Starobylé chrámy a moderní kosmologie

Často se zmiňujete o kosmickém chrámu. Jakou roli a symboliku takový chrám reprezentoval?

Kosmický chrám byl symbolem pro totalitu, obrazem vesmíru, ale i jeho mikrokosmu, lidské podstaty. Měl reprezentovat celek stvoření, proto byl založen na numerické kosmologii, kterou jsem se zabýval dlouhá léta a která byla považována za kodifikaci té kreativity, díky které ve snu Stvořitel stvořil vesmír. Chrám nebo jiná podobná starobylá konstrukce byl jakýsi vzorec čísel a od tohoto vzorce se odvíjela chrámová geometrie, rozměry a harmonie, protože účelem chrámu bylo poskytnou místo pro hudbu a zpěv. Aby rituál byl co nejefektivnější. Zároveň sloužil chrám jako image universa, jako rámec, který by přitahoval a harmonizoval energii nebes a země a vytvořil mezi těmito prvky fúzi, která je zmiňována v esoterické vědě (např. o chrámu v Jeruzalémě): vytvořit prosperitu a přinést na zemi ráj. Stejný ráj, který má zaručit i Grál.

Dám Vám příklad takového kosmického chrámu: Stonehenge. Ten nádherný anachronismus, který jako nic podobného v Evropě stále žije svůj nebo nějaký jiný čas. Stonehenge můžeme vnímat jako příklad kosmického chrámu zbudovaného na základě nějaké tradiční formule, tradiční kosmologie, která zasahuje napříč civilizacemi a vskutku se zdá být inspirací pro stvoření civilizace. Obsahuje ve svých rozměrech, vztazích poměrů a čísel a z nich vyplývající harmonii tehdejší kosmologický vzorec. Astronomicky je to dvanáct hlavních linií, dvanáct extrémních pozicí slunce a měsíce, ale také dedikace dvanácti bohům, kteří byli tradičně spojováni s dvanácti hlavními božstvy vesmíru.

Vy jste objevil další chrámy, jejichž ústřední kosmologické poselství se točí kolem číslovky dvanáct?

Ano. Jestliže v takových chrámech pátráte po nějakém kódu, zjistíte, že se všechno točí kolem dvanáctky, protože dvanáctka je číslo, které vytváří rámec. Staré záznamy, historie ideálních společností a další jsou založeny na čísle dvanáct, korespondujícím se zodiakem. Všechny revivalistické skupiny v časech Platona, Ježíše, v dobách Renesance nebo za časů ktále Artuše nebo skandinávských Odinistů, všechny se sdružovaly na základě ústřední postavy a dvanácti stoupenců - Ježíš měl dvanáct učedníků, stejně jako ktál Artuš či Odysseus dvanáct rytířů či druhů, atd.

Kostel nebylo pouze místo uctívání, tehdy hrál důležitou roli i v jiných oblastech života….. nešlo o to v něm strávit hodinu v neděli na mši….

Všechny chrámy jsou postaveny jako místo vzývání a uctívání a jako takové místo skutečně fungovaly. Zajisté se naši předkové nespokojovali pouze s touto formou návštěvy chrámu. To, co se v chrámech odehrávalo, určité propracované rituály, bylo zamýšleno jako forma magické invokace a vše v chrámech sloužilo k tomu, aby se proces invokace co nejvíce zefektivnil. To je vtěleno do čísel a proporcí každého chrámu. Například chrám dedikovaný duchu země je postaven okolo číslovky sedm, takzvaného panenského čísla, jak tvrdili pythagorejci jediného čísla, které je v rámci desítky nenásobitelné a nerodí. Číslo šest je číslem solárním a dvanáctka naznačuje chrám všech bohů. Chrámová architektura, jeho plány a rozměry byly konstruovány tak, aby vyhovovaly určitému typu hudby, která v něm byla provozována a která zase sloužila invokaci určitých principů.

Chrám nebyl jen sociálním centrem, jak kostely obvykle bývají, ale místem pro prosperitu a přežití komunity vitálně důležitým. V neposlední řadě chrám udržoval v harmonii všechny společenské a přírodní procesy. Představuji si, že když Stonehenge fungoval, sloužil jako nástroj vylaďování společnosti na kosmické rytmy, jinými slovy, udržoval lidi naladěné na přírodu a život na té nejdokonalejší možné úrovni.

V tehdejších idealizovaných společenstvích řízených institucionalizovanými chrámy lidé nežili, jak nám tvrdili marxističtí historici, na základě podřízenosti. Chtěli žít, tak jak lidé vždy chtějí, na úrovni heroické a chtěli prožívat ty nejintenzívnější zkušenosti, které jim jejich prostředí umožňovalo. Jedním z aspektů tohoto trendu byl neustálý koloběh festivalů. Platon tvrdil, že ideální společnost by měla vyznávat 365 odlišných festivalů ročně. Tak by bylo umožněno, aby každý aspekt lidské přirozenosti měl svůj den a byl ve správný čas oslavován. V takových dnech byly lidské nepřirozenosti - opilost, sexualita a jiné - dovoleny stejně tak, jako festivaly zdrženlivosti, nevinnosti atd., aby tak lidé různým nepřirozeným touhám a obsesím nepodléhali.

Iamblich tvrdil něco podobného o falických festivalech….

Povolit uzdu a zabránit tak větší pohromě? (Směje se). Myslím si, že tehdy nebyli lidé tak posedlí sexem jako my dnes, aby musel problém sexu řešit nějaký festival. Domnívám se, že hlavní smysl těchto tradičních typů ideálních společností byl umožňovat prožívat totalitu lidské přirozenosti na té nejvyšší úrovni, v bezpečí a jednoduše.
 

Byly doby, kdy byla idea kosmického chrámu více manifestována?

Je to stejné jako u tradiční nebo esoterické filosofie. Dá se tu hovořit o něčem „peremálním", věčném i když kulminujícím v rozdílných dobách. Počátky kultury či civilizace jsou vždy zahaleny tajemstvím. Proč lidé přestali kočovat a usadili se na jednom místě předtím po tisíce let neznámém? Proč na počátku každé civilizace existoval určitý zákon, kterým se pak ta civilizace řídila? Sám materiální vývoj pak v tomto ohledu nehraje roli - z duchovního a kulturního hlediska ta která civilizace už jen upadala. Co tedy bylo na počátku civilizace? Co inspirovalo její založení?

Už Platon se vyptával lidí, jak jejich kultuta a jejich zákony začaly a jedinou odpověď, kterou vždy dostal, byla stále stejná: dostali je od Boha. Vypráví proto příběh o tom, že na počátku byli lidé řízeni přímo bohy a já si myslím, že referuje o dobách kočovníků, kteří byli ovládáni přímo duchy přírody. Když pak bohové odešli, pokračuje Platon, instruovali některé stařešiny a řekli jim, že jejich kultura bude prosperovat tak dlouho, jak dlouho bude dodržovat zákon, který dostali. Tento zákon byl v základě vždy stejný, založený na určitém čísle, kosmickém zákonu. Kodifikoval a rozděloval společnost rituálně a numericky. Například rozměry polí ve Walesu vytvářejí určitá čísla a každý muž vlastnil tolik a tolik akrů, stejně jako každá rodina a několik rodin vytvářelo komunitu.

A ačkoliv jejich život vypadá z dnešního hlediska velmi sevřený a přísně omezený, v samotném rámci určovaném číslovkou dvanáct byl lidský život pravděpodobně velmi svobodný a lidé si ani neuvědomovali, že jsou nějak kontrolováni. Myslím, že to kněží dělali velmi dobře, když šířili jakési „okouzlení" zázrakem života a přírody a dovolovali lidem žít co nejblíže životním, kalendářním a přírodním cyklům a zároveň dodržovali přísnou kontrolu.

Ve své knize jste napsal, že první gnostikové hledali prastarou moudrost kánonu. Nepodařilo se jim to nebo se to někde pokazilo?

Gnostikové byli určitě obeznámeni a pyšní na esoterické vědy antiky a zcela jistě v ně věřili. První fáze křesťanství umožnila obnovit fragmenty pradávného světa pod symbolismem křesťanství. To samo pak bylo jakýmsi revivalem, rekonstitucí antického světa řádu a bratrstva pod astrologickým znamením. Jenže již z počátku hnutí upadlo do pasti autoritářství, a to, co začalo jako revolta proti Římu a jeho materialismu, brzy přerostlo do římské církve, která brojila proti starým věděním. Církev zničila mnoho záznamů a odmítala cokoliv předkřesťanského.

Jestliže chrám představuje image kosmu, jak to koresponduje s kosmologickým přístupem moderní vědy?

Dnešní věda zkoumá něco docela jiného, než zkoumala věda tradiční. Dnes vědci zkoumají inovaci, vynalézají a zvyšují produktivitu technologie a zajímají se tak jen o jeden aspekt lidského vnímání světa. Dnešní věda má svá pravidla, své hranice a cokoliv leží mimo ně, je ignorováno. Zabývá se tedy jen jednou úzkou částí reality a není schopna nějakého syntetizujícího pohledu z hlediska stvoření. Je to částečný systém a v tom také tkví nebezpečí záměny části za celek. V tomto smyslu je dnes věda nebezpečná. Má práce ale není protivědecká, já jsem jen proti dogmatismu, materialismu, jednostrannému pohledu na věc. Potřebujeme se na svůj svět více a šířeji rozhlédnout. Proto také vzrůstá zájem o staré vědy a filosofie.

Jaký staronový typ vědy máte na mysli?

Hovořím např. o feng šui, geomancii, která se zabývá vztahem mezi námi a naším životním prostředím. Je to věda, která je založena na pozorování ducha země a která pomáhá budovat takové stavby, budovy, domy, obydlí, které jsou v krajině umístěny harmonicky s živými duchy přírody. Všeobecněji řečeno, zabývá se estetickými hodnotami a aplikací esoterických principů géomancie člověk dokáže vybudovat prosperující a zabydlenou, ale i esteticky vyváženou a krásnou krajinu. My si to dnes nedokážeme představit, protože náš způsob využití ktajiny je vykořisťovatelský, ale účelem géomancie je umožnit růst populace, ale zároveň udržet krásu krajiny. Tyhle věci nejsou v rozporu. Nemusíme zničit divokou krajinu, abychom přežili. Géomancie je typ vědy, kterou bych navrhoval obnovit a která by mohla být vhodná i pro naši budoucnost.

John Michell je autor téměř dvacítky knih o kosmologii, posvátných místech světa či starobylých kulturách. Vyzná se v posvátné geometrii, astroarcheologii, staré metrologii, křesťanské gnozi, geomancii atd. Klíčovým tématem jeho tvorby je vztah a napětí mezi ortodoxními a kacířskými trendy různých náboženství. Díky rozekrucidnské konferenci se v roce 1995 dostal do Českého Krumlova a s dětským nadšením typického vědce neúnavně pobíhal středověkými uličkami a radoval se ze zbytků dědictví minulosti.