Rudolf Hess a tajné německé základny

Jaroslav CHVÁTAL & Allan deWALTON

Rudolf HESS byl jedním z nejlepších přátel Adolfa HITLERA a svého času jedním z největších nacistických funkcionářů. Jak je všeobecně známo tento člověk se dostal do Anglie s cílem zastavit válku s touto zemí. Ovšem 10. května 1941 byl zatčen na půdě Anglického království jako válečný zločinec. Poté mu bylo bráněno v jakémkoliv kontaktu s veřejností do té doby než byl zavražděn.

Rudolf HESS (1894 - 1987)

Byl jediným vězněm ve věznici SPANDAU. Každý kdo byl jen trochu zasvěcen do jeho situace se divil jaké velké tajemství sebou tento člověk nosí, že může být tak nebezpečný Spojencům. Možná, že jistou odpověď můžeme nalézt v (Christof) Friedrichově knize: "SECRET NAZI POLAR EXPEDITIONS" kde se na straně 34 píše: "Hessovi byla svěřena celá důležitá agenda týkající se Antarktidy. Sám HESS jí měl v držení.

Když se podíváte na mapu tohoto světadílu v jisté části objevíte území, které se nazývá "Země Královny Maud", tento prostor také bývá nazýván "Nový Schwabenland". Je to ta část kontinentu, která je nejbližší Africe. Jak již bylo zmíněno v předchozích dílech hlavní nápor Německých expedic do této oblasti byl realizován v letech 1938 - 1939 kdy se zde masivně pracovalo na stavbě hlavní základny. Pro podrobnější informace je účelné prostudovat spis pana FRIDERICHA, který je zmiňován výše. Čtenář se mimo jiné dozví o existenci jakýchsi obřích geotermálních rybníků, které byly pro stavby tohoto druhu velmi důležitým strategickým faktorem. Existují také mapy v souvislostí s "Operací HIGH JUMP", což byla v podstatě armádní invaze do Antarktidy namířená proti zdejším Německým základnám. Poznámky na těchto mapách vypovídají o tom, že BIRDOVI vojáci opustili Německou anexovanou půdu v Antarktidě prakticky neprozkoumanou.

Hans-Ulrich RUDEL je člověk jehož vliv v moderní poválečné Německé politice byl nepředstavitelný a jeho časté návštěvy v těch nejvyšších politických kruzích byly prakticky na denním pořádku.

Hans-Ulrich RUDEL ( 1916 Konradswaldau - 1982 Rosenheim )

Je veřejným tajemstvím, že RUDEL byl postupně připravován nejtěsnější Hitlerovou skupinou a s požehnáním samotného Hitlera k tomu, aby se ve vhodné chvíli mohl stát jeho nástupcem !! Z tohoto, ale i jiných důvodů se mi zdá přinejmenším podezřelé, že tento nacista mohl v době těsně poválečné požívat takového vlivu a ještě k tomu s vědomím "Spojenců". Neméně podnětné jsou v našem bádání také informace, které hovoří o tom, že RUDEL ze zcela nepochopitelných důvodů prováděl velmi časté cesty do oblasti TIERRA DEL FUEGO, což je v podstatě zeměpisný region - nejjižnější výběžek, který je zároveň nejbližší Antarktidě. Nevím, ale nedokáži si představit co tento vysoký nacistický pohlavár s precizní pravidelností pohledával v tomto neutěšeném koutu naší planety. Jedno vím ovšem jistě, rekreace to nebyla. A ještě malá zmínka nakonec. Jedna z posledních zpráv Martina BORMANNA, určená DOENITZOVI, která byla vyslána z jednoho z mnoha bunkrů v Berlíně se s precizní neomylností také zmiňuje o oblasti Tierra del Fuego. Logická otázka, která by prostému hledajícímu smrtelníkovi neměla dát spát zní: "Čím byla pro nacistické Německo probůh, tak zajímavá nehostinná a zapadlá oblast Tierra del Fuego, která ani z vojenského takticko strategického hlediska neměla sebemenší význam ?" Situace se ovšem radikálně mění připustíme-li byť na okamžik vojenskou anexi části Antarktidy která se tím pádem stává pro další vývoj globálního válečného konfliktu a v souvislosti s jeho pozdějším vývojem i pro přežití "Třetí Říše" naprosto zásadním faktorem vrcholné důležitosti.

Existuje nesmírně poučný spis "America's Aircraft Year Book</dt>", který popisuje okolnosti okolo kapitulace význačných Německých vědců z nichž mnozí dezertovali do USA kde se záhy ujali významných strategických postů. Jsou zde především popsány případy vědeckých skupin provázaných na Ft. Bliss a Wright Field.. Mezi takovou skupinu patřil Rudolf HERMANN, Alexander LIPPSISCH, Heinz SCHMIDT, Helmut HEINRICH, Fritz DOBLHOFF nebo Ernst KUGEL (viz. letecký motor Kugellblitz). Herman byl především spojený se základnou PEENEMUNDE kde sídlila i "Výzkumná stanice pro aerodynamické efekty". Zde Německo vyvinulo známe rakety V-2 a na tomto místě je také odpalovalo proti Anglii. Herman jako specialista na nadzvukové rychlosti spolupracoval také s vědeckým týmem zkušebního tunelu nadzvukových rychlostí v blízkosti KOCHEL v Bavorských Alpách. A aby toho nebylo málo byl také členem zvláštní skupiny badatelů, která byla řízena přímo Hitlerem. Považme ale s jakým záměrem tato skupina pracovala. Hitler tomuto vědeckému konkláve uložil vypracovat futurologický plán realizace vesmírné oběžně stanice s vlastní vnitřní gravitací, která by se nacházela ve výšce zhruba 4000 mil nad Zemí. Je zajímavé že daleko později po skončení II. světové války se k zajištěným plánům s velkým respektem vyjádřili vysocí důstojníci AAF. Vraťme se ještě ale na chvíli k Německé vědecké inteligenci. Jak se ukáže později mnoho vědeckých leteckých odborníků ( těch, kteří nebyli zachyceni "Spojenci") postupně zmizelo. Okolnosti ukazují na to, že jejich cesta vedla buď do Jižní Ameriky a nebo Antarktidy.

Jistého času poměrně známé noviny "EL MERCURIO" a "DER WEG" se zmínily o velkém podmořském konvoji, který byl objeven Britským námořnictvem na konci II. světové války. Místně dostupné spojenecké jednotky se postupně utkali v zuřivé bitvě s tímto německým konvojem. Síly spojenců však byly záhy zcela zničeny. Zachráněný kapitán z jednoho torpédoborce měl říci: "Můj Bože pomáhej mi abych se již nikdy nesetkal s takovou sílou". Co se odehrálo koncem II. světové války v jižním Atlantiku ? Hmm, bohužel to už se asi nikdy nedovíme. Stejně tak jako nikdy nezjistíme co to bylo za onu hroznou sílu před kterou se modlil jinak zcela jistě velmi otrlý námořní veterán a kapitán torpédoborce.

Více než dva měsíce po skončení II. světové války 10. července 1945 se německá ponorka U 530 vzdala Argentinským úřadům. Jejím velitelem byl jakýsi Otto WERMOUTT. Osádku tvořilo 54 osob (normální počet vojáků bývá okolo 18 jedinců) a náklad se sestával z 540 sudů cigaret a neobvykle velkých kontejnerů jídla. Veliteli bylo 25 let a jeho zástupci okolo 22 roků. Věk posádky se pohyboval okolo 25 let kromě jednoho může kterému bylo 32 let. Ano, byla to posádka s velice malým věkovým průměrem, řekl bych zcela ojedinělým. Další skutečností hodné pozoru je fakt, že všichni do jednoho u výslechu prohlašovali, že nemají žádné příbuzné. Mluvili pravdu či lhali? A pokud mluvili pravdu, proč byli soustředěni vojáci bez příbuzných na jednu ponorku?

V španělské knize "IS HITLER ALIVE ?" existuje mapa tohoto německého konvoje. Na ní je patrné, že směřoval podél "SOUTH GEORGIA ISLAND" kde později vznikla tajná základna která byla ohniskem tajemné bitvy o Falklandské ostrovy. Druhá německá tajuplná ponorka dne 4. dubna 1944 v 04.40 a.m. vyplula na svou tajemnou misi s 67 vojáky na palubě a 33 tunami rtutě uzavřené do skleněných lahví v nepropustných cínových dopravních boxech. Záhy byla potopená jinou Britskou ponorkou a většina osádky zahynula. Ale o 30 let později jeden ze zachráněných námořníků v době kdy umíral si na tento tragický případ vzpomněl a prozradil místo kde by se mohl drahý nálad nacházet. Příběhu se chytilo několik zkušených potápěčů kteří skutečně na základě sdělených informací umírajícího německého vojáka rtuť našli. Jak jistě tušíte, rýsuje se tu další otázka. K jakému účelu mělo sloužit 33 tun rtuti ? (Nedělejme si iluzi, že šlo o ojedinělý izolovaný náklad.) A druhá otázka: "Kam tento náklad směřoval ?" Nejsem chemik, ale vím, že by se tento strategicky nesmírně cenný prvek dal teoreticky využít pro některé typy leteckého pohonu. Na tomto místě bych chtěl doporučit některé analýzy známého spisovatele a duchovního badatele Iva WIESNERA. Jiný zdroj inspirace může vést k takovým pramenům jako je manuskript "Vimanika Shastra apod.".

Existuje mnoho podobných příběhu kde hlavní roli hrály zase jiné německé ponorky a jiní námořníci. Tajemná dějství se většinou odvíjela v prostorách jižní zemské polokoule. Vzhledem k tomu, že Němci a Evropské národy vůbec vyžadovaly velmi úzkostlivě registrační záznamy od každého, včetně příbuzných, dětí, adres a zaměstnání existuje vynikající přehled o pohybu německých vojáků, ale i civilních osob. Na konci II. světové války Spojenci tzv. "křížovým způsobem" ověřovali tyto údaje při identifikaci osob. Vezmeme-li v úvahu případy u kterých byla prokázána smrt mající různé důvody, pak tu máme stejně 250 000 ( čtvrt milionu osob !!!), kteří za záhadných okolností ZMIZELI A JEJICH STOPY VEDOU DO JIŽNÍHO ATLANTIKU ČI PACIFIKU. ANI INTENZIVNÍ GLOBÁLNÍ CELOSVĚTOVÉ PÁTRÁNÍ NEPŘINESLO DOPOSUD ŽÁDNÝ VÝSLEDEK. A já se ptám kam tyto lidé během poslední světové války zmizeli. U všech těchto osob poslední indicie jasně ukazují na linii do jižních světových moří, či přímo do blízkosti Antarktidy. U mnoha osob jsou známy podobizny nepočítaje přesné rodinné údaje. Pátrání ve státech Jižní Ameriky, Afriky i Austrálie nepřineslo žádný výsledek.

Německé ponorky v jižním Atlantiku a Německé diskovité letouny