Strana Xolotla (1)

Magie a rituál mezi kmeny konce věku

S kmeny konce věku se míchá a prolíná podivná skupina nezávislých mágů, které se člověk jen stěží odvažuje pojmenovat. Jsou to Šamani. Ale šamani jiného charakteru, jejichž rodokmen sahá do budoucnosti stejně tak jako do minulosti. Tito mágové mají talent představivosti, dar magického realismu (více o tomto tématu níže). Mohou být nepolapitelní, ale jsou zvláštním způsobem, který je až odzbrojující, bezprostřední, když dojde na předávání iniciačních tajemství jejich cechu. Dávají najevo paradoxní směsici arogance a skromnosti, jsou vynikajícími učiteli, i když nepatří k žádné tradici, škole či vzdělávacímu programu. Jsou velkorysí i nemilosrdní, ale také rozmarní. A v životním a spirituálním stylu jsou občas brutální.

Jedna věc je, že nejsou mondénní, pokud nepočítáte příležitostný osobní fetiš, jakým může být například vyšňořená síťová kravata. Ale šamanismus je, přiznejme si to, v dnešní době docela moderní. V některých kruzích je to vrchol módnosti. Tato posedlost se vyvíjí již dost dlouho. Kniha Petera Fursta: "Flesh of the Gods" (Tělo bohů – publikována v roce 1972, právě v milníku období 1972-2012) stanovila standard pro antropologické studie, který zlegalizoval halucinogeny, což konečně vyvrátilo Eliadovo stanovisko (které si na sklonku života rozmyslil), že používání psychoaktivních rostlin patří do dekadentní fáze šamanismu. Od doby Fursta se stal šamanismus ústředním předmětem antropologie i posvátnou kratochvílí drogové kultury. A přes kontrakulturu vzbudil šamanismus populární obsese zahrnující vše od turistiky za ayahuascou až po společné bubnování v parku.

Hadi moudrosti

Rozhovor na Plaza v Santa Fe okolo roku 1974:

„Hej Johne, už jsi slyšel ty řeči o šamanismu? Někteří říkají, že je to nejstarší náboženství na zemi.“
„Hmmm. No, jestli to tak starý, jak dlouho čekají, že to ještě potrvá?“

Šamanismus byl radikální módou 90. let a se vstupem do 21. století se zdá, že si drží silnou pozici, ale mohlo by být zanikajícím fenoménem? Riskuji, že budu znít (opět) extrémně perverzně tím, že pokládám tuto otázku? Nechte mě to vysvětlit: Je možné, že by současná všudypřítomnost tohoto fenoménu – kdy každý i jeho bratranec tvrdí, že je šamanem – mohla ustoupit něčemu současně diskrétnějšímu i náročnějšímu, šamanskému řádu, který se však sám za takový neprohlašuje? To by byla strana Xolotla. V duchu magického realismu budu o této straně psát tak, jako kdyby již existovala.

Strana xolotl je každopádně řádem, nikoliv dalším kmenem mezi ostatními kmeny, ale řádem, který pojímá a prostupuje všemi kmenovými činnostmi. Myslete na kmeny jako na stromy, velké rozkošatělé zázraky s mnoha kořeny, olistěné nesčetnými projevy osobní tvořivosti a zpevněné mohutnými kmeny společné solidarity. Pět rodin kmenových stromů - Prapůvodní, Orgiastici, Nezávislí, Rozvíječi a Vizionáři – představuje vznikající lidské společenství konce věku. Pak by byl skrytý šamanský řád, strana úskočných a nepolapitelných kryptošamanů , bílou pavučinou avantgardního podhoubí v mykorhizní symbióze s rodinnými stromy. Wasson (v knize Soma: Divine Mushroom of Immortality – Sóma: božská houba nesmrtelnosti): „Od té doby, kdy v roce 1885 potvrdili mykologové mykorhizní vztah mezi jistými druhy hub a jistými druhy stromů…“. Jak příhodné, že si toho někdo všiml.

„Buďte moudří jako hadi a neškodní jak holubice.“ Toto rčení, připisované Ježíšovi, může být jedním z pouhých tří řádků v Novém zákoně, které odráží nějaký skutečný gnostický náhled. Dalšími dvěma jsou: „Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými“ a „Je-li tvé oko čisté, celé tvé tělo bude plné světla“. Všechny tři řádky míří na stejné téma: paranormální schopnosti (siddhis) těch, kteří ovládají hadí sílu, Kundaliní. Rozsáhle jsem argumentoval, že gnostikoi z Pohanských mystérií byli adepty Kundaliní. Neřídili hadí sílu – to nikdo – ale umožnili být si jejím poddajným kanálem.

Ovládali její účinky dosažením stavů stabilní koncentrace bez halucinací. Tento druh koncentrace, dosažený vestoje s otevřenýma očima, je nezbytný pro pozorování Přírodního světla. Jedním z důsledků tohoto povzneseného setkání je pocit intenzivní jemnosti, nesmírné měkkosti, protože světelnost elementární hmoty Sophiina těla je měkká. Textura Přírodního světla je srovnatelná s marshmallow (JoJo bonbony). (Původně jsem zvažoval název „Mallow Light“ a říkám mu tak v některých pracích o biofyzice Gaia).

Být svědkem Světla nás učiní „jemnými jako holubice.“ Dalším důsledkem je, že spatříte pravdu, ne, že ji jen chápete. V dávných dobách, kdy se kulturní a literární konvence řídily výchovným vedením telestai , učiteli školy záhad, znamenalo řecké slovo aletheia „pravdu“ i „skutečnost“. Toto je normou v některých gnostických spisech a stejný pocit se objevuje u Platóna. Co je elementární pravda, je Skutečnost sama. Pouze Pravda je skutečná. Když spatříte Přírodní světlo „poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými“, protože ve všudypřítomné měkké světelnosti uvidíte Takovost, prvotní Prázdnotu, což je Shunyata, ne prázdnotu, ale plnost, samozářící plnost, ve které pravda každičké možné myšlenky, emoce a vnímání dosáhne čisté a nejvyšší zralosti, a dosahuje jí, a dosahuje jí…

„Zralost je vše,“ řekl Goethe, který „intenzivně“ rozjímal o přírodě, aby pozoroval, co se děje ve smyslech, spíše než jen to, co smysly prezentují jako externí, zdánlivě hotový produkt. Přírodní světlo má bohatý obsah: studna životních informací, pramen bezbřehosti, samovyslovená inteligence. Asijské tradice nazývají pochopení, které nabízí sambija samadhi, „perfektní koncentrace se semenem (ignorance)“ v kontrastu s nirbija samadha, „koncentrace bez semena“. V knize The Seeker´s Handbook (1991) jsem vysvětlil, že první znamená vědět nic skrz znalosti všeho, a druhé znamená vědět všechno skrz znalosti ničeho. Je zábavné, když máte možnosti…

Takovéto věci by byli – budou – rutinní dovedností pro stranu Xolotla, techniky posvátného, kteří se skrytě pohybují mezi kmeny konce věku. Technici jsou. Ale mohou se často objevit také jako básníci, romanopisci, tanečníci, hudebníci, léčitelé, kulturisté, kameníci, chovatelé zvířat a prostí řemeslníci, kteří otevřeně neodhalují svůj statut mistra. Tito průvodci konce věku mají pestrobarevný aspekt, i když někteří z nich, jako Silvio Manuel, jsou ponuří, rádi se oblékají do černého a nosí stříbrné či korálové ozdoby. Někteří z nich sedí skromně stranou a ušklíbají se v šeru. Xolotl má psí hlavu, protože v okultním žargonu toto zvíře představuje clairaudienci (Jasnoslyšnost), slyšení v psích frekvencích. Strana Xolotla má rozličné okultní nadání, ale především schopnost slyšet subvokálně – slyšet a přenášet.

Kresba Parsifala od Jeana Delvilla (obr. vlevo) byla zhotovena kolem roku 1885 na vrcholku obrození okultismu v Evropě. Delville byl spojen s „20“ a s Růží a Křížem, uměleckými hnutími prostoupenými esoterismem. V tomto stylizovaném obrazu zpodobňuje tajemství clairaudience: Eustachovy trubice, sloupy vzduchu, které pracují jako antény zprostředkovávající frekvence mimo dosah běžného slyšení. Znázorňuje sloupy vystřelující dolů z Parsifalových uší a okolo hlavy, rohy clairvoyance (Jasnozřivost), což je další sada antén, které jsou však receptivní vůči světlu, spíše než vůči zvuku, zvláště pak vůči měkkému, stříbřitému Přírodnímu světlu.

Delville chtěl vylíčit Parsifala jako příklad vycvičeného zasvěcence schopného vysílat a přijímat jasnozřivě a jasnoslyšně. Stejně tak mohl představovat někoho z Xolotlových mužů. Hadí proud se v páteři kroutí jako kapradina do trojitě rozvětveného uzlu teplého ohně v soma chakra, psychosomatickém centru pod srdcem, známým pouze siddhas a vyjmutým z běžného modelu čaker. Delville ji znázorňuje symbolicky hebrejským znakem Shin, „božský oheň“.

Strana Xolotla se může jevit jako chladná, rezervovaná a strohá, dokonce výhružná. Ale znát tyto mágy intimně, znamená dotknout se tajné upřímnosti (tepla), jež ztělesňují, obrácené do sexuální náklonnosti a erotické vytříbenosti. Hadi moudrosti se pohybují mezi kmeny konce věku jako – no, jako jemní, lehouncí hadi. Plazí se mezi kategoriemi a pojmy, obcházejíc a vyvracejíc kulturní kodexy a memy, avšak ve své syntaxi jsou jasní a jednoznační. Jejich múzou je samotný jazyk, dokonalá děvka a nepřekonatelný měnič tvaru.