ÖTZI - PRAVĚKÝ MUŽ Z LEDOVCE Nález muže, který žil před pěti tisíci lety, vzrušil v roce 1991 celou světovou veřejnost. Poprvé se dostalo vědcům do rukou dokonale mumifikované tělo z tak vzdáleného historického období včetně kompletního oblečení a se souborem zachovaných nástrojů. Jejich podrobný výzkum pomohl rekonstruovat detaily ze života obyvatel Evropy na sklonku doby kamenné. Neobvyklý nález provázelo několik dramatických zvratů, které výrazně ovlivnily nejen pohled na osobu neznámého muže z ledovce, ale i jeho osudy. Když 19. září 1991 objevili manželé Simonovi z Norimberka obnažené lidské tělo vyčnívající jen zčásti z ledu, domnívali se, že jde o horolezce, který tu zřejmě zahynul před několika lety. Místo nálezu bylo poměrně vysoko v Ötztalských Alpách v oblasti Tisenjochu 3210 metrů nad mořem. Nález proto pouze zdokumentovali fotografií a ohlásili ho v nejbližší horské chatě.
OBRAT
První obrat nastal, když se úřady nalezené mrtvé tělo pokusili identifikovat. Protože na hlavě bylo zjevné poškození (snad poranění) a na těle několik tmavých skvrn, později se zjistilo, že jde o pravěké tetování, byl založen vyšetřovací spis ST 13 UT 6407/91 proti neznámému pachateli pro podezření z trestného činu spáchaného na dosud neznámé osobě. Na místo byl přizván i slavný horolezec Reinhold Messner, který se právě zdržoval nedaleko odtud. Messner jako první prohlásil, že nález je starý nejméně 500 let, možná však také tři tisíce let. Teprve čtvrtého dne se podařilo tělo vyprostit z ledu a dopravit je do Innsbrucku. Pátý den se na místo dostavil odborník na pravěké dějiny - archeolog Konrad Spindler. Podle tvaru měděné sekyry stanovil stáří nálezu minimálně na čtyři tisíce let. Senzace byla na světě.
ITALSKÉ ÚZEMÍ
Druhý obrat nastal, když se vynořily pochybnosti, kterému státu vlastně místo nálezu patří. Ve sporném úseku bylo neprodleně nařízeno nové vyměření státních hranic. Při jeho realizaci se 2. října 1991 zjistilo, že Ötzi, jak se muži z ledovce začalo říkat, ležel 92,56 metru jižně od státní hranice, tedy na italském území. Hranice v oblasti Tisenjochu měla podle mírové smlouvy z roku 1919 (Rakousko tehdy odstoupilo oblast Jižního Tyrolska Itálii) probíhat po rozvodí Innu a Adiže. Vzhledem k tehdejšímu zalednění se hraniční patníky od skutečného rozvodí odchýlily. Přestože území je odvodňováno do Innu, patří podle tehdy vytyčených hranic k Itálii. Tento stav obě země uznaly a současně italská strana souhlasila s ponecháním těla v Innsbrucku do ukončení vědeckých výzkumů. V lednu 1998 se Ötzi vydal na svou dosud poslední pouť - do italského Bolzana. Tady je dodnes magnetem číslo jedna v nově zřízeném Jihotyrolském muzeu archeologie.
BOLZANSKÝ OBJEV
K dalšímu, již třetímu zásadnímu, obratu došlo, když noví vlastníci slavného nálezu zahájili další sérii výzkumů. V té době se zdálo, že causa Ötzi je uzavřenou kapitolou vědy. Podle innsbruckého archeologa Konrada Spindlera byl Ötzi pastevcem, který se zřejmě nepohodl se členy klanu a odešel do hor, kde zabloudil a zmrzl. V létě 2001 si bolzanští lékaři při prohlídce rentgenových snímků všimli neobvyklého stínu v oblasti levé lopatky. Identifikovali jej jako hrot šípu. Podrobnější analýza později ukázala, že špička šípu uvízla těsně před levou plící. Zranění bylo velmi bolestivé a způsobilo rozsáhlé krvácení, které zřejmě po několika hodinách přivodilo smrt. Na pravé ruce měl Ötzi řezné rány nápadně připomínající poranění osob, které se brání útočníkovi ozbrojenému nožem. Lékařský nález uvádí, že tato zranění byla v době smrti stará pouhých 12 až 18 hodin. Podle nového scénáře mohly poslední hodiny muže z ledovce vypadat asi takto: při pokusu o přechod horského hřebene byl napaden nepřátelskými útočníky (nejspíš v sedle Niederjochu) a pokusil se utéci přes sedlo Tisenjoch, kde ho zasáhla smrtící střela. Na rozdíl od řezných ran na pravé ruce je poranění způsobené šípem zcela čerstvé a nevykazuje známky hojení. Protože se na těle nenašly mrtvolné skvrny, domnívá se bolzanský patolog Vigl, že zraněný muž před smrtí ztratil značnou část krve.
MÍSTO PŮVODU
Časový i místní původ muže z ledovce je dnes již poměrně přesně zmapován. Podle radiokarbonové metody žil někdy mezi lety 3350 a 3100 před naším letopočtem, tedy v době nejstarších městských států v Mezopotámii nebo současně s prvními egyptskými faraony. Ve střední Evropě teprve doznívala doba kamenná svým posledním obdobím, eneolitem. Protože se v této době již objevují první kovové nástroje (z mědi), říká se jí někdy i doba měděná (chalkolit). Hlavní surovinou však stále zůstává pazourek, zvířecí kosti a dřevo. Prostor, který Ötzi během svého života obýval, lze vymezit do několika horských údolí v dnešním Jižním Tyrolsku. Srovnáním izotopového složení prvků uchovaných v zubní sklovině a vzorků hornin z různých oblastí alpského podhůří dospěl mezinárodní tým badatelů k závěru, že Ötzi strávil dětství v údolí Eisacktal (Valle d'Isarco) severně od Bolzana, tedy nedaleko od místa, kde je dnes uloženo jeho tělo. Na oblast Jižního Tyrolska ukazují i hroty šípů v jeho toulci, které jsou typické pro oblast jižně od Alp. Izotopové analýze byla podrobena také drobná kamenná zrnka nalezená v zažívacím traktu. Pravděpodobně šlo o obroušené části drtičů používaných na mletí obilí. Geologické porovnání prokázalo jejich původ z údolí Adiže nedaleko Merana. Odtud tedy zřejmě pocházela i poslední potrava, kterou Ötzi cestou na Tisenjoch požil.
JAK VYPADAL?
Ötzi zemřel ve věku asi 45 let. Na svou dobu byl tedy mužem pokročilého věku. Byl dobře trénovaný a neměl prakticky žádný podkožní tuk. Jeho tělesná výška odpovídala tehdejšímu průměru - měřil kolem 160 centimetrů. Měl modré oči, tmavohnědé vlasy a velikost boty 38. Zuby byly výrazně obroušené. Vyšší opotřebení v levé přední části chrupu zřejmě souviselo s tím, že muž používal zuby při práci s různými materiály. Zuby moudrosti mu nevyrostly podobně jako u většiny příslušníků dnešní populace. Na těle mumie napočítali vědci více než padesát tetování ve tvaru čárek a křížků. Nešlo o vpichy jako dnes, ale o drobné zářezy, do nichž se vtírala drť z dřevěných uhlíků. Tetovaná místa najdeme většinou v oblastech, v nichž se v důsledku stárnutí a zatěžování organismu nejvíce projevovaly bolesti. Je zajímavé, že velká část z nich se shoduje s dnešními hlavními akupunkturními body. Tetování tedy nemělo estetický význam. Takzvané Beauovy linie zjištěné na dochovaných nehtech svědčí o tom, že muž z ledovce prožil několik týdnů před smrtí stresové situace. K trampotám běžného života patřili rovněž cizopasníci v zažívacím traktu i na povrchu těla. Ötzi neměl žádné vši, zato v jeho oděvu se našly dvě lidské blechy.
OBLEČENÍ
Ze zachovaných oděvních součástí je zřejmé, že Ötzi byl na pobyt v horách dokonale vybaven. Spodní vrstvu oblečení tvořil asi třicet centimetrů široký pruh kůže provlečený mezi nohama a vzadu i vpředu upevněný opaskem. Nohy chránily kožené nohavice připevněné podobně jako indiánské legíny nahoře k opasku. Dole byly spojeny koženými řemínky s botami. Svrchní kožený kabátec byl stejně jako předchozí oblečení ušit z kozí kůže. Střídání tmavých a světlých pruhů vykládají někteří badatelé jako znak příslušnosti k určitému rodovému klanu. Rohož upletená z horských travin byla rekonstruována jako přehoz bez rukávů, který měl krýt celé tělo před nepohodou. Někteří badatelé se však kloní k názoru, že mohlo jít o součást krosny, kterou měl pravěký muž na zádech. Unikátní součástí oblečení je velmi dobře zachovaná čepice z několika kusů medvědí kožešiny. Připevňovala se pod bradou koženými řemínky. Překvapením byly i boty, které měly již poměrně složitou konstrukci. Na podešvi z medvědí kůže byl upevněn vnitřní lýčený výplet vystlaný senem a přes něj pak vnější bota z jelení kůže. Příčně ovázané zkřížené řemínky bránily podkluzování při chůzi. Jde o nejstarší skutečnou obuv na evropském kontinentě.
VÝBAVA
Ötzi měl s sebou prakticky vše, co potřeboval k dlouhodobému přežití. Ve váčku zavěšeném u pasu byl kamenný vrtáček, ostřič čepelí, úštěpek pazourku a kostěné šídlo. K rozdělání ohně mu sloužila hubka (houba troudnatec kopytovitý). Jiný druh stromové houby (březovník obecný), jejíž dva kusy měl muž zavěšené na kožených řemíncích, měl zřejmě léčivou antiseptickou funkci. Dále měl u sebe zvířecí šlachy, klubko lýčeného provazu, čtyři hroty z jeleního paroží a kožené řemínky navlečené na kameni s otvorem. Podobné zařízení s otvorem (necuke) používá japonský tradiční oděv k zavěšování předmětů u opasku (viz 100+1 21/2002). Pozornost odborníků vzbudil nález dosud neznámého předmětu, který měl podobu dvanáct centimetrů dlouhé tyčky z lipového dřeva se vsazenou žárem tvrzenou špicí z jeleního parohu. Celek připomíná velkou tužku a sloužil pravděpodobně k jemným retuším pazourkových nástrojů. Na zádech nesl pravěký muž krosnu patrně s koženým vakem. Mezi nalezenými předměty byla také nádobka z březové kůry, která podle jedné teorie mohla sloužit i k přenášení řeřavých uhlíků zabalených do čerstvého listí.
ZBRANĚ
Nejnápadnější součástí Ötziho výzbroje byl 182 centimetry dlouhý luk z tisového dřeva. Tato zbraň snese srovnání se současnými sportovními nástroji a umožňovala účinnou střelbu na vysokou (srna, jelen) ze vzdálenosti desítek metrů. K úplnému napnutí tak dlouhého luku je zapotřebí síly zhruba 28 kilogramů. Již na první pohled je zřejmé, že luk nebyl zcela dohotoven a neměl dokončenou povrchovou úpravu. V nálezech se nenašla ani tětiva, která by umožňovala střelbu. Jedním z možných vysvětlení je, že muž o svůj luk přišel a nový ještě nestačil zcela dokončit. V koženém toulci bylo dvanáct šípů z kaliny, ovšem pouze dva hotové šípy s pazourkovým hrotem. K upevnění hrotu byla použita březová smůla a omotávka. Zajímavým detailem jsou ptačí pírka na konci šípu upevněná smolou a rostlinnými vlákny. Sloužila ke stabilizaci šípu během letu. Měděná sekyrka z výbavy Ötziho je jediným pravěkým exemplářem, který se zachoval včetně násady. Vlastní sekyrka byla k topůrku z tisového dřeva připojena březovou smolou a koženými řemínky. Ve své době sloužila nejen jako nástroj nebo zbraň, ale rovněž jako symbol moci a postavení svého nositele. Třetí zbraní a současně i nástrojem ve výbavě muže z ledovce byla pazourková dýka upevněná v jasanové rukojeti. Při chůzi byla zavěšena na opasku v pochvě z lipového lýčí.
KDO BYL MUŽ Z LEDOVCE?
Společenské zařazení muže z ledovce je jednou z komplikovaných otázek, na niž dosud chybí jednoznačná odpověď. Nalezené předměty i oděv naznačují, že šlo o muže s významným postavením v klanu. Podle jedné teorie mohl patřit ke skupině válečníků, která se v této neklidné době začala formovat. Ti bývali pohřbíváni se zbraněmi jako symboly svého postavení. V alpské oblasti nacházíme v této době řadu sídlišť ve vyvýšených polohách, mnohdy dokonce bez přímého vodního zdroje. Důvodem mohou být časté vzájemné boje, při nichž válečnická elita musela chránit rodová společenství. Existují i jiné teorie, podle nichž mohl být Ötzi pastevcem chránícím rodová stáda nebo lovcem či obchodníkem (v nálezu ale chybí typické obchodní artikly) či dokonce šamanem. Poměrně vysoký obsah těžkých kovů v plicích svědčí o tom, že muž z ledovce se možná častěji účastnil tavby kovů a někteří v něm dokonce vidí prospektora hledajícího v Alpách nové zdroje měděné rudy. V každém případě jde o člověka, který byl ve své době zřejmě známou a uznávanou osobností a který v životě dokázal využívat všech dostupných vědomostí a praktik své doby.
Tělo muže z ledovce je dnes uloženo v bolzanském muzeu při teplotě minus šest stupňů a relativní vlhkosti vzduchu 98 %. Každý měsíc se stav ledové mumie pečlivě kontroluje. Pazourkovou dýku nosil muž z ledovce zavěšenou v lýčené pochvě na opasku. Měděná sekyrka byla před pěti tisíci lety vzácným nástrojem a svědčila o významném postavení majitele. Ötzi měl v toulci několik připravených šípů, ale s nedokončeným lukem je zřejmě nemohl využít. Rekonstrukce oblečení a výzbroje muže z ledovce. Plášť z barevně odlišených pruhů kožešiny je považován za znak rodového klanu. Ve tváři Ötziho je podle některých odborníků patrný krevní výron. Došlo snad při jeho napadení i k poranění hlavy? Tudy pronikl do Ötziho těla hrot šípu. Zranění spojené se silným krvácením bylo zřejmě příčinou smrti. Jizva na pravé ruce je patrně svědectvím zápasu s útočníkem ozbrojeným nožem. V době smrti bylo zranění staré pouhých 12 až 18 hodin. Světlý stín na rentgenovém snímku je kamenný hrot šípu, který uvízl těsně před levou plící. Po každém výzkumu rozpráší lékaři na Ötziho tělo vodu. Jeho povrch pak pokryje jemná vrstva ledu, která ho chrání před vlivy okolního prostředí.
partner Matrix 2001