SVATÁ ARCHA: CO BYLO ARCHOU ÚMLUVY?

Křesťanské Písmo i apokryfní díla, která jej doprovázejí, zahrnují mnoho věcí a artefaktů, které se zdají být naplněny neobyčejnými a nadpozemskými silami. Patří k nim vše od úlomků kříže, na němž byl ukřižován Kristus, po Áronovu hůl, svaté relikvie, svatý grál a možná tu nejpodivnější ze všech: archu úmluvy. Přestože je obtížné izolovat jednu konkrétní položku, je prokazatelné, že vedle svatého grálu je nejznámějším objektem právě archa úmluvy. Arše je připisována jedinečná síla i místo v biblických dějinách, vycházející z různých biblických citací popisujících, kterak Bůh skutečně promlouval z oblaku nad slitovnicí na vrcholu archy (Lev 16, 2; Num 7, 89 a Exo 25, 22). Proto kromě svého hlavního účelu, sloužit coby schránka pro desatero přikázání, zřejmě také fungovala jako prostředek k duchovní komunikaci, podobající se tomu, jak to dělával ve své arše Noe. Právě díky této údajné funkci mnozí věří, že jde o jedinečný, nejdůležitější biblický artefakt.

Podle Písma, Exodu 25, 17-22 a 37, 1-9, byla archa vyrobena na základě konkrétních božích pokynů v následujících rozměrech: 2½ lokte dlouhá, 1½ lokte široká a 1½ vysoká, vyrobená ze dřeva a kovu, v tomto případě z trvanlivého akáciového dřeva a zlata. Nad odnímatelným víkem archy, nazývaným slitovnicí, se tyčí dva klečící cherubíni s křídly rozepjatými vzhůru a k sobě navzájem, toto vše vytepáno z masivního zlata, přičemž část schránky byla vyrobena z akáciového dřeva pokrytého zlatým opláštěním. Spodní část schránky byla rovněž opatřena prstencem u každé hrany, takže do nich bylo možné vložit tyče, které ji nesly. Spolu s konstrukčními podrobnostmi přišlo přísné varování, aby se pod pohrůžkou bolestivé smrti archy nikdo dotýkal, ani se na ni nikdo nedíval, nikdo, komu to není výslovně dovoleno.

Vzhled archy je čistě založen na poznámkách, které se objevily v Písmu.

Vzhled archy tak, jak jsme si zvykli ji akceptovat, je založen čistě na popisech a poznámkách, které se objevily v Písmu, protože neexistují žádné současné kresby ani vyobrazení tohoto objektu. Zjevně se tak děje proto, že byl považován za tak posvátný, nebo v tomto případě by možná bylo lepším popisem slovo „skrytý“, protože to byl objekt vytvořený na příkaz samotného Boha a naplněný jeho silou, takže jakýkoli pokus o vyobrazení takového zařízení nebyl ve schopnostech pouhých lidských bytostí. Síla, kterou obsahovala, by usmrtila neopatrné nebo bezbožné, jinými slovy to byla hrůzostrašná, tajemná duchovní síla, síla pomstychtivého Boha, starozákonního Hospodina. Stejně tak není žádným překvapením, že dvě andělské bytosti na víku jsou cherubíni, protože v hierarchii nadpozemských andělských bytostí jsou na druhém místě za mocnými serafíny. Poté, co byla archa zkonstruována, byla Izraelity ochraňována a putovala s nimi ve svém vlastním svatostánku po dobu pěti set let, než nakonec dorazila do Šalamounova chrámu, v jehož velesvatyni zůstala ukrytá po dalších čtyři sta let.

I když nám to dává jistou představu o účelu a konstrukci archy, kam se poděla po zničení Šalamounova chrámu? Bylo jí připisováno, že přebývala na mnoha místech, včetně mystické Rosslynské kaple blízko skotského Edinburghu. Také se předpokládalo, že archa konečně našla bezpečné útočiště v Etiopii, kde je v péči kultu falašských Židů. Stejně, jako když pobývala v Jeruzalémě, je také trvale chráněna před zraky lidí a pečuje o ni pouze jeden muž, který je vázán touto povinností až do doby své smrti. Podle zvyklosti se před věřícími objevuje jen jednou ročně, a dokonce i tehdy je ukrytá pod bohatě vyšívanou ochrannou pokrývkou. I přes tato tvrzení však existují jiní, kteří trvají na tom, že archa nikdy neopustila oblast, kterou nyní nazýváme jako Blízký východ. Jedním z nich je i zesnulý Ron Wyatt, zakladatel "Wyatt Archaeological Research" (WAR), který tvrdil, že nejenom spatřil ztracenou archu, ale pořídil její videozáznam a naprosto překvapivě získal vzorek něčeho, o čem prohlašuje, že je to Kristova krev, a to z jeskyně, v níž viděl archu.

Wyatt trvá na tom, že jeho počáteční motivace pro vykopávky a hledání archy v jedné konkrétní oblasti přišla ve formě toho, co lze popsat pouze jako zjevení od Boha. Podle jeho popisu se v roce 1982 procházel poblíž lomu známého jako „Kalvarský či Golgotský sráz“ ve společnosti místního průvodce, zatímco jeho levá ruka docela nedobrovolně ukázala na oblast lomu, která byla použita jako skládka odpadu. Slyšel sám sebe, jak vyslovil: „To je Jeremiášova jeskyně a v ní je archa úmluvy.“ Ještě podivnější je, že průvodce, který jej doprovázel, zareagoval: „To je úžasné, chceme, abyste ji vykopal, a my vám vyřídíme náležitá povolení, zajistíme vám místo, kde budete moci zůstat, a dokonce vám zajistíme stravu.“ Opravdu podivná souhra okolností, ale pokud je tato zpráva důvěryhodná, budou následovat ještě daleko podivnější.

Wyatt prohlašuje, že archu poprvé spatřil krátce poté, co se po několika měsících vykopávek v Zedekiášově jeskyni vtěsnal do částečně zaplněné jeskyně a uviděl kamennou schránku s mírně pootevřeným víkem. Posvítil do temné schránky baterkou a ke svému úžasu spatřil předmět svého pátrání, posvátnou archu. V té době toho nemohl mnoho udělat, ale při další návštěvě zjistil, že jeskyně byla záhadně úplně vyčištěna a archa byla ze schránky vyjmuta. Archa spolu s dalšími předměty byla položena na podlaze jeskyně v relativně stejných pozicích, jako by byly stále ve velesvatyni jeruzalémského chrámu a scéna byla ozářena záhadným světlem, které vyzařovalo ze stěn jeskyně.

Wyatt posvítil do temné schránky baterkou a ke svému úžasu spatřil předmět svého pátrání.

Tato záře se později ukázala jako vystupující ze samotné archy a nazývá se „Shekinah Glory“, viditelná manifestace skutečné Boží přítomnosti. Podle pana Wyatta byl v jeskyni anděl střežící archu, který mu ji dovolil vidět. Pokračoval, aby prozradil, jak tam jsou celkem čtyři andělské bytosti chránící archu, a právě ony mu umožnily prohlédnout si její obsah, který zahrnoval dvě kamenné desky, meč, efod (roucho velekněze) a čtyři svitky Knih Mojžíšových. Wyatt také pořídil videozáznam své práce, ale nepovažoval za vhodné, aby byl vysílán, nechat jej tedy v jeskyni. Cítil, že archa i její obsah by měly být odhaleny světu v době, kterou určí Bůh. Wyatt také spočítal, že se Kristovo ukřižování odehrálo přímo na srázu nad archou a že Kristova krev pronikla skrze prasklinu ve stropě a dopadla na archu. Přestože si všiml něčeho, co se na slitovnici jevilo jako vysušená krev, nedotkl se jí, ale místo toho odebral vzorky z trhliny ve stropě jeskyně přímo nad archou a nechal je analyzovat. Pro zajímavost si povšimněte, že v Jeruzalémě na tradičním místě ukřižování (které se nachází uvnitř kostela spolu s předpokládaným Kristovým hrobem) je skála, do níž byl vsazen kříž, prasklá do hloubky několika metrů. Je možné sestoupit po schodech a trhlinu uvidět skrz řadu oken, v tomto ohledu skutečnost odpovídá Wyattovu popisu.

Po návratu do USA Wyatt nechal krev analyzovat a vzorek odpovídal krvi člověka - muže, v bílých krvinkách však bylo pouze 24 chromozomů. Normální lidská bytost má 46 chromozomů, což svědčí proto, že spolu s chromozomem „Y“ částečně pocházela z jiného než lidského zdroje, a podle Wyattova názoru to muselo být od samotného Boha. Dalším možným proklamovaným účelem archy je sloužit jako zbraň, nebo ne-li sama zbraň, pak alespoň jako schránka zbraně, což vede ke spekulacím stran povahy deseti přikázání a zejména kamenných desek, na nichž byly napsány. Ačkoli najdeme různé popisy osudu, který stihl ty, kdož byli dostatečně nerozumní, aby se vystavili vlivu archy, neexistují pro to jiná přesvědčivá biblická opodstatnění než poukázání na Hospodinovu moc. Z moderního úhlu pohledu je pravděpodobnější, že archa nebo její obsah byly za úmrtí přímo zodpovědné proto, že archa nesla silný elektrický náboj, případně byl obsah buď vysoce radioaktivní, či toxický, anebo obojí. Na základě popisů konstrukce archy je možné, že fungovala jako kondenzátor s dřevěným jádrem spodní části schránky sloužícím jako izolátor a zlatým opláštěním činným jako kladná a záporná deska. Vzhledem k fyzické velikosti archy, mohla pravděpodobně uchovávat značný náboj.

Jediné stopy týkající se destruktivních schopností archy vycházejí z Písma a odpovídají elektrickému zařízení nějakého druhu, ačkoli, ať už se jedná o pasivní zařízení, které se nabíjí statickou elektřinou, nebo aktivní vícečlánkovou baterií, je to opět pouhá domněnka. Pokud by archa byla navržena k přenášení vysoce tajných a citlivých informací, bylo by rozumné, ba dokonce žádoucí, aby byla schopna chránit sebe i svůj obsah. Na druhé straně to mohla být forma psychologické války, která měla odradit nesmělé, spravedlivé i bojácné. Pokud byl obranný mechanismus elektrické podstaty, ale nikoli z důvodu hromadění statické elektřiny, pak je možné, že mohl využívat nějaký druh baterií. „Bagdádská baterie“, kuriózní artefakt v bagdádském muzeu, který má dozajista schopnost být použit jako baterie, je, pokud jde o stáří, jistě soudobá, ale výsledek činnosti tohoto zařízení je nepatrný. Laboratorní test provedený na přesných kopiích Bagdádské baterie s použitím elektrolytů octa, síranu měďnatého a čerstvé hroznové šťávy dokázal vyprodukovat pouhých 0,78 V. Kromě toho tu jsou soudobé měděné desky, které vykazují známky galvanického pokovování stříbrem.

Pokud však byla k dispozici technologie baterií, není nepředstavitelné, že mnoho z těchto zařízení bylo zapojeno do série, aby produkovalo mnohem větší náboj. Je možné, že když dostal Mojžíš přesné pokyny pro konstrukci archy, obdržel s nimi i další informace pro konstrukci obranného mechanismu? Ať už je zdroj či povaha informací jakákoli, existují dostatečné důkazy, které naznačují, že zařízení velmi dobře fungovalo, ačkoli se zdá, že bylo smrtící spíše pro Izraelity než pro jejich protivníky, a to téměř do té míry, že se jej obávali. Pokud Archa použila zdroj elektrické energie coby obranný mechanismus a pokud Bůh prostřednictvím archy rozmlouval s Mojžíšem, je pravděpodobné, že stávající zdroj energie aktivoval přijímač či vysílač? Také se dozvídáme, že mezi cherubíny a zaznívajícím Božím hlasem se rozprostíral zářící oblak. Opět jsme v situaci, kdy je k řízení zařízení a umožnění probíhající komunikace potřebná nějaká forma energie. V závislosti na tom, co ve skutečnosti oním „Božím hlasem“ bylo a zda použitou energií byla elektřina, je možné, že se mezi rozepjatými a k sobě navzájem mířícími křídly cherubínů objevil oblouk a působil jako „jiskrový vysílač“, fungující spíše jako primitivní varianta Morseova kódu? Byl oblak nad slitovnicí vytvořen tak, aby byl prostor mezi cherubíny vodivější? Protože my jsme se doslechli pouze to, že tam byl zářící oblak a Bůh z něj promlouval; kdyby byl mrak vystaven vysokonapěťovým výbojům, dozajista by zářil.

Pro současnou racionalistickou společnost, v níž žijeme, je možná příznačné, že mnoho biblických obrazů, včetně tohoto, je lépe pochopitelných vědecky než duchovně. Jak jsme viděli, arše je připisována řada schopností, ochrana sebe samé, útok a možnost komunikace, a všechny jsou s největší pravděpodobností poháněny nějakou formou elektrické energie. Jednou z hlavních překážek pochopení toho, co se děje, je nedostatek technické schopnosti lidí popsat, čeho byli svědkem, když Archa skutečně fungovala. Není také příliš jasné, zda funkce archy byly náhodné nebo úmyslné, jinými slovy, kdo ji měl pod kontrolou a zda mohla být vypnuta? To jsou otázky, na něž nemáme snadné odpovědi, a tak to zůstane až do doby, dokud archa nebude nalezena.

Možná jsou tvrzení Rona Wyatta pravá, archu našel a nakonec bude ze svého úkrytu v Izraeli vyzdvižena. Třeba je na druhou stranu skutečně pod neustálým dozorem v jí zasvěceném chrámu v Etiopii, anebo je navždy nenávratně ztracena? Jedna z nejnovějších verzí tohoto příběhu se točí okolo tvrzení, že na řeckém ostrově Thasos byla objevena jak archa, tak hrobka Alexandra Velikého. Možná ano, ale kromě prohlášení podporujících toto tvrzení existuje jen velmi málo dalších důkazů, nebo spíše žádné. Možná je lepší, že se archa nikdy nenajde a nepřestane fascinovat a mást věřící i hledající pravdu, protože pokud by někdy byla nalezena a vystavena, tajemství by vyprchalo a spolu s ním i velká část mystiky. Zůstala by její síla stále přítomná, nebo by zmizela spolu s legendami? Zvážíme-li obé, je asi lepší, že to nikdy nezjistíme.