Sugestologie a počátky nové vědy (2/2)

Holografie je fotografický proces, při kterém je vlnové pole světla, odraženého od fotografovaného objektu, zaznamenáno jako vzorec interferencí. Na negativu to vypadá jako nesmyslná struktura, ale v laserovém světle se objeví hologram, prostorový obraz původního objektu. Fascinující je fakt, že z jakéhokoliv kousku hologramu lze rekonstruovat opět hologram celého objektu. David Bohm říká, že hologram je začátek zcela nového chápání a popisu reality — rozvíjejícího se řádu. Klasické studie reality se soustřeďovaly na druhotnou manifestaci - na zavinutý řád věcí, ne jejich zdrojů. Tyto formy jsou důsledkem nenahmatatelného a neviditelného proudu, který se neskládá z jednotlivých částí: je to jakási neoddělitelná propojenost všeho se vším.

Bohm, stejně jako jiní zde již zmínění teoretici, říká, že věda, která zkoumá svět jeho rozbíjením na částí, nikdy nemůže poznat primární fyzikální zákonitosti. Karl Pribram věří, že hlubinné struktury mozkové činnosti jsou holografické (analogické s konceptem objevitele hologramu a nositele Nobelovy ceny Dennise Gabora). Jestliže tedy mozek vidí, slyší, čichá a dotýká se pomocí matematických analýz časových a prostorových frekvencí, pak jsou tyto matematické procesy závislé na interakcích ve spojích mezi synapsemi neuronů. Nervové impulzy této sítě manifestují pomalé vlny schopné projevovat se matematicky. (Jiní vědci spekulují s konceptem, že mozkové vlny alfa mohou být určující příčinou zvýšení efektivity.

Dr. Lozanov však tvrdí, že jeho výzkum naznačuje, že alfa stav není pro superučení nevyhnutelně nezbytný: může nebo nemusí ovlivňovat výsledky). Pribram naznačuje, že interferenční vzorce jsou uloženy napříč membránami nervových synapsí jako neustálé změny jejich elektrické citlivosti. V optické holografii může být v jednom kousku hologramu uloženo (a světlem zpětně vyvoláno) tisíce dalších hologramu. Podobně, uvádí Pribram, mohou synapse mozkových neuronů obsahovat tisíce holografických obrazů. Tento model by vysvětloval i princip asociací - tedy jak si člověk vybavuje nebo vymýšlí myšlenku nebo zkušenost podobnou jiné, jak vjem vede k myšlence, a myšlenka utváří proud vědomí jako neustále se rozvíjející, holograficky uskladněnou paměť.

I mezi prací Pribrama a Lozanova existují paralely. Oba zdůrazňují, že hologram i mozek distribuují informace všemi směry v systému, a oba naznačují, že učení je efektivnější, je-li distribuováno nelineárně. Překvapením bylo zjištění, že tak jako v hologramu, chybí-li nějaká část informace o celku, mozek je schopen si chybějící část, i když ne tak přesně, doplnit. Pacienti s částečnou lobotomií překvapují lékaře tím, že jsou schopni vykonávat určité činnosti nebo si vzpomenout na určité údaje, přestože „sklad", určitá část mozku, chybí. Podobné je to s hologramem - rozbije-li se negativ, i z té nejmenší části hologramu lze promítnout opět celek.

Zdá se tedy, že každá část vesmíru je schopna produkovat informace o celku. Anglický básník William Blake tomu také věřil: „Svit v zrnku Pisku vidět, a Nebe v luční Květině, Nekonečno v dlani držet a Věčnost v jedné Hodině.,, Jsme dnes svědky toho, že po stoletích vzájemné nedůvěry si básníci, filosofové a vědci znovu budou mít co říci? Možná se dokonce, řečeno metaforicky, schyluje ke svatbě. Pribram naznačuje, že básníci mají pravdu, tvrdí-li, že metafory neexistují — jinými slovy, že všechny metafory jsou pravdivé. Vše je isomorfní (podle hermetiků „jak nahoře, tak dole").

Možná, že právě žijeme čas sociálního hologramu, ve kterém se začíná rýsovat vzor propojenosti všech individuí. Jaké důsledky to má pro sugestopedii? Po dvanácti letech vyučování cizímu jazyku sugestopedicky jsem zjistila, že:

• 1) studenti často přijdou se slovíčkem, o kterém tvrdí, že se je nikdy neučili

 

• 2) pocit vzájemného neviditelného spojení učitele se studenty se zdá být daleko nejdůležitějším prvkem a zárukou výborných výsledků

 

• 3) jedno ze zlatých pravidel zvýšené efektivity učení zní, že „celkový výsledek je větší než součet všech zahrnutých prvků v sugestopedické třídě". Proč tomu tak je? Jak je to, v mechanistickém světě, možné?

•  

Zmiňme se ještě o jedné teorii. Rupert Sheldrake je biolog a autor teorie morfických rezonancí. Tvrdí, že forma, vývoj a chování živých organismů jsou tvarovány a udržovány jakýmisi neviditelnými poli, vědou dosud nezaznamenanými. Tato „morfogenetická" pole jsou vytvářena předchozí zkušeností toho kterého organismu určitého druhu, bez ohledu na prostot a čas. Čím častěji a v čím větším počtu jsou nějaké znalosti a dovednosti prováděny (tenis, kreslení, jízda na bruslích), a stejné je to s mýty, legendami a rituály, tím snadněji jsou zvládnuty a prováděny dalšími příslušníky určitého rodu, kmene, společnosti.

Má-li Sheldrake pravdu, plyne z toho pro sugestologii:

• 1) Je možné, že se člověk naučí něco snadněji, učí-li se to od člověka, kterého si váží a který je mu vzorem? Nebo jinak: skočit do výšky dva metry bylo před pár desítkami let nemyslitelné, ale jakmile to někdo udělal, je to dnes již běžné a snadné. Způsobí tedy, když se někdo naučí cizí jazyk 3 až 5x rychleji, že pak ti další se to už naučí snadněji?

 

• 2) Klasická hudba, kterou slyšely statisíce lidí (zatímco tu včera složenou jen několik), je efektivnější, než současná. Totéž by mělo platit o obrazech, visících na zdech ve třídě.

 

• 3) Mýty, příběhy, symboly a rituály, které již byly nesčíslněkrát použity a ovlivnily mnoho lidí v průběhu staletí, jsou silnější a působivější než překlad současného filmu. Je tedy třeba pečlivě volit materiál pro dialogy.

•  

Nové vědy, stejně jako sugestologie, nabízí mnoha lidem uspokojující alternativu k tradičním způsobům, jak nahlížíme na svět kolem nás. Zjišťujeme, že mnozí myslitelští „renegáti" mají mnoho společného: kladou důraz na nelineární, holistický (celkový) přístup ke světu, pocit vzájemné propojenosti s přírodou a vesmírem, odmítají Newtonův názor, že všechno se dá pochopit a spočítat.

Tak, jak se snažíme pochopit nejen přírodu a sebe, ale skrytý plán celého vesmíru, musíme vzít do úvahy také moudrosti našich předků, smíchat je se současnými poznatky, a nalézt způsoby, jak to vše použít, ať nás budoucnost postaví před cokoliv.

„Jako vědec mohu jen říci, že potenciály člověka jsou větší než se odvažujeme snít ...a osobně si myslím, že jsou nekonečné." (Dr. Lozanov)

Jak se přibližujeme 21. století, jedna věc je jistá: budoucnost je nejistá. Každý pokus pochopit život a vesmít je jen dalším zjištěním, že i ta nejmenší část je složitější než celek. Je nejvyšší čas naučit se učit sugestopedicky, protože snaha pochopit jemnost a komplexnost světa starými metodami je stejně nesmyslná, jako se snažit vypočítat trajektorie oběžných drah na počítadle.

-konec-