Spojení nacistického Německa s ET - měla druhá světová válka intergalaktické rozměry? (1)

Kasten Len

Kasten Len

publikováno: 17.12.2009 kategorie: Konspirační teorie

„Poslední světová válka nebyla jen válkou vedenou mezi spojenci a Osou, potažmo Demokracií a Despotismem… byla také planetárním bojištěm třetí galaktické války, v níž proti sobě ve válce o planetu Zemi stály mimozemské civilizace sponzorující nacisty a mimozemské civilizace podporující Američany… zatímco nic netušící pozemské armády byly využívány jako pěšáci v jejich mezihvězdném konfliktu.“

Steve Omar – z „Třetí galaktické války“

Běžný pohled na vypuknutí druhé světové války je ten, že Německo s Japonskem se náhodou současně objevily jako fašistické vojenské supervelmoci a rozhodly se spojit síly a ovládnout svět! Z této perspektivy bylo pouhou náhodou, že Japonsko vybudovalo císařské loďstvo a stalo se neporazitelnou námořní silou, a že Německo ve stejné době vyvinulo strach nahánějící taktiku bleskové války (Blitzkrieg), při níž koordinovaně využívalo vzdušných a pozemních jednotek.

Přestože je to na první pohled uvěřitelné, některým se zdá tato hypotéza absurdní.

Takovéto zásadní historické náhody se objevují velice vzácně a obvykle se ukáže, že jde o výsledky pečlivého a dlouhodobého plánování; a přesně tak je to i s druhou světovou válkou. Rostoucí skupina výzkumníků zabývající se Hitlerovým nástupem k moci a náhlým a koordinovaným vzestupem vojenského fašismu po celém světě dnes spatřuje kořeny druhé světové války ve zcela novém a ještě znepokojivějším světle.

Mohlo být na vysokých místech rozhodnuto již dávno předem, že Japonsko zabere celou Asii a Austrálii, zatímco Německo a Itálie si rozdělí Evropu, Rusko a obě Ameriky? Byly Španělsko, Jihoafrická republika a Argentina již dopředu součástmi fašistické aliance?

Podle výzkumníků, kteří se v této problematice přiklánějí k novému směru myšlení, by takovéto rozdělení dávalo dobrý smysl, protože ovládnutí Asie si žádalo kontrolu nad rozsáhlými oblastmi Tichého oceánu, kterou mohla zajistit pouze silná námořní velmoc, zatímco podrobení rozlehlých pevninských oblastí Evropy, Ruska a obou Amerik nutně vyžadovalo kontrolu nad vzdušným prostorem a obrovské, vysoce mechanizované a rychle se pohybující pozemní armády.

Někteří tvrdí, že za tím vším byla nějaká neviditelná ruka, která vše řídila, a co víc, že se nejednalo o ruku pozemského původu.

Zdá se, že množící se záplava informací, šířící se od lidí zevnitř, ukazuje, že Země může být ve skutečnosti bitevní zónou mimozemských sil – tedy že ve skutečnosti nacházíme přímo uprostřed skutečné hvězdné války.

Mohlo to být skutečně tak, že zatímco jsme se v bitvách pachtili s meči a luky a po moři se plavili na veslicích, mimozemšťané nám věnovali pramalou pozornost; ale s příchodem druhé světové války jsme se stali hráči na vesmírném jevišti? Je možné, že během posledních tří čtvrtin 20. století jsme se stali vědomými a aktivními účastníky neustále probíhajícího galaktického konfliktu?

Následující scénář je podle některých utajeným příběhem druhé světové války.


On bude skákat, ale…

Po první světové válce, v roce 1919, se v Mnichově setkal bývalý desátník Adolf Hitler s Dietrichem Eckartem (viz. obr. vpravo). Eckart byl vydavatelem a byl také okultistou v nejvyšších kruzích Společnosti Thule, esoterického uskupení založeného v Německu v roce 1918, a současně žákem ruského metafyzika G.I. Gurdijeva.

Hitler Eckarta obdivoval, a ke Společnosti se přidal.

Společnost Thule pořádala pravidelné seance, během nichž prý přítomní komunikovali s démony a snažili se vyvolat Antikrista. Při jednom takovém setkání se Eckartovi od jeho duchovního průvodce dostalo vnuknutí, že bude mít tu čest vycvičit nadcházejícího Vyvoleného – inkarnaci samotného Antikrista. Brzy dospěl k přesvědčení, že tímto vyvoleným musí být právě Hitler, a proto ho vzal pod svá ochranná křídla.

Podle Wulfa Schwartzwallera v knize The Unknown Hitler (Hitler neznámý), „Nemůže být pochyb, že Eckart… vycvičil Hitlera v technikách zvyšujících sebevědomí, sebeprojekci, umožnil mu získat mistrovství v přesvědčivém řečnictví a ve vedení rozhovorů.“
Díky těmto schopnostem se stal Hitler mocným rétorem schopným zhypnotizovat a vybudit početná publika. Naučil se, jak své řeči zahajovat mírně a poklidně, aby pak přidával na intenzitě a nakonec běsnil ve fingovaném horečném zanícení, které doprovázel živou gestikulací. Naučil se také hypnotizovat jednotlivce. Eckart, jak se vypráví, Hitlerovi rovněž předal všechny své znalosti o rituální a sexuální černé magii.

Trevor Ravenscroft napsal v knize The Spear of Destiny (Kopí osudu) o praktikách Společnosti Thule toto:

„… oddávání se těm nejsadističtějším rituálům v něm probudilo schopnosti pronikavého vhledu do chodu zlých sil a inteligencí a propůjčilo mu fenomenální magické schopnosti.“

Po skončení tohoto výcviku Hitler tvrdil, že je jako „znovuzrozený“, naplněný novou silou a odhodláním, které bude potřebovat k vykonání svého „zplnomocnění“.

Eckart zemřel o tři roky později, v roce 1923, a na smrtelné posteli prý prohlásil: „Následujte Hitlera. On bude skákat, ale já jsem ten, kdo píská! To já jsem ho zasvětil do „Tajné doktríny“, otevřel centra jeho vidění a dal mu prostředky ke komunikaci s různými silami. Netruchlete pro mne: ovlivnil jsem a ještě ovlivním dějiny mnohem víc, než kterýkoliv jiný Němec.“

Následujícího roku věnoval Hitler druhý díl své knihy Mein Kampf právě Eckartovi. Eckartovo tvrzení, že Hitlerovi předal „prostředky ke komunikaci s různými silami“ byl interpretován tak, že Hitler měl od té chvíle možnost ucházet se o rady stejných entit, kterým říká Aleister Crowley „tajní nejvyšší“ – Eckart byl totiž v podstatě Crowleyho následovníkem.

Crowley, kterému se někdy říkalo „strašný netvor,“ byl představeným nechvalně známé kultovní organizace Order of the Golden Dawn (Řád zlatého úsvitu) v Londýně.

Na konci roku 1919 se Společnost Thule zpolitizovala a stala se nástrojem při zakládání Německé strany práce (Deutsche Arbeiterpartei, DAP) pod vedením člena Thule Karla Harrera.

V roce 1920 se tato strana transformovala v NSDAP (Nacionálně socialistickou německou stranu práce), běžně známou jako Nacistická strana. Své členy rekrutovala z řad těch nejvyšších kádrů Společnosti Thule, a to včetně:

  • - Rudolfa Hesse

  • - Heinricha Himmlera

  • - Alfreda Rosenberga

  • - Adolfa Hitlera


V knize The Gods of Eden (Bohové Edenu) William Bramley píše:

„… Thule byla „Spolkem vrahů“. Pořádala tajná soudní řízení a odsuzovala lidi k smrti. Je pravděpodobné, že mnoho obětí zavražděných obvodním velitelstvím bylo již předtím odsouzeno k smrti tajným soudem Thule.“

Koncepce vlajky se symbolem svastiky, kterou nacisté pojali za svou, je připisována dr. Friedrichu Krohnovi, členovi Thule.



Mentor učení „Zeleného draka“

Hitlerův okultní výcvik ale ještě nebyl u konce. Po smrti Eckarta se jako na zavolanou v jeho životě objevil další, ještě mocnější učitel.

V době, kdy v roce 1924 Hitler nastoupil do vězení, byl Karl Haushofer (viz. obr. vpravo) čtyřiapadesátiletým profesorem politických věd na univerzitě v Mnichově. Před válkou byl u německých výzvědných služeb v Japonsku, kde byl zasvěcen do supertajného spolku a učení Zeleného draka – byl jedním z pouhých tří Evropanů, kterým se tohoto privilegia dostalo.

Naučili ho tam, jak „ovládat éterické tělo neboli časový organismus…“

Tento výcvik ho obdařil jasnovidnými schopnostmi a Haushofer byl v pozici armádního generála schopný předvídat data a přesný čas nepřátelských útoků, počty obětí a typy bombardování. Dnes tuto schopnost známe jako „remote viewing“.

Haushofer tak získal vynikající válečný profil a stal se dobře známým po celém Německu.

Jen s nechutí se Haushofer účastnil procesu s pouličním politikem a řečníkem Adolfem Hitlerem, obžalovaným v roce 1923 z buřičství. Nakonec se ale na naléhání univerzitního studenta Rudolfa Hesse na přelíčení dostavil. Nejprve o ně nejevil zájem, ale jakmile začal Hitler pronášet svoji závěrečnou řeč, obrátil.

Haushofer pak Hitlera často navštěvoval v jeho přepychové cele v pevnosti Landsberg a pokaždé mu přinesl nějaké čtení – knihy nebo články, a pomáhal mu s psaním jeho knihy Mein Kampf. Někdy mu prý přímo diktoval dlouhé pasáže, které Hitler zapisoval. Haushoferovo vůdčí postavení na filozofické rovině celého nacistického hnutí bylo upevněno, když ve dvacátých letech založil v Berlíně „Světelnou lóži“ známou také jako Společnost Vril.

Ta se nakonec stala zúženým kruhem Společnosti Thule a údajně přibírala i členy jiných okultních společenstev z celé Evropy, Tibetu, Japonska, Indie, Kašmíru, Turecka a Srí Lanky.

Její nejinspirativnější knihou byla „The Coming Race“ (Přicházející rasa) Edwarda Bulwera-Lyttona – jde o příběh o podzemní utopické civilizaci, jejíž obyvatelé létají v bezhlučných bezkřídlých letounech poháněných silou zvanou „vril“, odtud jméno celé společnosti.

Haushofer toho věděl hodně o životě na Atlantidě, skoro jako by to byly jeho vlastní vzpomínky. Přesvědčil Hitlera, že  Němci byli potomky civilizace „Ultima Thule“, známé rovněž jako Hyperborea. Haushofer věřil, že tato civilizace přežila zkázu Atlantidy a dosud existuje někde pod zemí v oblasti Tibetu nebo pouště Gobi. Přiměl Hitlera k tomu, aby se s nimi pokusil navázat kontakt.

Od roku 1926 až do roku 1942 organizoval Haushofer pravidelné německé expedice do Tibetu. Někdy na počátku 30. let evidentně uspěl a podařilo se mu navázat kontakt s podzemní, pod Tibetem se rozkládající říší, známou v okultní literatuře jako Agartha.

Ví se, že Haushofer se setkal s několika mnichy z tohoto podzemního města a získal je pro svou věc. V některých textech se objevuje charakteristika těchto mnichů jako „adeptů temné strany síly“. Přicestovali do Berlína a založili tam komunitu.

Později se k nim na Haushoferovo pozvání připojili členové japonského Společenství zeleného draka.

-pokračování-

Diskuze byla uzamčena, již do ní není možné vkládat příspěvky.

Další díly