomto období jak Kit Green, tak Hal Puthoff, Nick Pope a někteří další - nakonec jsme dostali nejprve kousky té původní 460stránkové vysoce utajované britské zprávy o frekvenčních emisích UAP, o kterých nám tehdy řekli, že jsou definovány jako terahertzové frekvence vysílané z neidentifikovaných leteckých jevů.

A v té 460stránkové zprávě, se příloha "F" velmi těžko hledá dokonce i v Národním archivu Velké Británie - ale je tam a já jsem jí zveřejnila, aby si to lidé mohli sami přečíst. Uvnitř zprávy DI-55 se pod podtitulkem "Mentální účinky" píše. A pak to pokračuje o "Rendleshamském incidentu" a mluví se tam o frekvencích vysílaných neidentifikovanými leteckými jevy a říká se tam, že tyto frekvence mohou manipulovat s lidskou myslí a poškozovat lidské tkáně. To přímo souvisí s větami, které vám řekl doktor Gary Nolan, když o pacientech Kita Greena říká: "Viděl jsem, že tito lidé byli poškozeni. Viděl jsem fyziologické následky poškození, které utrpěli". A že se na základě případů Kita Greena domnívá, že byli vystaveni působení nějakého elektromagnetického pole, které způsobilo následky v mysli a těle. Přímo ve vaší knize to spojuje to, čemu budeme říkat britská přísně tajná zpráva o UAP s tím, co se stalo Johnu Burroughsovi.

Annie: Ano, přesně tak. A chci říct, že opět mluvíme o vědeckých faktech, ne o science fiction, i když to zní jako science fiction. Víte, zajímavé je, že pokud chcete zaujmout skeptický přístup k terahertzům, UAP a poškození tkání, můžete zaujmout přístup, že se jedná o pokročilé technologické zbraně. A to je samozřejmě částečně Greenovo shrnutí, protože strávil, jak jste zmínil v úvodu, desítky let prací ve výborech "Ministerstva obrany", jako je Tigerův výbor při DIA, který studuje pokročilé technologie. Takže jsem se dozvěděl, že s vědci z "Ministerstva obrany" je vždycky nějaká domluva. To znamená, že existuje hypotéza "Co to je?". Ale pak je tu tvrzení: "Pravděpodobně jde o vyspělou technologii." A to se mi líbí. Ale samozřejmě podtextem toho všeho, o čem člověk píše, když píše o jevech, je větší otázka a stejná otázka, kterou tak zajímavě položil Andrija Puharich už v padesátých letech:

"Je to zevnitř, nebo zvenčí?".

A to je opět důvod, proč je toto téma tak polemické. Mohu vám říci, že jako reportérka z oblasti národní bezpečnosti, která žije mimo svět, v němž žije mnoho vašich posluchačů, kteří sledují mnoho těchto příběhů, právě odtud pramení ta polemika, protože jakmile zmíníte "zvenčí", mluvíte o nadpřirozenu, a lidé se rozprchnou. Fascinovalo mě však, že Green, Puthoff a další velmi pečlivě nazývali anomální psychické jevy nadpřirozenem  na rozdíl od paranormálních jevů, protože to umožňuje diskusi založenou na myšlence, kterou nazývají analogií s Mozartem. A to by bylo, že Annie nemůže zpívat ve sprše, ale posloucháte hudbu, kterou složil Mozart, a uvědomíte si, že někteří lidé jsou nadpřirození. Tam, kde se to u Johna komplikuje, je myšlenka, kterou mi vysvětlili Nolan a Green, a to je myšlenka antény. A myslím, že by nám o tom John mohl říct víc, protože má, víte, zkušenosti z první ruky.

John: Proč posluchačům nedefinuješ, co je to anténa, než budu pokračovat?

Annie: No, oni jsou - Green, Nolan a další, kteří na tomto projektu pracují - zatímco hledají genomiku nadnormality. Zjišťují, že na FMRI - to jsou snímky mozku s velmi vysokým rozlišením, které jsou nyní dostupné díky pokročilým technologiím - vidí vzory ve snímcích mozku jedinců, kteří údajně disponují "vzdáleným viděním", jak říká Green, a vidí to jako jakýsi shluk, jako marker, chcete-li. A říkají tomu "anténa". To naznačuje, že jde o jakýsi poetický maják, chcete-li. Jinými slovy, určité - a pak zase můžete tuto smyčku uzavřít tím, že řeknete: "No, vzpomeňte si na analogii s Mozartem," víte? Annie neumí zpívat ve sprše, takže nemá anténu - Mozart anténu měl. Ale pak můžete tak trochu odbočit a říct: "A k čemu se ta anténa připojuje?" A pak můžete říct: "K čemu se připojuje?". A tady si každý vědec, který pracuje v tomto světě a má velkou reputaci a spoustu zkušeností, dá velký pozor na to, jak tyto věty dokončí.

John: Správně. A nejvíc mě zaujalo, že to dokonce vytáhli na vás. Víte, oni se vlastně cítili dost pohodlně na to, aby - nic proti vám - jenom fakt, že to začnou uvádět. Protože bezpochyby chtějí, aby ten program byl předložen veřejnosti, aby ho začala trávit, souhlasíte?

Annie: Ano, chci říct, a opět se to vrací k tomu, víte, že jsem měla nějaké informace, které jsem měla, a zeptala jsem se na ně Greena, a postupem času - během našich průběžných hodin rozhovorů jsme si vytvořili vztah, který ho zřejmě natolik uklidnil, že se mnou o tomto programu dále diskutoval. A já jsem se cítil docela poctěn, že mám tento příběh k dispozici, protože jsem si byl vědom, že nikomu jinému nebyl vyprávěn v takové šíři. A cítil jsem, že se opravdu chci ujistit, že jsem ho do vyprávění zapsal způsobem, který slouží vyprávění a tak trochu ctí záměr, s nímž mi ho strany vyprávěly. John Burroughs je 1 ze 70 "antén" - případy, které studoval Kit Green, M. D. ze CIA. Protože se opět jedná o velmi citlivé téma. A tak když jste se mi svěřil, že jste jedním ze 70-ti případů, víte, trochu mi spadla čelist.

John: Přesně tak. A důvod, proč o tom mohu mluvit otevřeněji, jsou částečně dva. Jedním je skutečnost, že to Puthoff a Green prozradili. Druhá věc je, že se k tomu přiblížila další osoba, která byla se mnou. A Green a Puthoff nás oba oslovili. A to, co mi Linda chtěla vysvětlit, je, že jsme vystoupili na konferenci Stevena Bassetta, bylo to slyšení občanů v roce 2013 (National Press Club, Washington, D. C., a Linda i John tam prezentovali důkazy týkající se případů UAP/UFO), a oni to připravili přesně tak, jako kdyby to bylo skutečné slyšení před Kongresem. A byli tam i bývalí členové Kongresu. A my jsme sepsali náš spis a prošli jsme si ho. Skutečná reakce lidí, kteří seděli v panelu, včetně jednoho, který byl zapojen do MKULTRY, jestli tomu můžete věřit nebo ne - což jsem v té době nevěděl, ale byl americkým senátorem (Mike Gravelle - Aljaška), a začal nás grilovat.

Začal se nás vyptávat, jako bychom věděli víc. A my jsme to tak trochu věděli, ale v té době jsme to tak trochu nevěděli. Ale poté, co jsme vystoupili, kontaktoval Dr. Green právníka, který tam byl s námi, Pata Frascognu z Mississippi, a nabídl mu pomoc. A Linda tím chtěla naznačit, že se Linda setkala s doktorem Greenem a Halem Puthoffem. Také jsem byl dole v laboratoři Hala Puthoffa. Vzal mě tam a seznámil mě s určitými věcmi. Ale v podstatě zasáhli a udrželi mě při životě na základě svých znalostí toho, co na mě působilo a jak to na mě působilo. A pak také provedli nějaké testy. Chci říci, že to bylo provedeno, když jsem měl operaci srdce a tak, ale pointa je - prostě mě to úplně zaskočilo, že byli ochotni to otevřít, protože, jak jste řekl trochu dříve v rozhovoru, jste překvapen, že se toho nechytilo více lidí a nezačali se více ptát.

Annie: Víte, celé to téma je lidem nepříjemné. Chci říct, dovolte mi to přeformulovat. Jako že pokud jste v tomhle světě, tak vám (fenoménová témata) naprosto nevadí. Strávila jsem hodiny s Uri Gellerem v jeho domě v Londýně. Strávil jsem s ním několik dní v jeho domě v Izraeli s jeho ženou a celou jeho skupinou lidí, víte, a skončili jsme v Netanjahuově domě. Jsou lidé, kteří se super dobře baví o světě, v němž je psychokineze, mimosmyslové vnímání, UAP, běžným tématem a hádankou, kterou je třeba prozkoumat. Ale paralelně s tím existuje ještě jeden svět, svět, ve kterém trávím mnohem víc času, který má, víte, tak trochu kopřivku, když se o některém z těchto témat mluví, prostě otevřeně. A napsala jsem dost knih a cítím se ve svých reportážích natolik dobře, že mi - upřímně řečeno - je celkem jedno, co si o tom myslí ostatní. Ale jsem naprosto otevřený k tomu, abych se těmito myšlenkami zabýval, protože zjišťuji, že uzavřená mysl je nebezpečná mysl. S tím však většina lidí nesouhlasí. Ve své knize píšu o ovcích a kozlech jako o tomto přirovnání.

A kozy začínají být velmi, velmi zastrašující. Jak uvádím v knize, kterýkoli ze skeptiků, s nimiž jsem dělal rozhovory, mě znovu a znovu rozcupoval a opakoval stejný koncept toho britského statistika, o němž jsem mluvila dříve, že každý, kdo se chystá uvažovat o těchto tématech, je nějakým způsobem intelektuálně méněcenný. Na lidech jako Green, Puthoff, Nolan, Vallee je pozoruhodné, že jsou ve svém myšlení tak daleko a mají desítky let zkušeností jako fyzici, vědci, neurobiologové, astrofyzici. To jsou někteří z těch, kteří mají prověrku na stupeň přísně tajné déle než kdokoli, koho znám a s kým jsem dělala rozhovory, a to jsem dělal rozhovory s prezidentovými vědeckými poradci a laureáty Nobelovy ceny. Takže pro mě jsou to opravdu zajímavé věci a mnohem víc mě zajímají, než abych se jich bál.

Vědci z Lawrence Livermore pracují s Uri Gellerem, doma strašili vznášející se koule a dokonce i černý havran

Linda: Annie, na straně 178 ve vaší kapitole "Nevědomí", kde přecházíte k tomu, co jsem považovala za asi nejzajímavější část o Uri Gellerovi, o které jsem nikdy předtím neslyšela, říkáte: "V zimě roku 1975 byl Uri Geller v severní Kalifornii, kde pracoval na projektu v Lawrence Livermore. A Kit Green sloužil jako smluvní pozorovatel pro CIA, která za tímto výzkumem stála. A že se stalo to, že vědci uspořádali experiment v laboratoři v sousedství Lawrence Livermore ve starých dřevěných kasárnách z II. světové války na pozemku Kalifornské univerzity. Měly proběhnout dvě sady experimentů. Při prvním testu byly na cíl vystřeleny lasery s vysokou wualitou. Otázka zněla - mohl by Uri Geller tento paprsek rušit? Při druhém testu vědci umístili magnetické karty počítačových programů do olověné nádoby a zapečetili ji. Mohl by Geller ovlivnit to, co bylo uvnitř?" Zajímalo by mě, zda byste nyní mohl posluchačům vysvětlit, co Geller dokázal udělat s něčím, co by se vám zdálo tak složité a komplikované? A jaké pak byly důsledky ESP a PK na vědce pracující tam v Lawrence Livermore, kteří byli vystaveni Uri Gellerovi a těmto testům?

Annie: No, je to mimořádný incident, a mluví to k situaci Johna Burroughse, protože je to v podstatě příběh vzniku Kita Greena, jeho zájmu o tyto anomální události, kdy se lidé zranili, kdy máte nějak ovlivněnou mysl a tělo anomální situací. V knize o tom píšu tak, že používám takzvaný Thomasův teorém, což je citát, myšlenka, že pokud lidé definují situace jako reálné, jsou reálné i ve svých důsledcích. A stalo se to, že livermorští vědci provedli s Gellerem tu sérii výzkumů o PK. Chtěli zjistit, zda by byl schopen narušit jemný elektronický systém řekněme jaderné rakety ICBM. A dělali s ním různé experimenty a zjistili, že jeho PK funguje pouze na velmi krátkou vzdálenost, nikoliv na dálku. Ale mnohem zajímavější a důležitější pro příběh, o kterém teď mluvíme, je to, co se stalo, když se vědci vrátili domů.

Když jste jaderný vědec, máte takzvanou prověrku Q a máte svého pozorovatele, chcete-li, průvodce. A když se hlásíte do práce v Lawrence Livermore Nuclear Laboratory, musíte svému pečovateli říct, jestli se vám během vaší nepřítomnosti stalo něco divného. Tohle bylo samozřejmě připraveno pro něco jako sovětskou intervenci. Ale pozoruhodná situace, která se v tom vyvinula během těch několikadenních zkušeností s Gellerem, byla, že tři nebo čtyři nebo pět vědců v některých nocích přišlo a hlásilo se do práce a vyprávěli opravdu podivné příběhy o věcech, které se staly v noci u nich doma. Patřily k nim i jakési koule vznášející se u stropu na chodbách. Jeden z jaderných vědců hlásil, že viděl velkého černého havrana na konci sloupku své postele. Dobře, jsou sedmdesátá léta, řeknete si, možná v tom byly drogy. Ale ten muž také řekl, že to viděla jeho žena. A tak se průvodce, který byl styčným důstojníkem AEC, začal opravdu obávat a zavolal CIA.

A kdo jiný byl vyslán, aby vyšetřil, co se děje, než Kit Green. A ten mi řekl, že zjistil, že tito vědci s prověrkou Q nejsou blázni. Nebyli na drogách. Když máte prověrku Q, nemůžete brát drogy. Vědci zažívali něco, co on nedokázal vysvětlit. A tak nahlásil bezpečnostnímu oddělení CIA, že se jedná pouze o anomální situaci. Ale zaselo to v něm semínko, jak říkal, a v průběhu desetiletí začal sbírat podobné příběhy. Příběhy, kdy mysl lidí ovlivňovali tito jedinci, kteří mají anomální mentální jevy, jakési schopnosti. A také Green začal sbírat příběhy o lidech, kteří byli ve své fyziologii, jako John Burroughs, ovlivněni zážitky s nevysvětlitelnými, neidentifikovanými vzdušnými jevy - UAP.

Linda: Takže, Annie, když jdete na dřeň manželům, kteří oba viděli to, co nazývali "ztělesněná ruka rotující ve vzduchu jako hologram", volně se vznášející nad postelí v noci, ruka zabalená do jakési šedé látky. Místo ruky měla paže hák. A onen vědec vyprávěl o hrůze, když viděl, jak se tento hák vznáší nad nohama jeho postele a jak se otáčí. A že vy jste v rozhovoru s Kitem Greenem, Halem Puthoffem a Russellem Targem vyslovili několik poznámek, že to možná byla ve skutečnosti mimozemská inteligence, která se snažila vědcům v livermorském programu říct: "Chceme, abyste přestali experimentovat s atomovými bombami." A že jste se na to podívali.

Annie: No, nevím, jestli mi to Green a Puthoff někdy řekli. Ale bylo to jejich shrnutí toho, co vědci říkali. A dva z těchto vědců z programu odešli. A teď, aby si reportér uvědomil, jakým způsobem o tom informuji, vám jasně řeknu, že to pochází od Greena a od Puthoffa. Uri Geller mimochodem o halucinacích vědců nevěděl, ale spojil mě s jedním z vědců, který se k tomu nechtěl vyjadřovat. A nepodařilo se mi zastihnout ani žádného z dalších vědců, kteří z pořadu odešli. Takže, víte, jako reportér děláte, co můžete, a čtenáři objasníte, kdo co říká a proč. Ale ať už se na tento incident podíváte jakkoli, víte, Hal Puthoff o něm byl informován, Green o něm byl informován, CIA o něm byla informována. Je to nevysvětlitelná anomální událost. A opět, co mi přišlo nejzajímavější - dalo by se také říci, že je to prostě příklad Thomasova teorému, že pokud lidé definují situace, mají skutečné důsledky. Takže kdo ví, jestli se pod tím skrývají psychologické základy. Ale z reportérského hlediska mě fascinovalo, že to u Greena zůstalo. Trápilo ho to. Chtěl vysvětlení. A o padesát let později se snaží toto vysvětlení najít v Nolanově laboratoři s Garrym Nolanem. To je obětavost.

-pokračování-