ROSSLYNSKÁ KAPLE: JAK NAHOŘE, TAK DOLE - DEKÓDOVÁNÍ TAJEMNÉHO KLENUTÉHO STROPU (2)

Tyto podobné popisy se mohly vztahovat pouze ke skutečné pozorovatelné změně v pořadí nebe, tedy toho, co je nahoře, při pohledu ze Země, zdola. Jinými slovy by se přeživším potopy zdálo, že se Země náhle uvolnila ze své obvyklé polohy v obrovském vesmíru, a takto by to bylo zaznamenáno i v jejich legendách. Není Williamovo podobné „zpřeházení“ vytesaných hvězd možná skrytým přiznáním jeho víry či podezření, že potopa byla pravděpodobně způsobena spíše náhodným aktem přírody, než netrpělivou rukou Boha, který byl velmi nespokojen s morálkou Jeho vlastního stvoření? V následujícím výňatku ze "Ztraceného ráje", epické básně Johna Miltona z roku 1667, můžeme vidět pouze jeden z pokusů vyřešit tuto problematickou dichotomii v biblickém dogmatu, aby v různých verzích příběhu byla Boží ruka přesto dobře nahlížena...

Někteří říkají, že přikáže andělům, aby obrátili póly světa, dvakrát deset stupňů a více, ze sluneční nápravy; a oni s námahou naklonili středovou osu země.

A tak také William možná tím, jak ve své sochařské výzdobě vytesal biblický příběh Noemovy potopy, vyjadřoval své přesvědčení, že kataklyzma i doprovodné uspořádání nebes bylo způsobeno přírodou, ovšem také nepochybně urychleno božským rozhodnutím, jak je znázorněno na severní straně stropu, a Božím příkazem Jeho andělům, jak je zachyceno na jižní straně. Zajímavé je, že zatímco Williamovo uspořádání hvězdné části dává symbolicky za pravdu první biblické knize, celek všech pěti stropních oddílů také zlověstně symbolicky přikývne té poslední – knize Zjevení sv. Jana. Zatímco kniha Genesis a v ní obsažená Noemova legenda vypráví příběh světa zničeného kataklyzmatickou potopou, Zjevení sv. Jana představuje vývoj budoucího světa, který končí podobně apokalyptickou událostí – závěrečným bojem mezi silami dobra a silami zla. Kniha se prominentně zaměřuje na tvora zvaného „příšera vystupující z moře“, který je obyčejně považovaný z