STÍNY SMITHSONOVA ÚSTAVU A TAJEMSTVÍ OBRŮ (4)

V roce 1894 vydal Cyrus Thomas zprávu "Report on the Mound Exploration of the Bureau of Etbnology" a tato 730stránková kniha je dnes standardním dílem americké archeologie 19. století. Kniha jasně dokazuje, že kultura stavitelů mohyl byla úžasně rozsáhlá a že jich po celé Severní Americe žily různé kmeny - dávno předtím, než tuto zemi osídlili indiáni. Stavitelé mohyl měli znalosti metalurgie, architektury, umění, zemědělství a astronomie, ovládali vlastní jazyk a měli krále. Vzhledem k tomu, že většina těchto nalezišť a mohyl byla v době evropského osídlení zničena, je kniha Cyruse Thomase dnes jedinou vědeckou prací o jejich kultuře. Další badatelé mohyl, jako například tehdejší kongresman Ignatius Donnely, se ve svých domněnkách o původu této kultury stali o něco jednoznačnějšími a tvrdili, že kultura stavitelů mohyl pochází přímo z potomků Atlantidy, neboť když byl jejich kontinent zničen, usadili se v Americe.

V určitém okamžiku došlo k bojům s divochy na severu, a proto se někteří Atlanťané mohli později usadit spíše v Jižní Americe. V roce 1882 vydal Donnelly knihu "Atlantida - svět před potopou" a tato kniha je v USA tak úspěšná, že se dočkala již 50. vydání! Píše se v ní, že Atlantida byla domovem árijských a semitských národů, a když se kontinent potopil do Atlantiku, přeživší se zachránili mimo jiné v Americe a po potopě tam založili různé nové národy světa. Aleš Hrdlička měl od roku 1903 na starosti nálezy stavitelů mohyl a jeho životní náplní bylo očerňovat jakýkoli abnormální kosterní nález ve jménu zednářské evoluce. Dnes jdou v jeho stopách další "vědci" a existují stovky, ne-li tisíce zpráv o obřích kostrách měřících 2,40 metru a více. Ve starých novinových zprávách se často psalo o tajemné prehistorické obří rase a vždy bylo možné se dočíst, že kosti byly odeslány do Smithsonova muzea, aby je prozkoumal Aleš Hrdlička.

Před Hrdličkou nebyl nikdo, kdo by se snažil tyto nálezy zdiskreditovat, ale zcela ignoroval dřívější práci Cyruse Thomase a dalších badatelů - bylo to proto, že to měl nařízeno shora. Více než 38 000 artefaktů, které Thomas a jeho tým nalezli, už dnes Smithsonovo muzeum údajně nenajde, kulturní poklad celé civilizace! Vše záhadně zmizelo a staré zprávy pořízené o těchto nálezech již nejsou přístupné nebo byly dokonce zničeny. Dnes ještě existuje několik mohyl, ale v Hrdličkově době už byly všechny kostry z nich odstraněny a zabaveny. V muzeu v Peahodách, kde Putnam pracoval, se prý nenachází žádný z jím nalezených artefaktů a i zde zřejmě vše beze stopy zmizelo. Po Hrdličkově odchodu se však výzkum těchto záhadných kultur pomalu znovu rozběhl a zřejmě existovaly dvě různé rasy stavitelů mohyl. První z nich byla kultura Hopewell a tito lidé prý měli dlouhé lebky, které se dodnes nacházejí na ojedinělých místech světa. Druhou rasou byla adenská kultura a tito obři měli velké kulaté hlavy a šest prstů na rukou i nohou. Objem mozku byl asi 2000 cm3 , pro srovnání moderní lidé mají asi 1350 cm3 a je o celou třetinu menší!

Kromě měděných artefaktů však byly nalezeny i leštěné kamenné sošky a kamenné přívěsky na šperky, včetně dýmek po vzoru slonů z Indie nebo Afriky. Byly zde také nástroje, jako jsou zahradní motyky, škrabky, lopaty, sekery, kladiva a pily. Předměty jako tepané vejce a stříbrné náhrdelníky, stříbrné brože a stříbrné křížky, stejně jako zlomky měděných destiček, které byly zjevně vyrobeny strojově, uváděly archeology v omyl. Stavitelé mohyl často nosili korálkové náhrdelníky a není jasné, jak dokázali do malých korálků a do kamenů vyvrtat dírky, aniž by je zničili. Vzhledem k tomu, že se zde nacházely také podivné tenké kamenné trubičky, které byly vyrobeny neznámým způsobem, lze předpokládat, že tyto artefakty byly vyměňovány s Evropany a dalšími ranými mořeplavci. Nebo pocházely ještě z Atlantidy?

Jen Hadí mohyla v Ohiu je dlouhá 400 metrů a obsahuje odhadem 95 000 metrů krychlových zeminy, která sem byla přivezena. Jak ale byla tato hlína dopravena? Existuje mnoho mohyl, které mají tvar pyramidy se zploštělým vrcholem, který je zcela vodorovný. Předpokládá se, že na těchto vrcholech kdysi stály chrámy a mnohé mohyly jsou vysoké téměř 30 metrů. Jak se jim podařilo mohyly symetricky a přesně rozložit? Nacházela se zde kultovní místa s několika mohylami ve tvaru pyramid o rozměrech až 57 krát 40 metrů na každou stranu a výšce tří metrů. Byly rozloženy v pravém úhlu, spojeny 200 metrů dlouhou alejí, která byla 45 metrů široká, a celé to bylo obehnáno hliněnou hradbou, která byla rovněž tři metry vysoká. Jak byly tyto pozemky rozvrženy a jaké tajemné obřady se na nich prováděly? Koně v Americe neznali, dokud je s sebou nepřivezli první Evropané, a indiáni neznali ani kolo. Dokonce je dodnes záhadou, jak indiánské kmeny dokázaly postavit své kánoe.

Prokazatelně se jednalo o několik tisíc velkých mohyl a bylo při nich navršeno mnoho milionů kubických metrů zeminy a kamení. Kromě toho byly kostry a artefakty obvykle pohřbeny několik metrů pod mohylami a badatelé vlastně nevědí, jak se to dělo. Buď byla na jednu z velkých mohyl potřeba armáda dělníků, nebo byly budovány postupně po staletí - obě teorie jsou však sporné. Stavitelé mohyl byli také dobrými hrnčíři a vytvářeli složité hliněné nádoby. A není známo, že by to dělal nějaký pozdější indiánský kmen nebo že by vůbec znal hrnčířství. Frederic Putnam v roce 1883 napsal, že se domnívá, že stavitelé mohyl nebyli předky indiánů, protože měli mnohem vyšší úroveň kultury. Byl přesvědčen, že tato kultura musí být starobylá. Stáří mohyl je tedy také sporné a mnozí se domnívají, že nejsou starší než 400 až 1 000 let. Proti tomu stojí skutečnost, že indiánské kmeny shodně prohlašují, že mohyly zde byly ještě před jejich příchodem a o jejich stavitelích toho moc nevědí, kromě toho, že to byla prastará civilizovaná rasa, která žila v Americe dávno před nimi.

Jestliže indiánské legendy hovoří o tom, že po celé Severní a Jižní Americe existují prastaré systémy tunelů a jeskyní, pak stavitelé mohyl mohli pocházet také z Vnitřní Země, o níž hovoří mnohé legendy. V každém případě museli tuto zemi obývat velmi dlouho, jak jinak by mohli vytvořit desítky tisíc takových mohyl? Na takovou práci je potřeba početný lid, ale kam stavitelé mohyl později beze stopy zmizeli a kde jsou pozůstatky jejich sídlišť? Na pláních jich zřejmě bylo jen několik a z různých důvodů osídlili hory. Pokud se již mohyloví stavitelé zabývali zemědělstvím, což bylo prokázáno, protože v některých mohylách byly nalezeny stopy po obilí, nabízí se také otázka, kde tyto plodiny získali? K obdělávání velkých polí je zapotřebí hodně lidí, protože zřejmě neexistovala hospodářská zvířata, což znamená, že stavitelé mohyl museli být usedlí. Jestliže používali mnoho kamenných staveb v tisícovkách mohyl, kde jsou pozůstatky jejich velkých sídlišť?

Pokud měli vyspělou formu zpracování kamene, určitě nežili ve stanech nebo dřevěných obydlích a některé indiánské kmeny hovoří o stavitelích mohyl obývajících velké horské pevnosti. Většina mohyl se nacházela na velkých řekách, jako je Ohio, a lodě z jiných kontinentů se sem v minulosti skutečně mohly plavit. Indiáni nemohli být zodpovědní za stavbu všech těchto mohyl, protože se po zemi pohybovali pouze v malých kočovných skupinách a neměli možnost přepravovat tuny hlíny a kamení. Kultura stavitelů mohyl uchvátila představivost lidí v 19. století a podle mýtů byla tato vyspělá kultura zničena nevzdělanými, zákeřnými rudokožci, kteří také způsobili tolik problémů novým křesťanským osadníkům v Americe. Brzy vznikly příběhy o ztracených královstvích a zničených městech stavitelů mohyl, protože, jak víme, byly objeveny jejich kostry s korunami. A tento mýtus dal dokonce vzniknout novému křesťanskému náboženství!

Thomas Jefferson (1743-1826) byl třetím americkým prezidentem a jedním z otců zakladatelů Spojených států. O mohyly se velmi zajímal, osobně se účastnil vykopávek až do roku 1781 a své poznatky také publikoval v několika článcích. V té době se objevily pokusy dát tyto neznámé kmeny do vzájemné souvislosti a vznikla řada teorií o jejich původu: Někteří se domnívali, že se jedná o deset ztracených izraelských kmenů, které byly nezvěstné od roku 722 př. n. l., jiní tvrdili, že stavitelé mohyl byli vytlačováni stále více na jih do Mexika, což bylo patrné ze stále složitější stavby mohyl směrem na jih. Pravděpodobnější však bylo, že tomu bylo naopak a že kdysi připluli na lodích a cestovali po řekách do Severní Ameriky a teprve později byli možná vytlačeni na jih. Jednoho syna vermontských farmářů a hledačů pokladů příběhy o stavitelích mohyl obzvlášť fascinovaly. Tímto dítětem byl Joseph Smith (1805-1844), pozdější zakladatel Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů neboli mormonů. Joseph Smith tvrdil, že dokáže pomocí "věšteckého kamene" odhalit skryté poklady.

V roce 1823 se mu údajně zjevila nadpřirozená bytost, která ho oslovila jménem, představila se jako Boží posel a říkala si Moroni. Moroni požadoval, aby Smith pořídil překlady zlatých desek s nápisy a aby tyto zlaté desky byly zakopány v mohyle zvané Cumorah v Palmyře ve státě New York. V roce 1827 Smith zlaté desky skutečně objevil a spolu s jedenácti svědky přeložil neznámé písmo, které nazval "reformovanou egyptštinou", do angličtiny - vznikla tak Kniha Mormonova.1 Díky svému nadání dokázal Joseph Smith přesně popsat dávné obyvatele Ameriky - jak se oblékali, jak cestovali, na jakých zvířatech jezdili, jak vypadala jejich města a jaké používali zbraně, a také vysvětlil jejich náboženské zvyky. To vše dokázal popsat s takovou lehkostí, jako by s kulturou stavitelů mohyl žil celá léta. Kniha Mormonova obsahuje mnoho z legend o stavitelích mohyl a vypráví o tom, jak v roce 600 př. n. l. přišla skupina Izraelitů přes moře do Ameriky pod Božím vedením, prosperovala a množila se a stavěla velká města a mohyly.

Celé to bylo obklopeno velkými opevněními. Před těmito Izraelity dorazil do Ameriky již v roce 2 000 př. n. l., krátce po babylonské věži, starší národ. Celá tato historie starověké Ameriky byla zaznamenána na zlatých deskách a ukryta Moronim, aby byla zachována pro budoucí generace. Události Knihy Mormonovy vrcholí zjevením Ježíše Krista v Americe v roce 33 n. l. a končí kolem roku 420 n. l. vzájemným vymřením těchto národů. Odplul Ježíš po ukřižování skutečně do Ameriky? Poté, co Joseph Smith dokončil překlad, musel zlaté desky vrátit Moronimu. Kniha byla skutečně vyrobena z těžkých zlatých desek a četní svědkové tvrdí, že desky předtím viděli na vlastní oči. Mnozí američtí křesťané dnes považují Knihu Mormonovu za stejně důležitou jako Bibli; pro jiné je to jen další součást mytologie stavitelů mohyl. Byl snad anděl Moroni členem velkých bílých mistrů z Agarthy? Když nepřátelská asyrská vojska dobyla v roce 720 př. n. l. Izraelské království, bylo podle tradice z něj deportováno 10 z původních 12 izraelských kmenů.  Z nich se pak stalo ztracených 10 izraelských kmenů, jejichž místo pobytu zůstává dodnes neznámé. V apokryfní knize Esdras se píše, že asyrský král tyto kmeny odvedl přes moře do jiné země, a v druhé knize Esdras 13,40-41 se píše:

"Všichni Izraelci byli odvedeni do jiné země. Tam se mezi sebou poradili a rozhodli se opustit zástupy pohanů a odejít do jiné země, kde nikdy žádný národ nebydlel."

Tato země musela být velmi vzdálená a kniha Esdras vykazuje jisté podobnosti s Knihou Mormonovou. I tam se popisuje, jak tyto kmeny musely ve zmatku opustit Blízký východ. Mnozí z prvních bílých osadníků považovali indiány za těchto ztracených 10 kmenů Izraele a William Penn, po němž byl pojmenován stát Pensylvánie, udržoval s indiány dobré vztahy. Dochoval se jeho dopis, v němž píše, že některé indiánské kmeny slavily stejné obřady a svátky jako kmeny izraelské. Také oni slavili svátek ve svatostánku a svůj kalendář orientovali podle Měsíce, stejně jako Izraelité. Den, kdy se anděl Moroni poprvé zjevil Josephu Smithovi, a také den, kdy tento obdržel posvátné zlaté desky, se shodují s některými izraelskými svátky. Americké kmeny také stavěly oltáře postavené na dvanácti kamenech - symbolizovaly snad 12 izraelských kmenů?

Podle popisů v Knize Mormonově se u mohyly Cumora odehrála velká bitva mezi dvěma znepřátelenými kmeny, které se navzájem vyhladily. Z vrcholu tohoto kopce prý anděl Moroni sledoval, jak se oba znepřátelené národy ve velké bitvě v roce 420 n. l. navzájem pobily. Oba nepřátelské kmeny se nazývaly Nefité a Lamanité a Moroni musel přihlížet tomu, jak jeho národ zahynul. Vše zaznamenal na své zlaté desky a historii těchto národů pohřbil na hoře Cumora pro potomky. Staré noviny státu New York prozrazují, že poblíž dnešního města Rochester byly objeveny desítky starověkých ruin. Byly tam také sekery a další památky, například hroty šípů a obušky, které byly válečnými zbraněmi. V této oblasti se odehrály nejméně dvě velké války a předpokládá se, že k té druhé došlo v letech 300 až 500 n. l., což odpovídá Knize Mormonově. V této oblasti byly také nalezeny pozůstatky obrů. Byli to vůdci a králové těchto kmenů, potomci starověkých bohů z chrámů?

Autor Harvey Rice ve své knize napsal, že v oblasti Finger Lake v New Yorku byly nalezeny dobře zachovalé kosti obrů. Dutina v lebce jednoho z těchto obrů byla dostatečná na to, aby se do ní vešla normální lidská lebka a člověk ji mohl nosit jako helmu. Spodní čelisti těchto lebek byly tak velké, že mohly zcela zakrýt obličej normálního člověka. Mormoni věří, že oblast kolem Finger Lake byla zemí Cumora a kopec v Palmyře je prý skutečně bájnou horou Cumora - to prý odhalil sám Moroni Joseph Smith. Na kopci v Palmyře byla dokonce před několika lety vztyčena bronzová socha anděla Moroniho. Moroni měl otce, který si říkal Mormon, a na této hoře prý také zakopal stovky dalších záznamů v podobě kovových knih. V této knihovně jsou prý zaznamenány celé dějiny všech starých amerických kultur a tyto záznamy jsou podle starých tradic pod ochranou svatých andělů, dokud nepřijde den, kdy budou přeneseny do svatého chrámu na Sionu.

-pokračování-