PROLOMENÍ PROTIČÍNSKÝCH PSYCHOLOGICKÝCH OPERACÍ - PŘÍPAD ŠESTÝ: SNÍH JE NYNÍ ČERNÝ, část první

Bertrand Russell ve své knize "Vliv vědy na společnost" (1952) hovořil o tom, že tématem, které "bude mít největší politický význam, je psychologie mas", tedy optika, kterou jedinec nahlíží na "realitu" a "pravdu". Russell se vyjadřuje zcela jasně, takové "přesvědčení" nevytváří jedinec sám, ale má být formováno státem. Jednotlivci samozřejmě nejsou vedeni k tomu, aby přemýšleli o absolutní pravdě či realitě, spíše jsou vedeni k tomu, aby přemýšleli v mnohem menším měřítku, o jednotlivých "faktech", neboť to je mnohem snazší kontrolovat a formovat a také to omezuje "problematické" myšlení, jako je například uvažování o účelu a záměru.

Russell ve své knize "Vliv vědy na společnost" dále hovoří o tom, jak by bylo možné naprogramovat společnost tak, aby si myslela, že sníh je spíše černý než bílý:

"Za prvé, že vliv domova je obstrukční. Za druhé, že se toho nedá mnoho dělat, pokud indoktrinace nezačne před desátým rokem života. Za třetí, že zhudebněné a opakovaně intonované verše jsou velmi účinné. Za čtvrté, že názor, že sníh je bílý, musí svědčit o chorobné zálibě ve výstřednostech. Ale já předvídám. Je na budoucích vědcích, aby tyto maximy zpřesnili a zjistili, kolik přesně stojí na hlavu, aby děti uvěřily, že sníh je černý, a o kolik méně by stálo, kdyby uvěřily, že je tmavě šedý."

To je samozřejmě program pro nejambicióznější "přerámování" "reality". Jak však dnes vidíme, pro jiné druhy "přerámování" nemusíme začínat před desátým rokem života a nikde se nezdá, že by to bylo u jakékoli věkové skupiny nejúspěšnější a nejúčinnější než v "zahraniční" politice Západu. Sníh je totiž něco, co vidíme a zažíváme pravidelně. Je mnohem obtížnější "přerámovat" něco známého, nicméně něco, co je "cizí", bylo vždy po tisíciletí spíše rozmazaným a neurčitým pojmem, a proto je pro stát mnohem snazším kandidátem na "přerámování" naší kolektivní "reality", našeho kolektivního "existenciálního strachu". Po většinu dějin tak naše chápání toho, kdo je náš "přítel" a kdo je náš "nepřítel", málokdy určovali sami lidé,