TAJEMNÉ PAPRSKY M.M. FILIPOVA

V noci z 11. na 12. června 1903 byl ve své laboratoři nacházející se ve vlastním bytě, v čísle 37 na ulici Žukovského nalezen mrtvý 45-ti letý chemik z Petrohradu - Michajl Michajlovič Filippov. Vědec ležel na podlaze jen v košili, bez saka. Odřeniny na obličeji svědčily o tom, že spadl jako podťatý, tak rychle, že ani nestihl zvednout ruce. Policie však reagovala na případ bez zjevného zájmu, jaksi nedbale. Policejní lékař zběžně zemřelého vyšetřil a učinil rychlý závěr, že smrt byla způsobena nadměrným přetížením organismu.

„Apoplexní úder," (mozková mrtvice) určil jednoznačně a podepsal policejní protokol, v němž se kromě jiného uvádělo, že vědec v poslední době hodně pracoval a stávalo se, že ve své laboratoři strávil i noc. Vyšetřovatel zajistil všechny dokumenty vědce, včetně rukopisu knihy, která měla být jeho 301. publikací, a dovolil zemřelého pohřbít. Ve skutečnosti však všechno nebylo ani zdaleka tak, jak policie chtěla předvést. Podivná smrt vědce zaujala tisk. A nejen proto, že v Michajlu Michajloviči viděl kolegu: Filippov byl totiž také zakladatelem, vydavatelem a redaktorem časopisu „Научное обозрение“, vydávaného od roku 1894, s nímž si považovali za čest spolupracovat takoví chemici jako D. I. Mendělejev a N. N. Beketov, psychiatr a psycholog V. M. Bechtěrjev, astronom S. P. Glazenap a další významní vědci té doby.

Tehdy přišel od M. M. Filippova do redakce „Sankt-Petěrburgské vědomosti“ dopis datovaný 11. června 1903 – to znamená, že byl napsán a poslán právě v předvečer oné tragické noci. Autor v něm napsal, že od svého mládí přemýšlel, jak zastavit války a učinit je nemožnými:

 „Je to překvapující," psal Filippov, „ale právě v těchto dnech jsem učinil objev, jehož praktické užití by ve skutečnosti znemožnilo války. Jedná se o mnou vynalezený způsob dálkového elektrického přenosu výbušné vlny (волны взрыва - rázové/tlakové vlny?), při čemž podle použité metody je tento přenos možný na vzdálenost tisíců kilometrů... A při takovém vedení boje na vzdálenosti, které jsem naznačil, se válka skutečně stane šílenstvím a bude muset být zrušena. Podrobnosti zveřejním v podzimních memoárech Akademie věd."

Filippovův přítel, profesor A. S. Tračevský poskytl „Sankt-Petěrburgským vědomostem“ rozhovor, v němž například řekl:

„Mně jako historika mohl Michajl Michajlovič o svém objevu informovat pouze obecně. Když jsem ho upozornil na rozdíl mezi teorií a praxí, pevně řekl: ,Bylo zkontrolováno, proběhly pokusy a já to mohu kdykoli předvést znovu.' Podstatu tajemství mi Filippov vysvětlil přibližně tak, jak to popsal i v dopise redakci. Několikrát zopakoval a vždy přitom udeřil pěstí do stolu: ,Je to tak jednoduché a navíc levné! Je divné, že na to dosud nikdo nepřišel.' Michajl Michajlovič k tomu pak ještě dodal, že tímto problémem se zabývali i v Americe, ale postupovali úplně jinak a neúspěšně."

Dmitrij Ivanovič Mendělejev pokládal za svou povinnost vystoupit v tisku, kde uvedl, že „myšlenka M. M. Filippova odolá jakékoli vědecké kritice". A v rozhovoru s Tračevským to tento slavný chemik vyjádřil ještě jasněji: „V základním pojetí Filippova není nic fantastického: výbuchová vlna (rázová/tlaková vlna?) je přenositelná stejně jako vlna světelná nebo zvuková." A i když vláda reagovala na všechny tyto publikace velmi chladně, novináři se nezklidnili a pokračovali v pátrání. Tak například moskevské noviny „Russkoje slovo“ následně zjistily, že vynálezce velmi často cestoval do Rigy, kde už v roce 1900 "za přítomnosti některých specialistů prováděl experimenty při odstřelování objektů na dálku. Když se pak vrátil do Petrohradu, řekl, že je s výsledky experimentů velmi spokojen“.

Když se korespondenti novin pokusili získat preparáty a vybavení Filippovy laboratoře zabavené při prohlídce petrohradským bezpečnostním oddělením, zjistili, že vše zmizelo bez stopy stejně jako veškeré jeho dokumenty, včetně rukopisu knihy, a co je nejzajímavější – to všechno za pomoci členů carské rodiny i samotného imperátora Nikolaje II. Záležitost se stala ještě zajímavější, když se ukázalo, že zabavený rukopis nesl název „Revoluce skrze vědu, aneb Konec válek". Navíc to nebylo čistě teoretické dílo. Filippov psal svým přátelům – a jejich dopisy musely být otevírány a čteny tajnou policií – že učinil úžasný objev. Vypadá to, že skutečně našel způsob, jak přenést pomocí směrového svazku krátkých radiových vln výbuch.

„Mohu reprodukovat s pomocí svazku krátkých vln veškerou sílu výbuchu," napsal v jednom z nalezených dopisů. - „Výbuchová vlna (Rázová vlna) je zcela přenášena nesoucí ji elektromagnetickou vlnou, a tak dynamit, který exploduje v Moskvě, může přenést své působení třeba do Konstantinopole. Pokusy, které jsem udělal, ukazují, že tento jev může proběhnout i na vzdálenost několika tisíc kilometrů. Použití takových zbraní způsobí revoluci: národy se vzepřou a války budou zcela nemožné.“ Možná Filippovo prohlášení není nic víc než sci-fi? Pokusíme se na to přijít...

Než se dostaneme do detailů případu, poskytneme pár informací o Filippovi samotném. Ano, Michajl Michajlovič byl dobrým literátem. Když v roce 1889 vydal román „Obležený Sevastopol", Tolstoj i Gorkij ho obdivovali jedním hlasem. Ano, měl pozoruhodnou představivost, inteligenci a talent. Po zásluze například ocenil práci Konstantina Ciolkovského „Исследование мировых пространств реактивными приборами" a publikoval ji ve svém „Vědeckém přehledu" - prvním populárním vědeckém časopise v Rusku. Takže pokud by nebylo Filippova, o Ciolkovském by se možná nikdo nikdy nedozvěděl a tento učitel z Kalugy by v té své divočině zmizel. Ukazuje se tedy, že do jisté míry právě Michajlu Michajlovičovi můžeme poděkovat za první satelit a moderní kosmonautiku.

Navíc Filippov přeložil do francouzštiny a dal tak celému světu příležitost seznámit se s hlavním dílem Mendělejeva - „Základy chemie", kde byl formulován jeho slavný zákon a periodická soustava prvků. Zkrátka jak vidíte, Filippov nebyl povrchním fantastou. Krom toho byl přesvědčeným marxistou a navzdory nebezpečí, kterému se sám vystavoval, o tom otevřeně mluvil. Takže například i 19. listopadu 1900 L. N. Tolstoj si zapsal do svého deníku: „Hovořil jsem o marxismu s Filippovem; mluvil velmi přesvědčivě." Existuje také důvod se domnívat, že právě jemu náleží slavná věta: „Komunismus je sovětská moc plus elektrifikace celé země", kterou přijal za svou první vůdce sovětského státu.

Takový to tedy byl člověk: vědecký propagátor, spisovatel, matematik, ekonom, chemik, experimentátor, teoretik vztahů mezi vědou a ideologií marxismu a jako pevný revolucionář pod policejním dohledem už od atentátu na cara Alexandra III. Je zřejmé, že ani Nikolaj II. ho neztrácel ze zřetele. Nezapomeňte, že k těmto událostem došlo před první světovou válkou. Je známo, že i Němci od začátku století pilně pracovali na paprskových zbraních. Za císařství nedosáhli žádaných výsledků, a tak výzkumy pokračovaly i za führera až do konce druhé světové války (podrobnosti viz Technika - Mládež, č. 9, 1997). Naštěstí němečtí specialisté odkaz Filippova nemohli využít.

Podobné práce probíhaly i v zámoří. Vzpomeňte si na narážku Michajla Michajloviče, že „tímto problémem se zabývali i v Americe, ale postupovali úplně jinak a neúspěšně“. S největší pravděpodobností se to týká výzkumů a experimentů Nikoly Tesly, které prováděl ve své laboratoři v Coloradu Springs. Přibližně v téže době demonstroval možnost rozsvícení elektrické girlandy bez toho, že by byla připojena k elektrické síti a zabýval se myšlenkou "celosvětového telegrafu". Věž této instalace, která teoreticky měla vyřešit problém přenosu elektřiny bez drátů na jakoukoli vzdálenost, dokonce začal stavět. Nicméně vypukla první světová válka a nedokončená konstrukce byla zbořena…

Myšlenky Tesly a Filippova byly znovu vzkříšeny až v šedesátých letech 20. století, po druhé světové válce, kdy už byly v plném proudu práce s lasery. A v sedmdesátých letech, pokud je známo, proběhly ve Spojených státech úspěšné testy takzvané argonové bomby. Princip jejího fungování je následující: když exploduje náboj dynamitu nebo jiné výbušniny umístěné v křemenném válci, je stlačen plynný argon a začne intenzívně svítit. Tato světelná energie je soustředěna v laserovém paprsku a může být pak přenášena na velkou vzdálenost.

Tímto způsobem se podařilo zapálit hliníkový model letadla ve výšce 1000 m. Říká se, že letadlům je nyní zakázáno létat nad některými oblastmi Spojených států, kde probíhají podobné experimenty. V době epochy „hvězdných válek" se předpokládalo, že takové zbraně by mohly být umístěny na raketách a použity k útoku na jiné rakety, neboť by to byl účinný prostředek ochrany dokonce i proti vícestupňovým raketovým nosičům vodíkových bomb. Proto byla myšlenka Filippova, i když v omezené podobě, skutečně realizována.

Tento vědec samozřejmě neznal laser, ale studoval ultrakrátké vlny o délce okolo milimetru, které získával pomocí generátoru jisker. Publikoval na toto téma několik článků. Dokonce ani dnes nejsou vlastnosti těchto vln zcela pochopeny a Filippov klidně mohl najít způsob, jak přeměnit energii výbuchu na úzký paprsek ultrakrátkých vln. Kdoví... Jak přesně chtěl převést rázovou akustickou vlnu výbuchu do mikrovlnného záření, by nebylo špatné zjistit. Současným vynálezcům by se to určitě hodilo…

Leckomu by se mohlo zdát nereálné, že by vědec zcela sám učinil tak důležitý objev, který je nyní údajně zcela ztracen. Proti takové námitce však existuje mnoho argumentů. Zaprve Filippov nebyl v plném slova smyslu osamělý vědec. Udržoval kontakty s těmi nejvýznamnějšími vědci tehdejšího světa, četl všechny vědecké časopisy, byl obdařen encyklopedickým myšlením, dokázal pracovat na křižovatce mnoha vědních oborů a jejich zjištění syntetizoval. A navzdory všemu, co se tvrdí o neocenitelné roli skupinové práce vědců, nikdo zatím nevyvrátil skutečnost, že objevy vznikají také individuálně. A pak pracoval v době, kdy studium ultravysokých frekvencí teprve začínalo a průkopníci často vidí dosud neobjevené oblasti lépe než ti, kteří přicházejí po nich.

Slavný francouzský popularizátor vědy, Jacques Bergier, byl přesvědčen, že vražda M. M. Filippova byla provedená carskou ochrankou na přímý pokyn iniciátora Haagské konvence o zákonech a zvyklostech války – Nikolaje II., který nejenže tím zlikvidoval nebezpečného revolucionáře, ale také zachránil svět nacházející se na pokraji smrti... "Kdyby se Filippovi podařilo zveřejnit jeho objev, nepochybně by byl záhy doveden k dokonalosti a použit už v první světové válce," píše Bergier. „A všechna velká města v Evropě a možná i Ameriky by byla zničena. A válka v letech 1939 – 1945? Nezničil by snad Hitler vyzbrojený Filippovou metodou celou Anglii a Američané Japonsko? Jak neodpovědět kladně na všechny tyto otázky... A není vyloučené, že car Nikolaj II., kterého všichni společně odsoudili, by vlastně měl být považován za spasitele lidstva…"

Co by se stalo, kdyby dnes někdo dokázal použít Filippovu metodu k přenosu atomové a vodíkové výbušné energie na dálku? S největší pravděpodobností by takové konání vedlo k apokalypse a úplnému zničení světa. Tento názor, ať už jde o Filippovův vynález nebo jiné podobné objevy, je stále rozšířenější. Moderní věda si uvědomuje, že se stala příliš nebezpečnou. „...Mělo by se zabránit spolupráci vědců s revolucionáři, bez ohledu na jejich politické zabarvení. Představte si skupinu lidí nespokojených se stávajícím režimem, kteří by nepokládali pracně výbušniny na prahy domů, ale pomocí Filippovovy metody by vyhodili do povětří třeba Elysejský palác nebo Matignon!“ zdůrazňuje Bergier. „Filippovův vynález, ať už ho využívají vojáci nebo revolucionáři, podle mého názoru patří k těm, které mohou vést k úplnému vyhlazení civilizace. Objevy tohoto druhu by měly být přísně kontrolovány."

Nicméně takovéto vynálezy mohou mít i mírové využití. Gorkij ve své době zveřejnil záznam svého rozhovoru s Filippovem. Spisovatele především ohromila možnost vysílat energii na dálku, což by efektivně industrializovalo země, které ji potřebují. A ani slovem se přitom nezmínil o možnosti využití Filippovova objevu k vojenským účelům. Glenn Seaborg, předseda "Americké komise pro atomovou energii", připomněl, že s pomocí energie paprsku přenášeného z nebe je možné velmi rychle provést industrializaci v rozvojové zemi, a to bez jakéhokoli znečištění životního prostředí.

Filippov, jak již bylo zmíněno, byl jak vědec otevřený vědeckému světu, tak i revolucionář. S největší pravděpodobností by zveřejnil svůj objev a naivně věřil, že když lidé od něj získají zbraň nevídaných možností, využijí ji k tomu, aby vyhnali krále a tyrany z tváře Země a díky marxismu pak všude zavládl mír. Dnes jsme ještě dál. Práce na argonové bombě nebo paprskových zbraních, o nichž zvěsti občas proběhnou v otevřeném tisku, pravděpodobně v nejvyšším utajení probíhají a pod řádnou kontrolou. Přesto se obavy, že vědci dokážou vyhodit do vzduchu celý svět, zůstávají. Slavný anglický astrofyzik Fred Hoyle k tomu jednou napsal:

„Jsem přesvědčen, že pouhých pět řádek – ne víc – je schopno zničit civilizaci."

Hoyle si byl nepochybně vědom všeho, co se týče moderní vědy a co může způsobit. Žijeme v době, kdy si kdokoli může ve své domácí dílně vyrobit vodíkovou bombu, kdy někteří lidé doma vyrábějí LSD nebo ještě nebezpečnější lék fenylcyklidin. Kdesi jsou skladovány viry a mikroby, které mohou způsobit onemocnění, ve srovnání s nimiž dokonce i rakovina nebo AIDS by vypadaly jako spalničky a chřipka… A tak si můžete představit, že kdesi stojí psací stůl, v jehož zásuvce je stále zamčený rukopis, o kterém hovořil Fred Hoyle. Doufejme, že tam zůstane zamčený navždy.