STRATEGIE KYVADLOVÉ DOPRAVY RAKETOPLÁNY ZŘEJMĚ SELHALA

       Události okolo plánované kyvadlové přepravy pilotovaných posádek pomocí amerických raketoplánů nabývají velmi podivného charakteru. Po poslední katastrofě, kdy došlo k destrukci celého letounu při vstupu do atmosfér, věnovala NASA dva a půl roku na výzkum bezpečnostních a preventivních opatření, aby k podobnému případu již nedošlo, resp. aby se minimalizovalo jeho nebezpečí. Do tohoto výzkumu investovala neuvěřitelné množství finančních prostředků. Ale co se nestalo. Hned v průběhu prvního letu po těchto velmi drahých opatřeních se situace prakticky opakovala se stejnou závadou. Pakliže vše dobře dopadne tak astronauti se štěstím přistanou na americké základně NASA.

       Nemluvě již o odložení startu kvůli jiné technické závadě. Vyšetření problému, které zčásti realizovalo přímo kosmické středisko a zčásti pak posádka raketoplánu náročnými výstupy do otevřeného kosmického prostoru ukázalo, že porucha není velkého rozsahu s tím, že se rozhodně nemůže opakovat situace s předešlého katastrofálního letu amerického raketoplánu. Na druhé straně se ale NASA slovy Williama Parsonse rozhodla s konečnou platností opět přerušit lety raketoplány a to do té doby dokud se nevymyslí nějaké inovační technické řešení stále se opakující problému. Podíváme-li se o nějaký ten rok zpět zjistíme, že cena každého startu se nakonec ukázala skoro o 100% nákladnější než bylo avizováno. Náklady na větší bezpečnost letu NASA stály 1,4 miliardy dolarů. To je neuvěřitelně vysoká cifra. A výsledek? Původně měl být let raketoplánem rutinní záležitostí s frekvencí minimálně jeden let do týdne. A skutečnost? Za celých 24 let bylo provedeno celkem pouhých 114 letů - to znamená méně jak pět startů do roka přičemž dva lety skončili tragiskou katastrofou.

       Dejme si do kontrastu americký letecký provoz. Ten například v roce 2000 realizoval celkem 11 milionů letu a to bez jediného úmrtí. Pakliže by letecké linky fungovaly podobně a měli v poměru stejný počet nehod musely by každý den ztratit 40 letadel !! Ale položme si otázku jaký účel má takové riskování a k čemu vůbec slouží tyto mise? Říká se, že jsou důležité pro vědecký pokrok, ale společnost nebyla nikdy pořádně seznámena s vědeckým programem ani jednoho pilotovaného letu raketoplánu. Ony povšechné informace nepovažuji za řádné informování. Málokdo tak ví, že v roce 1998 se na oběžné dráze testovaly parametry žvýkaček a popcornu. Šlo o testy, které navrhly studenti základních škol. Proboha, a proto utrácíme tolik finančních prostředků a riskujeme životy?

       Jedním z využití raketoplánu je kategorie "stěhovacího vozu", jehož role spočívá dovést různé zásoby od potravin počínaje a náhradními součástkami konče k mezinárodní kosmické stanici. Na zem pak dovést "smetí" z tohoto komplexu. Vesmírné stanice jsou ukázkou přesně takového podniku, který se zpočátku jevil jako dobrý nápad. Ovšem v současné době zřejmě vzhledem k malé inspiraci se v něm pokračuje jaksi silou setrvačnosti. Američané stále ještě baští "bramboračku" o tom, že taková stanice je důležitá pro výzkum vesmíru. Nu dobrá pojďme tedy zkoumat Vesmír z oběžné dráhy Země, ale možná by bylo vhodné dát větší prostor technice a snížit tak lidský faktor. Cena lidského života je vždy velmi velká.

       Ať je to jak chce vize kyvadlové dopravy raketoplánem jasně ukázala, že přidružená rizika daleko převažují užitečnou hodnotu takového podniku. Uvidíme tedy co přinese budoucnost.