SATANOVI VOJÁCI (2)

Wolfowitz propaguje neletální válčení

Podle autora Ronsona se mu Uri Geller v říjnu 2001 v Londýně svěřil, že byl „povolán zpět“ do služby pro americkou vládu, a to ihned po útocích z 11. září. Zdá se, že Bushova administrativa se rozhodla, že „psychičtí špioni“ mohou hrát produktivní roli při pátrání po Usámovi bin Ládinovi a při snahách zabránit opakování teroristických útoků na New York a Washington.

Ve skutečnosti byl náměstek ministra obrany Paul Wolfowitz velkým zastáncem některých myšlenek Alexandera a Channona, když působil jako hlavní politický poradce tehdejšího ministra obrany Dicka Cheneyho v Pentagonu za vlády George Herberta Walkera Bushe. Dne 10. března 1991 napsal Wolfowitz Cheneyovi memorandum s názvem „Potřebujeme iniciativu v oblasti neletálních zbraní?“ (Do We Need a Non-Lethal Defense Initiative?), ve kterém uvedl: „Vedoucí postavení USA v oblasti neletálních technologií rozšíří naše možnosti a posílí naši pozici v poválečném světě.“ Ačkoli Wolfowitz zjevně nezmínil bizarnější praktiky propagované plukovníkem Alexandrem, guru kampaně za neletální zbraně, v době, kdy Wolfowitz napsal svou zprávu, byl Alexander již v důchodu a byl jmenován vedoucím programu neletálních zbraní v Los Alamos National Laboratory.

V roce 1990 vydal plukovník Alexander také knihu The Warrior's Edge (Vojákova výhoda), ve které propagoval řadu nekonvenčních metod k podpoře „lidské dokonalosti a optimálního výkonu“ vojáků na základě kurzu, který vedl v roce 1983 pod názvem Neurolingvistické programování (NLP). Mezi studenty tohoto kurzu byli tehdejší senátor a pozdější viceprezident Albert Gore, generál Max Thurman a generál Stubblebine. Podle vlastních slov se Alexander a Gore stali v roce 1983 blízkými přáteli a zůstávají jimi dodnes.

Plukovník Alexander napsal, že cílem knihy The Warrior's Edge bylo