Svatý Grál - transkodér znovuzrození (2)

Může to být představa pozemského ráje stejně jako keltská vize Požehnaných ostrovů Západu, kde muži i ženy žijí v nekončící radosti a těší se z darů země. Může to být i představa návratu k dokonalému spojení stvoření s Bohem, ke stavu ideálnímu, neboť je stavem naprosté harmonie: splynutí. Zkoumání nejstarších verzí legendy odhaluje, že příčinou zpustošení země je téměř vždy nevšímavost vůči posvátnému duchu země. Zanedbání země (Přírody) v její roli mystického udržovatele života: Bohyně. Kdybychom použili keltského výraziva: došlo k roztržce mezi mysticky svázanými (mystickou svatbou — hierosgamos) Králem zeměn a Bohyní Země; řečí středověku: došlo k selhání krále při snaze zajistit rovnováhu v království; výrazivem současnosti: došlo k porušení ekologické rovnováhy v přírodě i duši člověka.

Gnóze Grálu obsažena v tomto poznání je aplikovatelná na každou individuální hledačskou cestu, neboť představa zpustošené země je odrazem duchovního stavu člověka. Legenda o zpustošené zemi, o zemi bez Grálu (a bez Krále, který ztratil vládu nad svěřeným královstvím) se samozřejmě nabízí jako paralela ekologických prognóz naší planety. Zdá se, že nikdy nebyla potřeba léčivého Grálu akutnější než teď a tady. Neměli bychom však v rámci tohoto (ekologického) hlediska propadnout zjednodušené představě Grálu, jako nějakého ozdravujícího zeleného pásu. Nelze opomíjet souvislosti mezi všemi úrovněmi světa.

Víme, že fyzický svět utváří čtyři úrovně, které esoterikové považují za základ stvořeného světa — lidská, zvířecí, rostlinná a minerální. Ty však jsou zároveň součástí většího kosmologického řetězu příčin, zasahujícího nejen svět vnější, ale také vnitřní, nejen svět stvořený, ale také nestvořený. Tuto vzájemnou propojenost vnějšího a vnitřního nelze přehlížet. Ano, člověk možná vládne tomuto stvořenému světu, on sám však je zároveň subjektem podnětů a vnuknutí ze světů vnitřních a jejich obyvatel. Tyto vnitřní (nebo vyšší) světy a bytosti, jež v nich sídlí, se liší podle té které tradiční kosmologie, vždycky však zahrnují nevtělence (duchy), bytosti nadlidské, anděle a bohy, kteří dohromady skládají vyšší oktávu čtyř nižších (fyzických) úrovní. Tato interpretace mikrokosmu pomocí makrokosmu je zřetelná i v příběhu o hledání Grálu a postavách, jež takovým výpravám asistují: lesní muži, pomáhající netvorové, polobožští králové, panny z jiného světa, víly, elfové atd.

V původních grálových textech se zpívá: Přijede rytíř pronikavého hlasu položí otázku a dostane se mu odpovědi a celý kraj bude znovu spojen a ožije. Existuje totiž věčně živá Paní která stráží hlubiny země, stráží brány smrti i života, stráží brány, které nám dávají zrození a tam kde Paní chybí, tam jsou studně prázdné, ptáci nezpívají a vody mizí. Proto přijíždí rytíř, aby osvobodil vodstva. Paní pak znovu zpívá. Bude rytířovou nevěstou. Zpustošenou zemi v textech často typizuje Ježibaba (ohavná stařena, stará čarodějnice) nebo Černá Paní - žena zahalená do černého, skrytá Bohyně, skrytá Moudrost. Jsou zde patrné analogie mezi Sofií {Sofia — Moudrost gnostiků) a Pannou Grálu, stejně jako mezi padlou či skrytou Sofií a Černou Paní, která je hlasem Pustiny. V mýtu o Grálu Zpustošení země způsobuje ztráta celistvosti díky implicitně sexuálnímu zranění krále.

K oživení Pustiny a vyléčení Zraněného krále lze dojít prostřednictvím identifikace a spojení s Grálem na straně nálezce Grálu. Na předkřesťanské rovině mýtu představuje tuto situaci vítěz Grálu objímající Grálovou Pannu, nebo jejich vzájemná svatba. Tato představa spojení je jednou z prvních, kterou o podobném mystickém zcelení vůbec máme, počínaje gnostickou svatbou Sofie s Logosem ve svatebním pokoji Pleroma až k tibetsko-buddhistické koncepci emanace v objetí obou božstev-manželů. Tato
představa se nachází v samém srdci gnóze Grálu. Způsobem, jak znovu oživit Pustinu je obejmout ji plným svým soucitem, ztotožnit se se s ní přesně tak, jak se milenec ztotožňuje se svou milovanou: co zraňuje milovaného, zraňuje i milujícího.

Je-li tento soucit projevován v dostatečné míře, Grál se znovu objeví na světě a léčí. Odpověď na základní otázku Grálu spočívá v daru Bohyni. Grál ti bude sloužit, když ty budeš sloužit jemu: jenom identifikací s celkem stvoření se staneme těmi, kteří dosáhli Grálu. Esoterik od sebe vyléčení Zpustošené země a Zraněného krále, obnovení
planety a regeneraci (oživení) ducha, nikdy neodděluje: toto vše je Velké dílo. Spojením trojitého Grálu — Grálu srdce, mysli a ducha - si esoterik uvědomuje a také praktikuje harmonickou jednotu stvořených i nestvořených světů. Grál pak přestává být jakýmsi mysteriózním předmětem, který se hledá, ale je nalezeným pohárem lásky, míru a milosti, který poskytuje poznání (gnózi) znovu oživeného stvoření.

Lze říci, že dokud není esoterický Grál nalezen ve skrytu vlastní duše, a nestane se součástí magické práce,  zůstane jen krásným středověkým příběhem, a jeho transformativní a léčivá moc zůstane uzamčena. Ti, kteří se zavázali hledat Grál dokud jej nenajdou, aby vyléčili Zpustošenou zemi, většinou zjišťují, že je to těžší úkol než se napoprvé mohlo zdát. Ten, kdo vstupuje do mystérií Grálu si musí uvědomit, že zraněním Krále a zpustošením Země jsme my sami: že my jsme odtržení, že my jsme sešli ze své cesty, že jsme se ztratili sami sobě, že jsme zpustošení ve svém duchu. Hledání Grálu je i o našem vztahu k této „terapeutické nemoci" a o tom, jak lze důmyslnými prostředky dosáhnout celosti — stavu harmonizace obou rovin světa. Grál je v tomto smyslu archetypem řešení polarizovaného mýtu o zpustošené zemi a zraněném králi.

Ať už polarita je zjevná: obě strany nerovnováhy volají po léčivé síle Grálu. Každá generace s sebou přináší čerstvé podněty k hledání Grálu, k hledání léku na tuto zásadní nerovnováhu mezi vnitřním a vnějším, člověkem jakožto „pánem tvorstva" (Králem) a přírodou (Zemí), stvořením a Bohem. Grál je neustále znovu a nově definován. Na
nespočet cest vedoucích k jeho nalezení se vydávají noví a noví hledači. Výprava nikdy nekončí. Co nám tedy Grál nabízí dnes? Je to vlastně jinak položená otázka známá z legendy: „Komu Grál slouží?"

Je to otázka, na kterou zřídka kdy zná odpověď i sám hledač Grálu. Přesto, právě tázající duch je to, co tradice zachovává, a co vede hledače do srdce Grálové gnóze. Součástí tradice je i to, že výprava (duchovní cesta) sama připraví hledači otázku, tak jako i odpověď na ni. Parsifal, který svou pouť začíná jako nějaký tápající blázen, ji končí jako vítěz Grálu. Je to demonstrace naděje pro většinu zatvrzelých mezi námi: každý z nás má možnost objevit cestu k souladu celistvosti.