Šedí mimozemšťané: Odkud pocházejí? (3)

Ani Travis, ani nikdo ze sedmičlenné skupiny výpověď o okolnostech Travisova únosu nezměnil, všichni trvali na tom, že viděli, co viděli, a zažili, co zažili. Je to stále jeden z nejspolehlivějších zdrojů informací o únosech mimozemšťany – přesto se v něm neobjevuje ani zmínka o typických „Šedácích“ neboli „Zeťanech“, které známe z dnes tolik frekventovaných vypodobnění cizích biologických entit.

Kde jsou tedy ti „naši Zeťané“?

Kromě případu od řeky ve státě Mississippi hovoří všechny výpovědi o mimozemšťanech s humanoidním obličejem a velkýma okrouhlýma očima. Zdá se, že takovýto popis byl standardní před vydáním knihy Whitleyho Streibera Communion (Splynutí), ve které autor popisuje dnes již zažité vzezření mimozemšťanů s hruškovitou hlavou a obrovskýma černýma očima tvaru mandlí. Běžně se o nich hovoří jako o „Zeťanech“, ale ironií je, že je to název odvozený od hvězdné mapy reprodukované Betty Hillovou, která výslovně trvala na tom, že mimozemšťané, kteří ji unesli, NEVYPADALI ANI TROCHU jako Šedáci, které vypodobňuje a popisuje Streiber.

Co se to tu tedy vlastně děje?

Lidská mysl ráda vytváří symboly, které něco reprezentují. Často se stane, že se tyto symboly stanou mnohem skutečnějšími než samotné věci, které se pokoušejí symbolizovat. Dobře je to vidět na fenoménu dětské kresby, když je naše ratolest požádána, aby nakreslila dům, psa, nebo nějakou osobu. Víme, že rozmanitost těchto konceptů je obrovská, ale dítě vždy namaluje jakýsi archetypální tvar nebo ustálenou podobu dané věci – její symbol. Tyto symboly mají základ v kultuře a mohou být proměnlivé v čase, ale s každou následující generací se ve společnosti stávají standardizovanějšími.

Dobrým příkladem výše zmíněného je Santa Claus. Jeho původní podoba (výše vlevo) se oproti dnešnímu vypodobnění (výše vpravo) poměrně dost změnila. Dnes se jistě shodneme na tom, že tato postava disponuje určitými povědomými charakteristikami a důvěrn