Programátor Kevin Gill se rozhodl vytvořit trojrozměrný počítačový model živého Marsu. Software musel vyvinout úplně od začátku a ručně do něj přidat data NASA. "Chtěl jsem vytvořit vizuální model Marsu, který by obnovil jeho podobu, jakou mohl mít někdy v minulosti nebo jakou by mohl získat v budoucnu, pokud bychom se například rozhodli ho prozkoumat, upravit a osídlit. Vizualizaci jsem z větší části vytvořil na základě skutečných dat. Všechny detaily jsem poprvé dělal ručně, prakticky jsem si namaloval a sestavil vrstvu, kterou jsem položil na původní terénní data," říká programátor.
Při vytváření své virtuální planety Kevin Gill vycházel z toho, že fyzikální procesy na Marsu a na Zemi jsou podobné. Vzal v úvahu předpokládané složení vody a atmosféry Marsu, velikost a gravitaci, vzdálenost od Slunce, dobu oběhu. Tvůrce si nenárokoval absolutní přesnost, ale vědecká komunita jeho pokus ocenila. Dnes máme jedinečnou možnost vrátit se o tisíce let zpět - podívat se, jak mohl vypadat živý Mars, a je to opravdu neuvěřitelné... Planeta je Zemi velmi podobná, až příliš podobná. Nakolik však můžeme věřit údajům NASA, na které se programátor zaměřil? Na internetu je dnes obrovské množství snímků z Marsu, ale všechny jsou v červenohnědých barvách. Jsou opravdu všechny zpracované?
Jsou americké úřady v kontaktu s jinými civilizacemi? Donna Hareová se tváří v tvář podivným okolnostem v práci začala zajímat o fenomén UFO a uvědomila si, že americká vláda o něm něco ví a tají pravdu. Jednoho dne spatřila na obloze podivné létající plavidlo - obrovské UFO trojúhelníkového tvaru. Na spodní straně plavidla se třpytil trojúhelník modré barvy. Po této události přišli do Donnina domu agenti tajné služby. Byli oblečeni v černých oblecích a v rukou drželi mikrofony a nesrozumitelné přístroje. Vešli do domu a velmi zdvořile požádali, aby nikomu neříkali o tom, co viděli. Zvláštní agentury SSSR nezůstávaly pozadu za americkými speciálními službami. K tajné práci byl povolán Valerij Alexandrovič Postnikov, letecký konstruktér. Jeho úkolem bylo odborně posoudit anomální jevy.
Vše se změnilo, když se inženýr s matematickým myšlením pustil do práce a dostal se k tajným informacím. Teprve dnes je z činnosti těch let vyňat "tajný" a Valerij Alexandrovič je připraven pootevřít tajemství "zvláštní skupiny":
"Předtím jsem o tom slyšel a věděl jen na úrovni elementární filistrovské zvědavosti, protože téma bylo široce diskutované. Ale upřímně řečeno, bral jsem to jako soubor podvrhů. Přijeli jsme, vešli do jisté místnosti a přinesli nám spisy. Seznámili jsme se s ním a všechny své dojmy jsme si zapsali do sešitu, který jsme na konci dne odevzdali".
Jen jednou se Valerij Alexandrovič osobně setkal s očitým svědkem anomálního jevu. Zazvonil zvonek a na prahu stál mladý muž v letecké uniformě Aeroflotu. Po potvrzení, že před ním stojí Postnikov, se muž představil a řekl, že je druhým pilotem takového a takového letu, a vyprávěl o incidentu, který ho připravil o oblíbenou práci. Na obloze se objevila tečka, která se náhle změnila v cosi doutníkovitého. Pilot předal na zem zprávu, že jsme eskortováni, a od dispečera se dozvěděl, že bychom si měli dát svačinu. Kdo vás doprovází? Vždyť tu nikdo není!
Najednou ten "doutník" začal nabývat tvaru plavidla a rychle se přibližoval k letadlu. Současně se z něj objevil paprsek skeneru, který začal "osahávat" kokpit. Poté, co osvítil druhého pilota, paprsek jako by ztratil o letadlo zájem a zmizel. Letící objekt neodletěl, ale také zmizel. Když se posádka vzpamatovala, rozhodla se vše nahlásit svým nadřízeným. Tak se svědectví dostalo do rukou tajné skupiny v rukou Postnikova. Valerij Alexandrovič si okamžitě vzpomněl, že tuto historku už zná, ale pilot ho spěchal ujistit, že to nejzajímavější přijde později.
Pilot říká: "Vy o mně nic nevíte, podívejte se", a podává papíry, to jsou lékařské zprávy. Postnikov se na ně podíval a nevěřil svým očím. Známé normy ROE, počet leukocytů, hemoglobinu a jejich poměr - to, co tam bylo napsáno, se nemohlo vejít do žádných norem, protože člověk s takovými údaji měl už dávno zemřít. Pilot si stěžoval, že s takovými ukazateli nesmí létat, ale nebyl propuštěn ze stejného důvodu - abnormálních zdravotních údajů. Valerij Postnikov bohužel nemohl tomuto pilotovi pomoci. V takových záležitostech speciální služby netolerují žádné zásahy. A co vědí zpravodajské služby například o Marsu? Je to podle kolujících snímků stále planeta bez života? Studená, suchá poušť s teplotami od minus sto čtyřiceti do pětatřiceti v létě, zmítaná prachovými bouřemi, zohyzděná obrovskými krátery?
Když se blížíme k Rudé planetě, musíme být opatrní. Málokdo to ví, ale dějí se tam zvláštní, nevysvětlitelné věci. Polovina sond, které tam byly vyslány, selhala, 21 sond přestalo fungovat cestou, většina prostě ztratila komunikaci, některé explodovala při startu a další se odchýlily od kurzu. Proč ruská sonda Fobos, která vyletěla 7. července 1988, a druhá, vypuštěná o pět dní později, nedosáhly cíle? Z prostého důvodu, že mohly být svědky věcí, které lidé do té doby neznali. Ale možná se ne všichni drží od Marsu dál. Řada badatelů tvrdí, že jiné civilizace nejenže existují, ale jsou již dlouho v kontaktu se zpravodajskými službami předních zemí.
Andrew de Basiago v minulosti - kariérní důstojník americké CIA. Dnes poskytuje senzační rozhovory. Posledních deset let vede kampaň "Pravda", která informuje občany v USA a lidi na celém světě o tajných amerických obranných projektech, na nichž se přímo podílel. Prvním z nich je projekt DARPA - Pegasus. Basiago se na něm podílel jako dítě, projekt se týkal zkoumání Vesmíru prostřednictvím cestování v čase. A další Snowden, odvážný hlasatel pravdy, který chce lidem odhalit pravdu o práci zpravodajských služeb, nebo mluvčí dalšího propagandistického projektu? Andrew de Basiago tvrdí: "...v rukou americké armády byly již v 60. letech minulého století technologie umožňující cestování v čase pomocí chronovize a teleportace". On sám několikrát cestoval časoprostorovými tunely. Basiaga říká, že byl svědkem důležitých historických událostí nejen na Zemi, ale i mimo ni.
Druhým projektem, na kterém se podílel, když byl v 90. letech 20. století studentem v Los Angeles, byl projekt CIA. Jmenoval se "Mars Jump Room" a využíval revoluční formu cestování v čase, kdy byli lidé přenášeni mimo planetu - na Mars! Podle Basiaga účastníci projektu Jump Room několikrát viděli samotné živé Marťany. Od nich se dozvěděli, že Rudá planeta, kterou dnes lidé hodlají prozkoumat, byla kdysi kolonizována dávnou pozemskou civilizací. Její potomci údajně žijí na Marsu dodnes spolu s dalšími druhy humanoidů.
Andrew de Basiago podává svědectví:
"Setkal jsem se se všemi třemi hlavními druhy Marťanů. Jedním z nich je Homo martis terris - potomci našich kolonistů na Marsu. Když jsem se setkal se třemi marťanskými astronauty, mluvili nepřízvučnou moderní americkou angličtinou a vypadali jako normální lidé. Vždycky jsem říkal, že kdyby si tento druh Marťanů oblékl saka a šel po Páté avenue v New Yorku, nikdo by si nevšiml, že jsou to Marťané, myslel by si, že jsou to dobře oblečení plešatí muži nebo ženy."
Po strašlivé katastrofě, která před dvanácti a půl tisíci lety téměř zničila sluneční soustavu, dostal život na Marsu vážnou ránu, ale nezahynul. Obyvatelstvo Rudé planety se dnes choulí hluboko pod zemí a Marťanů zbylo jen pár. Podle Basiaga jich podle CIA žije asi milion. V jedné z podzemních základen Marťanů byl jen jednou. Jsou to prastaré jeskynní útvary s moderní technologickou infrastrukturou, uvnitř jsou například vybudovány pneumatické výtahy. Marťané vystupují na povrch jen kvůli lovu nebo malým výzkumným expedicím.
Basiago vysvětluje: "Protože atmosféra Marsu je chudá na kyslík, humanoidi, kteří tam přežili, mají velkou kapacitu plic. Pokud by se ocitli na Zemi, museli by se potýkat s příliš vysokou hladinou kyslíku".
Protože Marťané vyrůstali pod zemí, budou se muset potýkat také s koncentrací slunečního záření. Hlavní problém je však morální. Je lidstvo připraveno přijmout situaci soužití s mimozemšťany? Podle bývalého důstojníka CIA mají Marťané technologii, která jim umožňuje opustit planetu a navštívit sousední. Často přilétají na Zemi, ale k nám se stěhovat nehodlají. Existuje názor, že Mars nepatří nám, ale Marťanům. Mars musíme chránit před osídlením, návštěvou a samozřejmě i kolonizací lidmi ze Země. Pokud v tomto úkolu selžeme, dáme Vesmíru najevo, že nejsme zodpovědný druh. To bude mít za následek embargo, které nám zakáže zkoumat Vesmír. Kdo a proč by nám zakázal zkoumat Vesmír? Existují nějaké kosmické zákony, které omezují lidskou touhu po poznání? Nebo tato tvrzení zakrývají touhu některých vybraných pozemšťanů zkoumat Vesmír tajně před zbytkem lidstva?
Zatímco vědcům a filantropům je prakticky vnucován kosmický ateismus a jakýkoli seriózní postoj k mimozemské inteligenci je považován za duševní poruchu, zároveň probíhá před většinou skrytý boj o kosmos! Moderní lidstvo v důsledku nezkrotné touhy po neomezené spotřebě bezmyšlenkovitě ničí zdroje planety. Nedostatek nerostných surovin, nestabilita klimatu, mnoho nových nemocí... Vědci již bijí na poplach - jednoho dne budeme muset Zemi opustit! Přesídlení všech pozemšťanů je však nepravděpodobné, protože je nákladné. Nejbližšími cíli jsou Měsíc, Venuše, ale především samozřejmě Mars!
Nesnaží se proto Mars zoufale prezentovat jako mrtvou planetu? Kdo a proč si ho drží pro sebe?
Ale ne všichni jsou oklamáni, mnozí provádějí svůj výzkum a nevěří legendám vymyšleným NASA. Německý badatel Andreas von Reti provedl vlastní šetření a zjistil fakta o takzvané Oblasti 51 ve státě Nevada. To, co se tam skrývá za přísných bezpečnostních opatření, zásadně mění představu běžného člověka o skutečném postoji úřadů k mimozemským civilizacím. Odborníkovi bylo zřejmé, že všechny pokusy o marginalizaci tématu UFO jsou záměrnou záměnou:
"Pokud chcete vstoupit na území - vše je uzavřené, soukromý majetek. Samotná zóna je podivná. Je vidět jen ze vzduchu, existují satelitní snímky. Vzducholodě, radarové antény, ranveje, pylony, na které se zvedají letadla, aby se otestovala jejich zranitelnost vůči radarům - to vždycky dělají strážci, jako ve filmech. Ale něco mi na tom nesedí."
Jednoho dne Andreas skutečně vstoupil do zakázané zóny a vzápětí spatřil, jak ze země za kopcem dopadá paprsek světla a něco jako letadlo se řítí k nebi nepředstavitelnou rychlostí. Jak se von Reti domnívá, tato základna by klidně mohla být považována za letiště UFO, pokud tak nazýváme létající objekty, které nedokážeme identifikovat. Navíc v oblastech utajovaných amerických vojenských základen byly nejednou zaznamenány podivuhodné úkazy - záblesky na obloze a světelné klikatice. Když začnete studovat něco, co jste dříve považovali za nemožné, a zjistíte, že je to ve skutečnosti možné, začnete o všem pochybovat. A časem můžete začít pochybovat o své vládě, když se dozvíte, že lidé viděli různé věci a že se to tají. Začnete si myslet, že se před vámi něco tají. A s největší pravděpodobností to bude pravda.
Co americké úřady na svých tajných základnách zatajují? Není to tak dávno, co byl odtajněn unikátní dokument - "Modrá kniha", americký projekt na studium UFO. Téměř 130 tisíc stran dokazuje, že UFO nejsou výmysly a iluze. Tajná interakce s představiteli vyspělejších civilizací totiž může poskytnout obrovskou výhodu v oblasti technologií. Nechlubí se touto výhodou zpravidla americké úřady v geopolitickém soupeření? Ve zveřejněných dokumentech Modré knihy jsou výpovědi vojenských pilotů, v nichž ujišťují, že byli neustále pod dohledem létajících talířů. Jaký byl zájem těchto pozorovatelů? Proč pozorovali, pomáhali, nebo naopak kontrolovali, aby lidé nepřekročili hranici?
Kdo jsou "Oni" a proč nás pozorují? Máme-li věřit odborníkům, jsou "Oni" technologicky a evolučně mnohem vyspělejší. Inženýr-fyzik Joseph Farrell zkoumal materiály z mise Apollo a shromáždil desítky svědectví. Je přesvědčen, že všechny výpravy na Měsíc byly sledovány nějakými cizími silami. Možná, že dodnes obývají Měsíc nebo na něm mají své základny.
"Do misí Apollo bylo mnohokrát vetknuto cosi tajemného. Apollo 12 při třech obratech kolem Měsíce doprovázela dvě svítící UFO. Mise Apollo 13 byla neúspěšná. Na Měsíci ji začala pronásledovat záhadná světla. Dne 13. dubna 1970 na její palubě náhle explodovala kyslíková nádrž a astronauti museli opustit přistání na Měsíci v oblasti kráteru Fra Mauro," - říká vědec.
A to je jen to, co jsme se o letech na Měsíc dozvěděli! Ale důvod, proč Američané při zdánlivém úspěchu letu na Měsíc program omezili a dobrovolně se vzdali veškerého lunárního bohatství, zůstává i dnes zcela nepochopitelný. Opravdu se tam s někým setkali? V roce 1996 vyšla v USA kniha "Ztracený vesmír", jejímž autorem je doktor Edwin Rice - jeden z autorů projektu Apollo 17. Rice tvrdí, že právě na této výpravě se astronauti setkali s jakýmisi obyvateli Měsíce. Při cestování po povrchu satelitu naší planety na vozítku Rover údajně narazili na malou, asi třímetrovou kopulovitou stavbu. Vozítko náhle přestalo astronauty poslouchat. Současně se v jejich sluchátkách ozvala jasná, zvukomalebná řeč, která byla přenášena do Houstonu, kde byla okamžitě přeložena. Ukázalo se, že bytosti astronautům sdělily, že vstoupili na cizí území a měli by vystoupit. Jakmile všichni všemu porozuměli, byla kontrola nad "roverem" obnovena a pozemšťané spěchali do svého lunárního modulu.
Tato verze vysvětluje, proč byl lunární program narychlo přerušen, aniž by byly zahájeny celé tři připravené mise. Bylo tedy nebezpečné tam přesídlit? Planeta je obsazená a tito lunární chlapíci se nedají tak snadno demokratizovat? Mars, který by se mohl ukázat jako modrý a zelený, je úplně jiná věc...... První, kdo mají šanci spatřit planetu na vlastní oči, jsou účastníci senzačního nestátního kosmického projektu Mars-1. Jeho organizátoři vyzvali celý svět, aby se přihlásil k letu na Mars. Ozvaly se tisíce lidí, včetně šestadvacetileté Rusky Jekatěriny Iljinské, instruktorky fitness z Moskvy:
"Náhodou jsem na internetu zahlédla odkaz na tento projekt a dozvěděla se, že vyhlásili otevřený nábor. Samozřejmě jsem si tuto šanci nemohla nechat ujít, protože celý život jsem snila o vesmíru, byl to pro mě takový nesplnitelný sen."
Z tisíců dobrovolníků bylo vybráno 24, kteří budou rozděleni do šesti týmů po čtyřech. Očekává se, že na Mars poletí pouze jeden z týmů. Osadníci budou nuceni přežít sami bez možnosti získat informace z internetu nebo vyhledat lékařskou pomoc. Dále se těchto 24 lidí bude připravovat a trénovat, učit se různým odbornostem, pro mnohé novým a zcela neznámým. To bude trvat deset let příprav a výcviku. Poté proběhne otevřené hlasování prostřednictvím internetu, každý obyvatel planety bude moci hlasovat pro nejlepší tým. Je to taková globální, celosvětová show - talentovaným americkým podnikatelům se podařilo "prodat" i průzkum Marsu a na lístek na tuto cestu se stojí celá fronta. Lístky se však prodávají pouze jednosměrně!
Jednosměrný let účastníci celkem logicky vysvětlují. Programy průzkumu Vesmíru dnes patří k těm nejdražším. Mise se neuskutečňují na náklady států, ale díky příspěvkům zainteresovaných mecenášů. Někteří analytici se však domnívají, že půjde o nejvelkolepější show "bez konce", která je schopna svým sponzorům nakonec přinést obrovské zisky. Každý z účastníků bude muset podepsat smlouvu, v níž bude souhlasit s nevratnými podmínkami. Lze se jen dohadovat - jde o vynucené opatření z důvodu technické nedokonalosti, nebo o snahu utajit před lidstvem, co pozemská výprava, která dorazí na Mars, uvidí?
I krátký pobyt ve Vesmíru na blízkoplanetárních oběžných drahách ohrožuje živý organismus nevratnými následky. Beztíže a gravitace, teplotní rozdíly a výška tlaku se pro organismus neobejdou beze stopy. Člověk, který bude vystaven kosmickému záření, bude dýchat směs kosmických plynů, se postupně začne proměňovat. Je velmi dobře známo, že nepřítomnost magnetického pole způsobuje velmi vážné poruchy centrální nervové soustavy, až po duševní poruchy mozku, poruchy myšlení apod. Někteří skeptici jsou přesvědčeni, že projekt Mars-1 je jen testem schopností lidského těla a členové týmu jsou bezplatnými pokusnými králíky. V podmínkách pozemské katastrofy a touhy zachránit se ve vesmíru je pro elitáře jediným východiskem stát se kyborgy, nahradit křehké biologické orgány dokonalými přístroji. Proslýchá se, že tiše, v nejlepších, ale utajovaných laboratořích světa se dnes provádějí pokusy o takovou přeměnu lidského těla.
Nakolik můžeme takovému postoji vědců věřit? Vždyť jejich závěry vycházejí z poznatků, které jim byly poskytnuty, sami Mars nenavštívili. Můžeme věřit NASA, která tolik let přesvědčovala svět, že Mars je zcela mrtvá planeta, a nyní oznámila - je tam voda, a tedy - život. Co mohlo Američany přimět k upřímnosti? Prohlášení učiněné na tiskové konferenci "Záhada Marsu vyřešena" je natolik senzační, že se mezi odborníky objevuje verze politické spekulace - tisková konference měla konkurovat projevu ruského prezidenta Vladimira Putina v OSN ve stejný den - 28. září 2015, a odvést pozornost od návrhů ruského prezidenta adresovaných světovému společenství. Teprve ztráta světového prvenství nutí Američany odhalit pravdu o svém výzkumu, aby znovu naznačili, že disponují technologiemi, které převyšují možnosti ostatních zemí.
A pokud si celý svět uvědomí, že jsme byli dlouho klamáni a Mars je obyvatelná planeta? Nestalo by se to důvodem k novým válkám o nová území a nové užitečné zdroje? Možná že tajemství vesmíru zůstane tajemstvím proto, aby se lidstvo nejprve naučilo žít v míru a harmonii na své vlastní planetě, než začne dobývat jiné... P. S. No, co tam je... Nějaký Mars... Je to jen otázka roku a půl letu. Další otázky trápí dnešní odvážlivce. Je možné dosáhnout okraje vesmíru? A nejradikálnější vědci najednou odpovídají - je to možné! Je to možné, ale hlavně, radí dobrovolníkům, včas se dostat do té správné "Díry času". Obejít ji, "černou" sestru, a nedej bože potkat na své cestě "bílého trpaslíka" - superpevnou planetu, velkou jako několik slunečních soustav, která promění v plazmu vše, co bude v okolí několik set světelných let. Zkrátka, ovládnutí vesmíru je nesmírně obtížný úkol, ale vědecky velmi zajímavý. Mimochodem, jednou se našeho slavného konstruktéra Ciolkovského zeptali: Je možné doletět ke Slunci? A on odpověděl, že to možné je. Ale - není to nutné...
-pokračování-
partner Matrix 2001
