SEVEROAMERICKÁ MOHYLOVÁ KULTURA (2)

Dietrich Thomas Karl

Dietrich Thomas Karl

publikováno: 26.10.2017 kategorie: Tajná historie lidstva

Rozšířění Smithsonovského dogmatu

Britský mineralog James Smithson (1765–1829), který v r. 1846 založil pozdější Smithsonův institut konstatoval: „Každý člověk, který svým pozorováním, výzkumem či prováděním pokusů přispívá ke znalostem lidstva, je cenným členem společnosti.“  Tedy, stěžejním posláním Smithsonova institutu bylo: být „institucí pro rozvoj a šíření vědomostí mezi lidi“, jak to ve své poslední vůli požadoval Smithson.

Dewhurst na str. 4-5 píše:

"Po občanské válce začal Smithsonův institut prosazovat politiku vyloučení všech důkazů o přímých cizích vlivech v Americe před Kolumbem… Jiní poukazují na expanzionistickou politiku, začleněnou do doktríny projevu osudovosti a přání zamlžit původ kmenů, které byly vytlačeny nebo zcela vyhubeny expanzí na západ. A jiní se domnívají, že se jednalo o bezprostřední náboženskou politiku, která byla přijata, aby se tím čelilo narůstajícím problémům s mormonským náboženstvím  a  jeho tvrzením, že v Americe  lze najít ztracené kmeny Izraele."

„ Všechny charakteristiky této politiky lze zpětně vysledovat k majoru Johnu Wesley Powellovi  a do doby 1879 -  1902, kdy vedl Smithsonův institut."

Powellova první zpráva tajemníkovi Smithsonova institutu z r. 1879 nese název: "O omezeních používání některých antropologických údajů“. Jedna z teorií, které Powell přijal, byla ta o progresivní evoluci, dle které byl každý "nový" typ člověka větší a chytřejší než ten předchozí. Další teorie, které se držel, byla rovnoměrně postupující historie, bez geologických katastrof. Také přijal teorii o Beringově zemském mostě.

Jak píše Dewhurst (na str. 11-12),  Powell vydal „papežský dekret“ o tom, že “je protiprávní používat pro historické účely jakékoli obrazové materiály, které by byly starší, než kdy došlo k objevu světadílu Kolumbem“.  Charles Doolittle Walcott, tajemník Smithsonova institutu v období 1907 - 1927, vytrvale prosazoval "Powellovu doktrínu", která se stala „oficiálním dogmatem“ institutu po celé 20. století. Všechny hlavní univerzity v USA byly nabádány,  aby se držely této nehorázné politiky a tak bylo znemožněno studovat skutečnou historii a dostávat granty či financování na opravdový výzkum mohylové kultury.

Závěrem Dewhurst běduje nad pokrytectvím Smithsonovců a jejich partnerů z akademického světa, kteří se tváří, že ve vědeckém a akademickém zkoumání nesnáší předpojatost, a  přitom žijí ve svých vlastních předsudcích a dogmatech. Konstatuje, že studenti a učenci žijí v nevědomosti své akademické indoktrinace a že jsme zhypnotizování svou vlastní nevědomostí, když věříme, že atomová anergie a digitální elektronika jsou zosobněním  vývoje lidstva. V závěrečném odstavci Dewhurst shrnuje: "Mýtické a prastaré příběhy jsou skutečné."

Zdroje na internetu jsou odrazem boje mezi informacemi a dezinformacemi. A přesto nesčetné novinové články a zprávy ze soukromých časopisů, zveřejněných dokumentů,  svědectví, průzkumů a vyšetřování z celé země za dobu 160 let poskytují solidní údaje.

Mapa mohyly ve tvaru hada, okres Adams, Ohio
(Zdroj: Squier a Davis, tabulka XXXV, naproti straně 96)

Hlavní klíč k tomuto hlavolamu typu víra versus nevíra pochází z postoje samotného jednorukého hrdiny občanské války a pozdějšího objevitele řeky Colorado a Grand Canyonu v letech 1860 -1870, majora Johna Wesley Powella, který si domyslel teorie o lidech a klimatu. Když americký kongres v r. 1862 odsouhlasil první zákon o záboru půdy, který zaručil každému usedlíkovi 160 akrů (650 km2) půdy, stala se půda na Západě přístupná všem. Nicméně, Powell oprávněně argumentoval, že v sušších prérijních oblastech středozápadu a velmi suchých západních státech se stane zemědělství činností, odsouzenou k zániku a že to zavdá příčinu k právním sporům ohledně práva na vodu.

Powell, protože si přál, aby byla expanze na Západ kontrolována, bojoval proti kongresu, železničním společnostem, proti zájmu o získání půdy na Západě, což skončilo jeho porážkou a vyčerpáním. Proto si posléze našel útočiště ve Smithsonově institutu. Jako vedoucí etnologické kanceláře v institutu v období  1879 -1902 a ředitel Geologického průzkumu USA v letech 1881–1894 byl Powell nejmocnějším vědcem v zemi.  Ve své nové a velmi nepříslušné kariéře kurátora muzea se rozhodl pro jednoduchost a bezpečí. Prohlášení ohledně hranice, týkající se doby před Kolumbem mu přineslo intelektuální poklid a osvobození od konfliktů.

Utajování existence velkých populací obrů, jejichž obrovské kostry byly údajně nalézány po celém území od jednoho oceánu k druhému, bylo zjevně medvědí službou pro antropologii, přírodní vědy, historii a filozofii. V literatuře se od starověku, včetně Bible, irské Lebhar Gabhála éireann a hindské Ramajany, hovoří o obrech. A existují stovky zpráv z téměř všech států USA o kostrách velkých od 2 do 4,5 m. Tyto objevy ovlivňují všechny vědy, protože obsahují informace, které jsou mimořádně důležité pro formulování přesvědčivých teorií o lidstvu, životních cyklech a přírodě, o pokroku a devoluci, o vzestupech a pádech civilizací.

 

Vesmírný řád stavitelů mohyl

Celý život jsem strávil shromažďováním faktů z bájí a tradic, jakož i z astronomie, abych vytvořil kosmologicko-chronologické modely, s jejichž pomocí by šlo porovnat cykly zvířetníku, staré báje, geografické údaje a podnebí. Tyto modely ukazují, že údolí Mississippi  a východní pobřeží Ameriky se nacházejí pod nebeským znamením Štíra  a Střelce a pod vládou Marsu a Jupitera. Populace obrů v této zeměpisné oblasti dávají za pravdu značné části mých výzkumů.

Monumentální pyramidy v Egyptě a obrovské kameny na Chrámové hořeJeruzalémě a  v Baalbeku – místě s největšími přivezenými kameny na světě, byly postaveny pod vlivem Ryb a Býka (pod vládou Jupitera a Marsu) a poskytují příběh a tradice o obrech. Podle mého názoru je zadržování historických informací stejné, jako falšování a ničení historických informací. Stavitelé mohyl dokázali tvořit obrovské dizajny a přesně vyměřit úhly čtverců, kruhů a čtyřúhelníků různých tvarů v posvátných číslech ve stopách, palcích, sázích, furlonzích a mílích a znali Ludolfovo číslo π jako  44/14. To vše ukazuje na dokonalé spojení s naší vlastní vědeckou kulturou. Mnoho velkých čtverců a kruhů zabíralo plochu 27 akrů (1 176 120 stop), což ukazuje jejich dovednost počítat v milionech. To, jak vytyčili hlavní body, které jsou teď všechny odkloněny o 2 až 5 stupňů od severu naznačuje, že stavitelé mohyl zřejmě postavili tato svá díla před mnoha desítkami tisíc let.

Mnohé tyto plány jsou, co se týče rozvržení, dokonale podobné a dokonce i když jsou ty stavby menší nebo větší, udržují si stejné proporce. Na mnoha místech jsou podobné obrovské čtverce a kruhy a stále dokola se tam opakují kosmologická čísla. A jak jsem již zmínil, stavitelé mohyl dokázali vypočítat dokonalý kruh o obvodu  4/5 míle. Stavby v Newarku jsou tak složité, že je nelze popsat, aniž bychom se odvolali na plánky místa (viz mapka). Squier a Davis shrnuli početné výzkumy velkých staveb stavitelů mohyl a píšou (na str. 82): "Ať měli jakéhokoliv boha a jakoukoliv víru, mezi jejich charakteristiky patřily řád, symetrie a dizajn.“

-pokračování-

Diskuze není aktivní, nelze do ní vkládat příspěvky.

Další díly