ŠIŠINKA MOZKOVÁ - FYZICKÁ NÁDOBA PRO SÍLY LIDSKÉ DUŠE (1)

V poslední době se stále více a více hovoří o skrytých schopnostech šišinky mozkové. Staré gnostické učení hovoří přímo v tom smyslu, že lůno šišinky mozkové je bránou pro projev lidské Duše na fyzikální úrovni našeho světa. V kontextu s mystickými projevy lidské bytosti se svými výroky velmi proslavil populární Descartes. Dnes víme, že Descartes byl posedlý pochopením, kdo jsme. Byl si také velmi dobře vědom toho, že naše smysly nás mohou klamat.

Descartes šel tak daleko, že byl přesvědčen o tom, že většina z toho, co si myslíme, že víme, je ve skutečnosti iluze. Nakonec tento podivuhodný člověk bojoval s možností, že ani naše identita nemusí být reálná. Nakonec došel k závěru, že pokud je možné pochybovat o vlastní existenci, tak musí existovat nějaký prvek, který je schopen zažívat tuto pochybnost. A tímto prvkem je naše skutečné já.

Není proto divu, že to byl právě Descartes, který se proslavil známým rčením: „Cogno ergo sum“ (Myslím, tedy jsem). V jedné části Descartova traktátu se píše: „I když je duše spojená s celým tělem, existuje jedna část těla, šišinka mozková, kde se síla duše projevuje podstatně silnějším způsobem.

Tato síla duše se na fyzické úrovni projevuje především produkcí zvláštních enzymů, které velmi důležitým způsobem ovlivňují činnost těla, které je vlastně fyzický stroj, který koná přesně podle pokynů, které jsou přenášeny vnitřním prostředím sekrety, jež produkuje šišinka mozková.“

Když si uvědomíme, že René Descartes v podstatě žil v první polovině 17. století, jsou jeho myšlenky naprosto fantastické a každému alespoň trochu více přemýšlivému člověku musí být jasné, že tento člověk byl zasvěcen do mystéria, které svým pojetím o mnoho století předcházelo tehdejší dobu.

V současné počítačové době bychom mohli konstatovat, že myšlení je proces, jehož součástí je systém speciálních neuronových obvodů, synapsí neuronů a neurotransmiterů, které existují uvnitř fyzikální podstaty našeho mozku. Skutečné „J