ROZHOVOR: "Vesmírní poutníci", aneb za tajemstvím a poznáním s Barbarou a Zbyškem Sikorovými (1)

1. Kde se ve Vašem životě nachází onen pověstný okamžik, který Vás přivedl k ezoterice a alternativním disciplinám?

Barbara:

„Už od útlého mládí jsem nahlížela na svět nějak jinak než mí vrstevníci a nemohla jsem najít své místo zde na Zemi. Dospělost byla poznamenána smířením se s existující situací a určitým pozapomněním. Zajímala jsem se tak trochu o léčivé byliny a zdravý životní styl, ostatní oblasti však byly pro mne uzavřeny až do doby, kdy moje blízká přítelkyně mi nabídla jen tak mimochodem účast na kursu nazvaném Psypos.

Její nadšení ze zážitků z uvedeného semináře se přeneslo i na mne a tudíž jsem souhlasila s absolvováním kursu. Poté vše začalo. Konečně nastal čas mého procítání, doba, kdy jsem začínala nacházet odpovědi na své dávno vyřčené otázky, konečně se začal měnit můj stereotypní způsob života a pomalu se měnil v zázrak.“

Zbyšek:

„Asi tři roky po sametové revoluci zaznamenávám ve svém životě řadu úžasných zážitků, které mne zcela jednoznačně přesvědčily o tom, že existuje něco mezi nebem a zemí.

Poprvé mám možnost si vyzkoušet v praxi nové metody a poznatky diagnostiky osob na dálku, hledání patogenních zón nebo kultivaci síly vůle. Následuje řada kursů s esoterickou tematikou, jako Reiki, Silvova metoda apod. S odstupem času však musím přiznat, že mne tyto kursy již svým obsahem přestaly naplňovat. Stále více se však u mne začala projevovat touha po poznávání zemí opředených mystikou a nevysvětlitelnými záhadami.“

2. Jakou roli ve Vašem životě hraje intuice? Můžete se podělit o nějakou zkušenost na toto téma?

Barbara:

„Častokrát se mi stává, že mi jen tak lehce něco probleskne hlavou a já nevěnuji tomuto jevu pozornost. Při řešení nějakého úkolu, kdy výsledek není uspokojivý, si následovně vzpomenu na jemné varování, lépe řečeno inspiraci, která ke mne přišla a které jsem nevěnovala pozornost a která byla správná. Takže pořád ještě se učím rozvíjet svou intuici a také se snažím zachytit její jemná vlákna, která se v mé mysli objevují. Myslím si, že člověk jedná stále pod vlivem intuice aniž si to uvědomuje.“

Zbyšek:

„Intuice je úžasný komunikační nástroj, který byl zcela přirozeně používán našimi dávnými předky, avšak vlivem nevhodného duchovního vývoje člověka došlo záměrně k jeho potlačení.

Intuice je úžasné koření života. Je to první stupeň komunikace se svou skutečnou podstatou, se svým Já. Ten, kdo pouze připustí tuto úvahu nemluvě o jejím praktickém používání, ten velmi rychle zaznamená kvalitativní změnu ve svém životě.

Mne intuice doprovází celým životem. Snažím se mít otevřený intuitivní kanál nepřetržitě. Pokud zaznamenávám určité neúspěchy, které jsou vlastně výzvou, neboli nastaveným zrcadlem aktivujícím mé emoční pole, pak je to vždy způsobeno přiškrcením intuitivního proudu, který je bezprostředně a trvale ve spojení s mým vnitřním Já, s mou duší.“

3. Jaký důraz kladete na duchovní výuku? Jakým způsobem se vzděláváte? Navštěvujete nějaké kursy, semináře, …?

Barbara:

„Dle mého mínění vedou k duchovnímu růstu člověka dvě, respektive tři cesty. Jedna je cestou bezpodmínečné Lásky, druhá je cestou vědění a třetí je kombinací obou. Myslím si, že nejlepší je ona zmíněná třetí cesta, kdy se poznání a Láska spojí dohromady jako vlákna DNA. Bez Lásky je vědoucí člověk tvrdým mudrcem a bez vědění je člověk láskyplným telátkem.

Tudíž pro duchovní vývoj se opírám o oblast vzdělávání, kdy studuji literaturu, kterou si většinou vybírám intuitivně a vždy při četbě s úžasem vnímám, že právě teď potřebuji tyto informace. Pro další studium používám informace z některých internetových stránek. A neméně důležité jsou pro mne kurzy Modrého světla, kde se pravidelně obohacují o informace ze široké oblasti ezoteriky, které nejsou běžně dostupné. Přínosem jsou také setkání s přáteli a lidmi stejně naladěnými na duchovní oblasti, kdy během obohacujících diskusí si člověk častokrát uvědomí, že není ve svém způsobu nahlížení na tento Vesmír osamocen, případně kde dělá chyby atd.

Pro duchovní vývoj je důležité samozřejmě nezapomínat také na oblast duchovního srdce, na meditace, na rozvíjení intuice a nahlížení na sebe i celý Vesmír přes okno Lásky.“

Zbyšek:

„Bylo v minulosti období, kdy jsem hltal každou informaci z oblasti duchovna, snažil se číst všechny nově vycházející knihy s esoterickou tématikou. V rámci možností navštěvoval různé přednášky, kurzy a školení. V současné době aktivně navštěvuji už pouze jeden kurs, a to Modré světlo lektora Jaroslava Chvátala.

Duchovní výuka člověka je zela přirozený proces, kdy ve skutečnosti si jedinec pouze připomíná to, co má hluboko ukryto v buňkové paměti jako nabyté zkušenosti a vědomosti z minulých životů.  Pokud je člověk otevřen a využívá intuici, látka a výukový proces se přihlásí sám.  Z vlastní zkušenosti však mohu říci, že nynější doba už není zcela vhodná k hlubokému a širokému studiu alternativních nauk.

Vnímám minimálně dva důvody. Jedinci jsou častokrát nabízeny rozporuplné a dokonce protichůdné informace a člověk je záměrně odváděn od věci podstatných k méně podstatným.

Pokud však cítí, že je to jeho cesta a vnitřně ho obohacuje, měl by u této formy duchovní výuky zůstat.“

4. Již nějakou dobu jezdíte za poznáním do míst opředených mystikou a tajemstvím. Odkud se vzal tento nápad?

Barbara:

„Od dětství jsem jevila zájem o zeměpis a touhu poznávat cizí země. Cítila jsem obrovský tah k cestování, jenomže svých snů jsem se musela vzdát, neboť vládl totalitní režim a jakékoliv cestování nepřicházelo v úvahu. Ani jsem netušila, že má přání budou jednou vyslyšena. S rostoucím zájmem o duchovní nauky jsem pak se svým manželem výběr destinací svěřila do rukou intuice a Božího vedení. Skutečně jsme naši první dalekou cestu vybrali poté, co nám kyvadélko ukázalo světadíl a pak konkrétní zemi. Další nápady na cesty přicházely už shůry, tak jsme to oba cítili a jen jsme poslouchali naši intuici.

V Číně jsme se učili obrovské trpělivosti a pochopili, že obyčejní a chudí lidé bývají často také nejšťastnější a nejpohostinnější. Cesta do Peru přišla jako dávno zapomenutý sen. Egypt měl vyplnit jen prostor mezi dvěmi velikými poznávacími zájezdy, avšak později se ukázalo, že byl perfektně načasovaný a doplnil všechny potřebné informace k další cestě do Mexika.

Najednou jsme zjistili, že ne naše vůle k výběru navštívené země rozhoduje, ale že jsme jemně a tajemně vedeni a směřování přesně tam, kam máme jet. Jakoby někdo neviditelný nám tiše našeptával název země, do které se máme vydat a tato země nás pak začala neodolatelně přitahovat. Láska k cestování pěstovaná od dětství přerostla v uskutečněný sen. Byli mi v tom nápomocni jak můj otec, který mi dokázal vyprávět o dalekých zemích a životě za hranicemi našeho státu a tím vzbuzovat ve mne zájem o toto poznání, tak všichni učitelé zeměpisu, kteří mne učili.“

Zbyšek:

„Já bych to ani nenazýval slovem nápad, ale hlubokou vnitřní touhou už od dětství. Vždy, když jsem uslyšel nové informace o některých národech, mystických stavbách a místech s komentářem nevysvětlitelné záhady, došlo u mne k jakési vnitřní vzpouře, která vyjadřovala pocit nesouhlasu, neboť vše má své vysvětlení, svou podstatu, …
Teprve po dlouhé době studia, bádání a především otevřené mysli a intuice postupně otevírám nádoby nevysvětlitelných záhad a především vlastní alternativní vysvětlení.“
____________________________________________________________________________________________________________________________________

Poznámka redakce: Máte-li bližší zájem o publikace Barbary a Zbyška Sikorových klikněte si prosím na baner, který je umístěný na pravé liště stránek.

-pokračování-