Sethova filozofie skrze médium Jane Roberts (7)

        Vážení přátelé a příznivci nezávislého internetového magazínu Matrix-2001.cz, přináším Vám nový seriál, který sumarizuje některé základní filozofické fundamentální koncepce, které do prostředí našeho světa přinesla skrze chanellingové médium Jane Roberts tzv. "Bytost Seth". U nás vyšla pouze jediná publikace "Sethovi promluvy". Ve skutečnosti však vyšlo více jak 30 knih z tohoto unikátního multidimenzionálního briefingu. Jen pro upřesnění uvádím, že oficiální věda se zcela vážně zabývala snad pouze jedním chanellingovým materiálem - právě tím od Setha. Jeho filozofické koncpece totiž vyrazili dech celým vědeckým skupinám. Oficiální těhdejší vědecký rezultát výzkumu Sethova materiálu zněl: "Nejde o vymyšlené informace a skutečnosti, ale věda nedokáže odpovědět jakým mechanismem se příslušné vědomösti v mysli Jane Roberts objevily". Přeji Vám v tomto seriálu nádherné intelektuální sdílení se Sethem. Jde skutečně o dost hutné informace. Nevím zda budete mít stejnou zkušenost jako já, ale v době kdy jsem studoval Sethovi materiály mi skutečně některé věci přišli zcela absurdní a nemožné. Na druhé straně zase mnohé jiné jeho názory mi rezonovaly jako zcela brilantní. nakonec jsem pochopil, že to co mne jk jeho identitě a materiálům přitahuje, je právě tak ohronná kontroverze. Magické, místy odporná, ale neskutečně poučná. V podstatě dnes vím, že Seth byl pro mne velkým učitelem ve smyslu umět se povznést nad názory druhého, když mne právě v onu chvíli připadají nemožné až nenormální. Protože za chvíli se to vše může velmi radikálně změnit. Naučil mne tedy neposuzovat a hlavně neodsuzovat náměty druhých lidí, ale naopak i přes onu pojímivou názorovou nesourodost umět oceňit jejich originalitu a místo na tomto světě.

PRAVDĚPODOBNÉ SYSTÉMY

         Vždy máme možnosti volby z mnoha variant. Po našem zvolení jedné z nich ostatní možnosti pro nás přestávají existovat. Ty rozhodnutí, které nerealizujeme, jsou však také uskutečněny. Měli bychom však vnímat všechny možnosti. Pokud se za odmítnutou možností skrývá silné emocionální zabarvení, má ještě větší platnost než ta, kterou si zvolíme.

         Všechny události jsou původně duševní pochody a myšlenky. To je pravý charakter reality. Máme-li schopnost nebo touhy a nevyužíváme je na této rovině reality, uplatňujeme je na jiných rovinách ( chceme-li něčím být a tady nejsme, na jiných rovinách tím jsme ).

        To, co považujeme za inspiraci, bývá často myšlenka, kterou zažívá, ale nerealizuje jiná část našeho já. My se na ni naladíme a uskutečníme ji. Myšlenky, které nerealizujeme, si může zvolit naše pravděpodobné já v jiné realitě.

        Existují hluboká spojení mezi námi a všemi jedinci, se kterými jsme byli v nějakém vztahu, kteří byli předmětem našeho rozhodování = psychická spojení. Naše zdánlivá izolace a osamělost je způsobena neustálou přítomností ega, které nevidí důvod, proč by mělo být informováno o věcech netýkajících se každodenních fyzických aktivit.

       Jednotlivá já jsou spojeny elektromagneticky. To se projevuje v emocích a ve snech. Ve snu se mohou objevit záblesky pravděpodobných cest, kterými jsme se měli možnost vydat. Vnímáme skutečný obraz událostí, které se projevují i v jiných systémech pravděpodobností. Propojení částí jednotlivých já nám umožňuje vzájemnou spolupráci a výměnu.

        Není zdravé negativně posuzovat nepříjemné stránky své minulosti, protože některé části našeho já v nich mohou být stále zainteresovány.
Máme teoreticky schopnost změnit vlastní minulost, protože není čas, co nás od ní dělí, ale pravděpodobnost. Minulost mohla proběhnout mnoha způsoby. My jsme však prožili pouze jednu pravděpodobnou minulost. Pokud ji změníme ve své mysli a v tomto okamžiku ve své přítomnosti, můžeme změnit nejen její charakter, ale také i její účinky. A to nejen na sebe, ale i na ostatní.

        Varovný sen je varování našeho pravděpodobného já, které si prošlo touto zkušeností. Zaměřme se na události, které zdánlivě nedávají smysl, protože jsou většinou klíčem k větším neviditelným událostem.

       Žádné události nejsou předurčeny. Neexistuje žádný osud, který by předem omezoval svobodu a měnil danou strukturu. Existuje určitý řád, v jehož rámci máme svobodu tvořit. Nesmrtelnost spočívá v souběžnosti všech aktivit. Utrpení nijak neprospívá duši, pokud nás neučí, jak jej zastavit. To je jeho jediný účel. Vybíráme si jednu formu hmoty nevědomě a přeměňujeme ji ve fyzickou událost nebo objekt, který následně vnímáme. Jsme zvyklí přemýšlet lineárně.

       Mysl, jež je vnitřním protějškem mozku, je někdy schopna vnímat daleko širší dimenze kterékoli události skrze intuici a porozumění. Čas neexistuje. Jako atomy, které kmitají, jsou v daný okamžik promítané do různých rovin reality. Ty existují souběžně a proto je atom zastoupen ve všech systémech najednou. Atom lze jistým způsobem přirovnat k mikrosekundě.

       Každá duševní aktivita se stává realitou, za kterou neseme odpovědnost. Věříme-li v ďábla, vytvoříme si ho a ten získává od těch, kdo ho vytvořili, energii. Zlo je však omezeno, protože někteří lidé tuto myšlenku zla odmítají.

       Myšlenka existovala dříve než mozek, proto se dítě naučí dříve přemýšlet než mluvit. Naše současné vědomí se soustřeďuje na jeden bod, na jedno já, čímž se uzavírá zkušenostem v jiných rovinách vědomí, ve kterých převládají jiné části našeho já. Ty vytvářejí svoje reality.

       Historie, jak ji vnímáme, představuje jednu úzkou řadu pravděpodobností, do které jsme ponořeni. Evoluce, jak ji vnímáme dnes a jak je popsána, představuje pouze jednu možnou linii. Tu, jíž jsme součástí. Existují další platné evoluční řady v jiných pravděpodobnostních systémech fyzické reality. Žádná evoluční řada není konečná. I když zmizí v naší, objeví se v jiné realitě. Fyzický svět obsahuje mnoho systémů reality ( pravděpodobností ), v kterých jsou různé evoluční řady. Proto je nekonečné množství pravděpodobných existencí. Říkat, že fyzický život není skutečný, znamená popřít, že reality je součástí všech jevů. Bůh existuje i ve fyzické realitě.

       Dobro a zlo jsou součástí jednoho objektu. Svoji skutečnost vytváříme svou duševní činností - myšlenkami a pocity.

      Ty jsou buď :

      - zhmotněny
      - nebo se některé realizují v jiných pravděpodobných systémech reality

       Člověk vždy realizuje takové události, které nejlépe fyzicky vyjadřují hluboké nefyzické poznání duše. Nedávaly by smysl v jiných systémech, kde platí jiné zásadní předpoklady, než jsou ty naše. Skutečné pravdě a poznání pravé podstaty reality se nejvíce přiblížili buddhisté.
Vědomí v různých rovinách vnímá odlišné druhy událostí.

       Všechno bytí naráz a donekonečna vytváří samo sebe. Všechno, co se děje, se děje najednou. Neexistuje žádný začátek a konec. Neexistuje žádný osud, který by předem omezoval svobodu a měnil danou strukturu. Existuje určitý řád, v jehož rámci máme svobodu tvořit.

       Člověk sleduje svůj vnitřní rozvoj na výsledcích své fyzické práce. Fyzickými činy se snažíme co nejlépe vyjádřit svůj vlastní potenciál.

ROVINY VĚDOMÍ

        Symboly vyjadřují pocity, které nelze nikdy vyjádřit slovy. Např. pocit radosti dokáže měnit samotné prostředí, proto jej vidíme jasněji a veseleji. Vědomí vytváří optimistické obrazy a zpětně prostředí zesiluje radost.
Když vědomí upadne do spánku, pracuje se symboly radosti. Potom ve spánku symboly upadají a zůstává jen pocit.

        Symboly a obrazy se mění spolu s námi. Spojitost mezi nimi je otázkou intuice a asociace. Jakmile porozumíme symbolům, nebudeme ztraceni. Symboly si vytváříme sami a sami je můžeme i měnit. Symboly jsou fyzické objekty, které existují v realitě určité frekvence.

        Symboly se mění se stupněm rozvoje vědomí. Všechny symboly vycházejí z vnitřní reality a manipulujeme - li s nimi, pracujeme tak se svými vnitřními realitami. Jakýkoli vnější pohyb, který uděláme, provádíme vlastně ve svém vnitřním prostředí.

       Každý má své vysoce specifické symboly ( např. tělo ).

       Symboly ( fyzické objekty ) vyjadřují vnitřní realitu. Jsou důležité částice naší psychiky. Měnící se symboly jsou známkou ocitnutí se na jiné rovině vědomí. Forma symbolů se mění spolu se stavem vědomí. Po zavření očí nám vystupují obrazy jako symboly našich myšlenek. Nemají logickou souvislost.

       Symboly lze vnímat a interpretovat mnoha způsoby.

      Po smrti pracuje vědomí se symboly, ale na vyšších rovinách již tomu není zapotřebí. Jsme ve vývojovém stádiu orientovaném na symboly. Každý má své symboly, které se mohou během našeho života měnit. Existuje jednota mezi symboly bdělého a snícího já, které vidíte ve spánku.
Duše využívá vědomí, aby mnoha symboly vyjádřila svoji vnitřní realitu.

      Předměty jsou pouze symboly vnitřního růstu :

a) kolektivní - fyzické symboly, na kterých jsme se domluvili
b) individuální

       Emoce jsou symbolem vnitřní reality nebo vnitřního přesvědčení. Symboly si vytváříme sami a sami je můžeme i změnit. Je nutné si neustále připomínat, že fyzické prostředí je pouze symbol, ne stálý stav. Pokud připustíme, že naše fyzické prostředí je jediná skutečná realita, jsme v pasti. Není to vůbec skutečná realita.

      Na jiných rovinách reality předměty nejsou hlavními symboly. Záleží na frekvenci. Naše nejbližší fyzické prostředí symbolizuje naši vnitřní situaci. Vnitřní drama je tedy to jediné a nejdůležitější. Příběh svého života si píšeme sami. Sami jsme svým autorem. Není tedy důvod k tomu, abychom se cítili lapeni osudem. Máme možnost změnit své prostředí.

      Zkušenosti jsou výtvory vědomí. Nejčastější symboly jsou fyzické objekty. Jsou vztaženy pouze k fyzickému světu. V jiných dimenzích mizí. Banka symbolů je z minulých životů. Ve snu jsme schopni zvuky, které neslyšíme ( např. stromu, nevyslovené myšlenky ) vizualizovat.

      Alfa vlny jsou práh mezi fyzicky orientovanými částmi osobnosti a vnitřním já. Fyzické smysly se objevují v rámci jiné reality jako živé a vitální objekty. My je ale tak nevnímáme.

      Černé díry jsou prázdná místa bez symbolů. Nabízí přímé poznání. Představují prostor pro nové symboly. Jsou to koordinační body. Zde se elektromagnetická energie myšlenek a emocí vtahuje, potom jimi prostupuje a mizí z našeho systému, mnohokrát se zvětšuje a skrze miniaturní bílé díry se vrací zpět do našeho systému reality. Je to zdroj energie a neplatí zde zákon entropie. Pohyb atomů a molekul se zrychluje, jakmile se začnou přibližovat k těmto bodům, ale vzdálenost mezi nimi zůstává stejná. Bílé díry se nacházejí uvnitř černých.

      Skrz ně proudí hmota mezi vesmíry ( zachování energie ). Přitahují mnoho energie z mnoha systémů. Je to obnovovač energie. Alfa hladina je nádrž energie pro nás. Je propojena s nejhlubšími rovinami osobnosti. Do ni bychom měli vstupovat bez jakéhokoli cíle a záměru. Můžeme zde najít všechny informace, které potřebujeme. Když naše vědomí opustí tělo, alfa hladina jej udržuje v dobré kondici.

       Roviny vědomí :

1. normální vědomí ( ego je vnější část soustředěná na fyzickou realitu, je to bdělé vědomí )

2. A - 1 vědomí - můžeme vstupovat do těla druhého a léčit ho, můžeme vědomě manipulovat s hmotou, můžeme ji využít k zbavení se dočasných tělesných tlaků, můžeme v ní vyřešit problémy

3. A - 2

4. A - 3 - informace o pohybu Země, historii planet, zvířat Tyto roviny jsou dosažitelné v bdělém stavu. Zachováváme si kontakt s fyzickým prostředím.

5. A - 4 - z ní vychází inspirace, vynálezy, nejdostupnější ve spánku, možné v ní poznat mnoho dimenzí

       MUSÍME HLEDAT, ABYCHOM NAŠLI ( vědomě nebo nevědomě ). Jednotlivé roviny se vzájemně prolínají. Ostatní vědomí vnímají realitu jako složitou.

6. A - 5 - nabízí dimenze, v kterých je možné se napojit na vědomí ostatních osobností

- není to rovina využívaná v transu
- dosahuje se jen zřídka
- zde komunikují osobnosti z různých dob
- je to jádro komunikace
- přináší velkou energii
- dosahujeme ji v hlubokém nebo náhlém spánku
- forma představ
- krásné nadpozemské prostředí
- přínosné zkušenosti
- nutno převádět na symboly

       Na všech těchto rovinách je možná komunikace s minulostí a budoucností, záleží jen na cíli a záměru osobnosti. Tyto roviny, které jsou teoreticky vertikální, jsou ještě členěny horizontálně na množství jiných rovin. V těchto rovinách neexistuje čas ani smrt a my to vnímáme jako iluzi a fantazii. Zasnění nebo inspirace jsou branou do těchto systémů. Informace získané v některém z těchto stavů vědomí musí být následně interpretovány normálním bdělým vědomím, aby se uchovaly ve fyzické paměti. Všechny jevy získané v těchto oblastech by měly být chápány jako neutrální a přirozené ve svém záměru ( ne stresující ).

Tachyomy = Meta částice - pohybují se rychleji než světlo. My je buďto

a) nevnímáme
b) vnímáme je jako události, zážitky, sny, zkušenosti a halucinace

Kvazary jsou 10x rychlejší než světlo. Naše vědomí se ve snech a mimotělesných stavech pohybuje rychleji než světlo.

       Elektronický náboj je výrazem vědomí a jeho charakter je určován intenzitou myšlenek a emocí. Jakmile dosáhne určitého bodu, začne se projevovat fyzicky. Neviditelné elektronické náboje formují hmotu. Jsou základními stavebními jednotkami veškerého fyzického světa. To si však neuvědomujeme, vidíme jen výsledky. Mozek automaticky proměňuje myšlenky a emoce do elektronických nábojů, které jsou následně využívány fyzickým organismem. Jsou to vlastně počáteční formy reality, semínka ukrývající život, určená pro prostředí objevující se ve fyzickém systému. Jsou příčinou iluzí, jež jsou nedílnou součástí všech systémů.

       Každou myšlenkou vysíláme tvary a podoby, které se mohou stát platnou realitou pro ty, kdo žijí v systému reality, do kterého jej promítáme. Dokonce po vnitřním spojení s jakýmkoli tvorem, můžeme vidět svět z jeho perspektivy. Zůstává nám naše vědomí. Darwinova teorie nemá žádnou platnost. Veškeré vědomí existuje najednou, takže se nerozvíjí.

       Záleží tedy na našem přístupu k obrazu, co chceme vidět a jakou část hry chceme pozorovat. Vědomí je prvotní a vytváří formy, skrze které se potom projevuje. Všechno bytí je simultánní. Složitější fyzické formy ( dinosauři ) nejsou výsledkem rozvoje předešlých jednodušších. Všechny existují najednou. Pro složitější formy musí být jako předpoklad složitější organizace vědomí.

       Existují struktury složené z částic rychlejších než světlo a některé dokonce i v našem prostoru. My je ale nevnímáme jako hmotu. Dokud se jejich rychlost dostatečně nezpomalí. Myšlenky a pocity, které chceme materializovat, mají v sobě mechanismus, který je zařadí do správné oblasti elektromagnetického pole nezbytného pro jejich fyzický rozvoj.

      Zvířata mají různé stupně vědomí jako my. Člověk může část své energie poslat do zvířat ( není to stěhování duší ). Je možné vnitřní vibrační propojení mezi lidmi a zvířaty. Dinosauři existují na jiném specifickém poli časoprostorových souřadnic.

       Jakmile pochopíme, že to, co skutečně jsme, nekončí obrysem těla, ale pokračuje ven skrze fyzické prostředí, změní se náš smysl pro identitu, svobodu, moc a lásku.

       Vnější svět je nedokonalým obrazem toho vnitřního. Lidé se rodí se snahou realizovat svůj vnitřní svět, i když si uvědomují, jak odlišný je od prostředí, v kterém žijí. V každém jedinci se odehrává vnitřní psychické drama, které je promítáno ven. Každé fyzicky orientované já se cítí osamoceně, když nezná svůj původ, cíl a smysl své vlastní existence. Proto lidé hledají odpověď ve vnějším prostředí. Vnitřní já podporuje ego. Formuje pravdu do fyzicky orientovaných dat, se kterými ego dokáže pracovat. Pravda je skryta v událostech, které mají na lidstvo největší vliv.

       Zákon setrvačnosti je výsledkem omezeného soustředění. Platí jen v naší realitě, jinak neexistuje. Vše je v pohybu.

       Myšlenky pro nás nic neznamenají, dokud je nepřijmeme za vlastní. Udělejme si z nich kamarády nebo nepřátele. Bojujme s nimi nebo milujme, ale využívejme je a prožívejme. A to nejen intelektuálně, ale také emocionálně. Přijímáme pouze myšlenky a názory, které odpovídají našim životním cílům.

      Pocit je naší součástí na rovině ega. Kdykoli odřízneme své pocity od svého já, ztrácíme svoji vitalitu. Musíme se pokusit vyjadřovat svoje pocity slova nebo jinak.

      Nejsme naprogramováni. Nic se neděje proto, že se to musí stát. žádným skutkem nijak neurčujeme svoji budoucnost.

      Jací jsme? Odpověď najdeme ve svých myšlenkách a každodenních zkušenostech. Jakýkoli úspěch v životě, všechny naše schopnosti, jsou pokračováním událostí z minulých inkarnací. Patří nám právem. Podíváme-li se na své příbuzné a přátele, uvidíme, jací jsme. Každý z nás interpretuje realitu svým způsobem a ten nás do jisté míry ovlivňuje stejně jako ostatní. Pokud se důkladně soustředíme na svůj dosavadní život, vyvstanou na povrch všechny problémy. Není to snadné, ale zvládne to každý, kdo se zbaví nenávisti a tudíž se vyhne dalším konfliktům ve svých budoucích životech.

      Každý z nás dokáže vystoupit z roviny reality, kterou zná a zase se do ni vrátit. Naše paměť zahrnuje pouze zkušenosti získané našimi omezenými smysly.

      Bdělé vědomí nepozná alternativní roviny. Skáče z jedné do druhé - zasnění, halucinace, asociace, myšlenkový pochod - jako náhlý příval energie. Po návratu tyto zkušenosti normální vědomí vymaže. Většinou se tak děje v období odpočinku.

      Vnitřní zkušenost je nekonečně složitá. Má v sobě již zažité zkušenosti, které jsou zde živé. Všechny inkarnace jsou kompletně uchovány ve vnitřním paměťovém systému. Naše zkušenost je složena nejen z minulých, ale i z budoucích událostí a alternativních existencí.

      Vnímáme záblesky jiných realit. Naše myšlenky mají pro nezúčastněného pozorovatele tvar a podobu, kterou nejsme schopni zaznamenat.

      Příběh svého života si píšeme sami, sami jsme svým vlastním autorem. Lpíme na příběhu a životních okolnostech, ale právě to jsou záležitosti, které se zapomínají jako první a mají minimální psychologickou hodnotu Trváme na přesných jménech, ale pro vnitřní já nemají žádný význam. Nejdůležitější jsou emocionální zkušenosti. 

      Nejhorší je zapírat své pravé pocity a potlačovat přirozenou agresivitu, která se hromadí a promítá ven.

      Pokusme se vyjadřovat své pocity slovy nebo jinak. Chápejme vztek jako způsob komunikace. Nikdo se nemusí ospravedlňovat. Nemusíme se modlit ani meditovat. Nespravedlnost si vytváříme sami.

      Neměli bychom začínat se sebeobjevováním, pokud doufáme, že lze fyzickou zkušenost zaměnit za tu vnitřní.

      Měli bychom být nezávislí na konvencích a dogmatech, otevřeni novým myšlenkám, duchovně co nejpružnější. Přijímejme život takový, jaký je.
Aktivně objevujme. Ne se stáhnout a už vůbec ne utéci.

      Ve fyzickém životě vnímáme informace, které si důkladně vybíráme v souladu se svými názory na realitu a takovým způsobem formujeme i data.

      Naše existence následuje naše očekávání. Pokud si myslíme, že nás nikdo nemá rád, pak nás budou lidé nenávidět. Pokud věříme v ďábla, skutečně ho potkáme.

      Rozvoj vědomí je přirozená vlastnost. Neexistuje žádný nátlak. Každá osobnost má plnou svobodu. Budeme-li věřit ve zlo, budeme jej samozřejmě vnímat.

      Važme si svých předností.

     Naše existence jsou v nás obsaženy, ale jdou svoji vlastní cestou. Pokud si neuděláme čas na studium svých subjektivních stavů, pak si nemůžeme stěžovat, že na své otázky dostáváme pouze mylné odpovědi. 

     Po ostatních nemůžeme chtít, aby nám podávali důkazy o platnosti naší existence. Tak se jen ocitneme na prahu další propasti.