Minulost k nám hovoří zcela jasnou řečí. Brání se tak oficiálně předkládané "pravdě". Některé události, dávno minulé, jsou mnohem fantastičtější než si vůbec dokážeme představit. Snaží se v nás probudit cit pro Pravdu. Sundejme si již konečně ruce z očí a mějme odvahu přijmout příběhy mnohdy na první pohled nepochopitelné. Jedním z nich je příběh od Baian-Kara-Ula.....
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
PŘEDEHRA
Tento neobvyklý příběh začal na přelomu let 1937 - 1938, kdy čínský archeolog Ti Pu-Tej realizoval s několika svými kolegy expedici do velmi odlehlé horské oblasti Číny, které vešla ve známost pod označením Baian Kara-Ula. Budeme-li přesní pak je potřeba zmínit, že teritorium našeho zájmu sousedí s provinciemi Čching-chaj a S´- čchuan. Na kartografické mapě pak toto území můžeme lokalizovat mezi 96. a 99. stupněm východní délky a 33. stupněm severní šířky. Pohoří zde dosahují až 5000 metrové výšky. Vědci mají na základě hojných archeologických nálezů za to, že před 20000 lety byla tato oblast zcela jistě osídlená.
Překrásný pohled na pyramidální pole v jedné čínské provincii
Jedním z prvních velmi překvapivých nálezů byla lokalizace řady hrobů. V těchto hrobkách se nacházely mumifikované pozůstatky bytostí jejichž výška byla byla přinejmenším zarážející - 1,30 metrů. Není třeba dodávat, že bychom na naší planetě velmi těžko hledali etnikum s touto průměrnou výškou. Vůbec celková anatomie těchto tvorů byla charakterizována jako rachitická. Za to lebky již na první pohled vykazovaly znaky značné předimenzovanosti.. Ano, možná že jste pochopili kam mířím. Narážím na velmi zřetelnou anatomickou
Detail jednoho z kamenných disků s dobře patrným drážkováním
Detail obličejové části mumie z Baian Kara-Ula
Komplexnější pohled na tělo jiné mumie ze stejné lokality
Jiný možná trochu bizarnější pohled
KAMENNÁ HÁDANKA
Největším archeologickým knokautem však byl fenomenální nález 716 kamenných disků, které se nacházely v již zmíněných hrobech společně s mumiemi. Začneme-li tyto disky zkoumat podrobněji, zjistíme, že jsou asi centimetr silné a průměru až 30 centimetrů velmi silně připomínající nám známé gramofonové desky. Uprostřed mají asi jeden centimetr velký otvor, a co je obzvlášť podivné všechny jsou opatřeny drážkami. Tyto drážky se vinou od středu kotouče formou dvojité spirály k vnějším okrajům. A to není ještě zdaleka všechno. Mezi těmito zvláštními linkami se nachází znaky lingvistům naprosto neznámého písma. Dvacet let se skupina předních čínských badatelů pokoušela prolomit tajemství tohoto záhadného písma - marně. Teprve v roce 1962 na pekingské akademii pro prehistorii se týmu pod vedením profesora Tsum m-Nuie podařilo dešifrovat některé pasáže. A co nám sdělili ? Nechtěl bych být v kůži oněch vědců. Rozluštěné informace byly natolik fantastické, že asi jen skutečně otrlý člověk by byl schopen je normálně akceptovat.
Konkrétní ukázka drážkovaného povrchu disků
REAKCE OFICIÁLNÍ VĚDY
Oficiální věda byla seznámena s touto zprávou v roce 1965, kdy závěry výzkumu byly zveřejněny v Japonsku. Celá záležitost zde ze strany vědeckého světa byla považována jako cílená provokace skupiny šílenců. Faktem zůstává, že čínská oficiální vědecká i politická místa si velmi dobře uvědomovali s jakým "střelným prachem" si zahrávají. Byli postaveni do velmi nepříjemné situace jelikož příběh od Baian Kara-Ula se šířil jako řetězová reakce do celého světa a již nešlo dát ruce pryč. Rovněž i na západě byl tento fenomenální objev zcela razantně shozen ze stolu.
Profesor Tsum Um-Nuj, který nejplodnější léta svého života zasvětil výzkumu tohoto objevu byl vědeckým světem označen za pomatence. Zemřel brzy poté, co došlo k zveřejnění jeho práce.
MOSKVA VSTUPUJE NA SCÉNU
Vše nasvědčuje tomu, že přinejmenším několika čínským mozkům tyto artefakty nedaly spát. Jak si jinak vysvětlit skutečnost, že se dva z těchto kamenných kotoučů dostaly do Moskvy za účelem velmi podrobného výzkumu. Tak vyšly na světlo světa další série obdivuhodných poznatků. Především bylo chemickým rozborem zjištěno, že kamenná struktura artefaktů obsahuje významný podíl kobaltu, který je jak mnozí jistě vědí magnetický. Právě v oblasti Baian Kara-Ula se prakticky jako na jediném místě v Číně nacházela významná naleziště tohoto kovu. V této souvislosti nelze opominout zcela logickou otázku. Jakým způsobem a kdo byl před 12000 lety schopen uměle naimplantovat tento chemický prvek do struktury kamenných kotoučů?
Existují i takové hypotézy, že kobalt a další zjištěné příměsi jako aluminium a silicium mohly být nosiči hypotetického magnetického záznamu. Od této teze byl již jen krůček k další. Tedy jestli naše kotouče nejsou nosiči dokonce dvou druhů záznamů. První mohl být tvořen nám již dobře známými znaky a druhý mohl být navrstven kovovou příměsí. Všechny tyto otázky dodnes nejsou zodpovězeny. Ruskými odborníky však byl učiněn i jiný neméně zajímavý objev. Totiž při napojení na oscilograf vibrovaly ve velmi vysoké frekvenci, což je naprosto nepochopitelná reakce. Jako kdyby toho nebylo málo byly v jeskyním komplexu Baian Kara-Ula zadokumentovány pro nás tématicky velmi zajímavé nástěnné kresby. Všechny bez výjimky nesou zřetelné prvky kosmologických výjevů. Mimo jiné jsou na nich znázorněny všechny planety naší sluneční soustavy včetně Slunce a množství jiných hvězdných systémů. Některé hvězdy jsou pak s planetami naší Sluneční soustavy včetně Země spojeny výraznými liniemi. Co tím chtěl pravěký malíř znázornit ?
ÚDER Z FERGANY
Uzbekistán. Rovných 2500 kilometrů vzdušnou čarou od oblasti Baian Kara-Ula v těsné blízkosti pohoří Ťian-šanu a Altaje se nachází pro mnohé zcela neznámé město Fergana. Pro nás však má toto místo zcela vrcholnou důležitost. Někdy okolo roku 1968 pronikla mezi nadšence archeoastronautiky velmi zajímavá zpráva. Nedaleko Fergany byla objevena zcela neuvěřitelná skalní kresba. Dobře se podívejte na obrázek, který je její věrnou rekonstrukcí. Zcela jistě spatříte nebeská tělesa z nichž jedno má zcela evidentní tvar létajícího talíře. Také uvidíte jakousi malou bytost stojící pod tímto tělesem oblečenou do něčeho co nemůžeme označit jinak než skafandr. Další záhadnou bytost při troše pozornosti spatříte v levé části obrazu druhou bytost držící v levé ruce - KOTOUČ S RÝHAMI SPIRÁLOVITĚ SE VINOUCÍMI OD STŘEDU K VNĚJŠÍMU OKRAJI !!!! Fantastické. Trochu naivní otázka. Nepřipomíná vám tento kotouč kamenný artefakt od Baian Kara-Ula ?
Kompletní rekonstrukce jeskyní malby z Fergany
CESTUJÍCÍ KAMENNÉ KOTOUČE
Asi vás možná také napadla otázka jak je to s kamennými kotouči v současnosti. Když si promítneme politickou situaci v Číně od šedesátých let do současnosti, zcela určitě nás to v souvislosti s našim problémem mnoha iluzemi nenaplní. A tak se také stalo to co se logicky stát muselo. Výzkumná práce profesora Tsum Um-Nuje se prostě "ztratila". O kamenné kotouče se prakticky nikdo nezajímal a celý fenomén jakoby upadl v zapomnění.
Co se však nestalo. Na místě kde bychom to nejméně čekali můžeme opět navázat nit našeho příběhu. Musíme se však kousek přesunout do oblasti centrální Číny. Zde v provincii Šen-si se nachází město Si-an. Toto město se proslavilo především velkým množstvím kulturních památek z dob dynastií Čchin, Tchang a Ming. Dá se říci, že toto město je takovým turistickým velkoměstem.
Co nás však velmi zajímá je skutečnost, že se do tohoto města nějakým záhadným řízením osudu dostaly dva ze 716 kamenných kotoučů! Čínští dělníci v průběhu hloubení základů pro jeden objekt zde v roce 1953 objevili zbytky neolitického osídlení. Zanedlouho zde bylo vybudováno muzeum společně s jakýmsi skanzenem.
A světe div se, právě v tomto muzeu Pan-pcho objevil v roce 1974 rakouský badatel Ernst Wegerer dva z disků, které byly nalezeny na oné slavné výpravě z roku 1938. Dokonce je mohl i blíže prozkoumat a pořídit fotodokumentaci. Tak víme, že tyto kamenné kotouče měly průměr okolo 30 centimetrů, byly asi 1 cm silné (míry přesně odpovídají mírám zaznamenaným v originále ve výzkumné zprávě profesora Tsum Um-Nuje)! Samozřejmě, že měly také systém drážkování vinoucí se od středu k vnějšímu okraji. Každý vážil zhruba okolo jednoho kilogramu. Odborná pracovnice muzea nedokázala k původu těchto předmětu uvést jakékoliv rozumné vysvětlení. Později se zjistilo, že i v jiných muzeích podobného typu byly vždy po několika kouskách nalezeny uvedené kamenné artefakty.
Naskýtá se tedy otázky. Proč a kdo si dal práci s tím, že prakticky po celé Číně doslova rozstrkal tak drahocenný archeologický nález? Podařilo se zprávy z kotoučů nakonec přece jen komplexně přeložit a co nám sdělují? Dostal někdo strach z toho co by mohla přeložená zpráva způsobit a proto tyto kotouče doslova poschovával na různých místech země. Nesmíme také zapomenout na exponáty, které byly zaslány do Ruska.
Příběh od Baian Kara-Ula je historické memento. Jedno z mnoha. Je podivnou zprávou, která se nám snaží naznačit neoddiskutovatelný fakt. Mnohé historické a prehistorické události jsou nám prezentovány jinak, než jak by tomu mělo ve skutečnosti být. Lidé mají právo poznat pravdu o svém historickém dědictví.
partner Matrix 2001