Studená fúze, mezidimenzionální frekvence, tajemství Cydonie aneb cosi je nám opět zatajováno (1)

Pojem „studená fúze“ (v anglickém jazyce se také můžete setkat s termínem „new hydrogen energy“) souvisí s poměrně vysoce záhadným a řekl bych až v mnoha ohledech kontroverzním laboratorním jevem, u kterého dne 23. března 1989 stáli vědci dr. Stanley Pons a dr. Martin Fleischmann, kteří deklarovali, že se jim podařilo provést fúzi za běžných teplot pomocí elektrolýzy těžké vody.

Tato zpráva vyvolala obrovský mediální rozruch a mnoho laboratoří se snažilo jejich pokusy zopakovat, některé z nich dokonce pozorování jevu potvrdily. Pak ale najednou pozdější vědecké zdroje začaly tvrdit, že za daných podmínek k fúzi nedochází. Proč takový náhlý obrat? O tom a mnohém dalším si budeme povídat právě v této reportáži.

Výše uvedený jev je velmi tajemný a kontroverzní také proto, že jde o určitý druh jevu, který produkuje více energie, než se během daného procesu spotřebuje. Zřejmě již během svého prvního experimentu začali dr. Pons i dr. Fleischmann tušit, že jsou svědky situace, kdy dochází doslova k rozbití všech běžných druhů pravidel fyziky včetně skutečně velké množiny fyzikálních zákonů včetně prvního zákonu termodynamiky.

Předesílám, že nejsem fyzik, nýbrž investigativní novinář na volné noze, ale přesto se pokusím alespoň laickým způsobem „první termodynamický zákon" popsat. V podstatě jeho definice říká, že energie nemůže být vytvořena „z ničeho“, nebo naopak zase zničena. Jinými slovy – musí být zachována.

Jenomže podle popisu „studené fúze“, a to nejen z pera dr. Ponse a dr. Fleischmanna, budeme nuceni (tedy pokud alespoň na moment přijmeme existenci studené fůze jako reálný fakt) první termodynamický zákon revidovat. A to z jednoho prostého důvodu. Zdá se totiž, že během procesu „studené fúze“ se energie vytváří jakoby z ničeho.
Z výše uvedených skutečností je zřejmé, že už z principiálního hlediska nemohl jít proces studené fúze ortodoxní vědě pod fousy. Takže je jen logické, že po prvo