Sethova filozofie skrze médium Jane Roberts (1)

        (Vážení přátelé a příznivci nezávislého internetového magazínu Matrix-2001.cz, přináším Vám nový seriál, který sumarizuje některé základní filozofické fundamentální koncepce, které do prostředí našeho světa přinesla skrze chanellingové médium Jane Roberts tzv. "Bytost Seth". U nás vyšla pouze jediná publikace "Sethovi promluvy". Ve skutečnosti však vyšlo více jak 30 knih z tohoto unikátního multidimenzionálního briefingu. Jen pro upřesnění uvádím, že oficiální věda se zcela vážně zabývala snad pouze jedním chanellingovým materiálem - právě tím od Setha. Jeho filozofické koncpece totiž vyrazili dech celým vědeckým skupinám. Oficiální těhdejší vědecký rezultát výzkumu Sethova materiálu zněl: "Nejde o vymyšlené informace a skutečnosti, ale věda nedokáže odpovědět jakým mechanismem se příslušné vědomösti v mysli Jane Roberts objevily".  Přeji Vám v tomto seriálu nádherné intelektuální sdílení se Sethem. Jde skutečně o dost hutné informace. J. CH.) Přišli jsme na tento svět způsobem, kterému nerozumíme. Jsme složeni z prvků, chemických látek a atomů, a přesto se oslovujeme jmény. Svůj vnitřní svět se snažíme vysvětlovat omezenými pojmy vnějšího světa. Naše identita vychází ze zdrojů, které jsou nám dosud neznámé. Náš pravý původ nám zůstává zamlžen a nepoznán. Máme sice fyzické tělo, ale měli bychom si vzpomenout, jaká byla a bude existence bez něj, jaké to je být energií beze jména, hlasem, který nepotřebuje jazyk, tvořivostí, která nepotřebuje hmotu. Jsme sami sebou, jenom naruby. Měli bychom si často říkat :  Budu pouze reagovat na konstruktivní nabídky a návrhy. USNESENÍ : 1. Budu schvalovat sám sebe, moji charakteristiku, moje schopnosti, moje lásky a nenávisti, moje vlohy ( dispozice ) a indispozice, realizující se v mé jedinečné individualitě. Byly mi dány záměrně. 2. Budu se radovat z mých provedení, budu statný v naslouchání, přísný v jejich zapamatování, jako budu si vždy pamatovat moje chyby a selhání. 3. Budu si pamatovat tvořivou práci existence, v které žiji. V mé mysli jsou možnosti, spontaneita, potenciál - jsou to otevřené dveře tvoření. 4. Budu si vědom, že budoucnost je pravděpodobnost. Řečeno z obecné zkušenosti ( normální ), nic ještě neexistuje. Je to panenská půda zasazena mými pocity a myšlenkami v přítomnosti. Proto budu pěstovat dokončení a úspěchy a budu to dělat se zapamatováním, že nic nemůže existovat v budoucnosti, co nechci, aby tam bylo.

EGO

       Máme :

       a) fyzicky orientované já = VNĚJŠÍ EGO - vnímá trojrozměrnou realitu

       b) Nevědomí = VNITŘNÍ EGO - je to náš vnitřní hlas, je nesmrtelné, přijímá informace a vznikají tak vnitřní pochody.

       Tato ega pracují nezávisle na sobě. Jsou podřízeny multidimenzionální osobnosti, která je naše jádro ( podstata ). Podvědomí je styčný bod mezi vnitřním a vnějším egem. Nejsou to však skutečné hranice, protože žádné ve skutečnosti neexistují. Ztotožňujeme se jen se svým vnějším egem, přeceňujeme jej. Jeho pravá podstata nebyla dosud odhalena. Je jako žárlivý bůh, který slouží jen svým zájmům. Nepřipustí jinou realitu. Původně měl pomáhat, ale stal se tyranem. Je však ochoten učit se - uvolnit místo intuici a instinktům.

       EGO je přehrada, která zachycuje podněty z ostatních rovin reality. Je to přirozená vlastnost, jeho účel je spíše omezující než rozvíjející. Nosí klapky na očích, nedokáže se napojit na realitu, kterou není schopno vnímat.

       Jsme schopni na vlastní příkaz plně využívat svoji energii, a tak nesklouzneme do konfliktu. Neplýtváme jí, ale využíváme k individuálním cílům, které jsou základní součástí naší psychologické zkušenosti.

       Celé Já = Multidimenzionální Bytí - má své vlastní cíle, poslání a tvůrčí snahu, které jsou jeho prvotní a základní součástí a určují jeho vlastnosti, díky kterým budou věčně plněny a hledány. Naše úkoly nejsou samy o sobě důležité. Je to zkouška. Proto si zachovejme smysl pro humor. Na jedné straně bereme svůj život příliš vážně, ale na druhé svou hravou existenci nevnímáme seriózně.

       Není třeba za vším hledat zodpovědnost.

       Nejsme trojrozměrní, ale multidimenzionální. Je potřeba vidět dál, než je jeviště.

       Ego je vnější část celého já. Popírá ho, neboť je zaměřeno cele na fyzickou realitu. Odpovídá za žití ve fyzickém světě.
Naše já obsahuje psychologické a psychické kanály komunikace, přes které ego přijímá informace, aniž by chtělo a žádalo. Následuje příkazy vnitřního já.  Neexistují žádné hranice mezi vnitřním a vnějším já = jsou jedno

       Psychologie dělí : EGO----------- PODVĚDOMÍ---------------- NEVĚDOMÍ

       Je to však nesmysl. Co se zdá nevědomé z jednoho úhlu pohledu, je vědomé z ostatních. Vnímáme převážně přes fyzické smysly a vytváříme se tím egoistický pohled na realitu. Naše vnější já je ale připraveno přijímat také nefyzickou realitu. 

        Lpíme na stereotypech a podobnostech svého chování, na kterých stavíme teorii, že naše mysl se vždy musí chovat podle předem daných pravidel a vzorů. To nám brání vnímat opravdu naše já. Naše současné bytí se soustřeďuje na příliš úzké pole, takže naše definice sebe sama jsou velmi omezené. Z obavy ztráty svého já si sami zužujeme vnímání.

        Ostatní části našeho já, které si neuvědomujeme, existují zároveň v jiných systémech reality, kde vytvářejí jiné formy. Naše fyzická forma je výsledkem soustředění obrovské emoční energie - ta jej nejen vytváří, ale i udržuje.  Jsme však zapojeni i do jiných rovin reality. Na jiných rovinách máme jinou formu. Nejsme od toho odříznuti, ale odvracíme od nich pozornost.

FYZICKÁ REALITA

        Je iluze, která se pro nás stává realitou. Smysly nejsou schopny vnímat skutečnou realitu, ale pouze fyzickou, která je ve své podstatě iluzorní. Náš fyzický svět je pouhou replikou našich vnitřních tužeb a myšlenek. Je to projev našeho vnitřního já. Je to vlastně promítnutí našeho vnitřního já ven

        Všechny systémy reality nejsou materiálně orientované.

       Jde o neustále se pohybující obraz, který nás nutí vnímat pouze předsunuté podoby. Zdají se být skutečné tak, že na ně musíme neustále reagovat. Slouží k zamaskování skutečnějších realit - obraťme se na ně. Co si v tuto chvíli vědomě uvědomuji? ( ptejme se s otevřenýma a zavřenýma očima ).

       Obraz, který vidíme, ještě nemusí nezbytně existovat. Neberme to, co vidíme, jako konečnou realitu. Jsou i jiné hlasy, které neslyšíme a prostor, který nevidíme.

       Fyzické smysly vlastně formují prostředí, ve kterém žijeme. Omezují realitu na trojrozměrnou. Oni ji nevnímají, ale vytvářejí ji. Zkreslují jako brýle, protože nás nutí vše vnímat jako materiální záležitost a ne skutečnost. Jsou rozšířením vnitřních smyslů. Stejně jako naše smysly trvají na tom, že předměty jsou pevné, stejně tak si zakládají na skutečnosti, že existují v prostoru.

      Vnitřní smysly pracují nezávisle na fyzických smyslech. Nejsme si jich vědomi. Když bychom byli, viděli bychom svět zbavený iluzí ( pokoj jako hra molekul ). Cvičíme je v jiných stavech vědomí, než je ten běžný, bdělý. Prostřednictvím jich zažíváme události, které mozek není schopen zaregistrovat.

      Fyzická realita není pouhý klam. Je jedním z nekonečného množství způsobů vnímání. Je vnímána pouze fyzickými smysly. Ty nedokáží vnímat nic jiného . Přirozenou tvořivostí je zde materializace psychických, spirituálních a fyzických tendencí lidstva naprogramovaných před staletími. Vidíme ji takovou, jak ji vidíme ve své mysli.

      Jsme natolik zaujati fyzickou realitou, že jsme stále v hlubokém transu. Kolem nás jsou ale další reality, které ignorujeme. Zadupáváme veškeré podněty, které z nich přichází. Fyzická realita je iluze vytvořená z našeho psychického vědomí. Zdánlivě nám poskytuje stabilitu a bezpečí.

      Skutečná realita, kterou nevidíme, existuje nad fyzickým světem. Abychom ji viděli, je nutno odvrátit pozornost od materiálního světa, vypnout fyzické smysly a soustředit se na skutečnosti, které nám unikají.

      Naše prostředí není pouze tento svět, ale i minulé životy, na které se nyní nesoustřeďujeme. Naším skutečným prostředím jsou v podstatě myšlenky a emoce. Z nich vytváříme tuto a jiné skutečnosti v realitách, kterých se zúčastníme. Ze skutečného prostředí vytváříme fyzický svět, který známe. Zde neustále vnitřně komunikujeme.

      Každý si svoje prostředí vytváří sám - jsou to naše výtvory a je to také velká odpovědnost. Prostředí neexistuje nezávisle na nás. Je to součet našich znalostí a zkušeností.

      Události jsou pouze materializované zkušenosti, vytvořené podle našich představ a přesvědčení. Události a objekty nejsou absolutní, jsou tvárné a ohebné, neustále se mění. Nikdy nejsou stálé. Jsou to jen aktivity, které je naše normální bdělé vědomí schopno vnímat. Uvědomme si, že vlastní vědomí je oddělené od fyzické reality. Některá zjevení jsou materializované myšlenky vysílané osobnostmi, které si prošli dlouhým trápením a hněvem. Tyto osobnosti se nenaučili vstřebat svoje vlastní zkušenosti - jsou pronásledovány vytvořenými duchy ( plýtváme tak energií ).

       Myšlenky, emoce, touhy = pseudoformy, které mají určitou energii ( není to astrální forma ). Objevují se tam, kde na ně myslíme, nebo se potkáme s jejich materializovanou představou.

      Nejsme-li naladěni na takovou frekvenci, nebudeme schopni vnímat fyzické objekty.

      Z toho vyplývá, že svět je pouhým odrazem vnitřní reality.

     ZKUŠENOST JE ZÁKLADEM VĚDOMÍ A EXISTENCE VŮBEC. NEEXISTUJÍ ŽÁDNÁ "MÍSTA", SITUACE NEBO PODMÍNKY, KROMĚ TĚCH BEZPROSTŘEDNĚ PO FYZICKÉ SMRTI, KTERÝMI KAŽDÝ JEDINEC MUSÍ PROJÍT. Mnoho lidí se však vyhýbá zkušenostem v rámci fyzického systému, aniž by při tom spáchali sebevraždu.

       Neexistují žádné hranice mezi realitami. Jedinou bariérou jsou odlišné schopnosti osobností vnímat a zpracovávat informace.  Existujeme uprostřed různých systémů reality, ale nejsme schopni si to uvědomit.  Existuje daleko více druhů vědomí než fyzických forem a každé má jinou strukturu vnímání, ale všechny přinášejí vnitřní poznání skutečnosti, které je skryto pod závojem iluzí a vytváří skutečnou realitu.

       Naše prostředí není ve skutečnosti takové, jak si ho představujeme. Když se narodíme, jsme již naprogramováni vnímat realitu.

       Realizujeme duševní pochody v podobě fyzických událostí. Jinde se nematerializují. Skutečný charakter fyzické reality je skryt. Je z větší části iluze. Nese sama o sobě jistý význam a účel.  Fyzický svět závisí pouze na naší existenci a soustředění se na něj. Neobsahuje žádné pevné objekty. Existují zde různé druhy vědomí, které fyzický svět nevnímají jako fyzické objekty. My se vzájemně nevnímáme, ale občas se naše vědomí prolínají ( to si ale neuvědomujeme ). Prolínají se v bodech = dvojitá realita ( prolnutí různých rovin reality ). Zde se vytváří obrovský energetický potenciál.

      Tyto body jsou :

       1. koordinační body - 4 kanály, kterými prochází energie z jedné reality do druhé

        2. subordinační body - jsou to transformátory, které neustále přeměňují energii v tvůrčí sílu, je jich v našem prostoru mnoho ( např. pyramidy ). Slouží k přeměně myšlenek a emocí na fyzickou hmotu. Když je myšlenka intenzivní, přitáhne energii jednoho ze subordinačních bodů a je jím nabita. Místa, kde jsou, jsou energetičtější a vitálnější.

        Mezi nimi je rozdílné množství energie. Jsou to vlastně ohniska energie. Musíme je však aktivovat, jinak jsou latentní. Jsou aktivovány emocemi - jejich intenzitou. Reagují na ně rostliny, např. lepším růstem. Koncentrací na tyto body dochází k zrychlení myšlenek a emocí ( např. v místnosti ). Z hlavy jdou siločáry k těmto bodům, vytvářejí trojúhelník. Proto pyramidy obsahují koncentrovanou energii. V blízkosti koordinačních bodů se prostor smršťuje a dochází k rychlé materializaci myšlenek a vzniku náboženství??.

        VĚDOMÍ vytvoří myšlenku ( tj. energii ). Ta se aktivuje pomocí SOBodů. Výsledkem je fyzická hmota ( tj.sražená myšlenka materializací )

       Celý proces závisí na intenzitě. Tak se převádí náš vnitřní svět do "skutečnosti". Proto je nutno přemýšlet pozitivně. Koordinační body aktivují činnost atomů a molekul. Podporují tendenci slučování se do organizací a skupin.

        Fyzické prostředí a osobní majetek je iluze vytvořená vesmírnou vitalitou.  Skály, hory, země jsou živé iluze z psychického vědomí.  Jsme-li přesvědčeni, že jsme vydáni na milost a nemilost podmínkám, které nemůžeme ovlivnit, je potom těžké snášet současnou fyzickou realitu nebo se snažit změnit své prostředí a celý život.

       Slova nejsou zkušenost a ani myšlení. Vnitřní smysly se nenechají oklamat fyzickou realitou. Na to jsme pozapomněli. Fyzická realita zůstane po smrti v našich vzpomínkách.

       Pocity a emoce nabírají formu. Pokud silně myslíme na určitý objekt, někde se objeví. Pokud silně myslíme na bytost, která je na jiném místě, promítneme do tohoto místa pseudoformu našeho já = SEKUNDÁRNÍ KONSTRUKCE ( neobsahuje plné vědomí osobnosti ).

       Realita jednoho jedince není totožná s realitou druhých, mohou se však podobat typově.

      Svůj svět můžeme změnit jenom uvědoměním, že je založen na myšlence, kterou sami vytvoříme podle charakteru svého přesvědčení a myšlení. Život je požehnaný a zlo v něm neexistuje ( na tom je založeno mnoho jiných systémů pravděpodobností ).

      Materializovaná pravda je pro ego lépe pochopitelná a přijatelná.  Člověk se ztotožňuje s bohy, které si sám vytvořil. Nechápe charakter své vlastní vynalézavosti a tvůrčí energie - bůh a člověk jsou jedno, není mezi nimi rozdílu.

      Horizontální roviny ukazují alternativní roviny, které se postupně vzdalují těm našim. Jsou to systémy, kde neexistuje život ani smrt v podobě, jakou známe. Neměří se zde čas. Případné zkušenosti z těchto rovin považujeme za iluzi a fantazii. Z tohoto důvodu nemáme cestovat těmito směry. Objeví se překážky.

      Co naše smysly vypovídají o předmětech, je naprostý omyl. Prostor existuje pouze v trojrozměrném světě, jinak je to nesmysl. Teoreticky prostor, kam se uchýlíme po smrti, může být uprostřed obýváku.

      Vnímáme realitu teprve když dosáhne určitého stupně intenzity, když se mění v hmotu. Ale existují i jiné reality, které jsou relativně platnější. My jsme však naladěni na tu naši.

- pokračování -