REDUKCE STÁDA: EUGENIKA, DEPOPULACE A VYHLAZOVÁNÍ NIŽŠÍCH TŘÍD (1)

Cílem eugeniky je přivádět na svět geneticky žádoucí děti a naopak ukončovat životy těch, které jsou považovány za geneticky méněcenné. S prvky eugeniky se můžeme setkat všude. Například, když mají lidé možnost volby, pořídí si děti s partnery, kteří jsou pro ně atraktivní. Část z nich doufá, že se tyto atraktivní vlastnosti projeví i u potomků. Extrémnější formou eugeniky je vraždění dětí: zabíjení dětí, obvykle kvůli tělesné deformitě nebo duševní chorobě, je praxí starou jako lidstvo samo.¹ Ve starověkém Řecku navrhli Platón a Sokrates (asi 470–399 př. n. l.) způsoby výběru, které by podporovaly vynikající vlastnosti elity, a to tak, že  nemocní kojenci byli záměrně ponecháni na pospas smrti.²

V současnosti existuje rozumná a etická stránka toho, čemu se často říká eugenika. Jako příklady lze uvést zdravotně postižené děti, jimž operace zachraňují životy, nebo jednotlivce trpící mentální retardací, kteří žádají o sterilizaci, protože nezvládnou používat antikoncepci a nechtějí děti. Ale instituce, jako jsou stát, vězeňská či zdravotnická zařízení, stejně jako privilegované elity, používají eugeniku k tomu, aby se pokusily vyhladit ty členy společnosti, které považují za přítěž. To, co začalo jako selektivní šlechtění a vraždění novorozenců, se dnes vyvinulo v nucenou sterilizaci a genetické úpravy, které vedou k vytvoření „geneticky upravovaných dětí“. Tento způsob uvažování je také oporou některých depopulačních programů.

Původy teorie 

V roce 1866 v carském Rusku napsal porodník Vasilij Florinskij knihu obhajující vědecké metody vedoucí ke zlepšení lidských vlastností. Vzhledem ke špatné ekonomické situaci tehdejšího Ruska tam neexistovala žádná zdravotnická zařízení, která by Florinského myšlenky realizovala.³ Rusko by nedokázalo uskutečnit jakýkoliv eugenický plán, dokud se v roce 1917 nechopili moci bolševici. V Německu byl termín „rasová hygiena“ (Rassenhygiene) zaveden roku 1895 biologem dr. Alfredem Ploetzem (1860–1940). Pojem později formoval nacistické názory na eugeniku.

 Britský biolog sir Francis Galton (1822–1911) vytvořil termín eugenika (ve smyslu dobrého porodu) a popsal ji jako „vědu, která se zabývá všemi vlivy, jež zlepšují vrozené vlastnosti rasy, a těmi, které je rozvíjejí do nejlepší možné podoby.“⁴ Galton se nechal inspirovat svým bratrancem Charlesem Darwinem (1809–1882), jehož postoj k eugenice byl ale opatrný. Galtona ovlivnila také kniha "An Essay on the Principle of Population"  ("Esej o principu populace"), kterou napsal ekonom Thomas Malthus (1766–1834). V ní autor tvrdil, že neomezený růst populace je neudržitelný. Další inspiraci pak přinesl Herbert Spencer (1820–1903), sociolog, jenž vytvořil termín „přežití nejsilnějších“.⁵ V roce 1907 Galton založil "University of London’s Eugenics Laboratory" (Laboratoř eugeniky na Londýnské univerzitě).

V Německu psal Wilhelm Schallmayer (1857–1919) populární knihy o šlechtění mezi elitami pro další „civilizaci“.⁶ Stejně jako americké eugenické skupiny byly sponzorovány korporátními nadacemi, tak i Schallmayera podporoval německý průmyslový gigant Krupp. Většina raných feministek vystupovala proti potratům, takže eugenika se v mnoha ohledech stala náhradou potratů. V 20. letech 20. století německá "Bund für Mutterschutz" (Organizace pro ochranu matek) vedla feministky a socialistky k prosazování eugeniky ve snaze vlastnit svá těla a získat důvěryhodnost v mužském vědeckém prostředí. "BfM" založila Elisabeth Bounessová (1862–1911), která zaštiťovala podpůrné skupiny pro svobodné, neprovdané matky. Další pravicovější eugenici jako Agnes Bluhmová (1862–1943) utopismus "BfM" odmítli. Muži naopak měli sklon vnímat eugeniku coby příležitost k posílení své kontroly nad ženskými těly.

Sybil Gottová (1885–1955), inspirována Malthusem, v roce 1907 založila "British Eugenics Education Society" ("Britskou eugenickou vzdělávací společnost" - BEES), kterou řídil sám Galton. Asi 40 % jejích členů tvořily ženy. Podle mnoha feministek dávala dominantní mužská sexualita vzniknout „zmrzačeným, nemocným a nechtěným dětem“. Dora Marsdenová (1882–1960), redaktorka "Freewoman", se postavila proti "EES" a označila ji za „spiknutí proti chudým“. Švédská feministka Ellen Keyová (1849–1926) však tvrdila, že společnost by měla chránit všechny „kromě těch, kteří dávají příležitost slabým potomkům a vytváří špatné podmínky pro jejich rozvoj.“⁷

Eugenici se dovolávali biologie, když se pokoušeli definovat nadřazené a podřadné vlastnosti. Pomocí statistik se snažili dokázat, že nejnižší třídy lidí početně převyšovaly ty nejvyšší. Členové "EES", jako byl matematik a pozdější statistik ministerstva výživy David Heron (1881–1969), vysvětlili, že: „Vyšší čistá fertilita… bude velmi výrazně korelovat s nejnepříznivějšími sociálními faktory.“ Nyní víme, že chudoba může způsobit vážné kognitivní problémy při vývoji mozku. V té době byla porucha kognitivních funkcí souvisejících s chudobou – tehdy nazývaná „slabá všímavost“ – mylně přičítána genetice. Zpráva "Committee to Consider the Eugenic Aspect of Poor Law Reform" (Výboru pro posouzení eugenického aspektu právní reformy chudiny) z roku 1912 zmiňuje „slabomyslné“ – kteří nemohli pracovat a měli pro kapitalistickou třídu negativní hodnotu – jako „hlavní zátěž pro veřejné finance“, protože vyžadovali zdravotní a sociální péči; které byly obě ještě v plenkách.
 

Britští eugenici nedokázali ve své lobby legalizovat nucenou sterilizaci⁸, místo toho v roce 1913 prosadili "Zákon o duševních nedostatcích", který se snažil lidi se zvláštními potřebami institucionalizovat. Proti zákonu se postavilo mnoho britských ženských eugeniček, protože se primárně zaměřoval na svobodné matky.⁹ Britský ekonom John Maynard Keynes (1883–1946) se zasloužil o vznik velmi vlivné teorie týkající se státního plánování v rámci národních ekonomik. Keynes věřil, že na obyvatele v zahraničí lze uvalit zákon a další donucovací opatření za účelem zlepšení jejich životní úrovně tím, že se sníží jejich celkový počet. Například v roce 1914 napsal: „V mnoha, ne-li ve většině částí světa v současnosti skutečně existuje hustější lidnatost, než je kompatibilní s vysokou úrovní ekonomického blahobytu.“¹⁰

Z Británie do USA

Podle některých vědců inspirovalo americkou eugeniku vedení rodokmenů plemenných zvířat z 19. století, přičemž se "American Breeders Association" (Americké sdružení chovatelů) rozpadlo a vytvořilo hnutí eugenické.¹¹ V prvních letech 20. století se ve Spojených státech, zejména na jihu, konaly soutěže „Better Babies“ (Lepší děti), v nichž byly duševní a fyzické charakteristiky kojenců  měřeny a zapisovány do eugenických tabulek.¹² V článku pro časopis "American Breeders Magazine" v roce 1910, C. B. Davenport (1866–1944), ředitel "Cold Spring Harbor Station for Experimental Study of Evolution", tvrdil, že „společnost se musí chránit“ před takzvaný slabomyslnými „segregací“, nebo dokonce sterilizací. Američtí eugenici založili "Eugenics Record Office financovaný Carnegiem".¹³

Americká obhájkyně socialistických, feministických a antikoncepčních práv Margaret Sangerová (1879–1966) otevřela v roce 1916 v New Yorku první americkou kliniku pro kontrolu porodnosti. Sangerová také pomohla vytvořit organizaci "Planned Parenthood" (Plánované rodičovství). Ale tyto, ačkoli jistě pokrokové, kroky zakrývaly jiné zájmy.¹⁴ Sangerová byla velmi horlivou zastánkyní eugeniky, dokonce o tomto tématu hovořila na schůzce Ku Klux Klanu s bílými rasisty, kteří měli zájem na vyhlazení černošské populace.¹⁵ V roce 1924 psycholožka a feministka, Leta Hollingworthová (1886–1939) vysvětlila, že „ti, kteří vyrůstají ve světě plném konkurence, jsou velmi inteligentní, a ti jsou také schopni produkovat děti stejné, jako jsou oni sami“. Soutěže „Fitter Families“ (Zdravější rodiny), sponzorované eugenickými společnostmi, udělovaly medaile s nápisem: „Ano, mám dobrý původ.“¹⁶

-pokračování-

------------------------------------------------------

PRAMENY:

1. Marianne Hem Eriksen (2013) World Archaeology, 49(3): 338-356

2. Timothy M. Reynolds (2009) Clinical Biochemical Reviews, 30: 187-96.

3. Nikolai Krementsov (2011) Annals of Science, 68(1): 61-92.

4. David J. Galton and Clare J. Galton (1998) Journal of Medical Ethics, 24(2): 99-105.

5. Philip R. Reilly (2015) Annual Review of Genomics and Human Genetics, 16: 351-68.

6. Reilly, op. cit.

7. Ann Taylor Allen (2000) German Studies Review, 23(3): 477-505.

8. Pauline M. H. Mazumdar (2002) Trends in Eugenics, 18(1): 48-52.

9. Allen, op. cit.

10. https://mises.org/wire/keynes-eugenics-race-and-populationcontrol#footnote5_z3fncpw

11. Mazumdar, op. cit.

12. Steven Selden (2005) Proceedings of the American Philosophical Society, 149(2): 199-225.

13. Mazumdar, op. cit.

14. Reilly, op. cit.

15. Margaret Sanger (1938) Margaret Sanger: An Autobiography, NY: W.W. Norton & Co., str. 366-67.

16. Selden, op. cit.