Hlavním zájmem evropských filozofů dvacátého století byla filozofie bytí. V knihovně mám publikaci, kterou vlastním už třicet let a která se jmenuje "Bytí a čas". Napsal ji německý filozof Martin Heidegger. Během své dlouhé kariéry se Heidegger zabýval otázkou smyslu bytí. Pro Heideggera ústřední otázka filozofie zněla: „Jaký je smysl bytí?“ Cítil, že západní filozofie na bytí zapomněla a že je třeba znovu zdůraznit jeho ústřední významnost. Myslím, že si Heidegger položil nesprávnou otázku. Otázka, na niž se měl tázat, nebyla „jaký je smysl bytí?“, ale byla to otázka této předcházející, totiž „co znamená smysl?“, přesněji „jaký je význam smyslu?“ Kdyby se tázal takto, uvědomil by si, že význam smyslu nám poskytuje strukturu a funkci bytí. Studovat význam znamená studovat srozumitelnost bytí a to také znamená studovat vědomí. Teoretický fyzik David Bohm jednou prohlásil, že tento význam je podstatou vědomí (Hiley & Peat 1991: 436). Já s ním souhlasím. Kdekoli existuje význam, je přítomno i vědomí, a kdekoli je vědomí, existuje význam. Spojení mezi významem, vědomím a bytím je tak blízké, až můžeme říci, že to nejsou tři oddělené oblasti aktivity, ale jedna. Jinými slovy, význam představuje obsah bytí i vědomí. Vědomí a význam jsou dvě strany téže mince bytí, a v důsledku toho nám umožňují klást otázky o smyslu či získávat odpovědi týkající se stavů bytí i mysli.

Výrazy „význam“, „bytí“ a „vědomí“ mají různou historii, přesto však každý představuje stejnou životně důležitou metafyzickou krajinu. Takto jsme schopni vědomě, podvědomě, nevědomě, předvědomě, sebereflexivně, intuitivně a jasnozřivě hledat smysl. Každý z těchto psychologických termínů představuje soubor mentálních procesů, v nichž dochází k výměně a/nebo transformaci významů. V důsledku toho, abychom pochopili podstatu bytí a lidské mysli, musíme nejprve pochopit vrozené struktury a funkce významu.  V "The Evolution of Consciousness: A New Science" dokazuji, že smysl je něčím větším než vedlejším produktem s