ROZHOVOR S BARBAROU A ZBYŠKEM SIKORA: VESMÍRNÍ POUTNÍCI ANEB SVĚTLO PŘICHÁZÍ Z BALI (1)

Úvodem

Říká se, že tak jako mezi lidmi existují Duše, které jsou si velmi blízké, neboť jsou propojené svou misí zde na Zemi na jedné straně a společně historicky prožitými zkušenostmi na straně druhé, něco podobného existuje i mezi národy.

Staré esoterické prameny hovoří o tom, že mezi národem „Dvouocasého Lva“ (českým a slovenským národem) a národem „Balinésanů“ (Bali) existuje velmi zvláštní a mocné spirituální spojení. Z počátku jsem tomuto tvrzení moc nevěřil, ale časem, díky širokému spektru zkušeností, jež mne obohatily právě v duchu tohoto tématu, jsem s úžasem zjistil, že tomu tak skutečně je.

Od té doby jsem si velmi přál tuto zemi (Bali) a její národ navštívit a prožít v těchto místech naší planety nějaký čas. Bohužel osud mi zatím tuto možnost nedopřál. Ovšem popravdě řečeno ne tak zcela. Jak mnozí z čtenářů ví, do poměrně malé skupiny mých nejbližších přátel patří Barbara a Zbyšek Sikorovi z Jablunkova.

Tito manželé jsou obdařeni velkým srdcem a velmi silným Duchem. Jejich duchovní propojení na své „Vyšší Já“ je u nich pozoruhodně vyzrálé, což konečně pozná či vycítí každý, kdo s touto partnerskou dvojicí stráví nějaký čas. Takže, když jsem se jednoho dne dozvěděl o tom, že se chystají na dalekou spirituální pouť, v rámci  které navštíví Bali, byl jsem nadšen a zároveň příjemně překvapen.

Chtěl jsem být také nějak užitečný, a proto jsem Zbyškovi a Barbaře nabídl něco málo z mých skromných vědomostí ohledně zajímavých energetických míst v tomto úžasném koutku světa. Potěšilo mne, když s povděkem tuto mou nabídku přijali.

Popravdě řečeno, toto nebyla jejich jediná cesta do zajímavých končin naší planety. Navštívili země starých Mayů Střední Ameriky, stejně tak i oblasti, kde kdysi žil mocný národ Inků v prostředí jihoamerického kontinentu. Procestovali oblast nezapomenutelné staroegyptské říše. Velmi zajímavé zážitky a zkušenosti si přivezli z cest po Thajsku, Barmě a Laosu. A neměli bychom zapomenout na Sibiř a majestátné jezero Bajkal.

Když Barbara a Zbyšek před nedávnem dopsali svou třetí knihu s velmi příznačným názvem „Vesmírní poutníci III aneb Světlo přichází z Bali“, cítil jsem obrovskou potřebu s nimi uskutečnit alespoň jeden rozhovor a poskytnout tak prostor pro sdílení jejich jedinečných zážitků světského, ale i ryze duchovního charakteru z jejich cest.

A tak slovo dalo slovo a Vy, milí přátelé, se nyní můžete začíst do nádherných příběhů z cest dvou velmi milých lidských bytostí z nejvýchodnějšího cípu naší republiky. Barbaro a Zbyšku, děkuji Vám, že jste s tímto rozhovorem souhlasili a že jste mi poskytli prostor a čas k jeho realizaci.

Jaroslav Chvátal

---------------------------------------------------------------------

Rozhovor

J. CH.: Kdy jste se poprvé setkali v praxi s tím, že alternativní metody jsou funkční a lze je používat pro zkvalitnění běžného života?

Zbyšek: Nežli odpovím na otázku, dovolil bych si vlastní sugesci v tom smyslu, že pokud člověk žije pouze z nabídky, co mu předkládají vědecké materiální poznatky a to vyhodnocuje svým rozumem, tak doslova duchovně živoří. Přesto plně respektuji životní postoje lidí, kteří používají ryze materiální argumenty, neboť je to součástí jejich životního plánu. Ale nyní ke konkrétní odpovědi.

Asi před dvaceti lety jsme se rozhodli s manželkou, že si postavíme rodinný dům. Ale kde? V našem malém městečku  nabídka stavebních parcel byla nulová. Využili jsme všechny osobní kontakty, pomoc specialistů z realitních kanceláří, ale výsledek byl stále stejný. Parcely nebyly. Teprve tehdy jsem se poprvé zeptal svého nitra, neboli Duše, proč mi ukazuje nový plán naší společné cesty, který nelze rozumově splnit.

 A pak se už začal odvíjet sled událostí, který by lidský mozek nikdy nevymyslel. Vnitřní já mi totiž napovědělo, ať si vezmu mapu našeho města a začnu pracovat s kyvadlem. Postupným dělením na stále menší čtverce se objevila plocha, na které by měl v budoucnu stát náš nový dům.

Rozum okamžitě vyhodnotil situaci a s určitým výsměchem komentoval nemožnost koupě potřebných pozemků od skutečných vlastníků. Pozemky byly totiž ve vlastnictví od 2 do 6 osob. Rozum chytře radil, že jedině blázen by šel do takového rizika postupně kupovat pozemky, aniž by měl jistotu, že koupi všechny, neboť to bylo podmínkou pro výstavbu domu. Já se znova obrátil do svého nitra a bylo mi řečeno: "Zajděte se svoji paní na vysněné místo a zeptejte se ducha místa, zdali zde můžete postavit váš dům." Poslechli jsme a dostali souhlas. Od této chvíle sled událostí byl přímo požehnán jednak při koupi parcel, kdy všichni prodejci neměli žáden problém s odprodejem a dále při celkové výstavbě domu.

Barbara: Já bych na ten příběh s naším rodinným domem navázala. V počáteční fázi výstavby spočívala moje úloha ve vzdálené duchovní pomoci. Když  byl určen termín zahájení výkopových prací a podle projektu se vědělo, že je třeba odvést asi 130 nákladních aut hlíny ze staveniště, zjistila jsem, že předpověď počasí nám zrovna nepřeje. Mělo pršet v kuse asi týden. No to bude nadělení. Nákladní auta totálně zašpiní hlavní komunikace od nalepené hlíny na kolech. A já snad těch několik km cest budu muset vyčistit?  

A tehdy  jsem si vzpomněla na knihu Škola života od Alberta Ignatěnka,ve které popisuje způsob, jak je možno komunikovat s mraky. Manžel přes tři dny organizoval výkopové práce a já tři dny "ležela" na gauči a komunikovala s mraky. Všude kolem lilo jako z konve, pouze naše městečko nebylo deštěm zasaženo. Když jsem se šla třetí den odpoledne  podívat na stavbu, Zbyšek mne informoval, že za chvíli naloží poslední 132.Tatru a já se podívala na nebesa, poděkovala a do 15 minut se objevily první kapky deště.

J.CH.:  Vím o Vás,  že máte široký záběr alternativních zájmů. Můžete se podělit s čtenáři třeba jediným vlastním příkladem, který dává do absolutního rozporu názor současné vědy a Vašeho poznání?

Zbyšek: Těch příkladů je obrovské množství. Použiji jeden z klasické egyptologie, který se stále v nezměněné podobě vyučuje na školách. Pyramidy jsou údajně hrobky faraónů a začaly být stavěny vždy v okamžiku inaugurace panovníka. Tak třeba Chufuova neboli Cheopsova pyramidy v Gíze měla být stavěna 20 let.

Se svým objemem 2 443 400 m³ obsahuje 2,3 mln ks kvádrů o hmotnosti 2,5 - 15 tun. Při zadání hypotetický podmínek pro výstavbu pyramidy:

- počet dělníků neomezený

- pracovní doba 12 hodin denně, 7 dnů v týdnu

- opracování a  logistika stavebního materiálu neřešena

- technologie výstavby a manipulace s kamennými bloky neřešena,

mi vychází, že bylo nutno umístit jeden opracovaný kamenný blok do pyramidy v četnosti 2 minuty 17 sekund. V podmínkách současné stavební vyspělé techniky je to úkol naprosto nerealizovatelný.

Barbara: Mohu zde uvést vlastní příklad z oblasti alternativní medicíny. Před časem jsem absolvovala vyšetření u Mudr. Márii Mlíchové systémem zvaným Imago. Tato metoda, velmi zkráceně řečeno, je zaměřená na detekci skrytých bakterií, virů a parazitů v organismu člověka, umí je najít, rozpoznat, identifikovat a také odstranit. Byl u mne objeven tzv. rybí parazit /Opistorchis/, který si liboval v mém žlučníku a žlučových cestách.

Tento parazit dlouho o sobě nedává vědět, ale postupně dochází k chronickému zánětu žlučníku a žlučových cest,  k celkovému zhoršenému trávení všech složek potravy, k tvorbě žlučových kamenů, k cirhóze jater.  Tím, jak toxinů z parazita přibývá, tím se zhoršuje celkový stav člověka, objevují se kožní problémy, svědivé vyrážky v horní části těla, dochází k celkovému oslabení žlučníku, jater, žaludku a slinivky. V konečné fázi může dojít až ke karcinomu slinivky.

Začala jsem ihned s antiparazitární léčbou pomocí přírodních antiparazitik s tím, že k celkovému odstranění tohoto parazita je třeba se účinně léčit 1 až 1,5 roku. Naštěstí pro mne  byl tento parazit včas v mém organismu objeven a také po 3/4 roku účelové léčby zcela odstraněn. Když jsem se příležitostně zeptala svého obvodního lékaře na tuto problematiku, neměl o rybím parazitu ani nejmenšího tušení a dokonce se začal se mnou hádat, že nic takového není, že si něco namlouvám. Po tomto zážitku jsem si začala uvědomovat, kolik lidí v okolí znám, kteří mají trávicí problémy, těžkosti po jídle, dokonce, kteří mají karcinom slinivky, nebo na něj již bohužel zemřeli.

-pokračování-