ŠEPOT ZAPOMENUTÉ MINULOSTI (2)

       Pojďme opět naslouchat šepotu zapomenuté minulosti. Od dob starobylého Řecka lidé s velkou úctou hleděli na Velkou Pyramidu, na jeden ze sedmi divů světa obestřený záhadami minulosti. Snad možná již tehdy si mnozí položili základní otázku, jak mohl člověk starověku postavit takový monument. Naznačili jsme, že pyramida byla vybudována jako hrobka pro faraóna Chefrena zhruba před 2575 roky př.n.l. Nachází se 10 mil západně od Kahíry. Pokrývá svým půdorysem plochu 13.1 akrů a její "tělo" je tvořeno 2.3 milióny vápencových bloků z nichž každý v průměru váží kolem 2,5 tuny. Bylo by zřejmě marným opakováním kdybych se pokoušel postupně odprezentovat všechny matematické, astronomické a geodetické konstanty, které se v geometrické struktuře Velké  Pyramidy nachází. Prostě a jednoduše řečeno je tato stavba svým způsobem poměrně dobře koncipovanou učebnicí geofyzikálních a astronomických dat. Takže ať je to jak chce, ponechala si pyramida svá tajemství až do 9. stol. n.l. kdy oslovila arabského kalifa Abdullaha Al Mamum, který se nakonec jako první novodobý dějinách rozhodl tento artefakt zkoumat. Inspirací mu s největší pravděpodobností byla legenda, která říkala, že pyramida obsahuje komoru plnou tajemných a velmi přesných map světa a jiných geografických a astronomických dat.

       A tak se skupinou architektů, stavitelů a kameníků vyrazil v roce 820 n. l. na západ od Kahíry vstříc svému osobnímu velkému dobrodružství - vstoupit do nitra posvátné stavby. Jenže nebyly schopni nalézt vchod do jejího nitra. Celí rozmrzelí marnými pokusy přistoupili k úkonu, který bohatě prozkoušel jejich trpělivost. Vybrali si dle jejich uvážení nejpříhodnější místa a zde začali pěkně postupně vápencové bloky namáčet do octového koncentrátu a to tak dlouho než se jim podařilo příslušný kamenný dílec rozlomit. Za použití této bolestně pomalé metody s neuvěřitelnou dávkou trpělivosti museli zdolat asi 100 stop pevné horniny než se jim podařilo dostat do chodby, která strmě stoupala vzhůru.

       Na jejím konci objevili původní vchod do pyramidy, který se nacházel ve výšce bezmála 50 stop nad zemí.  Poté narazili na další chodbu, kterou sestupovali do nitra kamenného kolosu až vstoupili do komory. Ta byla ale zcela prázdná. Muži v děsivé tmě krůček po krůčku zkoumali nové prostředí s nadějí, že narazí na nějakou další místnost nebo průchod. Byli si jisti v tom, že pyramida jistě nebyla postavena pro to aby zůstala prázdná.

      Po určité době se Al Mamumovi lidé vrátili ze zprávami. Zjistili, že to co vypadalo jako další chodba stoupající vzhůru, byl spíše jakýsi koridor vedoucí ke kýženému bohatství jenže na jeho konci byl zablokován gigantickým žulovým zátarasem, který bránil v dalším průzkumu.

       Snažili se sice použít dláta a kladiva, nicméně blok byl příliš masivní na to aby ho zdolali. Rozčarovaní a frustrovaní se lopotili s marným dílem. Po určité době si ovšem všimli jakýchsi vrypů. Nakonec se jim podařilo vyšplhat se po nich jako po žebříku atak překonat kamenný blok, ale po chvíli přišel do cesty další, který překonaly stejným způsobem a pak další.

       Nakonec, podléhající vyčerpání se naší hrdinové dostali do velmi nízkého koridoru, který se v jistém okamžiku protínal s rovným průchodem. Muži doufali, že po všech jejich peripetiích by je mohl tento průchod dovést ke kýženému bohatství. Průchod je přece jen dovedl ke komoře (později pojmenované jako Královská komora). Lidé byli zmateni. Proč je tu všechno v tom velkém kamenném obrovi prázdné. Stále však věřili, že někde v jeho útrobách se to co hledali musí nacházet, a byli odhodláni to najít.

       Hledání tedy pokračovalo. Pomocí sond byl objeven koridor se špalíry z leštěného vápence 28 stop vysokého. Průzkumníci tuto oblast označili za "Velkou Galerii". Jsem přesvědčen, že není těžké se vcítit do napětí našich dobrodruhů když po dalších zhruba 156 stopách plížení se do neznáma objevili obrovskou komoru 34 stop dlouhou, 17 stop širokou a 19 stop vysokou. Nazvali jí "Královská komora".

       Tato komora tak po mnoha desítek staletí počala odhalovat svá tajemství, tak jak světlo linoucí se ze svítilen mužů počalo osvětlovat zdi a podlahu místnosti. Ta byla prázdná až na jednu jedinou věc - velký sarkofág. Ten byl ale také prázdný. Muži opustili pyramidu ve velmi zmateném stavu, mystifikování a sklíčeni. Samozřejmě, objevili velmi komplexní systém šachet, bloků a komorami. Ovšem bez jediného záchytného bodu k čemu to všechno sloužilo a hlavně za jakým účelem.

      Po tomto prvním známém nájezdu následovalo období relativního klidu až do roku 1638, když britský matematik John Graves navštívil Egypt. Jeho příspěvek k výzkumu Velké pyramidy se váže na nám již dobře známou šachtu. Jeho verze naznačovala, že šlo o únikovou cestu stavitelů, kteří si tak důmyslným způsobem pro zpáteční cestu vybudovali sérii nástavců. To byly ty bloky, které tak ztrpčovaly cestu mužům Ala Mamuma. Bohužel Gravesův plánovaný výzkum skončil pomalu dřív jak začal. Již po šedesáti stopách průzkumné cesty uvnitř pyramidy se tým zastavil a musel vrátit. A důvod? Velmi prozaický. Silný zápach ze špatného vzduchu a neuvěřitelné množství netopýrů.

      Přes následující století tisíce a tisíce návštěvníků se dostalo do nitra pyramidy. Mnozí z nich horlivý odhalovat stále nová a nová tajemství. Zřejmě nikdo si z těchto osob neuvědomil, že svou přítomností se mikroskopickým způsobem zasloužili o proces nezvratných změn v jejím nitru. Vodní páry z dechu a pot se stali postupně kumulovaným nástrojem velkého nebezpečí pro pyramidu. Všem bylo jasné, že problematika vlhkosti uvnitř pyramidy musí být nějakým způsobem vyřešena.

       Vyřešením tohoto problému byl nakonec pověřen německý archeologický institut. Tato instituce pak jmenovala inženýra Rudolfa Gantenbrinka do funkce hlavního poradce. Velmi důležitá byla Gantenbrinkova zkušenost z robotiky a to jak v nukleárním výzkumu tak z podmořského výzkumu.  To vše ve spojení s obrovskou sympatií k problematice pyramid ho učinilo předurčeným pro tuto práci. Gantenbrink věděl, že pyramida obsahuje poměrně velké množství různých vzdušných kanálů a právě tyto kanály bylo potřeba lokalizovat a přesně zaměřit. K tomu byl vybudován speciální robot, který by mohl těmito kanály putovat a zároveň snímat jejich vnitřek.

       Gantenbrinkova sonda - robot byla pojmenována "Upuaut", což ve staroegyptštině znamená "Otevírač cest", který měl upravit vzduchové cesty tak, aby se zlepšilo větrání pyramidy. Po úspěchu "Upuauta" začal Gantenbrink pokračovat v tvorbě designu na "Upuaut 2".  Šlo o upravenou verzi originálního robota s vlastní trakční soustavou, která mu dovolila větší akceschopnost. Upuaut 2 byl také vybaven reflektory, laserovým naváděcím systémem a malou vieokamerou. Robot tak mohl cestou snímat vše co bylo potřeba.

       Gantenbrink později zaslal video druhé průzkumné cesty známému výzkumníkovi Robertovi Bauvalovi. Ten průzkumnou cestu robota popisuje následujícím způsobem:

      "Sledoval jsem jak se robot objevil uvnitř Velké Pyramidy. Rudolf Gantenbrink ho připravil tak, aby byl schopen otevřít jižní šachtu v Královské komoře. Robot začal filmovat v šachtě. Pomalu a dost krkolomně lezl směrem vzhůru. Asi po šedesáti pěti metrech se dostal na konec chodby. Před ním však byla jasně viditelná jakási deska podobná těm, kterou Egypťané uzavřeli pohřební síň.

       Pevně spojená s deskou či posuvnými dveřmi byla vidět dvě měděná kování. Jedno z nich bylo poškozené a jeho část ležela na zemi před deskou. Tato poslední část šachty byla lemována leštěným vápencem, který se v pyramidách používal poměrně dost výjimečně a byl považován za staviteli pyramid za posvátný. Ve světle laserového paprsku bylo poměrně dobře vidět, že deska nebyla v pevném kontaktu s podlahou. Byla patrná mezera, asi tak půl centimetru a v jednom rohu se nacházela zvláštní trojúhelníková díra. I když to zatím nebylo nějak přesvědčivé díval jsem se na jícen, který s největší pravděpodobností vedl k nějaké skryté komoře".

       Ona zvláštní deska byla objevena 22. března 1993 a přesto žádné (alespoň oficiální) zkoumání toho co by se mohlo nacházet za dvířky nebylo provedeno. Ve skutečnosti asi týden po tomto objevu byl Gantenbrink vyzván, aby si sbalil robota a opustil místo. Německý archeologický institut se později od velmi svérázného rozhodnutí egyptských úřadů distancoval. Popřel, že by cokoliv záhadného na objevení zátarasu v chodbě mohlo být. "Projekt byl oficiálně dokončen. Šachty byly prozkoumány a není nic co na práci. Kamenný blok, který byl v šachtě objeven není nic zvláštního nebo záhadného. Všechny tyto šachty byly původně zablokovány. Jde o normální situaci. Není možné tento blok odstranit, Egypťané by to nikdy nedovolili, sděluje německý archeologický ústav.

       Gantenbrinl ale nesouhlasil s tímto oficiálním prohlášením. Upozorňuje na přítomnost leštěného vápence, který nebyl nalezen nikde jinde ve 180 metrech prozkoumaných šachet. Gantenbrink si také všiml jemných strukturálních narušení kolem na konci chodby u překážky, které svědčili o jiných fyzikálních podmínkách ne kdekoliv jinde v dotyčné chodbě. To by nasvědčovalo tomu, že za kamenným blokem by se mohla nacházet velká dutina.

       Gantenbrink ale nespekuluje o tom co může být za dvířky. "Jsem v absolutně neutrální pozici", říká. "Jde o vědecký proces a tu není místo na nějaké dohady a nebo fantazie. Vše je tak nějak spekulativní. Sice jsou k dispozici technické prostředky jak zjistit co se za dvířky nachází, aniž by se musely odstranit. Ale je nesmyslem činit jakoukoliv teorii, když nemáme v ruce fakta".

       A tak postupně nastal velmi zvláštní situace. Egyptské úřady začaly hrát mrtvého brouka. Ve sdělovacím prostředcích počaly prosakovat zcela zmatečné informace. A stále více a více nezávislých badatelů, ale i klasických archeologů si začalo klást otázku na co se vlastně čeká. Zátaras se nemusí odstranit a existuje technologie pomocí, které lze zjistit co je dál. Tak na co se čeká?

- pokračování -