SVĚT KAMENNÝCH KRUHŮ (2)

Archeoastronomie: Nebeské kalkulačky a kosmické zarovnání

Objevy v osmdesátých letech 18. století provedené Alfredem Lionelem Lewisem a poté sirem Normanem Lockyearem (1836-1920) a admirálem Somervillem (1882-1949) ukázaly, že mnoho megalitických míst se vyznačuje astronomickým uspořádáním/zarovnáním. Lockyear zaznamenal zarovnání uvnitř Stonehenge, včetně východu slunce při letním slunovratu. Pak profesor Alexander Thom (1894-1985) od roku 1957 prozkoumal přes 300 kamenných kruhů. Jeho slovy: „Linie v daném místě vedly od bodu v kruhu směrem ke Slunci při slunovratu, rovnodennosti a dalších svátcích v kalendáři, a byly na horizontu vyznačené pilíři, kamennými mohylami nebo přírodními krajinnými prvky, jako jsou vrcholy, vruby v pohoří nebo vzdálené ostrovy. " Thom zjistil, že do mnoha kruhových míst byl zakódován 18,61 letý lunární cyklus a také nalezl silné paralely mezi místy v Bretani a severním cípu Skotska.

Zarovnání a "ley" linie: Dávné topografické zaměření

Ve dvacátých letech 20. století objevil Alfred Watkins (1855-1935) zajímavé spojitosti mezi starověkými lokalitami, jejichž název končí na ley a hledači ley brzy zjistili, že většina kamenných kruhů leží na lokalitách ley a že jejich orientace často ukazuje na jiné místo v odpovídajícím směru. Některé ley se táhnou přes celou Británii - východ slunce na prvního máje jde po linii sv. Michaela od Lands End, nejjihozápadnějšího místa Británie, až po Hurlers a Glastonbury, Avebury a Bury St. Edmunds na východě. Mohutná severojižní Belinusova linie (P.p.: Belinus byl bájný král starověkých Britů) propojuje také mnoho kamenných kruhů. Je to jen náhoda, nebo v prehistorických dobách prováděli pečlivé topografické zaměřování?

Alexander Thom uvažoval nad tím, že již v raných dobách byla celé Británie zmapovaná, protože na různých místech objevil souvislý systém geometr