Tajemství Antarktidy a nezveřejněný příběh Longinova kopí (5) - 3x video
V poslední době se vynořilo množství velmi zajímavých informací týkající jednoho z nejpodivnějších kontinentů na naší planetě - Antarktidy. Vzhledem k tomu, že mám aktuálně zpracované některé zajímavé skutečnosti týkající se právě této části naší planety jež hodlám použít v některé z publikací, které připravuji napadlo mne dát dohromady několik reportáží. Kombinuji v ní sérii na první pohled různorodých aspektů, které však, jak pevně doufám spolu úzce souvisí. Asi položíte otázku jak Antarktida souvisí se známým Longinovým kopím. Dlouho jsem přemýšlel odkud začít. Nabízely se různé možnosti, ale nakonec jsem se rozhodl začít právě odtud. Takže co je "Svaté kopí"? Podle "Janova Evangelia" (19:31-37) ve chvíli kdy se Ježíš nacházel na kříži přistoupil k němu jeden z římských setníků a svým kopím proťal jeho bok, aby ukončil jeho utrpení. Křesťanská tradice později tohoto vojáka definovala jako Gaiuse Cassia Longinuse. Legenda hovoří o tom, že napříč mnoha staletími bylo toto svaté kopí v držení vlivných vůdců včetně Konstantina, Justiána, Karla Velikého. Kopí také svého času vlastnil Otto Veliký a mnozí další Habsburští císaři. V neposlední řadě pak jak je všeobecně dobře známo i Adolf Hitler. Legenda mimo jiné říká: "kdokoliv bude vlastnit toho svaté kopí a porozumí jeho funkci bude držet ve svých rukou osud tohoto světa a to jak v dobrém, tak ve zlém"??.
Koncem roku 1944 převzala Himlerova "SS" kompletní kontrolu na pokročilým zbraňovým systémem a většinu jeho výroby. Ta mimo jiné také zahrnovala speciální projekty jako byl vývoj raket V-2 a nebo speciálních bojových stíhaček včetně výstavby četných podzemních zařízení na území Německa, ale i na území jiných v té době podrobených národů.
Nacistická ideologie nebyla limitována stávajícími konvenčními vědami tak jako tomu bylo například u americké vojenské školy. Je zjevné, že nacistické technologické programy se v mnohém vymykaly tehdejší přirozenosti. Byly fúzí nacistického šílenství a mobilizace německých zdánlivě nekonečných zdrojů výroby a zcela nereálného radikálního pojetí.
Jeden z takových programů byl veden specialistou na problematiku technologie implozí Viktorem Schaubergerem, který se podílel na vývoji letounů diskovitého charakteru. Schauberger (1885 - 1958) propagoval zcela nové chápání přírodních věd na úrovni principů a zákonů, které tehdy zatím zůstávaly nepovšimnuty současnou vědou.
Po válce narazili spojenci na důkazy potvrzující výzkum diskovitých letounů v Německu. Jedno z center takového výzkumu bylo objeveno v Peenemunde, kde během války šéfoval známý Wernher von Braun, který se po válce v rámci nechvalně známého projektu Paperclipe dostal do USA a následujících letech pracoval na významných vědeckých pozicí v rámci NASA.
V květnu roku 1980 se v "Neue Presse" objevil článek, který popisoval vzpomínky jednoho německého inženýra, který pracoval v prostředí Peenemunde. Zde byla podle jeho slov vyvíjena technologie, která měla umožňovat některým letounům dosahovat rychlosti přes 3000 kilometrů za hodinu. Když se tento člověk dostal po válce do Spojených Států Amerických žádal zde o patent na diskovitý typ letounu, který měl fungovat na technologickém principu, který byl v průběhu II světové války zkoumán právě v Peenemunde.
Je všeobecně známým faktem, že v letech 1947 až 1969 provádělo americké vojenské letectvo aktivní šetření mnoha případů přeletů zvláštních neidentifikovatelných objektů diskovitého designu nad územím Spojených států. V tuto dobu existovalo velmi mnoho různých více či méně tajných projektů, které měly za úkol přijít na kloub této záhadě. Prakticky všechny informace týkající se šetření těchto případů se soustřeďovaly na letecké vojenské základně Wright Patterson AFB. Popravdě řečeno dnes jsou badatelé zajímající se o tuto oblast výzkumu rozděleni do dvou velkých názorových skupin.
Jedni jsou přesvědčeni o tom, že problematika UFOs z této doby je ve velké většině případů záležitosti různorodých přírodních jevů a úkazů s tím ovšem, že v jistých k konkrétních případech by mohlo jít o mimozemskou aktivitu. Na druhé straně je velká skupina těch, kteří jsou přesvědčeni o tom, že tu nejde ani tak o exotické působení mimozemců, jako o aktivitu přežívající nacistické ideologie. Tyto výzkumníci jsou dokonce přesvědčeni o tom, že mnohé z ufo kultů a ufo afér byly záměrně zinscenované americkou tajnou službou pro to, aby se před veřejností zakryl pravý stav věci.
V průběhu léta roku 1942 došlo k bombardování město Poltava na Ukrajině. V jisté chvíli mohli být přítomní vojáci svědkem velmi zvláštního jevu. Mohli vidět vojenskou jednotku, která čekala na osobní vlak směrem do Německa. Tato vojenská jednotka se skládala pouze z žen nordického typu ve věku mezi 17 - 24 roky, štíhlé a vysoké postavy mající na sobě blankytně modrou uniformu.
Každá žena měla na sobě italské stylové lodičky a sukni pod kolena. Na bundě byly jasně a zřetelně vidět insignie znaku "SS". V první chvíli by člověka napadla zřejmě logická myšlenka, že tehdejší "SS" právě rekrutovala nové ženy do funkcí telefonistek. Ve skutečnosti však mohla mít pravda daleko exotičtější povahu jakožto důsledek totálního pominutí smyslů tehdejšího Reichsfuhrera SS Heinricha Himmlera. Tento člověk se stal zřejmě iniciátorem tzv. "Antarktische Siedlungensfrauen čili "Antarctic Settlement Women" (ASF).
O této skutečnosti se velmi podrobně rozepisuje ruský ufolog Konstantin Ivanenko. Ten tvrdí, že nechvalně známá "Race and Settlement Bureau or RuSHA" byla zodpovědná za výběr žen pro Antarctisches Seidlungensfrauen. Přes polovinu tvořily ženy, které pocházely z řad etnických Němců jejichž předci se usadili na Ukrajině v sedmnáctém a osmnáctém století. Ostatní byli přímé ukrajinské národnosti. Šlo o jedince, kteří odpovídali šíleným a zvráceným představám nacistických pohlavárů. V tomto ohledu existuje teorie, která naznačuje, že tito chudáci byli odvlečeni do právě vznikající rozsáhlé Německé základny v oblasti Antarktidy.
Badatel Ivaněnko jde ve svých úvahách ještě dál. Tvrdí, že ženy zařazené do programu "ASF" prý byly odesílány v poměru "čtyři ukrajinské ženy na jednoho Němce". Pakliže jsou tato neuvěřitelná tvrzení skutečně pravdivá, znamenalo by to, že v oblasti "Nové Švábsko" se mohlo aktivně pohybovat až na 2500 němců. Mnoho z těchto lidí zřejmě tvořili vědci a inženýři, kteří byli speciálně vyškoleni k údržbě pokročilých zbraňových systémů. Mnozí z nich však mohli být "elitní vojáci" tvořící tzv. "Poslední prapor" kteří mohli pocházet z Himlerova "Waffen-SS".
Podle některých badatelů tato hypotetická kolonie v antarktické oblasti "Nové Švábsko" přežila nejen konec II. světové války, ale zřejmě bojovala se spojeneckým vojskem čítající si 3500 příslušníků v rámci projektu "High Jumpe". Ufolog Ivaněnko je přesvědčen o tom, že velká skupina osazenstva nacistické základny "Nový Berlín" mohla postupně asimilovat s obyvatelstvem v oblasti Jižní Ameriky přičemž si mnozí mohli zaplatit plastickou operaci obličeje.
I další tvrzení jsou velmi zajímavá. Podzemní základna "Nový Berlín" prý byla zřejmě technologicky napojena na termální proudy energie, která je v těchto místech velmi bohatá. S největší pravděpodobností navazovala na systém velmi bohaté sítě podzemních tunelů, které se v této oblasti skutečně nachází. Na tomto místě bych se rád na chvíli pozastavil. Ve svém osobním pátrání jsem narazil na jednu poměrně zajímavou informaci, která pakliže se ukáže reálná, může celou záležitost posunout do zcela nové dimenze.
Proslýchá se, že v průběhu výstavby základny a souběžné infrastruktury "Nový Berlin" měli nacisté v poměrně rozlehlém podzemním tunelovém systému narazit na velmi záhadné prehistorické ruiny staré minimálně 100 000 let, které jednoznačně ukazovaly na to, že jsou pozůstatkem extrémně vyspělé civilizace resp. inteligence. O těchto artefaktech se hovoří jako o technologii "Kadath". Nabízí se otázka kdo stál za jejich existenci. Velká většina výzkumníků se přikládá k názoru, že by mohlo jít o technologické pozůstatky atlantské civilizace.
Objevy poslední doby v oblasti Antarktidy jsou více jak zajímavé a do určité míry mohou nahrávat výše uvedeným informacím. Jeden příklad za všechny. Někdy kolem roku 1958 se na tento kontinent vypravila tehdejší sovětská skupina polárníků, kteří měli za úkol založit novou polární stanici pod názvem Vostok a to hluboko v nitru Antarktidy bezmála 1000 kilometrů od pobřeží. Během výstavby této základny si dr. Kapica všiml jedná velmi zajímavé anomálie. Nedaleko od Vostoku se začínala rozprostírat mnoho kilometrů čtverečních rozsáhlá ledová plocha, která byla neuvěřitelně rovná bez nějakých podstatných členitostí.
Při průzkumu této oblasti vědce napadlo, že záhadně rovný povrch by mohl být důsledkem toho, že někde pod ním by se mohla nacházet rovná vodní plocha. Tenkrát se však Kapicovy vědecký svět vysmál a označil jeho teorii za zhola nemožnou. Muselo uplynout více jak 20 let aby svět dal dr. Kapicovy za pravdu. Stála za tím kanadská vědecká skupina, která byla schopná novou lepší technologii prokázat dvě jednoznačně rozdílné radarové odrazy, které prokázaly, že v hloubce pod čtyř kilometrovou vrstvou se skutečně nachází rozsáhlá vodní plocha jezera s průměrnou hloubkou 500 metrů.
Tyto objevy samy o sobě byly jednoznačně šokujícího charakteru. Předložily však před vědce velmi složitý oříšek. Nešlo o vrtnou technologii. Již v této době (koncem sedmdesátých let 20. stol.) již nebylo problémem se dostat přes čtyřkilometrový ledový krunýř. Hlavní potíží se ukázala technická neschopnost zabránit chemickému a biologickému znečištění jezera. Teprve před sedmi let se začalo blýskat na lepší časy a to z toho důvodu, že se věci chopila americká NASA. Co ale vedlo tuto agenturu k tomu, že se začala zajímat o jezero pod vrstvou ledu na Zemi?
Odpověď není zase až tak složitá. Na začátku 21. století odhalil družicový systém v oblasti Antarktidy velmi zvláštní tepelnou anomálii a ta byla lokalizována právě uvnitř jezera Vostok. Ale to ještě není všechno. Tato tepelná anomálie je spojována s útvarem, který by se měl nacházet na dně tohoto jezera. Družicové snímky odhalily, že se jedná o objekt přísně pravidelných geometrických tvarů. Dokáži si velmi dobře představit jakým lákadlem tento objev pro americkou NASA to musí být?
- pokračování -
(c)2008 Jaroslav Chvátal

