STARÝ MUŽ V BÍLÉM

O tento dlouholetý téměř detektivní příběh se s mým zdrojem důvěrně podělil jeden z jeho účastníků - letecký mechanik civilního letectva. Název "Starý muž v bílém" se k tomuto příběhu nějak sám přilepil. Na přání účastníka těchto neuvěřitelných událostí o něm nebudou zveřejněny žádné osobní údaje, kromě jeho jména.

Samarská oblast, letiště "Kurumoch": první dotek záhady...

Několik dní po sobě se Stas cítil ne zcela útulně. Byl zařazen do nové posádky - jak bude s novým týmem vycházet? Před prvním letem se posádka usadila v odpočívárně. Stas se rozhodl, že si před letem zdřímne. Lehl si a po několika minutách jako by se propadl do nějaké propasti. Pocit pádu přetrvával, ačkoli v něm nebyl cítit žádný strach. Ze všech stran ho obklopovala neproniknutelná tma, daleko dole se mihotalo světlo a Stas do něj padal stále rychleji. Jako by ho začala obklopovat podivná mlha, v níž se mu špatně dýchalo, a světlo se stalo nesnesitelně jasným. Pak se několik jasných záblesků objevilo daleko od něj, začalo být nesnesitelně horko a Stas, sbírající poslední síly, toužebně vykřikl: "Velitel-ee-ee-el!" Tato snaha ho vytrhla ze spánku. Obraz, který viděl ve snu, byl tak živý a reálný, že si Stas hned neuvědomil, co dělá velitel sedící vedle něj, proč druhý pilot prochází dveřmi..... Stas se s radostí, že to byl jen zlý sen, zvedl a společně se všemi se vydal k východu.

Tentokrát byl let náročný, s mezipřistáními, ale do Moskvy dorazili podle plánu. Hlavní město se nerado dlouho zdržovalo - lehká večeře v letové kantýně, doplnění paliva, nástup cestujících - a na cestu zpět. Nastal hluboký večer. Někdy před přistáním v cílové destinaci si Stas všiml, že se na stropní konzole z ničeho nic mihl bledě zelený paprsek. Jakmile se jeho pohled a paprsek setkaly, ten prudce změnil směr a zasáhl Stase přímo do očí. Nebyl to paprsek laserového ukazovátka - oblíbená zábava chuligánů posledních let. Stase zachvátilo mírné zachvění, vlna tepla putovala od hlavy až k patě. Vzápětí mu na nervy zabrnkala siréna ve sluchátkách - levý motor hořel! Do příletu na místo nezbývalo mnoho času, ale úlevou jsme si vydechli, až když jsme dorazili na letiště. Na zemi se ukázalo, že požární signál byl falešný.

Togliatti: seznámení s neznámým

Doma Stas znovu prožíval peripetie letu a otřásl se z nečekané domněnky - neexistuje souvislost mezi paprskem a falešným požárním signálem? Ale letce o tom říct nemůže, mohli by to přičíst únavě a suspendovat ho z létání... Přesně stejné obavy nutí piloty, kteří tváří v tvář neznámému na obloze pak na zemi mlčí. Stas si lehl na pohovku a zhasl světlo. O několik minut později uslyšel vrznutí otevíraných vchodových dveří a přejel ho chlad. "Asi je zapomněl zavřít," pomyslel si Stas a vyšel na chodbu. Dveře na schodiště byly skutečně otevřené a ve dveřích stál neznámý muž, který se lehce usmíval. Bezvadně udržovaný oblek, košile, kravata, boty - všechno bílé (a venku byla plískanice a zima). Bílé vlasy hladce sčesané dozadu. Měl pocit, že tento návštěvník byl ponořen do kádě s bílou barvou. Velké výrazné oči se klidně a přátelsky dívaly na Stase, který, překvapen sám sebou, konstatoval, že vůči cizinci nechová žádné negativní emoce.

"Jak jste se sem dostal?" - První, kdo prolomil ticho, byl majitel bytu. Odpověď nebyla překvapivě originální: "Do toho vám nic není. Pojďme se podívat na váš byt." Cizinec beze slova prošel do kuchyně, kde před očima užaslého majitele ... zmizel. Stas se rozhlédl a našel ho ve velké místnosti. Host se postavil a znovu se usmál. "Co je tam?" - Zeptal se a ukázal na dveře do ložnice. - "Tam spí manželka s dcerou."  "Pojďme se tam podívat." Stas ho následoval a rozsvítil světlo. Cizinec opět zmizel z dohledu. Stas se rozhlédl a uviděl ho opět stát uprostřed velké místnosti. Po chvíli nezvaný noční host opět zmizel, a tentokrát nadobro. Stasova žena a dcera celou dobu klidně spaly, ale jak uvidíte z dalších událostí, i ony musely čelit cizinci v bílém.

Kurumoč - Togliatti: cizí cestující v bílém

Uplynuly přesně tři měsíce a Stas na incident téměř zapomněl. Jednoho večera se jako obvykle vracel domů služebním žigulikem. Připojili se k němu další tři lidé - posádka jiného letadla. Řidič vtipkoval a neustále tlačil na plyn, auto nabíralo rychlost která už byla pod stotřicítkou. Cestující znervózněli a snažili se odvážlivci domluvit. "Není to poprvé," zněla stručná odpověď. V jedné ze zatáček se auto převrátilo a skutálelo se pod svah. Stas se probral, až když už auto hořelo. V poměrně velké vzdálenosti od něj leželi jeho kamarádi - někteří nehybně, někteří se už vzpamatovávali. Brzy se všichni společně vyškrábali na silnici a ukázalo se, že všichni jsou nejen živí, ale nemají ani jediný škrábanec nebo modřinu!

Tato okolnost uvedla všechny ve zmatek. "Počkejte, kde je ten v bílém?" zeptal se náhle jeden z nich. Všichni si vzpomněli, že cestou nabrali muže v bílém obleku. Stasovi bylo horko - vzpomněl si, kde toho muže už viděl, ale nikomu nic neřekl. Pátrání bylo samozřejmě bezvýsledné - cestující v bílém zmizel beze stopy. Pro obě posádky nastalo období opravdových zkoušek - předvolání na policii, k letce pro vysvětlení, vyšetření od mediků..... Zvláštní je, že ať byli zdravotníci sebepřísnější, žádné abnormality u Stase - stejně jako u jeho přátel - nenašli. Nicméně s přijetím k dalšímu létání lékaři nespěchali. Jejich zmatek byl pochopitelný - po nehodě se pilotův zdravotní stav nejenže nezhoršil, ale výrazně zlepšil.

Togliatti: "V budoucnu vás budeme potřebovat"

Přišla další sobota. Manželka začala prát prádlo. Část prádla bylo třeba vyvařit. Poté, co postavila hrnec na sporák, začala zároveň připravovat večeři. Stas vyšel na balkon a najednou uslyšel z kuchyně křik. Přispěchal tam a spatřil tento obraz - hrnec s vařícím prádlem pomalu sklouzával z plynového sporáku a byla připravena spadnout na ženu zkamenělou hrůzou. Stas už nestačil udělat ani krok, protože vedle jeho ženy se objevil tentýž cizinec v bílém, postavil cisternu na místo, galantně se usmál a zmizel ve vzduchu.

Druhý den se rodina rozhodla vyrazit do přírody, vstávalo se brzy. Byl tu první trolejbus - stačilo přeběhnout širokou a úplně prázdnou silnici. Než se dostali do jejího středu, všimli si, že se na ně řítí letí obrovskou rychlostí jakýsi autobus, který se objevil jkoby odnikud. Šok a ztuhnutí - obvyklý stav pro takovou situaci, nestačili by utéct. Náhle se jim před očima objevil tentýž cizinec v bílém. Usmíval se a na jeho hrudi zářil a různobarevně se třpytil jakýsi předmět. Zvedl k tomu předmětu levou ruku a autobus, aniž by zpomalil, uhnul stranou a projel těsně kolem. Rodina, která se ještě nestačila vzpamatovat z šoku, vběhla do trolejbusu. To však nebylo poslední setkání toho dne.

Jako každý nezkušený turista i Stas s rodinou zapomněli na sirky. Zjistilo to, až když nasbírali slušnou hromádku dříví, sedli si a přemýšleli co budou dělat. Náhle se nad větvemi objevil lehký dým a pak se oheň rozhořel - nedaleko pod stromem stál a usmíval se cizinec v bílém svým obvyklým úsměvem. Když oheň vzplál, podivný návštěvník se pomalu rozplynul ve vzduchu. "Tati, kdo je to?" - zeptala se překvapená dcera. A teprve pak Stas svým blízkým všechno pověděl. Od té doby se cizinec stal častým hostem v jejich rodině. Zvykli si na něj a nepřekvapoval je ani jeho styl chování. O dva roky později se Stas vrátil z dalšího letu. Host v bílém, který se podle zvyku objevil z ničeho nic, řekl: "Budu chvíli pryč, ale přijdu si pro vás. Bude to brzy. V budoucnu tě budeme potřebovat." Stas neměl čas odpovědět, ale stejně neměl na to co říct.

Samarská oblast: experimenty na hranici života a smrti

Čas plynul. Hluboko v noci se Stas vracel z další cesty. Služební autobus ho vysadil pět set metrů od vchodu a okamžitě odjel. Sotva Stas vzal za kliku u vchodu, dopadl na něj shora paprsek světla. Těsně nad střechou pětipatrové budovy, přesně nad ním, se tiše vznášelo UFO - "trojúhelníkového tvaru" s různobarevnými třemi světly v rozích. Zanedlouho naprosto stejný přístroj nadělal jemu i pozemní kontrolní službě nemalé starosti - téměř po celou dobu letu opisoval nedaleko letadla různé obrazce a umožňoval tak prohlédnout si ho v celé jeho kráse.  

Zhruba ve stejných dnech Stase postihla tragédie - zemřel mu milovaný otec. Ještě ne starý, silný a nikdy nemocný otec svého syna miloval a syn mu mu to vracel stejným způsobem. Když Stas dorazil na pohřeb, vyslechl si od vesničanů podivnou historku. Dva měsíce před touto událostí se jednoho večera nad domem sousedů, kteří navštívili jeho otce, vznášela zářící koule a jako by vypouštěla oslnivý paprsek, osvětlovala celý dům. Psi přestali štěkat, kočky se rozutekly do koutů. Po celou dobu nebylo slyšet ani ržání koně, ani bečení ovcí - naprosté ticho. Tato noční můra trvala asi tři minuty a pak, jako kulové těleso do sebe paprsek zpět vtáhlo a téměř okamžitě zmizelo na obloze. Nikdo samozřejmě nemohl tušit, že o dva měsíce Stasův otec zemře ......

Říká se, že čas léčí, ale Stas se ani po mnoha dnech nedokázal smířit se ztrátou milovaného člověka. Matně tušil souvislost mezi oběma událostmi - objevením koule a náhlou smrtí svého otce. Ale kde byl důkaz? Uplynuly další dva měsíce. Byla naplánována svatba blízkého příbuzného, který žil ve vesnici vzdálené několik hodin cesty. Stas poslal svou ženu a dceru s předstihem a on a jeho přítel odjeli v Moskviči den před slavností. Dvacet kilometrů před cílem se kolem auta jakoby setmělo. Dálnice byla rovná, mírně stoupající, a protijedoucí auta na ní nebyla. Stas se nestačil radovat z pohodové cesty, protože ze tmy prudce vyrostl "Kamaz" přívěsem srazil auto do příkopu. Poté, co se auto několikrát převrátilo, dostalo se zpátky na kola. Ostrá bolest v noze přinutila řidiče k akci. Ukázalo se, že noha je zlomená, a přítel vyvázl s lehkými pohmožděninami.

Asi o hodinu později byli přátelé odvezeni ke svým příbuzným do vesnice. Poté si policie lámala hlavu nad zmizením "Kamazu" s přívěsem (nepodařilo se ho najít). Policisté nevěřili, že v autě byli jen dva lidé, kteří srážku odnesli jen lehkým zraněním. Hledali mrtvoly - ale marně. Stas mezitím ležel sám v pokoji svých příbuzných. Zlomená noha ho bolela. U čela postele se - jako vždy, z ničeho nic - objevil známý host v bílém a začal nad zlomenou nohou svého svěřence provádět nějaké manipulace. Oba mlčeli. Zlomenina zmizela beze stopy, což potvrdil i rentgen. Cizinec však nezůstal bez povšimnutí. Čtvrtou noc Stasova sestra z nějakého důvodu nahlédla do pokoje, spatřila muže v bílém a s křikem utekla. Druhý den ráno se bratra stále ptala, co to bylo za zázrak - zářící muž v bílém obleku?

Poznámka: Podobný případ zjistili i francouzští vědci. Bylo v něm použito podobné schéma. Dálnice - protiběžné pruhy jsou od sebe odděleny svodidly. Náhle se objeví vozidlo jedoucí v protisměru. Dojde k vzájemné čelní srážce. Nikdo nedokáže najít viníka nehody ani pochopit, jak k ní došlo. Oběť utrpí kritická zranění. Nejenže přežije, ale zlomeniny a poraněné orgány se doslova během několika hodin zahojí!!! Zajímavá je ještě jedna věc. Jestliže nám historické kroniky přinášejí informace především o diskovitých, kulovitých či doutníkových UFO (ve středověku a dřívějších dobách se jim častěji říkalo "lodě bohů"), pak ve 20. století se lidstvo začalo setkávat se zcela novou třídou neidentifikovaných objektů - trojúhelníkového designu. Ve všech ostatních charakteristikách se tento typ UFO shoduje s člověku známějšími "disky" nebo "doutníky".