Pupek světa nebo hvězdná brána? (1)

Velká pyramida znamená pro mnoho lidí mnoho věcí. Většina egyptologů si je jistá, že není ničím jiným, než hrobkou megalomanského krále. Badatelé, kteří jsou méně „mainstreamoví“ jsou přesvědčeni, že je to časová kapsle. Jiní ještě došli k názoru, že je to jakýsi druh hvězdárny. Moderním zastáncem astronomického významu Velké pyramidy je slavný stavební inženýr Robert Bauval. Tvrdí, že ji stavitelé nasměrovali na Pás Orionu (pro Egypťany Osirida) kolem roku 2450 př. n. l. Většina vědeckých stanovisek však uvádí, že byla zbudována přibližně o 200 let později, a proto se jeho závěr neslučuje s konvenčními, ani nekonvenčními badateli.

Podle Bauvala bylo umístění a orientace všech tří pyramid v Gíze součástí jejich funkce pohřebních chrámů, ve kterých se duše zesnulého faraóna ztotožnila s nesmrtelnou hvězdou na nebi. Předpokládá pečlivě propracovaný obřad, během něhož byla královská mumie přepravena z jednoho astrálního postavení do druhého. Jeho spekulace je založena na původních materiálech, jako je například promluva č. 245 v Textech pyramid adresovaná budoucímu faraónovi: „Zaujmi své místo na nebi mezi hvězdami, neboť ty jsi osamělá hvězda, společník Velké sfingy. Budeš shlížet na Osirida, zatímco on velí duším, a přesto jsi mimo něj a ne mezi nimi.“

Podpořena takovýmito sugestivními texty, je teorie korelace Orionu a Osirida porovnáním monumentů s danými hvězdami platná alespoň povrchně. Tyto tři pyramidy se skutečně podobají pásu Orionu – ne-li úplně přesně, tak alespoň pro rituální účely. Jejich podobnost nemůže být pro lidi tak astronomicky vyspělé a v symbolech přemýšlející, jakými byli Egypťané, náhodná. „Tak jak nahoře, tak i dole“ je teurgické pravidlo, jehož kořeny jsou ztraceny v hloubkách prehistorie.

Ale Bauval dělá ukvapený závěr, že datum 2450 př.n.l. naznačené nakloněním takzvaných „větracích šachet“ Velké pyramidy, a výška souhvězdí Orionu-Osirida nad horizontem odvozují datum výstavby a souvisejících historických dat. Na straně 195 své knihy The Orion Mystery (Crown Publishers, 1994 - Mystérium Orióna, nakl. Remedium, 2001) se ptá: „byla Gíza nekropolí a konkrétně Velká pyramida a její šachty, velkým ukazatelem času, jakýmisi hvězdnými hodinami k označování epoch Osirida a, přesněji, jeho První doby?“

Pravděpodobně ne, protože funkce se nemusí nutně řídit formou. Základní logika rozpoznává, že není zapotřebí postavit stavbu vážící šest milionů tun, abychom udělali „hvězdné hodiny“. Starověcí stavitelé měli sice rádi monumentální architekturu, ale účel by stejně dobře splnila pouhá frakce obrovitých rozměrů Velké pyramidy. Navíc, pás Orionu není ani zdaleka jedinou nebeskou orientací nalezenou ve Velké pyramidě. Jak poukazuje floridský badatel Kenneth Caroli: „Kupodivu si Bauval ani jeho následovníci nikdy nepovšimli, že klesající chodba byla namířena na Alfa Draconis v období cirka 2120–2170 př.n.l. (podle čehož by byla pyramida dokonce ještě o tři století mladší, než se domnívá Bauval), a předtím v období cirka 3340–3440 př.n.l. – což se více shoduje s údaji o výstavbě Velké pyramidy koncem 4. tisíciletí př.n.l., jak bylo zjištěno karbonovou metodou. Ironií je, že jedna z ‚větracích šachet’ je také v jedné přímce se souhvězdím Draka vedle souhvězdí Malého medvěda, ze severní strany Královniny komory."

Také šachta Královy komory ukazuje na Alfa Draconis. Jižní šachta Královniny komory je orientována na Sírius, zatímco jižní šachta Královy komory na Zetu Orionis. Všechny tyto další orientace, kromě Alfa Draconis, byly zhruba kolem 2500 př.n.l. v jedné ose – 150 let před Bauvalovou projekcí Orionu a přesně v časovém rámci, který přední egyptologové připisují výstavbě Velké pyramidy“ (soukromá korespondence, leden 2008).

Jinými slovy, člověk může předložit jakýkoliv počet nebeských „orientací“; některé možná stavitelé z neznámých důvodů zakomponovali záměrně, jiné mohou být pouhou náhodou. Takovéto orientace jsou zajímavé, ale samy o sobě dokazují málo, a zcela jistě ne datum výstavby Velké pyramidy. Navíc, je-li určení hlavní funkce podle Christophera Dunna, (viz. obr. vlevo) který tvrdí, že Velká pyramida sloužila jako jakýsi druh geologické „elektrárny“, správné, pak zkosené chodby vystupující z jejího středu do vnějšího světa nejsou o nic víc „větrací šachty“, než astronomické orientace.

Bauval však správně spojil Velkou pyramidu s Osiridem; tento bůh byl druhotně ztotožňován se souhvězdím, které známe pod názvem Orion. Osiris byl měsíčním božstvem, a tak je také zdraven v Hymnu bohyně Isis, jeho ženy. Navrátila mu život a tím vytvořila jejich kult znovuzrození, poté, co byl rozdělen na čtrnáct kusů. Také měsíc, když ho ubývá, vypadá, že každý den ze čtrnácti dní, které tvoří druhou polovinu lunárního měsíce, ztrácí část sama sebe (opačný proces, než když měsíc začíná narůstat). Osiris prý také údajně vládl dvacet osm let, což je paralelou k dvaceti osmi dnům lunárního měsíce.

Pak je jasné, že pyramidy v Gíze korespondují především s měsícem, zatímco jsou očividně uspořádány stejně, jako hvězdy v Orionu. Nesmíme však také zapomínat na to, že sami staří Egypťané o nich hovořili jako o „horách boha Re“, boha Slunce. Zdá se, že všechny tyto asociace pozemské geodetické stavby s oblohou naznačují, že Velká pyramida je metaforou pro vesmír. A opět si připomeňme: „Tak jak nahoře, tak i dole“.

Ačkoliv jsou Bauvalovy závěry nepravděpodobné, jeho prvotní objev je nesporně přesný a významný. Jak zvolal na str. 192: „Vzorec Oriónova pásu na „západě“ Mléčné dráhy odpovídá s tajuplnou přesností vzorci a seřazení tří pyramid v Gíze!“ Osiris, bůh znovuzrození a egyptský nebeský ekvivalent Orionu, byl ztotožňován se samotnými stavbami. Starověké texty potvrzují: „Tyto jejich (božské) pyramidy jsou Osiris.“ Skutečně, pohřební prostor Gízy, který vznikl o mnoho století později po vybudování Velké pyramidy, byl nazýván Kheret-neter-Akhet-Khufu, neboli „Nekropole horizontu Khufu“, což je symbolický termín pro oblast Osiris. Zatímco asociace s Osiridem se datuje zpět k původu pyramid, Khufu se nevztahuje na smrtelného faraóna, nýbrž na nějakého jiného boha. I přesto stále převládá starý a nesprávný názor, že Velkou pyramidu postavil Khufu (řecky Cheops), obyčejný faraón čtvrté dynastie, jako své místo posledního odpočinku.

Oficiální teorie konvenční egyptologie byla tak často publikována tolik desetiletí, že dosáhla jisté úrovně akademického dogmatu. A to i navzdory skutečnosti, že badatelé již mnoho let vědí, že Khufuův pravý hrob (stále označen ozdobnou deskou s jeho jménem) leží na východ od pyramid, ve kterých měl být údajně pohřben. Archeologové určili, že toto pohřební místo nebylo součástí původního komplexu pyramid. A očividné potvrzení, že toto je Khufuovo místo posledního odpočinku, vylučuje Velkou pyramidu jako jeho hrobku.

Vypadá to, že jméno spojené s Velkou pyramidou, Kheret-neter-Akhet-Khufu, je ve skutečnosti variací Khnemu, boha všech egyptských nesmrtelných, jehož asociace se k Velké pyramidě hodí nejlépe. „Khufu“ je obměnou Khnemu, „Stvořitele“, původně vyobrazovaného v chrámovém umění jako mužskou osobu s beraní hlavou, která formuje první lidské bytosti z jílu na svém hrnčířském kruhu. Na tomto stejném kruhu Khnemu vytvořil kosmické vejce, ze kterého explodoval vesmír a do něhož se jednoho dne navrátí.

Patří mezi nejstarší mytické koncepty známé v Egyptě. Ztělesňuje zároveň bohy Re, Šu, Geba a Osirida, představující oheň, vzduch, zemi a vodu, zatímco jeho kosmické vejce bylo posvátným „pupkem“, středem světa. Zosobňoval tudíž představu světa - Velkou pyramidu (zemi, vodu a vzduch) a jeho vnitřní telurické energie; zejména posvátné lodě byly často stylizované beraní hlavy.