ROZHOVOR: "Vesmírní poutníci", aneb za tajemstvím a poznáním s Barbarou a Zbyškem Sikorovými (2)

5. Před časem jste absolvovali cestu po Jižní Americe, kde jste se vydali po stopách poselství starých Inků. Co na Vás nejvíce zapůsobilo?

Barbara:

„Každá země je něčím zvláštní a ojedinělá, má své neopakovatelné kouzlo, atmosféru a mystiku. Ke každé krajině neodmyslitelně patří lidé a to je to, co mne také zajímá, život obyčejných lidí, jejich kultura a mentalita. Peruánští a bolivijští Indiáni jsou nádherní lidé, ale jakoby se zdálo, že poněkud zapomněli na své dávné moudré předky, jakoby v nich pohasla ta jiskra dávných Inků.

Co se týče přírodních krás nejvíce na mne zapůsobilo okolí jezera Titicaca se svým Slunečním ostrovem i jeho obyvateli. Tam jsem se cítila nejlépe. Ovšem tajemné a mystické kouzlo Machu Picchu nelze opomenout. Doma, po návratu se mi po nějakém čase začalo stýskat za Zemí Inků a když se nabídla možnost psát knihu o naší cestě po Peru a Bolívii, můj stesk pomalu odezněl.

Z dalších důležitých momentů, které na mne mocně zapůsobily, byly informace o kácení a ničení deštných pralesů, o bezohledném vykořisťování tam žijících indiánů, o zabírání půdy nadnárodními společnostmi za účelem těžby ropy a zlata, kdy po jejich práci zůstává opuštěná měsíční krajina zamořená chemikáliemi, těžkými kovy, rtutí, které se dostávají všude do vody, do půdy a v konečné fázi přes potravinový řetězec do lidí. Plíce naší planety umírají a my jen tiše přihlížíme.“

Zbyšek:

„Nežli odpovím na tuto otázku, chtěl bych čtenáře informovat, že v rámci vlastní duchovní výuky a rozpomínání používám alternativní způsob komunikace skrze vlastní Duši s jemnějšími energoinformačními realitami.

K velkým zážitkům patřila duchovní práce na vrcholu Slunečního ostrova na jezeře Titicaca v Bolívii.

O cestě po Jižní Americe jsme napsali knihu „Vesmírní poutníci aneb dávná mystéria Temě Inků trochu jinak“.

A zde je obsah sdělení a práce na ostrově Isla del Sol:

... Poněkud zvláštní. Na ostrově dlouhém přes 20 km plným útesů a skal mne nějaká vyšší síla zastavila právě v tomto místě, abych se přímo podíval do tváře, do očí boha Viracochy…

Ve zlomku vteřiny se vracím zpět a jsem ve stávající realitě. Nikde žádné bytosti, pouze rituální stůl.

Co to bylo? Má to nějaké exaktní opodstatnění? Teprve později se dozvídám z jiných zdrojů, že na Zemi existují určitá místa, kde působí především telurické proudy, které umožňují člověku dostávat se do jiných časoprostorových dimenzí. Tato místa byla minulými generacemi vždy silně střežena a především důkladně utajována. Byla určena pouze pro nejzasvěcenější.

Po tak silném vjemu už pouze prosím, aby mi bylo ukázáno místo, kde mám složit zkoušku. Je to nádherné. Stačí pozorovat intenzitu světla v kruželi, která postupně narůstá.“

Dostáváme se postupně pod nejvyšší vrcholek ostrova. Nastává čas na krátký odpočinek. Popíjíme čistou vodu a vychutnáváme si ty světlé chvíle, kdy můžeme nerušeně pozorovat klidnou hladinu jezera Titicaca. Postupně se schází celá naše parta a sedají si k nám. Všichni jsme uneseni krásou prostředí a počasí. Ovšem Zbyškovo osobní vedení skrze duchovní síly pokračuje. Dejme mu tedy slovo:

„Když nastává čas jít dál, najednou slyším – „Jděte na horu“. Podávám tedy ruku Barbaře a snažím se ji vytáhnout na nejvyšší bod ostrova. Ostatní členové naší skupiny odcházejí dál značenou cestičkou, nikdo se nevydává za námi. Barbara ještě slyší poznámku, jak se někdo ptá, „proč tam jdou?“ A odpověď´:“Asi se chtějí podívat na celý ostrov z nejvyššího bodu“. Je zvláštní, že se nenašel nikdo, kdo by se vydal za námi na vrchol. V naší skupině jsou totiž všichni velmi zvídaví, sportovně založení lidé. Ale náhody nejsou, tak to mělo být.

Jsme na vrcholu, pohled, který se nám skýtá, nelze popsat slovy. Vím, že mi zůstane v paměti navždy. A nyní jde již všechno hladce. Dostávám pokyn, je 12,18 hod.

„Přivítejte se se Sluncem“. Uchopím levou ruku Barbary a zvedáme společně ruce na horu. Prosíme o povolení k rituálu. Okamžitě se nám ho dostává. Barbara jako „asistentka“ je velmi důležitá pro tuto práci, neboť připravuje prostředí a dolaďuje některé informace a energie. Představuje zároveň symbol ženské jinové kvality energie. Nyní už každý pracujeme samostatně.

Zavírám oči, kužel nade mnou velice intenzivně svítí a já vidím, jak kolem v kruhu sedí mnoho velmi vysokých duchovních bytostí. Na jejich tvářích je úsměv, který hovoří o tom, že mi drží palce. Zároveň je na nich vidět pocit štěstí z toho, že se mohou tohoto rituálu účastnit. Dostávám už pro mne známý oblek, masku, berlici a zářič. Vzpřímeně se postavím. V určitém okamžiku zvedám rychle berlici a zářič na horu, stejně rychlým pohybem zaměřím berlici v levé ruce směrem k planině Nazca. Na planině se začínají aktivovat všechny znaky a linie. Jejich energie narůstá .Trvá to nějaký čas.

Najednou se valí ke mně proud energie kruhovitého tvaru v obrovské intenzitě. Energicky upažím pravou ruku se zářičem a zaměřím ho na Evropu, Česko. Vidím Prahu, střed dopadu energie je mezi Hradčany a Vyšehradem. Obrovský gejzír energie se odráží od země. Vidím kamenného lva na hradním nádvoří, jak se probouzí a postaví na přední tlapy, zavětří a hrozně zařve. Proud energie se rozlévá na celé Česko i Slovensko.

Energie teče nepřetržitě a já stojím v němém úžasu. Najednou slyším: „Dílo bylo dokonáno. Je to jeden z nejvýznamnějších dnů ve tvém životě. Blahopřejeme.“ Mám pocit obrovské vnitřní radosti z toho, že to, co jsem chtěl udělat, co bylo plánem mé duše, se podařilo. Cítím obrovskou pokoru, skromnost. Vždyť já jsem byl pouze nástrojem....

Milým čtenářům mohu sdělit, že prostor dopadu energie pod strahovským klášterem byl jedním z tří alternativních míst pro uspořádání hlavního projevu prezidenta USA Baraka Obamy při své poslední návštěvě Česka.“