Tajemství Antarktidy a nezveřejněný příběh Longinova kopí (1)

            V poslední době se vynořilo množství velmi zajímavých informací týkající jednoho z nejpodivnějších kontinentů na naší planetě - Antarktidy. Vzhledem k tomu, že mám aktuálně zpracované některé zajímavé skutečnosti týkající se právě této části naší planety jež hodlám použít v některé z publikací, které připravuji napadlo mne dát dohromady několik reportáží. Kombinuji v ní sérii na první pohled různorodých aspektů, které však, jak pevně doufám spolu úzce souvisí. Asi položíte otázku jak Antarktida souvisí se známým Longinovým kopím. Dlouho jsem přemýšlel odkud začít. Nabízely se různé možnosti, ale nakonec jsem se rozhodl začít právě odtud. Takže co je "Svaté kopí"? Podle "Janova Evangelia" (19:31-37) ve chvíli kdy se Ježíš nacházel na kříži přistoupil k němu jeden z římských setníků a svým kopím proťal jeho bok, aby ukončil jeho utrpení. Křesťanská tradice později tohoto vojáka definovala jako Gaiuse Cassia Longinuse. Legenda hovoří o tom, že napříč mnoha staletími bylo toto svaté kopí v držení vlivných vůdců včetně Konstantina, Justiána, Karla Velikého. Kopí také svého času vlastnil Otto Veliký a mnozí další Habsburští císaři. V neposlední řadě pak jak je všeobecně dobře známo i Adolf Hitler. Legenda mimo jiné říká: "kdokoliv bude vlastnit toho svaté kopí a porozumí jeho funkci bude držet ve svých rukou osud tohoto světa a to jak v dobrém, tak ve zlém"??.

        Eusebius Caesarea se stal duchovním poradcem císaře Konstantina a právě díky němu máme i v současné době možnost nahlédnout do popisu tohoto předmětu, tak jak vypadal na vrcholu Konstantinova vlivu a politické síly ve 4. stol. n.l. Eusebius popisuje:

       "Byl to dlouhý oštěp, pokrytý zlatem. Na jeho rukojeti se nacházel zlatý prstenec a mnoho drahých kamenů bylo zde vsazeno. Na rukojeti pak nacházel se symbol "Spasitelova jména" a dvě písmena označující jméno Krista. V pozdější době měl císař ve zvyku nosit tyto písmena Krista na své rytířské helmě.

        Oštěp byl zahalen královského kusu látky, která byla pokrytá hojným vyšíváním a velmi vzácnými drahými kameny a to vše bylo propleteno zlatem. To všechno u diváka představovalo nepopsatelnou míru krásy. Císař velmi často používal toto kopí jako záruku silné ochrany proti jakékoliv nepřátelské síle."

        V roce 1972 zaujal světovou veřejnost svou knihou "Oštěp osudu?.." Trevor Ravenscroft. Jeho velmi svérázná publikace naznačovala karmický přenos jistých sil a jedinců, kteří se nakonec staly klíčovými faktory uvnitř nacistického jádra. Jeho tvrzení se opírá o přesvědčení, že oštěp byl v době 11. stol. zneužit černo magickými praktikami. Přičemž ta samá síla uvedla karmicky do hry ty samé hráče uvnitř II. světové války v podobě bitvy silami (lidově řečeno) Světla a Tmy.

        Ve své knize věnuje poměrně hodně prostoru představit "důkaz" o tom, že hlavní účastnící světového dramatu ve třicátých a čtyřicátých letech 20. stol. byli reinkarnované osoby z období 11. stol., které hraji významnou roli ve Wagnerově opeře - Parsifal.

        Od této chvíle se příběh o "Kopí Osudu" stal velmi populárním a netrvalo dlouho a dostal se na přední místa různých románů, odborných studií, televizních pořadů i filmů. Ravenscroft ovšem nebyl jediným poválečným vysokoškolským profesorem, který se detailním způsobem věnoval mýtu o svatém kopí.

        Právě díky výzkumu Trevora Ravenscrofta a dalších odborných studií dnes poměrně bezpečně víme, že Hitler skutečně vlastnil originální "Longinovo kopí". Situace se ovšem stává poněkud komplikovanější ve chvíli, kdy si položíme otázku co se stalo s tímto předmětem po druhé světové válce. Oficiální zdroje nás přesvědčují o tom, že se v pořádku a nepoškozené vrátilo zpět na své místo ve vídeňském muzeu. Ty samé zdroje ovšem záhadně mlčí o podrobnostech a okolnostech jeho opětovného nalezeni. Údajně k tomu mělo dojít někde v ruinách rozbombardovaného Berlína.Lze ale tomuto tvrzení věřit?  

         I když se "Kopí osudu" opět představuje návštěvníkům Vídně, existují vážné pochyby o tom, zda je o původní originální artefakt. A tyto pochyby jsou více jak na místě. Osobně mám z různých zdrojů k dispozici "nezvratné doklady" o současném umístění tohoto předmětu. Problém spočívá v tom, že jde o čtyři různá místa v různých částech světa nemaje mezi sebou nic společného. Všechny nás přesvědčují o tom, že právě to jejich kopí je to pravé originální.

       Takže komu a čemu věřit?

       V letech 1988 - 1989 finálně dokončuje obsah svých dvou knih profesor medicíny v Tulane Dr. Howard A. Buechner. Jde o dva spisy: "Hitler´s Ashes - Seeds A New Reich" a "Adolf Hitler and the Secrets of the Holy Lance". V těchto knihách popisuje jak byl kontaktován bývalým německým vojákem, který sloužil na jedné z ponorek III. Říše, který tvrdil, že byl součásti přísně utajované vojenské námořní mise, která měla v roce 1945 za úkol vyvést z Německa do oblasti Antarktidy některé velmi cenné a důležité materiály. Mezi nimi se prý nacházelo i svaté kopí. V roce 1979 pomáhal realizovat expedici několika německých obchodníků, kteří se pokoušeli tuto relikvii v prostředí nehostinné Antarktidy nalézt. Mělo jít o tzv. "Hartmannovu expedici".

        I když tato hypotéza je hodně krkolomná a řekl bych asi i hodně exotická není vůbec od věci. Víme o tom, že v proběhu II. světové války nacisté do teritoria Antarktidy převezli neuvěřitelné množství různého materiálu a "Longinovo kopí" mělo pro mystickou posedlého Hitlera nesmírně zásadní význam. Hitler byl jeho "vlastnictvím" doslova posedlý. Osobně nevidím žádný důvod, který by působil proti výše nastíněné možnosti.

        Dobře, ale co víme o dr. Buechnerovi?

        Snažil jsem se tedy zjistit nějaké informace. Dověděl jsem se, že v době kdy napsal výše uvedené knihy byl penzionovaným plukovníkem americké armády ve které sloužil jako chirurg praporu v době II. světové války. V polovině osmdesátých let 20. stol. publikoval do různých  časopisů pod pseudonymem "Capt. Wilhelm Bernhart".

        Podle Buechnera mel tento bývalý nacistický námořník tvrdit, že může dokázat, že onen "slavný Oštěp Osudu", který je nyní vystaven v Schatzkammerově muzeu ve Vídni je pouhý padělek. Již před II. světovou válkou ustanovil Heinrich Himmler, který byl v podstatě hlavou okultního výboru "SS" okruh "zasvěcených" oddaných svatému kopí. Tato skupina se nazývala "Velká Rada Rytířů". Již v tuto dobu používali repliku svatého kopí v rámci různých utajovaných ceremoniálních obřadů, které se odehrávaly především v prostředí hradu "Wewelsburg".

        Capt. Bernhard tvrdí, že během války nechal Himmler vyrobit v Japonsku (které bylo největším expertem na výrobu mečů různého druhu) velmi přesnou repliku svatého kopí. Právě tato replika se po válce měla vrátit zpět do Rakouska, přičemž původní kopí, které bylo pod přísnou Himmlerovou kontrolou bylo převezeno do prostředí Antarktidy.

       V posledních týdnech války, alespoň podle slov zmíněného německého námořníka vybral osobně Hitler posádku, která měla do prostředí "Země Královny Maud" v Antarktidě odvést ty nejcennější věci včetně "Longiova kopí". V roce 1979 byla realizována výprava, které se zúčastnili přeživši pamětníci jmenované mise včetně Col. Hartmanna, který se měl zúčastnit převozu předmětů ke konci II. světové války. Buechnerovo pátrání přineslo poměrně zajímavé výsledky, které naznačují, že v roce 1979 bylo originální "Longinovo kopí" nalezeno a převezeno zpět do Evropy. V současné době by mělo být ukryté na neznámém místě a mělo by být v majetku pokračovatelů Himmlerova spolku "Rady Rytířů", které v současné době vystupuje pod názvem "Rytíři Svatého Kopí".

       K výše uvedenému přesvědčení ohledně současného osudu svatého kopí došel Col. Buechner na základě několika osobních rozhovorů s domnělými členy expedice z roku 1979, která, jak jsem již naznačil se sestávala z bývalých nacistických úředníků a některých osobních spolupracovníků Adolfa Hitlera, jakým byl například tehdy ještě velmi mladý Artur Axmann.

       V této chvíli si musíme položit otázku: Jsou Buechnerovi závěry pravdivé a nebo přinejmenším reálné a nebo se stal sám obětí neuvěřitelně komplikovaného kanadského žertíku?

       Podařilo se mi zjistit, že Buechnerovi závěry byly prověřené a přinejmenším částečně potvrzené vlastním nezávislým pátráním badatelů Jerry E. Smitha a George Piccarda. Své poznatky zveřejnili v roce 2005 ve své knize: "SECRETS OF THE HOLY LANCE: The Spear of Destiny in History & Legend.  Na druhé straně se ovšem zdravý rozum vzpírá uvěřit takovému tvrzení. Nicméně pokud mám ty správné informace oba dva autoři v průběhu svého někdy až velmi dobrodružné pátrání narazili na velmi zvláštní skutečnosti, které mohou celou záležitost postavit ještě do zcela jiného světla. O tom se ale více rozepíšu v další části tohoto nového seriálu.