RJÚKJÚ - TAJEMSTVÍ PONOŘENÝCH ÚTVARŮ (1)

U pobřeží ostrovů Rjúkjú v nejzápadnější oblasti Japonska byly nalezeny neobvyklé ponořené tvary reliéfu. Tyto shluky ostrovů byly kdysi součástí rozsáhlé obchodní sítě rozprostírající se mezi Japonskem, Čínou a Jávou a udržovaly přítokové vztahy s Čínou po celou dobu pozdního pravěku (asi 8 000 let př. n. l.). U pobřeží mnoha z těchto ostrovů jsou v hloubce přibližně 5 až 25 metrů roztroušeny kamenné terasy, které vykazují znaky potopených plošin. Hypotéza naznačuje, že tyto oceánské terasy jsou přírodními strukturami, které mohly být v dávných dobách využívány, upravovány nebo vylepšovány lidmi. Vápencové koncentrace připomínající pobřežní terasy nalezené na několika rjúkjúských lokalitách mají ostré hrany, pravoúhlé úhly a neobvyklé uspořádání, které přesvědčují profesora Masaakiho Kimuru z Rjúkjúské univerzity na Okinawě, aby tuto geologickou oblast spojil se "třemi zeměmi Mu", jak jsou popsány v historických japonských a čínských textech. Kimura píše, že "ztracený kontinent Mu se mohl nacházet v souostroví Rjúkjú, které bylo potopeno po poslední době ledové".

Zda můžeme tento objev ztotožnit s legendami o ztracených kontinentech, může být obtížné potvrdit, ale existují důkazy, že ostrovy v Tichomoří zmizely během známého geologického času. Odhaduje se, že před 15 000 lety, v období čtvrtohorních mrazů, pokrývaly Severní Ameriku a Eurasii ledovce vysoké několik tisíc metrů, což mělo za následek snížení hladiny moře o 120 metrů. Je také známo, že Indonésie patřila ke stejné velké pevnině jako jihovýchodní Asie. Naše výzkumy na souostroví Rjúkjú potvrzují tuto geologickou změnu, kde byly terasovité útvary i jeskyně, které byly kdysi vystaveny působení vzduchu, zatopeny dynamikou oceánu v pozdním pleistocénu a holocénu. Naše současná pracovní hypotéza tedy zní, že památka Yonaguni je především přírodního původu, to znamená, že její celková struktura je výsledkem přírodních geologických a geomorfologických procesů.

Domníváme se, že by měla být považována za primá