!!!! SVĚTOVÉ UDÁLOSTI BEZ CENZURY - 22.5.2007

       Zprávy od ruských vojenských analytiků popisují 'prudce klesající vůli k boji' mezi americkými vojáky bojujícími v Iráku, přičemž největší znepokojení vzbuzují vojáci z desáté Mountain Division, kteří údajně odmítli v uplynulém týdnu rozkaz 'jít do boje' proti iráckým nepřátelským vzbouřencům. Podle těchto zpráv byla tato nebývalá vzpoura amerických vojáků proti jejich velitelům vyvolána iráckým povstaleckým útokem, při kterém byli čtyři z jejich kamarádů zabiti a tři zajati nepřátelskými ozbrojenými silami - mnoho těchto vojáků se domnívalo, že tomuto mohlo být zabráněno, kdyby měli více posil. Tyto zvyšující se obavy amerických vojáků zazněly také od jednoho z velitelů, generála Benjamina R. Mixona, který minulý týden naléhal na americké vojevůdce, aby poslali více vojenských posil do Iráku k boji s narůstajícím odporem vůči okupaci země na Středním východě Spojenými státy. Znepokojení amerických vojáků v Iráku nad nedostatečnými prostředky pro boj s nepřítelem bylo dále vyjádřeno také prostřednictvím ruského fotoreportéra Dmitrije Čebotajeva předtím, než byl zabit, zatímco byl stráži spolu s americkými vojáky, jejichž vzrůstající rozčarování z války dokumentoval.

       Nedávné rozkazy přicházející z Pentagonu a nařizující rozšíření jejich patrol ve válečných zónách dále přilévají olej do ohně zhoršující se revolty amerických vojáků vůči jejich vojevůdcům. Podle zpravodajské služby Time Magazine taková nařízení ničí životy těchto vojáků a jejich rodin:

        "Pentagon 11.dubna oznámil, že obvyklé umístění vojáků v Afgánistánu a Iráku nyní bude 15 měsíců, což je doba pobytu delší než předchozích 12 měsíců.

       Vojáci sloužící v zahraničí se vždy museli potýkat s propásnutím narození dítěte, svatby příbuzného nebo úmrtí jednoho z rodičů. Čelí vyčerpání a pocitům marnosti bez ohledu na délku trvání pobytu.

       Jejich partneři doma trpí a manželství se rozpadají pod tlakem odloučení. A stres z umístění v nepřátelské bojové zóně má zničující dopad na disciplínu. Tři měsíce navíc se možná civilistovi nezdají tak dlouhé, avšak pro vojáka, který je už ve válečném poli, je to dalších 90 dní, během nichž by se mohla spousta věcí pokazit.

       "Je to jako běžecký závod", říká vojenský kněz Doug Weaver. "Čím déle trvá, tím více lidí vypadne".

       Přestože ve válce Spojených států proti muslimským národům se něco takového ještě nestalo, američtí vojáci se již dříve, v souvislosti s bojem v prohrané válce, uchýlili k odmítnutí rozkazů svých velitelů - důkazem jsou příklady vojáků, kteří bojovali ve válce ve Vietnamu:

       "Když vojáci odmítli uposlechnout rozkazů, říkalo se tomu "odmítnutí bojovat". Ve zprávě pro Rádio Pacifica se dovíme, jak šel  novinář Richard Boyle vyzpovídat tucet "remcalů" z první obrněné divize. Američtí vojáci obdrželi předešlé noci rozkaz k nočnímu boji. Šest mužů odmítlo jít do boje a několik dalších měli k rozkazu námitky.

       "Budou muset postavit před válečný soud celou rotu", řekl jeden voják Boyleovi. "Narovinu říkám, že můžou začít sepisovat obvinění".

        Američtí vojáci Boyleovi řekli, že neprotestují pouze proti tomu, co nazvali sebevražednou misí, ale proti válečnému úsilí jako takovému. Jejich velící důstojník jim nedovolil nosit trička s mírovými symboly, stěžovali si. "Když chceme nosit symboly míru, nazývá nás pokrytci", řekl jeden americký voják. "Jako kdybychom sem chtěli přijít a bojovat. Jako, že nemůžeme věřit v mír, člověče, protože nosíme M-16."

       Avšak narozdíl od svých protějšků ve válce ve Vietnamu, dnešní američtí vojáci začali sdělovat své vzpurné pocity proti válečným vůdcům za využití internetu, aby rozeslali tisíce nahrávek a informací, které jdou proti 'pozitivnímu' poselství války předkládanému americkými médii.

          Toto ale brzy skončí, neboť Pentagon 'urychleně' zareagoval na vzrůstající vzpurnost vojáků bojujících v amerických válkách a okamžitě zakázal přístup na internet všem bojujícím ozbrojeným silám ve snaze dostat je znovu pod 'kontrolu'.

        Pentagon se nespokojil s pouhou cenzurou sdělení vojáků určených světu a sobě navzájem, a učinil další krok nařízením irácké vládě, aby zakázala veškeré natáčení masivních bombových útoků odehrávajících se v této zemi témeř každou hodinu. Jak píše Associated Press News Service:

       "Policie včera zabránila reportážním fotografům a kameramanům zabírat scénu bombového útoku v rámci nového opatření limitujícího pokrytí devastujících explozí, které se staly charakteristickým znakem násilí v zemi.

       Reportéři vypovídají, že v zájmu uplatnění rozkazu, který nařizoval skupině iráckých novinářů opustit náměstí Tayaran Square, kde se bombové výbuchy odehrávaly, policie vystřelila několik ran do vzduchu.

       Brigádní generál Abdel Karim Khalaf, operační šéf z Ministerstva vnitra, oznámil tento víkend, že irácká vláda se rozhodla zamezit tiskovým fotografům a kameramanům přístup k bombovým scénám."

      Akce válečných vůdců Spojených států vedoucí k potlačení rostoucí revolty jejich vojáků vůči jejich válkám, spolu se vzrůstajícím znepokojením americké veřejnosti a obavami o jejich muže, ženy, syny a dcery denně bojující a umírající, až děsivě připomíná sovětskou válku v Afgánistánu, co se týče způsobu, jakým je vše 'řízeno' americkou vládou.

       Avšak tak jako ukázala sovětská válka v Afgánistánu - když země ztratí 15 000 životů svých dětí ve válce, spolu s 500 000 zraněnými, ani nejpečlivější snahy kontrolované mediální propagandy nezvládnou zakrýt pobouření Národa pohřbívajícího denně své padlé z války.

      Možná ještě poučnější pro samotné americké občany je ohlédnutí se za následky sovětsko-afgánistánské války, které rozdrtily původní Sovětskou Říši ze stavu Super-Mocnosti a uvrhly ji do stavu Národa připomínajícího spíše zemi Třetího Světa, ze které se Rusové vynořují teprve dnes.

       Bohužel, nic nenasvědčuje tomu, že by se Američané poučili z těchto tvrdých lekcí, a co je ještě smutnější, cena, kterou zaplatí za to, že nevěnovali pozornost historickým varováním, včetně jejich vlastní historie - možná se dočkají sdílení téhož osudu s kdysi mocnou Sovětskou Říší...Národ, který - až bude vše řečeno a vykonáno - jednoduše a rychle přestane existovat.