TAJÍ PŘED NÁMI OBYVATELNOST MARSU?

Státní ředitel MUFON Jim Krug představuje některé přesvědčivé důkazy o tom, že Mars může být schopen podporovat lidský život, ale že je nám tato skutečnost utajována.

-----------------------------------------------------------------

Když nám stále opakují totéž, nakonec se domníváme, že mají pravdu, aniž bychom o tom dále přemýšleli. Tento postup je nebezpečný zvláště ve vědě, protože pak se naše přesvědčení zakládá na dogmatu bez dostatečných důkazů. Nechali jsme se takto samolibě ukolébat i ohledně atmosféry Marsu? Zatímco vědci a sdělovací prostředky rutinně odmítají a shazují zdánlivě bizarní zprávy o tajných misích na rudou planetu, společné rysy jednotlivých svědectví mohou ukázat potenciální střípky pravdy. Andrew Basiago, prominentní washingtonský právník, spolu s Thomasem (Williamem) Stillingsem v roce 2011 prohlásili, že jsou součástí projektu „Pegasus“. Tento tajný projekt sponzorovaný CIA teleportoval jeho účastníky počátkem 80. let přímo na Mars. Basiago zašel tak daleko, že tvrdil, že je při dvou „skocích“ na rudou planetu doprovázel mladý prezident Obama! Vědeckou komunitu i mainstreamová média tato „konspirace“ podle očekávání pobavila, načež se na ni rychle zapomnělo. Ale při bližším přezkoumání má jeho zpráva fascinující aspekty. Basiago v minulosti netrpěl duševní chorobou. Naopak, je držitelem pěti titulů, publikovaným ekologickým aktivistou a členem "Washingtonské státní advokátní komory".

Uvedení budoucího prezidenta v dané zprávě vyvolalo údiv. Zajímavé je, že výcvik pro tyto mise – o němž se tvrdilo, že se konal na "College of Siskiyous" – odpovídal Obamovu dobře známému pobytu na nedaleké kalifornské "Occidental College". Podle Basiagových slov budoucí prezident při příchodu na Mars nenuceně podotkl: „No, tak jsme tady.“ To by se dalo snadno přehlédnout, je s podivem, proč by se Basiago namáhal, aby Obamu v této souvislosti zmínil, pokud by jeho přínos nebyl větší. Nehledě na to, že se k tomuto tvrzení hlásil takový "National Enquirer", Bílý dům mnohé překvapil oficiálním prohlášením, že se prezident Obama na podobném projektu nikdy nepodílel. Basiago a Stillings nejsou jediní. V roce 2014 přišel bývalý námořník Randy Cramer s podrobnostmi o tom, co nazval „Projekt Moonshadow“, desetiletý program, v jehož průběhu už byly na Marsu zřízeny pracovní základny. Cramer se na něm podílel jako člen bezpečnostní jednotky, která tyto kolonie chránila před nepřátelskými původními druhy. Nyní existuje nejméně sedm informátorů – včetně vnučky bývalého prezidenta Dwighta Eisenhowera –, kteří uvádějí, že cesty na Mars – ať už prostřednictvím teleportace, nebo tajně vyvíjených letadel – jsou již možné.

Jedním z překvapivých společných rysů všech těchto svědectví je absence skafandrů! Jejich účastníci tvrdí, že na Marsu je modrá obloha a vzduch je možné dýchat. Což ostře kontrastuje s uznávanou skutečností, že atmosféra Marsu má růžové zbarvení a je prosycená CO₂, vykazuje jen jednu stopadesátinu hustoty atmosféry Země. Jaké tedy máme důkazy, že atmosféra Marsu je příliš řídká na udržení života? Je jich překvapivě méně, než jsme se domnívali. Mým počátečním instinktem bylo prozkoumat současné okultace Marsu. Když planeta působí zatmění vzdálených hvězd, jejich světlo je na své cestě k Zemi „filtrováno“ průchodem atmosférou planety, a tak nepřímo odhaluje její složení na základě světelných vlnových délek, které nyní v jejich spektrálním otisku prstu chybí. Tato metoda je shodná s „tranzitní“ metodou, kterou dnes užíváme k objevování a analýze nespočetných extrasolárních planet; astronomům se již podařilo identifikovat složky jejich atmosféry, například u exoplanet Kepler-7b a Gliese 436b.

Ještě musím najít nějaké astronomy, kteří se v dnešní době o tento výzkum pokoušejí, ale pokračují dál v hledání s nadějí, že to někdo dokáže. Od konce šedesátých let do začátku sedmdesátých let se objevilo několik okultizačních studií hvězd, ale všechna použitá data pocházela přímo ze sond NASA vyslaných k Marsu, jako je Mariner 4, na rozdíl od nezávislého potvrzení z pozemních observatoří, na něž čekáme dodnes. William Campbell a Donald Menzel byli ve skutečnosti jedinými vědci, kteří před sondami NASA Viking „prozkoumali“ atmosférické složení Marsu. Koncem 19. století Campbell používal spektroskop, aby odvodil množství kyslíku a vodní páry v atmosféře Marsu, obou bylo méně, než mohl jeho primitivní nástroj registrovat. Tento závěr ostře kontrastoval s jinými dobovými pozorováními, ale Campbellovy výsledky nabyly vrchu.

Ve 20. letech pořídil William Wright do té doby nejpodrobnější fotografie Marsu a věřil, že jeho atmosféra se rozšířila téměř 100 km nad povrch – je tedy 10x silnější, než se domníváme nyní! Interpretace stejných fotografií harvardským astronomem Donaldem Menzelem však vedla k tomu, že dnes přijímáme představu atmosféry na bázi oxidu uhličitého a tenké jako papír. Četl jsem Menzelovu studii, a přestože jde o vysokou matematiku, je založena na předpokladu, že by načervenalé skály Marsu měly vypadat podobně jako pouštní skály Země. Všechny výpočty světa nemohou zachránit potenciálně chybný předpoklad, a přesto toto pojednání z roku 1926 zůstalo konečným závěrem o Marsu až do přímého průzkumu v sedmdesátých letech! (Mimochodem, pokud vám jméno Donald Menzel zní povědomě, byl údajně jedním z původních členů Majestic-12, tajné skupiny badatelů zkoumajících UFO, kterou v roce 1947 založil prezident Truman. Mnozí mají za to, že Menzel sloužil jako veřejný akademický skeptik tajného kolegia.)

Mise NASA Viking 1 a 2, které se k Marsu vydaly v letech 1975-76, jsou považovány za vůbec nejúspěšnější vesmírné sondy. Jejich součástí byly jak umělé družice, tak přistávací moduly, mise nejen prozkoumaly rozporuplnou „tvář“ Marsu, ale přenesly zpět i vůbec první snímky z jeho povrchu. Zajímavé je, že nedotčené fotografie představily překvapivě modrou oblohu podobnou té na Zemi, kterou však NASA rychle „korigovala“ na červenou, kterou známe dodnes, a to pouze několik hodin po vydání původních fotografií. Překvapivě, přistávací moduly Vikingu také pozitivně testovaly mikrobiální život prostřednictvím důmyslného experimentu, při němž byla do vzorků půdy přidána voda a pak proběhl test na plynný dusík coby vedlejší odpadní produkt života. NASA tyto výsledky později zamítla, přestože vědci, kteří experiment vytvořili, trvali na tom, že jeho výsledky jsou platné. Od té doby až dodnes žádná další sonda nebo rover na Marsu podobný experiment neprováděly, navzdory zajímavým výsledkům generovaným těmito nástroji. Kupodivu jsou Viking 1 a 2 také jedinými sondami na Marsu, které vyfotografovaly námrazu na povrchu Marsu, což se zatím žádné jiné sondě nepodařilo.

Spor o barvách byl pouhým počátkem. V roce 2004 vozítka Spirit a Opportunity nesla jedinečná slunečná/barevná kalibrační schémata. Stejně jako u Vikingu 1 a 2 byly fotografie terénu zachyceny ve známých barvách na deskách a úpravy vycházely ze skutečné barevné palety Marsu. Teoreticky. Kalibrační cíle se však na mnoha fotografiích NASA zdály výrazně odlišné od jejich známého zbarvení na Zemi. Vědec Ron Levin z Lockheed Martin fotografie analyzoval a dospěl k závěru, že úroveň červeného světla byla uměle zvýšena, zatímco úroveň modrého světla byla z nějakého nevysvětlitelného důvodu drasticky snížena. Není to pouze špička ledovce? V roce 2014 zavolala žena jménem „Jackie“ do rádia "Coast to Coast AM", že má senzační historku. Při práci v "NASA Mission Control" v pozemním týmu, který přijímal telemetrické údaje od přistávacího modulu Vikingu, Jackie a její kolegové pozorovali dva muže v „ochranných oblecích“ – ale ne objemných jako skafandry NASA –, jak se procházeli po povrchu Marsu, aby zkontrolovali přistávací modul! Jejich živý přenos byl okamžitě ukončen, a když tým vyběhl po schodech nahoru ke stanovišti "Mission Control", Jackie tvrdila, že dveře byly zamčeny a okna rychle zakryta neprůhledným papírem. Kritici poukazují na to, že mise Viking neměla k dispozici živé videopřenosy, takže záhada přetrvává.

Je smutné, že se současná politika NASA týkající se Marsu jeví jako jeden z veřejných problémů. Navzdory předchozímu nasazení čtyř úspěšných roverů, přistávacího modulu "InSight" v roce 2018 a roveru "Mars 2020", který má přistát v roce 2021, oproti původním přistávacím modulům Viking v 70. letech proběhla jen minimální vědecká vylepšení. Kosmická agentura veřejně ignoruje nebo mění vzhledové abnormality fotografované na povrchu Marsu a vyhýbá se potenciálně zajímavým cílům, jako jsou polární ledové čepice nebo oblast Cydonia. V roce 2008 přistál modul NASA Phoenix blíže k severní polární čepičce – nyní se domníváme, že ji tvoří z velké části led – než kterýkoli předchozí přistávací modul. Vědci byli šokováni, když na přistávací vzpěře Phoenixu objevili kapičky něčeho, co vypadalo jako kondenzovaná voda! Přesto bylo oznámení týmem rychle zmírněno, „nic se nedá prokázat“, a žádné plánované mise NASA nejsou nastaveny tak, aby se vrátily kamkoli do okolí pólů.

Sondy nadále selhávají nebo mizí, a ačkoli to při vysoce komplexní povaze průzkumu vesmíru není neobvyklé, počet sond zkoumajících Mars a způsob, jakým některé přestaly fungovat, vyvolává nezodpovězené otázky. Rusové sice na povrchu rudé planety se sondou nikdy nepřistáli, zato je více než deset let fascinuje její asteroidní měsíc Phobos a všechny záhady s ním spojené. Phobos 2 byl zdánlivě zničen v roce 1989, když se objekt srazil s družicí jen vteřiny poté, co byl na povrchu měsíce fotografován stín ve tvaru disku! "Evropská kosmická agentura" (ESA) na základě gravitační síly působící na sondu Mars Express během letu v roce 2010 dospěla k závěru, že tento měsíc pravděpodobně není tradičním zachyceným asteroidem a má v sobě velké duté prostory. Náš vlastní měsíc, Luna, je jediným dalším objektem sluneční soustavy s podobnou anomálií hustoty a sám je také dlouhodobým zdrojem tradice UFO.

Bohužel, dokud ESA, Rusové, Čína nebo Elon Musk's Space X na Marsu nepřistanou družicí nebo misí s posádkou, NASA bude nadále udržovat kontrolu nad veškerými informacemi o povrchu, které se k nám z rudé planety dostanou, a moderní astronomové udělali jen málo pro nezávislé ověření téměř sto let starých vědeckých závěrů. Ačkoli se může zdát nepravděpodobné, že by veřejnost byla podvedena stran obyvatelnosti Marsu, představte si šok NASA, která během přistání Vikingů v roce 1976 na jeho povrchu potenciálně objevila podobné podmínky jako na Zemi. Pokud by se to svět dozvěděl, Spojené státy by najednou se svými tradičními vesmírnými konkurenty soupeřily o to, komu se dříve podaří Mars kolonizovat, podobně jako Anglie soupeřila s Francouzi a Španěly v kolonizování Nového světa. Pokud by se však nad světem vznášelo nepřátelské mimozemské prostředí, tato dezinformace by mohla USA poskytnout dostatek času, aby se na Marsu bez překážek usídlily. V naší sáze odvíjející se okolo Marsu však existuje ještě jedna divoká karta. Stále četnější kritici programu NASA zabývajícího se Marsem začínají pochybovat o tom, zda jsou všechny snímky pořízené vozítky a přistávacími moduly skutečně pravé.

Někteří se domnívají, že alespoň část snímků Marsu byla ve skutečnosti vyfotografována zde na Zemi. Pokud je to pravda, mnozí označují ostrov Devon za místo vhodné k podobnému podvodu. Největší neobydlený ostrov na Zemi, kanadské území hraničící se zálivem Baffin, je testovacím místem pro vozítka NASA, určená k pohybu po Marsu, protože jeho terén a drsné podmínky napodobují nemilosrdnou marťanskou krajinu. Normálně přistupuji k anomáliím na fotografiích NASA jako k pareidolii, přirozené tendenci mozku vidět tvary a vzory i tam, kde někdy neexistují. V posledních letech však několikrát vzplály internetové diskuse, protože se rostoucí počet lidí domnívá, že některé objekty připomínající kosti mrožů či velryb z fotografií Marsu se ve skutečnosti nacházejí na ostrově Devon. Snad nejzajímavější je srovnávání drobného lumíka, který na ostrově žije, se „skálou“ ve tvaru lumíka vyfotografovanou prostřednictvím "Curiosity rover".

Pokud je to pravda, svědectví pracovnice řídícího střediska mise „Jackie“ bychom rázem viděli v novém světle. Nepozorovala astronauty na Marsu, ale vědce v ochranných oblecích, které je mají chránit před chladem na ostrově, a záznam pocházel z videokamery, která nebyla součástí přistávacího modulu Viking. Ať už vás osobní přesvědčení vede spíše k zájmu o vědu nebo o skandály, k tradičnímu proudu či záhadám, postrádáme moderní, nezávislé potvrzení o stávající atmosféře Marsu, a dokud nebudou prověřena data pocházející z vědeckých pozorování probíhajících na povrchu Země nebo pořízená jinými vesmírnými agenturami či komerčními společnostmi v blízkosti povrchu Marsu, bude otázka obyvatelnosti rudé planety stále velkým tajemstvím.