SKRYTÉ TAJEMSTVÍ SVĚTA: ZASTAVILA SE ROTACE ZEMSKÉHO JÁDRA A PROČ NEJSOU PATRNÉ ŽÁDNÉ NÁSLEDKY?

Podle různých teorií se ve středu naší planety nachází pevná kovová koule, která rotuje nezávisle na planetě. Procesy probíhající ve středu Země jsou však stále málo známé a zahalené tajemstvím. Teorie o pevném kovovém a rotujícím středu Země existuje teprve od roku 1936 a od té doby je problémem geologie, jak rychle a jakým směrem by se měl otáčet. Protože nejsou k dispozici žádné přesné údaje, je nutné se soustředit na seismická data a ta podle vědců nyní naznačují, že zemské jádro se přestalo otáčet. Co to však znamená pro nás? Ani vědci se na tom neshodnou a zůstávají bezradní. Jejich největším problémem je, že zemské nitro nelze pozorovat a nelze z něj odebírat vzorky.

Jediným způsobem, jak se dozvědět více o nitru naší planety, je měření údajů ze silných zemětřesení, která vysílají vlny skrze zemské jádro do jiných částí planety. Rozdíly mezi těmito vlnami podobné síly procházejícími jádrem umožňují vědcům určit polohu hypotetického zemského jádra a jeho předpokládanou rychlost rotace. Teprve v 70. letech 20. století byly publikovány první seismické důkazy ve studiích, které uvádějí, že rychlost rotace zemského jádra se neustále mění, ale rychlost samotné planety se výrazně nemění. Kromě toho však některé analýzy zjistily, že jak zemské jádro, tak samotná planeta se neotáčejí. Mnoho dalších nových pozorování samo o sobě přineslo výsledek, že v zemském plášti a v blízkosti jádra existují neobvyklé pevné struktury o velikosti celých kontinentů a obrovské množství vody, a to v blízkosti zemského jádra.

V posledních letech geofyzici analyzovali tisíce záznamů seismických vln a porovnávali ozvěny mezi zemským pláštěm a jádrem. To vedlo k objevu nevysvětlitelných pevných struktur v blízkosti zemského jádra. Není známo, z jakého materiálu se skládají, protože podle současných teorií by tyto heterogenní struktury ve skutečnosti neměly existovat. Jejich přítomnost opět naznačuje, že v zemském nitru probíhají neznámé geologické procesy. Jak již bylo zmíněno, tyto zóny mají velikost celých kontinentů a jejich tloušťka dosahuje až 50 kilometrů. Nacházejí se v přechodové zóně mezi jádrem a pláštěm v hloubce přibližně 2 900 kilometrů pod zemským povrchem.

Od roku 2014 vědci zjistili, že mezi jádrem a pláštěm se nacházejí dávná mořská dna. Jedná se o rozsáhlý oceán v blízkosti zemského jádra a seismické údaje ukazují, že toto mořské dno z anomálního materiálu se rozprostírá kolem celého zemského jádra. Podle vědců se v podstatě jedná o podzemní hory, které mají odvádět teplo ze zemského jádra. Kromě toho je zde také uložena voda o objemu nejméně třikrát větším, než je objem všech oceánů na zemském povrchu! Podle nejnovějších zjištění se tak konečně může vysvětlit, odkud se voda na Zemi bere, protože ji nelze vysvětlit dopady komet, protože má jiné složení. Nová alternativní myšlenka tedy zní, jak již bylo popsáno ve starověkých textech, že voda vyvěrá ze zemského jádra.

Jedině tak lze vysvětlit, proč jsou oceány tak dlouho stejně velké. To znamená, že koloběh vody na naší planetě sahá až k zemskému jádru. Tento objev vedl geology ke zmínce o příběhu Julese Verna o oceánu v nitru Země. Jsou tedy tyto fantastické popisy reálné? Co nám to říká o povaze zemského jádra a proč zřejmě mění svou rotaci? Jaký vliv to má na zemský povrch? Má to nějaký vliv na magnetické pole Země? Předpokládá se, že magnetické pole Země je zodpovědné za rotaci zemského jádra. Předpokládá se, že ve vnějším jádru se hromadí elektrické proudy, které vytvářejí magnetické pole, jež chrání Zemi před škodlivým slunečním zářením. Teoreticky by se mělo magnetické pole Země změnit, když se zemské jádro přestane otáčet a s ním i délka dne.

Seismologové pozorují vlny zemětřesení, které se šíří zemským nitrem, již od 80. let 19. století a již objevili zvláštní zóny, které nelze vysvětlit současnými teoriemi o struktuře naší planety. V jejich středu se nacházejí anomálie a od té doby se geologové domnívají, že v kapalném vnějším jádru Země se nachází pevné vnitřní jádro. Toto tvrzení bylo definitivně potvrzeno po seismických datech z velkého zemětřesení na Novém Zélandu v roce 1929. Zda rotuje, je však sporná otázka, kterou nelze vyřešit. Pokud se zemské jádro přestane otáčet, měl by se zemský plášť otáčet rychleji a dny by se měly výrazně zkrátit. Pokud se však zemské jádro již neotáčí, není jasné, jakou roli skutečně hraje při vytváření zemského magnetického pole, nebo zda s ním nemá vůbec nic společného. Vědci tvrdí, že není ani jasné, z jakého materiálu by mohlo být zemské jádro skutečně vyrobeno. Vnitřní jádro nelze pozorovat ani navštívit. Pokud se jeho rotace zastaví, nemůže fungovat ani hypotetické zemské geodynamo, které má vytvářet magnetické pole Země. Pokud však nadále existuje, jeho skutečný původ je nevysvětlitelný.

Síla tohoto pole podléhá výkyvům a povaha zemského jádra hraje důležitou roli při pochopení geodynama, které by ho mělo vytvářet. Ale jak jsem řekl, všechno jsou to modely a procesy v centru Země nelze přímo pozorovat. Pokud magnetické pole Země neinteraguje se zemským jádrem vůbec nebo jen nepatrně a na zemském povrchu nepozorujeme žádné změny, pak není jasné, které síly jsou zodpovědné za měnící se rychlost rotace zemského jádra. Protože se zde skrývá velká záhada, vědci opět píší, že interakce mezi jádrem, vnějším jádrem a zemským pláštěm jsou složitější, než se dosud myslelo. Zjednodušeně řečeno to znamená, že všechny dosavadní teorie a předpovědi selhávají. Je třeba vymyslet zcela nové modely, které tuto dynamiku vědecky vysvětlí, abychom nakonec dosáhli lepšího pochopení složitého systému naší planety.

Pokud tomu tak je, pak vědci přesně nevědí, co způsobuje magnetické pole Země, které je zodpovědné za to, že je na Zemi možný život. Pokud se zemské jádro již nepohybuje, není také jasné, co nadále způsobuje rotaci celé planety, která údajně závisí na funkci vnitřního jádra a určuje tak délku našeho dne. Pokud jsou všechny představy o povaze a funkci zemského jádra nesprávné, pak již nejsou správné ani všechny předpoklady o vzniku planety Země. Jaké síly působí v zemském nitru, je proto jednou z nejdůležitějších otázek vědy. Protože mnozí teoretici jsou bezradní, zvažují nyní i alternativní modely, z nichž některé vycházejí z literatury nebo ze zpráv o zkušenostech z cest do nitra Země. Geofyzik John Vidale cítil nutkání říci:

"Nejsem takový filozof, ale všichni jsme měli noční můry o tom, co se děje dole na planetě. ...  Před několika sty lety si lidé mysleli, že planeta je dutá a že dole žijí lidé. Exotická jako Jupiter, ale máme ji přímo pod nohama. ... Eroze seismologie jako důvěryhodného vědního oboru a zničení seismologů jako důvěryhodných badatelů je problém."

Seismologie se stala vědeckým problémem, protože se objevuje stále více anomálií, které nezapadají do standardních vědeckých modelů a dokonce je ohrožují. V důsledku toho nejnovější geofyzikální objevy vyvolávají stále větší skepsi nespokojených akademiků. Geologické záznamy však ukazují, že v historii Země vždy existovala období, kdy bylo magnetické pole Země velmi slabé nebo zcela chybělo. Zatím není známo, jakou roli v tom hrála sluneční aktivita. Vědci již několik let opakovaně tvrdí, že záznamy naznačují, že se magnetické póly Země posunou nebo obrátí jejich polarita a že tato událost může nastat v naší blízké budoucnosti. Dopady takové události by mohly být pro svět katastrofální. Proto je pokles síly magnetického pole Země důležitější než posun pólů, vysvětlují odborníci. V příštích desetiletích by síla magnetického pole mohla klesnout až na nulu a lidstvo se na to musí připravit.

Protože seismické výzkumy odhalily nevysvětlitelné procesy a zvláštní struktury v blízkosti zemského jádra, je struktura naší planety ve skutečnosti mnohem složitější, než se dosud myslelo. Vědci jsou znepokojeni, protože nevědí, co se nachází pod našima nohama a zda tam skutečně mohou žít jiní lidé, jak je popisováno v literatuře a starověkých textech. Podle různých geologů seismické údaje z posledních let ukazují, že v zemském jádru se nacházejí hory, které jsou až pětkrát vyšší než Mount Everest a že se pravděpodobně jedná o části dávných oceánů na zemském povrchu, které se propadly do zemské kůry a hlouběji do nitra Země. Možná však ve skutečnosti existují další kontinenty a tunely, které je spojují se zemským povrchem. Zprávy o návštěvách "Dutého světa" také podrobně vysvětlují, že kolem zemského jádra se nachází celá obyvatelná zóna, přičemž magnetické pole Země je generováno malým sluncem ve středu Země, které osvětluje i "Dutý svět"?

Skutečnost, že se zemské nitro skutečně skládá z kapalného vnějšího jádra a pevného vnitřního jádra, je, jak již bylo zmíněno, odvozena pouze ze seismických dat, která jsou k dispozici od počátku 30. let 20. století. Od té doby bylo učiněno mnoho dalších objevů a tým vědců z Case Western Reserve University zjistil, že vnitřní jádro by z vědeckého hlediska vlastně nemělo existovat. Studie nazvaná "Paradox zárodku vnitřního jádra Země" v podstatě uvádí, že naturalistické vysvětlení vzniku vnitřního jádra Země není ve skutečnosti možné. Při vzniku Země se prý na počátku vytvořila velmi horká koule roztaveného materiálu složená z niklu a železa, která se pak po dlouhou dobu ochlazovala a tuhla. Aby to bylo možné, musí být okolní teplota nižší než běžný bod tuhnutí, aby hypotetické zemské jádro mohlo vykrystalizovat v pevnou kouli. Tento teoretický proces by v zemském nitru trval příliš dlouho na to, aby jej umožnily evoluční modely, které se v současnosti učí o vzniku Země. Podle současných měřítek by proces tuhnutí zemského jádra trval nejméně 10 miliard let! Uvádí se však, že zjištěné stáří planety Země je jen asi 4,5 miliardy let.

Zatím je to dobré. Minerály z různých lokalit také dokazují, že Země má geomagnetické pole již nejméně 3,7 až 4,2 miliardy let. Ani toto zjištění není v souladu s teoriemi o vzniku Země. Magnetické pole Země tedy existovalo již v době, kdy se Země hypoteticky teprve formovala. Odkud se však vzalo a jak vzniklo, lze tímto objevem vysvětlit ještě méně vědecky. Neznámý je také proces vzniku této energie. Geofyzici dnes pouze předpokládají, že pole je způsobeno krystalizací vnitřního jádra Země. Pokud by to bylo správné, což je nepravděpodobné, pak by původcem zemského magnetického pole byl dnes jiný zdroj energie, a to již dlouhou dobu. Díky studiu jiných planet je tedy již dlouho známo, že musí existovat i jiné způsoby vzniku planetárních magnetických polí, které jsou důležité pro obyvatelnost a život. Vznik života na Zemi byl tedy možný jen díky nevysvětlitelným procesům. Všechny teorie o vzniku planety Země během dlouhých vývojových období jsou proto obklopeny paradoxy.

Podle jistých studií za to, že se mění délka dnů, a tím i údajná rychlost rotace Země, mohou i klimatické změny způsobené člověkem. Délka zemského dne se prý za poslední století změnila z 0,3 na jednu milisekundu. Oficiálním vysvětlením je tání zemských ledovců v důsledku oteplování způsobeného člověkem - v důsledku klimatických změn taje tolik ledu, že to má obrovský vliv na způsob otáčení naší planety. Proč by zlomek milisekundy měl mít obrovský vliv, není zcela pochopitelné, protože v období miliard let by to bylo celkem jen několik hodin! Kromě toho by toto globální oteplování mělo vliv i na procesy v zemském jádru, a to prý také vinou člověka, i když není ani jasné, zda se dny skutečně prodlužují, nebo zkracují!

V roce 2022 byla publikována řada studií, které ukazují, že dny se zkracují, protože Země se otáčí stále rychleji, místo aby se otáčela pomaleji, jak by se očekávalo. Nejkratší den byl 29. června 2022, tedy o celých 1,59 milisekundy pod průměrem. Zda to má něco společného se změnou klimatu, není vůbec jisté, protože jiní vědci se domnívají, že za to mohou zásadně silná zemětřesení. Vědci proto uvažovali o tom, že od našich hodin odečtou celou sekundu, protože planeta se prý točí stále rychleji. Všechny tyto záhadné procesy jsou považovány za ukazatel toho, že žijeme ve velmi neobvyklé době. Ve skutečnosti by se dalo očekávat, že rychlost rotace Země se kvůli gravitačnímu působení Měsíce již dávno znatelně zpomalila. Existují však také dvě různé verze měření času. Astronomické měření a atomový čas. Mimochodem, tyto dva údaje se neshodují. Astronomické měření času se každý den zpožďuje za atomovým časem přibližně o 2,5 milisekundy.

Astronomický čas měří družice GPS na oběžné dráze Země a jak již bylo zmíněno, odchylky jsou tak velké, že v roce 2022 bylo plánováno odečíst z našich hodin jednu sekundu času, protože planeta se má otáčet stále rychleji. Existují různá vysvětlení, proč se k určení délky pozemského dne používají různá měření GPS a jako referenční body se nepoužívají žádné hvězdy. Jisté však je, že v těchto měřeních GPS jsou vždy chyby. V roce 2024 se však objevují zprávy, že klimatické změny nezpůsobují zrychlení, ale zpomalení rotace Země. Pokud porovnáte údaje z roku 2022 s rokem 2024, v podstatě nedochází k žádné změně a vše zůstává při starém. Důvod není znám. Spíše než globální oteplování nebo změny v zemském jádru za to pravděpodobně mohou zemětřesení. Svou roli hrají také atmosférické větry nebo oceánské proudy. K přirozenému posunu zemské osy dochází také proto, že naše planeta není dokonalou koulí, jak je opakovaně vidět na snímcích planety.

Všechny tyto snímky zcela osvětlené Země z vesmíru jsou uměle vytvořené kompozice a neodpovídají skutečnosti. Víme, že silná zemětřesení, jako bylo to v Japonsku v roce 2011, měla vliv na délku dne. Počet silných zemětřesení se v posledních 100 letech stále zvyšuje. Přibližně pětkrát. Tento nárůst je pravděpodobně způsoben lidskou činností, protože k silným zemětřesením dochází většinou v hustě osídlených a městských oblastech a méně v řídce osídlených venkovských oblastech. Statisticky nejsilnějšími roky se silnými zemětřeseními byly roky 2011 a 2022, což koreluje s 11letým cyklem sluneční aktivity. Sluneční skvrny, sluneční erupce a výrony sluneční hmoty se vyskytují pravidelně. Zvýšená sluneční aktivita, která by měla dosáhnout dalšího maxima v roce 2024, vede k dalekosáhlým interakcím s magnetickým polem Země a atmosférou, a má tak vliv na klima, které není způsobeno člověkem.

Nekontrolovatelná sluneční aktivita a neznámé procesy v zemském jádru mají silný vliv na zemské prostředí a magnetické pole Země. Některé studie ukazují souvislost mezi sluneční aktivitou a geologickou činností, jako jsou zemětřesení nebo sopečné erupce. To znamená, že sluneční aktivita má silný vliv na klimatické zákonitosti Země a nepřímý vliv na geologické procesy, ačkoli mnohé z těchto procesů jsou vědecky málo nebo vůbec neznámé. Slunce působí takříkajíc jako klimatický motor a mechanismy vzniku Země a zachování života na této planetě, stejně jako její vnitřní geologická struktura, jsou z velké části neznámé - až do dnešních dnů.