Šepot zapomenuté minulosti (4)

          Po delší době pokračujeme v seriálu "Šepot zapomenuté minulosti" ve kterém odhalujeme nová témata a informace v souvislosti prastarými pozemskými artefakty. Ale jak víte nezůstaneme pouze u toho a na své cestě se postupně dotkneme celé řady jiným velmi podstatných indicií, které jsou doposud zahalené rouškou mlčení a nebo (a to je ještě horší) sprškou dezinformací a manipulace. Své bádání jsme začali v Egyptě kdy jsme navštívili nejznámější pyramidu světa. Nyní se přesuneme o několik tisíc kilometrů na sever, abychom navštívili legendami opředený Albion. Návštěvu tohoto ostrova začneme zkoumáním zřejmě největšího kamenného artefaktu v Britanii - Stonehenge. Poté se vydáme na druhou stranu světa a dokonce se potopíme pod hladinu moře. Proč? Odpověď na tuto otázku dostenete v této reportáži. A nezůstane pouze  toho?.

       Stonehenge patří mez nejprominentnější otazníky historických hlavolamů. Nejnovější zjištěné skutečnosti naznačují, že se s jeho výstavbou začalo kolem roku 3100 př.n.l. a dokončen byl okolo roku 1100 př.n.l. Všimněte si neuvěřitelného časové rozpětí. Archeologové jsou přesvědčeni, že první fáze stavby se skládala z jednoduchého kruhového valu, který zahrnoval několik dřevěných sloupů a četné kamenné desky. Druhá fáze stavby byla charakterizována vybudováním dvou řad tzv. "modrých kamenů", která tvořiliy strukturu měsíčního srpku v blízkosti centra stavby. Ve třetí a čtvrté fázi byla rozšířena, pravena a zkvalitněna přístupová deska.

       Velké starosti dělá klasické archeologii uhlíkové datování, které ne a ne se podřídit dogmatickému  přístupu archeologů k času kdy výstavba započala. Uhlíková datace totiž počátky této megalitické stavby posouvá značně dozadu do propasti historie. Jenže kdo by takový monument stavěl? Archeologie je bezradná a tak si vypomáhá jak se dá. Jenže celá řada zjištění je prostě neudržitelná. Jde především o objev z roku 1997 kdy v základech tohoto monumentu byly nalezené jisté artefakty, které byly uložené tak, aby směřovaly do místa nejseverněji položeného západu Měsíce. Jenže uhlíkové datování zjistilo, že toto místo bylo aktuální zhruba před 10000 lety př.n.l. Samozřejmě, že toto zjištění není stoprocentní, ale naznačuje, že počátky této stavby budou rozhodně staršího data než to které se dnes oficiálně prezentuje. Stonehenge bylo budováno v etapách, které jdou dnes již poměrně dobře zmapovány.

Možná právě takto vypadal ve své době Stonehenge

      Dobře, udělejme kompromis a dohodněme se zatím na roku 4000 př.n.l. Jenže jaká bude naše společnost v oblasti jihozápadní Anglie této doby. Podle dosavadních zjištění tu máme co dělat s vysoce primitivní společností rozptýlenou do skupinek a přežívající lovem zvěře a ryb a to vše doplněno nějakou tou polení plodinou. Zdržovali se ve stanech z kůže přičemž tato společnost nebyla schopná pěstovat vlastní plodiny ani chovat domácí zvěř. Nástroje, které měli k dispozici byly zhotoven buď z pazourku, kostí a nebo rohů jelenů. Tolik alespoň oficiální archeologie. Jak vidíte, na první pohled tu cosi nehraje.

       Je jistě velmi obtížné přijmout tvrzení, že takoví lidé by byli schopni postavit ke konci doby ledové astronomickou kalkulačku typu Stonehenge. Je tu v podstatě jediná, ale života schopná teorie. Monumentální stavbu vybudovala civilizace, která svou existencí předchází prvobytně pospolnou společnost zasazenou do výše uvedeného časového rozhraní. Přiznám se, že konkrétně v souvislosti se Stonehenge nějak nejsem schopen přijmout myšlenku, že by před 6000 lety mezi stany lovců jelenů běhala mimozemská inteligence a budovala onu megalitickou stavbu. Pro koho by to stavěla? A hlavně by použila podstatně jinou technologii. I když kdo ví. Náš technokratický způsob uvažování nám může podsouvat cosi co může být skutečně na hony vzdálené pravdivé skutečnosti byť velmi bizarního charakteru. Stonehenge totiž není zdaleka jediným případem tohoto druhu.

      V roce 1985 zažil velmi zvláštní překvapení profesionální japonský potápěč, která pod hladinou moře nedaleko ostrova Yonaguni blízko Tchajwanu objevil stupňovitou pyramidu ve vší své kráse a nádheře. Posléze se zjistilo, že tato podmořská struktura je stará minimálně 5000 let přičemž dostala název "Památník". Některými historickými nadšenci je přirovnávána, a možná velkoryse, k některých známým pyramidálním mexickým stavbám. Artefakt je zhruba 160 stop dlouhý ve východo - západním směru a 65 stop široký v severu - jižním směru a jeho základna je zasazena do mořského podloží v hloubce 80 stop. Jenže?. Docházíme k podobnému problému jako v Anglii.

       Dnes je již velmi dobře prokázáno, že "Památník" nemohl být vybudován pod vodou. Nacházel se tedy na souši, ale jednoduchým zkoumáním zjistíme, že souš se v předmětné lokalitě nacházela naposledy v období mezi 8000 - 10000 roky př.n.l. Když tyto informace vyšuměly napovrch zřejmě jediný kdo z toho neměl radost byla klasická archeologie. Naznačuje to i vyjádření Jima Mowera, archeologa z Univerzity v Londýně:

      "Jestliže zkoumaný podmořský kamenný artefakt je skutečně starý 12000 let - pak je to pro archeologii problém. V tom případě se bude muset kompletně přepracovat doposud prezentovaná koncepce dějin v oblasti Jihovýchodní Asie".

       Mower velmi dobře věděl o čem mluví. Současná věda registruje historickou hraniční limitu pohybu lidské bytosti v této lokalitě v období 9000 let př.n.l. a to v prostředí Japonska. Šlo o lokální populaci lovců a sběračů plodin. Žádné archeologické záznamy ani náznakem nezmiňují v této lokalitě výskyt tak pokročilé civilizace, která by byla schopná vybudovat takové dílo.

       Svého času se nějakou dobu "Památníkem" z Yonagumi zabýval i známý Robert Schoch, geolog z Bostonu (již jsem ho zmiňoval v souvislosti s problematikou staroegyptské civilizace). Tento člověk oficiálně a vědecky potvrdil, že celá bizarní stavba je vybudována postupným seřezáváním jednoho jediného ohromného bloku skály. Jde o stejný efekt jako když krájíte máslo a nebo tvarujete nějakou vysoce tvárnou pevnou látku. Nejde tedy jak se někteří původně domnívali o stavbu z několika kamenných bloků. Dokážeme si i v podmínkách soudobé techniky představit zařízení které by bylo schopné podobného efektu?

      Podobného názoru je i profesor Masaaki Kimura z oddělení fyziky na Univerzitě v Okinawě. Opozice zase argumentuje tím, že jde o přírodní útvar, který byl pouze dílčím způsobem upraven lidmi pravěku. Podle ní je to technicky možné s tím, že přímo na ostrově Yonaguni existuje několik sice ne tak velkých, ale podobných přírodních artefaktů se stopami umělého opracování. Nejsem technik a artefakt jsem pochopitelně na vlastní oči v reálu neviděl, ale již z fotografií jsou patrné indicie, které dávají tušit, že v žádném případě nemůže jít o pazourkové opracování kamene.

       Je tedy možné přijmout hypotézu o existenci vysoce pokročilé prehistorické civilizace s globálním rozsahem na této planetě, která stojí v pozadí skrytá za dílčími klasickými civilizačními útvary Starého Egypta, Albionu a nebo asijských národů. Odkud by ale tato civilizace přišla? Jak vypadala a hlavně kam se ztratila? To jsou zřejmě klíčové otázky na které je třeba umět odpovědět. Nejdříve je ale potřeba seskupit co nejvíce informací, které můžeme mít k dispozici. A to samozřejmě vyžaduje nějaký čas. Takže nás čeká další cesta - tentokrát do předkolumbovské Ameriky.

      Vnitrozemská vodní plocha, která nás bude především zajímat se nazývá jezero Titicaca a je plné milionů zkamenělých ulit. Jezero je svou faunovou spíše typizováno k slaně mořskému než sladkovodnímu druhu. V rybářských sítích například nalezneme velké množství mořských koníků. V 19. stol. se tomuto jezeru velmi detailně věnoval prof. P.M. Duncan, který zde objevil množství siluroidních a cyprinoidních druhů ryb vesměs mořského charakteru. Záhada?

       Podle legendy bylo jezero Titicaca pravým místem zrození incké civilizace. Bůh Slunce prý instruoval své děti - "Manco Capac" a jeho manželku "Mama Ocllo", aby právě v těchto místech vešli do kontaktu se Zemí. Na jezeře skutečně existuje ostrov, který se nazývá "Ostrov Slunce" a je jednou z nejposvátnějších oblastí celé země. Jistě ne náhodou se incké rase říkalo "Děti Slunce". U jezera se nachází prehistorické město Tiahuanaco. Existují důkazy o tom, že svého času bylo toto města přístavem, přičemž dodnes lze nalézt pozůstatky velkého mola, které mohlo sloužit jako přístaviště pro stovky lodí.

       Na tom na všem by nebylo nic zvláštního, pokud by ovšem toto prehistorické město neleželo mnoho tisíc kilometrů nad mořem. Dnes je jisté, že v minulosti z nějakého důvodu se Tiahuanaco nacházelo u mořské hladiny a nějaké ohromné (zřejmě geotektonické síly) vynesly toto sídlo tak vysoko. Otázkou ovšem je co tyto síly vyvolalo. Město je plné tajemství. Leží na plošině, která vypadá pomalu jak z cizí planety. Atmosférický tlak je tu o polovinu menší jak u mořské hladiny a s obsahem kyslíku vzduchu je tomu podobně. Jinou znepokojující otázkou je kdo toto město postavil?

       Ve  svém čase se Pedro Cieza de Leon místní domorodců zeptal, zda bylo město vybudováno v době incké civilizace a oni se jen smály a odpověděli, že bylo postavena dlouho, dlouho před nimi a podle místní legendy prý během jediné noci. Jinou záhadou, která je bytostně spojená s tímto sídlem jsou technické otázky ve smyslu jakým způsobem byly jednotlivé kamenné budovy vlastně postaveny. Dodnes neexistuje technika, která by dokázala předmětný styl napodobit. Jednotlivé kamenné bloky jsou 60 až 100 tun těžké a jsou vzájemně pospojovány speciálním způsobem tak, že prakticky neexistuje na milimetr volná spára. I pro dnešní moderní techniky je toto problém zatím upřímně řečeno nepřekonatelné povahy. Před několika lety se zjistila potvrdila velmi zajímavá věc. Podobný způsob ukládání kamenných bloků je patrný pouze na jednom jediném místě - v Africe v prostředí kamenných artefaktů Starého Egypta.

Technika výstavby velkých kamenných bloků v Tiahuanaco je i pro dnešní techniky záhadou

       Bohužel v současné době jsme ve výzkumu těchto otázek velmi omezeni jelikož drancování a plenění především španělských kolonizátorů s jejich armádami (viz. Pisaro či Cortéz a další) velmi mnoho unikátních a cenných artefaktů zcela zničilo. Dokonce se ke mne dostala zpráva, že i před nedávnem bylo použito poměrně velké množství kamenných bloků jako pomocný materiál pří výstavbě místní železnice. Prostý člověk pouze žasne se slovem - neuvěřitelné!!!

- pokračování-

Prameny:

1)   Lehner, M National Geographic April 1991.

(2)   Mellersh, H E 'Chronology of World History - The Ancient World 10,000BC to AD799' P2, Helicon Publishing Ltd., Oxford 1994

(3)   Schwaller de Lubicz, R A, 'Le Temple dans l'Homme' Cairo 1949 and 'Le Temple de l'Homme' Paris 1957.

(4)   Said, R (ed.) 'The Geology of Egypt' pp 487-507, Rotterdam 1990

(5)   West, J A, 'Serpent In the Sky: the High Wisdom of Ancient Egypt' New York 1978; Wheaton, Illinois, 1993.

(6)   'Great Sphinx Controversy' Fortean Times, P37 Ed 79 March 1995.

(7)   Schoch, R M, 'Redating the Great Sphinx of Giza' KMT, A Modern Journal of Ancient Egypt, 3:2 (Summer 1992) p52-59, 66-70.

(8)   For an abstract of their presentation, see R M Schoch and J A West 'Redating the Great Sphinx of Giza, Egypt', Annual Meeting, Geological Society of America, Vol. 23, No 5 (1991) p. A253

(9)   Los Angeles Times 23rd October 1991.

(10)   The Boston Globe 23rd October 1991 p8

(11)   Lehner, M, 'The Egyptian Heritage Based on the Edgar Cayce Readings' Association for Research and Enlightenment Press, Virginia Beach, 1974 (14th Printing, 1991.)

(12)   Wilson, Colin, 'From Atlantis to the Sphinx' p43, Virgin Books, London 1996

(13)   Nat Geographic April 1991.

(14)   Wilson, Colin, 'From Atlantis to the Sphinx' p48, Virgin Books, London 1996

(15)   Topical Debate: 'How Old is the Sphinx?' Abstracts of Papers 1992, AAAS Annual Meeting (Washington, 1992), p. 202. The New York Times, 9th February 1992, p.34. 'Sphinx Riddle Put to Rest?' Science, Vol. 255, No. 5046, 14th February 1992, p. 793.

(16)   New York Times, 9th February 1992 p. 34.

(17)   'Great Sphinx Controversy' Fortean Times, P37 Ed 79 March 1995.

(18)   Germer, R, 'Problems of Science in Egyptology' in [R A David, ed.] Science in Egyptology', Manchester University Press 1986 p521-525.

(19)   See the remarks of Lanny Bell of the University of Chicago in The Boston Globe 23rd October 1991 p. 8 and John Baines of Oxford University in The Independent (London), 14th October 1991 p. 17.

(20)   Wilson, Colin, 'From Atlantis to the Sphinx' p40, Virgin Books, London 1996

(21)   'Great Sphinx Controversy' Fortean Times, P39 Ed 79 March 1995.

(22)   Bauval, R and Gilbert A, 'The Orion Mystery' pp180-181, Mandarin, London 1994.

(23)   The Sunday Telegraph, 1st January 1995