SVĚT POD KOPULÍ

Čáp Josef

Čáp Josef

publikováno: 09.05.2018 kategorie: Společnost

Jednoho dne se cosi přihodilo, a to něco na planetu Zemi přineslo tajuplný život, o jehož původu nemáme sebemenšího ponětí. Ale to je asi tak vše, co můžeme o naší domovině hýřící životem říct. Proto  žijeme pořád v nejistotě, kterou můžeme připodobnit k amnézii zastírající vše o našem záhadném původu.

Máme zpřetrhané nitky s prvotními kořeny lidstva, a díky tomu se točíme v nekonečném kruhu zapomnění, aniž bychom měli představu o tom, co stojí za tímto kosmickým mystériem, do jehož sféry neodmyslitelně patříme. Aby jste vůbec pochopili, proč je zapotřebí znát svou minulost, pak je nutné, abyste si představili tu nepopsatelnou hrůzu, kdybyste ve svém životě nepoznali vlastních rodičů, ba co víc, dokonce celé své příbuzenstvo, což je základ rodinného svazku, jenž určuje přesně to, kým doopravdy jste.

Jakmile budete postrádat citové vazby s vaší biologickou rodinou, tak čas od času se u vás  projeví zoufalství či emocionální tíseň, protože bez krevního pouta jste společenským vyvrhelem, ať už jste si toho vědomi nebo ne. Veškerá lidská společnost je na tom podobně, jako ve výše popisovaném příkladu, poněvadž Člověk moudrý - Homo sapiens, je vnitřně oslaben tím, že mu chybí zásadní informace o svých biologických prapředcích. Jsme snad štvanci ve vesmíru?

Vyprázdněnost takového druhu se nepochybně promítá do kolektivního vědomí, v němž  je zaset strach a beznaděj, s čímž souvisí nepřiměřené násilí projevující se uvnitř lidské psychiky, potažmo v populačním rozměru globalizované civilizace. Moderní psychologie hovoří o strachu, jako o spouštěči agrese, kterážto z láskyplného stvoření - ČLOVĚKA, generuje egoistickou bytost, a to mentálně orientovanou na krutost a nenávist, rezonující s militantním intelektem.

 

Nevědomost je sladká, i když má nahořklou příchuť

Nelze vyloučit, že pocházíme z jiné planety či galaxie, proto jsme postiženi kolektivní ztrátou paměti. Kdyby se jednoho dne potvrdilo, že pocházíme odjinud, a to z jiného koutu vesmíru, tak by to změnilo naše dosavadní postoje a uvažování vůči všem přijímaným hodnotám, které se negativně podepisují ve vývoji rozpolceného lidstva. Asi bychom jinak hleděli na svou existenci, pokud by se tento proces snoubil s vyváženým pokrokem a evolucí, neboť ta je postavena na fundamentech dávnověku. Mějme na paměti; vše se odvíjí od základu, ať už jde o dům či civilizační vývoj.

Zvědavost je hnací silou inteligentního myšlení, přičemž odhalené poznání o našem zrodu a skutečné minulosti, představuje nevídanou událost, protože pravda o vytracených dějinách lidstva, by už konečně mohla ukončit veškeré triviální konflikty a terorismus, který se zhoubně rozmohl po celém světě. Faktem je, že tuhle výše uvedenou domněnku, nemůžeme prozatím dokázat, ale ani vyvrátit, ať už to zní jakkoliv šíleně!  Co vlastně víme? Věřte mi, že přes veškeré nabyté znalosti, jakých bylo dosaženo za uplynulé půlstoletí, jistotu máme jedině v existenci vlastního života, který nám nyní umožňuje zpracovat text v této otištěné úvaze.

I když máme k dispozici vyspělé moderní technologie, s jejichž pomocí lidské oko proniká do mikrokosmu a makrokosmu, očividně nedokážeme proniknout do hloubi neprobádaného kosmického prostoru, v němž se kdesi zrodilo lidské stvoření, pakliže se nespokojíme s všeobecně uznávaným vysvětlením, o něž se opírá evoluční teorie od Charlese Darwina. Co stojí za tím, že je moderní společnost vytržená z historického kontextu, o němž bychom měli alespoň něco málo vědět?

Příčin může být celá řada, kupříkladu devastující požár, který ve starobylé alexandrijské knihovně, zničil veškeré spisy a moudrost starověku, ale taktéž přírodní či nepřírodní katastrofy, zejména válečné konflikty, prostě vše se mohlo podepsat na skartaci dějin lidstva. V tomto směru lze říci, že náhoda stojí za vším, nebo je v tom snad jakýsi záměr? Co myslíte...?

Ačkoliv nemá smysl se dopodrobna zabývat vším, co souvisí s výmazem světových dějin, přesto nelze přehlédnout, že elita nemá zájem na tom, abychom dešifrovali různými mýty opředenou minulost, z níž jsme dokráčeli až sem do dnešního digitálního věku. Důvěryhodné informace o uběhlém časovém vývoji, jsou v tuto chvíli pro budoucnost jakýmsi způsobem upravené, tudíž za dvě stě let se může s nadsázkou přihodit, že se na školách bude vyučovat dějepis, v němž říšský vůdce a kancléř Adolf Hitler, bude vylíčen jako bojovník za svobodu a mír! To se může skutečně přihodit (!), zvlášť pokud by k takovéto dezinformaci přispěla pohroma v podobě globálního konfliktu, případně nečekaná zkáza pocházející z kosmické sféry, která by lidstvo připravila o zdroj důležitých informací.

Doopravdy, nejistota a strach jsou zjevnou příčinou mnohých nedorozumění, konfliktů a válek, neboť to je živná půda, jež vyživuje cosi, o čemž si nedovolím přemýšlet. Každopádně by nám neměli unikat určité aspekty o tomto světě, v němž jsme svým duchem a spiritualitou přítomni. Jen si představte, kdybychom na tomto světě měli všeho dostatek, nikdo by tady ničím nestrádal, každý by mohl uspokojit své nejniternější touhy a potřeby. Kdyby tomu tak bylo, ve světě stále přetrvávající krutost a násilí, vše by nepochybně pominulo! 

Možná, že takto vysněný domov máme na dosah ruky, akorát jej musíme uvnitř sebe sama nalézt, jinak ho nikdy nepoznáme. Jde o to, že náš život ubíhá jako voda, odejde tak rychle jak přišel, aniž bychom porozuměli jeho obsahu a sdělení. Kdybychom se z této noční můry probudili, tak někde ukrytá pravda v našem nevědomí, mohla by vyplout na povrch, a to je první krok k tomu, z něhož vede cesta k vítězství ducha nad hmotou.

Než se tak stane, budeme snít dál svůj sen, který nám znemožňuje se povznést nad  pomíjivým životem, v němž je nutné vyzařovat lásku a empatii, aby již více nebyl - člověk člověku vlkem! Uvědomme si prosím jedno, kosmos je kanibalské prostředí, v němž nás může cokoliv smlsnout jak malinu. Z tohoto důvodu je jednota celého lidstva, podmínkou civilizačního přežití.

 

Čemu vděčíme za život...?

Rozumím tomu, že obdobná zamyšlení se u mnohých čtenářů nemusí setkat s pochopením, zejména pokud splácíte hypotéku, nebo se potýkáte s nízkou životní úrovní a nedostatkem  volného času atd., přesto věřte tomu, že tyto uvedené nesnáze ve vašem životě, v porovnání s vesmírnými hrozbami, které mohou kdykoliv naši planetu ohrozit, jsou nevýznamnou marginálií, nad níž není třeba přemýšlet ani naříkat.

Náš  život  v kosmu visí doslova na vlásku, neboť nad událostmi ve vesmíru nemáme absolutně žádnou kontrolu. Co tím chci říct?... Pokud sami sebe ohrožujeme jaderným konfliktem, čehož jsme nyní svědky, v první řadě mezi Západem a Východem, respektive Ruskem, přicházíme takto o pozitivní energie působící na udržitelnost pozemského života. Tyto planetární síly jsou ve vzájemném vztahu s lidským vědomím, a pokud je z nějaké příčiny narušena duchaplnost celého lidského rodu, samočinně je tím zasažen (postižen) systém planetární ochrany. 

A to je závažný problém, jehož dopady mohou zapříčinit vymírání veškerého života, který se na této planetě vyskytuje, člověka nevyjímaje.   Představte si naši planetu jako - KOPULI, která je chráněna neprodyšnou atmosférou, jejíž hranice oddělují pozemský svět života, od vesmírného prostoru tmy a chladu. To jest velice tenká vrstva mezi životem a smrtí, takže bychom o tomto štítu měli mít nějaké povědomí, zvlášť když se nám nebeská hradba/klenba rozprostírá nad našimi hlavami a lze na ni kdykoliv pohledět. Jaká je ale spojitost mezi mentálními energiemi a naší existencí ve vztahu k této kopuli?

Na tuhle naši planetu lze hledět z mnoha různých úhlů pohledu, jedni ji považují za placku či kouli, jiní jsou přesvědčeni, že to je kosmický koráb s uměle vytvořenou biosférou.  Buď jak buď, ale pokuste se minimálně zamyslet nad tím, v čem tkví dokonalost atmosférického krunýře, díky jehož působení jsme my lidé na povrchu Země na živu.

Domnívám se, že se klidně můžeme přiklonit k názoru, že tahle pozoruhodná planeta byla stvořena za účelem zachování života, aby se tady zázrak proměny (život) mohl samovolně rozvíjet. Co z toho vyplývá? Cosi mocného a zároveň nadpřirozeného, vymykající se času a logice, tím nemám na mysli mimozemskou inteligenci, stvořilo tuhle planetu s touto kopulí, kterou označujeme za tlakovou atmosféru, aby tu byl zaset život v plné jeho nádheře a důmyslnosti, což je důvod proč je náš svět pod drobnohledem.

Dokud se v této sféře bytí život rozvíjí, přičemž lidé budou tvořit chrámy a malby, hudbu či humor, literární díla atd., poskytuje nám kopule dostatečnou ochranu před veškerým nebezpečenstvím vesmírných sil, které nás ohrožují každodenně na životě. Koneckonců k tomuto účelu byla stvořena! Ale i kdyby za jejím vznikem stála vtipná souhra náhod, nemůžeme ji poškozovat, případně do těchto nebeských struktur jakkoli zasahovat. Jaderné  testy v minulém století, čili jaderné exploze v atmosféře, vykonaly své.

Kvůli těmto pokusům s atomem, je kopule natolik oslabená, že se stala propustnou! A to má nedozírné následky na životní prostředí a život vůbec. Nelze vyloučit, že za celosvětovým nedostatkem vody a vodních srážek, stojí poškozená kopule, skrz níž životadárná voda uniká do volného kosmického prostoru.

S tímto úbytkem souvisí klimatické změny a extrémní výkyvy počasí, tudíž musíme čelit z roku na rok intenzivnějším suchům a globálnímu oteplování, a tyto devastující dopady na životní prostředí, věda s pomocí takzvaného geoinženýringu, se snaží zmírnit. Jenže  tato ochranná kopule funguje na principu lidské kůže. O kůži se můžeme dočíst, že to je největší lidský orgán, který má kromě estetické funkce i řadu dalších důležitých úkolů.

Chrání nás před infekcí, tvoří bariéru mezi námi a vnějším prostředím, udržuje stálou tělesnou teplotu, zadržuje v těle vodu, umožňuje zbavovat se odpadních látek, dovoluje vnímat teplo, chlad, dotyk a podílí se na tvorbě vitamínu. Kopule je z tohoto úhlu pohledu živý organismus, nikoliv plynný obal, jak jsme se to učili ve škole.

Čím více si budeme vážit života a jeho projevů, o to účinnější bude ochrana kopule a všeho, co se pod ní nalézá. Jakmile sejdeme ze své cesty a vydáme se vstříc drancování deštných pralesů, nemilosrdným válkám a usmrcování lidského stvoření, výrobě zbraní hromadného ničení, satanské chamtivosti, potom nelze očekávat nic jiného, než zeslábnutí této kopule, na níž jsme existenčně odkázáni, a to nevěstí pro pozemské obyvatele nic dobrého!

Jelikož je všechno se vším vzájemně propojené, nepochybuji o tom, že se na kůži odráží celkový stav organismu. S naší  kopulí jsme na tom obdobně, poněvadž je tahle atmosférická krusta pupeční šňůrou, spjatá se všemi živými bytostmi na této planetární domovině.

Z výše uvedeného lze vyčíst, že domnělá kůže, tedy kopule naší planety, reaguje vždy na různé podněty, které se na Zemi odehrávají.  Jestliže politici a vládcové nejmocnějších států světa s červenými tlačítky od nosných raket s jadernými hlavicemi, hrozí všemu lidstvu atomovým holocaustem, spontánně se takové siláctví (šílenství) vrací jako bumerang do té země, z níž byly slova smrti do éteru vypuštěna.

 

Nad vším bdí hvězdné vědomí

Proč si máme myslet, že existuje kolektivní duch lidstva, který je domnělými čakrami spjat s naší ochranou kopulí? Jde o to, že kopule byla stvořena za účelem ochrany veškerého života, jemuž dominuje člověk. Kým byla stvořena…? To je na jiné téma.  Nicméně, kdyby nebyla, tady na Zemi by se nevyskytoval žádný život!

Účel poskytuje srozumitelné vysvětlení, což znamená, že Tvůrce kopule nebude tolerovat arogantní chování lidského společenství, protože sebevražedné tendence u současné civilizace, nerezonují s životem, ale spíše se smrtí, o níž vyšší vědomí nestojí, zvlášť když  je naše býtí podmíněno růstem a evolučním dospíváním.

Kopule je dominantou nevšední moci, hodná génia hvězdného tvoření a ducha nadčasovosti, za nímž se skrývá neobyčejný nádech a výdech existenčna. Jsme jako rybičky v akváriu, neboť naším smyslem života je sám život, abychom uspokojili Chovatele, který v chovu exotických ryb našel zalíbení. Akvaristům exotických rybiček se za vynaloženou práci, dostává jakéhosi uvolnění, a to souvisí s psychickým potěšením, které je důležité v životě, zejména pokud jste v neustálém stresu. Odreagování je v tomto případě odpověď na to, proč se zabývat chovem akvarijních ryb.

Nyní si položme otázku, co učiní akvarista, který zjistí, že jeho obdivované okrasné rybky zdegenerovaly až tak, že přišly o barvu a svou přirozenou krásu, na kterou byl právem hrdý? A když se k tomu připočte ještě fakt, že se tento chov začíná vzájemně požírat, fyzicky masakrovat surovým způsobem, že v akváriu nezůstane jediná rybička bez újmy na zdraví a tělesného poškození, nelze za těchto okolností dojít k jinému závěru, než že je zapotřebí  takovýto chov obměnit.

V přeneseném slova smyslu, tomuto digitálnímu světu hrozí cosi podobného, pakliže už nebudeme u hvězdného vědomí vzbuzovat chovatelův zájem o náš vývoj, který je smysluplný jen za předpokladu, že se budeme rozvíjet na fundamentech života, což je jediná podmínka toho, abychom nedopadli stejně, jako naši prapředci v dávnověku, kteří byli zahubeni velkou potopou! S ohledem na současné globální dění, je zde oprávněná obava, že už nadešlo období, kdy „VELKÝ AKVARISTA“ přistoupí k obměně zkaženého chovu. Ať už to vyzní jakkoli, nedopusťme, abychom ztratili ve svých srdcích lásku a soucit, neboť tyto dva atributy z nás činí výjimečné tvory, jejichž chovu (existenci) má smysl se plně věnovat.

Nemáme mnoho času, ale naděje umírá poslední. Jediné, co nám zbývá, je vyslovit modlitbu, protože její spirituální energie mohou proniknout až k zmiňovanému HVĚZDNÉMU VĚDOMÍ. Čím víc nás bude, tím je větší naděje na záchranu a pokračování lidského rodu. Následující text, jež jsem s vděčností přijal a v tomto článku s nadšením zveřejnil, pochází od mého kamaráda a jeho syna, kteří se zhostili nelehkého úkolu, na jehož konci se zrodila z dobrého ducha vycházející modlitba k Pánu Věčnosti, která se týká současného a ne příliš povzbudivého mezinárodního dění. Samozřejmě, všem čtenářům je tahle upřímně procítěná modlitba níže k dispozici. Modlit se však nemusíte, pokud nechcete, stačí otevřít srdce dokořán a mocná slova prosby posílit svým vnitřním souhlasem. Nic víc a nic míň, není třeba vykonat, poněvadž někdy i málo, je víc než moc...