PŘÍPADY UFO V KARÉLII

Dne 1. prosince 2014 došlo v Karélii k záhadné události: z oblohy se snesl velký neznámý objekt a vysokou rychlostí se zřítil do Vygozera (63.6906936N, 34.9078142E). V ledu jezera po něm zůstala dvanáctimetrová díra. Na vojenské základně v Archangelsku byl pro skupinu zvláštních specialistů vyhlášen poplach. V plné výzbroji a vybavení se okamžitě vydali k místu pádu. V tutéž dobu z letiště v Petrozavodsku odstartoval zvláštní speciál se skupinou ruských vědců. V cíli je už čekal vojenský vrtulník, který specialisty přepravil k jezeru. Sem přijela i skupina vojenských potápěčů z ministerstva pro mimořádné události. Místo bylo neprodyšně uzavřeno armádou. Potápěči se při průzkumu jezera setkali s čímsi podivným. Při obhlídce dna narazili na dvoumetrovou „anomálii“, která se po přiblížení potápěčů odplazila stranou. Na dně po ní zůstala jen velká brázda. Co to bylo za stvoření? Bylo snad zraněné? Ostrůvek, ke kterému se stvoření odplazilo, byl místním dobře známý tím, že se nad ním často zastavoval nějaký svítící předmět.

Situace vyvolala řadu verzí, z nichž nejpravděpodobnější se jevil pád rakety. Ale ani tato verze dlouho nevydržela a byla specialisty odmítnuta, protože v těchto místech nikdy části kosmických lodí nepadaly. Ani astronomové nenašli jakoukoliv souvislost s pády asteroidů nebo meteoritů. Moskevští vědci odebrali vzorky vody a provedli měření. Konstatovali jen nepatrně zvýšenou radiaci. Následujícího dne však byl echolotem zaregistrován objekt, který byl jakoby zanořen pod dnem jezera. Po odebrání vzorků dna byli vědci překvapeni: ve vyzvednutém materiálu byla nalezena zrnka podivného prášku připomínajícího kov. Při testování však nereagovala ani v koncentrované kyselině sírové, ani v solné. Tato zrna byla zcela jistě umělého původu, ale vědcům se nepodařilo najít žádný analog.

Nedaleko od jezera se nachází vesnička Polga. Je zvláštní, že všech asi 300 jejích obyvatel v noci, kdy došlo k události, velmi tvrdě a bez probuzení spalo a nikoho zvuk pádu neznámého objektu neprobudil. Neprobudily se ani děti, a dokonce ani psi. Mnoho zdejších lidí je však očitými svědky objektu občas visícího nad ostrůvkem v jezeře. Dokonce si na to zde už natolik zvykli, že to pokládají za normální. Přesto se nikdo na ostrůvek neodváží. Turisty, kteří by se tam snad chtěli podívat, odmítají tam dopravit a dokonce jim ani nepůjčí loďku. Místo toho jim vyprávějí o případech záhadných onemocnění odvážlivců, kteří se tam i přes zákaz vydali. Ufologové se domnívají, že oblast Karélie mimozemce něčím přitahuje a že by se tu mohly nacházet jejich základny. Už v archivech z 20-tých let minulého století jsou zadokumentovány jiné podobné případy. Například u vesnice Čujnavolok (61.9608919N, 33.3644639E) opakovaně došlo k anomálním událostem.

Začalo to deštěm podivné hmoty podobné rosolu. Věřící lidé ji sbírali do nádob a později touto hmotou úspěšně léčili jakékoli rány na těle lidí i zvířat. Vědci nedokázali zázračné působení hmoty nijak vysvětlit. Ve 30-tých letech se však obyvatelé vesnice Čujnavolok stali svědky ještě podivnějšího případu. Pokud by nebyl skutečně zanesen v archivech, snadno bychom uvěřili, že se jedná o sci-fi příběh. Mnozí z obyvatel tehdy viděli, jak do vod jezera spadl veliký objekt cylindrického tvaru. Výjimečnost této události nezapomnělo mnoho jejích svědků, kteří se pak o své zážitky ochotně dělili s novináři. Podivný objekt svými rozměry odpovídající velkému domu velmi pomalu proletěl přímo nad hlavami užaslých vesničanů, přitom však nevydával vůbec žádný zvuk. Objekt proletěl nad lesem a spadl do jezera. V ty dny astronomové zaregistrovali jen 5 meteoritů, ale všechny spadly v úplně jiných místech planety.

Ale největším zážitkem se pro vesničany stalo následné setkání s dvoumetrovou bytostí, která nevypadala jako pozemšťan a byla nezvykle oblečená. Bytost byla velmi hubená a její tělesné proporce neodpovídaly pozemskému člověku. Nápadné na ní byly velké černé oči. Její oděv připomínal kombinézu, ale vyrobenou jakoby z kovu. Na zádech měla něco, co připomínalo batoh. Na levé paži neznámého pak byla připevněna neobvyklá krabička, na níž neustále blikaly nějaké symboly. Jak předpokládají ufologové, bytost na sobě měla skafandr a na předloktí něco jako senzorický přístroj či něco podobného. Ale v té době to všechno bylo něco neznámého.

První tvora na kraji vesnice spatřila skupinka dětí, které polekané neobvyklým zjevem vyrazily s křikem domů. V reakci na tento křik vyběhli muži se zbraněmi. Když spatřili bytost, pokřižovali se a namířili na ni zbraně. Ta se však ničeho nelekla a pokračovala směrem k nim. Pak se stalo něco divného. Všichni, kdo měli zbraň, jakoby zkameněli a nemohli pohnout ani prstem. Bytost vydala nepříjemný a velmi hlasitý zvuk a zbraně z rukou lidí popadaly. Pak neznámý zvedl ruku a jakoby gestem naznačoval, že nechce nikomu ublížit. Ale dav byl vyděšený, ženy se třásly a děti plakaly. Bytost si tedy sedla na zem a zakryla si oči. Tak zůstala sedět, dokud se lidé nezklidnili. Nakonec k bytosti přistoupil starosta vesnice a pokusil se na ni promluvit. Neznámý mu však nerozuměl a sám mluvil nelidským svištivým jazykem. Z jeho gest vesničani nakonec pochopili, že havaroval, že nikomu nic zlého neudělá a pak ukázal, že je zraněný a potřebuje pomoc.

Podivnému tvoru tedy přidělili nepoužívanou saunu. Ten si vzal u dveří stojící nádobu s vodou, zašel dovnitř a do rána nevyšel ven. Venkované by mu byli rádi nějak pomohli, ale nikdo si netroufal k němu dovnitř zajít. Ráno neznámý vyšel ven a jeho rána vypadala daleko lépe. Za tuto jedinou noc se tvor nějakým nepochopitelným způsobem naučil rozumět ruštině a nejen to – sám jí pak hovořil. Pravda svým svištivým způsobem. Pro všechny zůstalo záhadou, jak se mohl za jedinou noc vyléčit a navíc se naučit jazyku. Tato bytost ve vesnici žila jen krátce, ale za tu dobu se spřátelila s místním dvanáctiletým chlapcem, který pak i mnohé o tajemném tvoru vyprávěl. Ten nejedl nic z toho, co mu vesničané nabízeli. Každé ráno si však vzal sklenku čisté vody, v ní rozpustil nějakou tabletku, která vodu zbarvila černě. To pak vypil. Poté ze svého „batohu“ vyndal něco, co připomínalo náplast a přilepil si ji na hruď. Vysvětlil, jak to alespoň vesničané pochopili, že to byla minimální sada pro něj nezbytných živin.

Cizinec měl ještě jeden obdivuhodný dar. Rozuměl zvířatům a ta nějakým způsobem rozuměla jemu. Domácí zvířata bez jakéhokoli pokynu k němu přicházela a vykonávala v hospodářství potřebné úkony. Chlapec, který se s cizincem spřátelil, vyprávěl, že v lese si občas hrál s vlky a medvědy a bylo vidět, že mu zvířata rozuměla a respektovala ho. Místní lidé vyprávěli, že cizinec každý večer v tutéž dobu vystupoval na v okolí nejvyšší kopec, něco tam kutil a díval se do nebe. Lidé si mysleli, že to je nějaký modlitební rituál k jeho bohům, a nikdy tam za ním nechodili, aby ho nerušili. Ufologové se domnívají, že nějakým způsobem každý večer dával signál nouze na svou planetu nebo mateřskou loď, něco ve stylu našeho SOS.

Po několika týdnech cizinec zmizel. V den jeho zmizení v nebi hřměl hrom doprovázený kovovým skřípěním. Nebe zežloutlo, ale déšť nepřišel. Pak se objevil ohromný bílý paprsek, který prošel vesnicí a jezerem. Odkud vycházel, nebylo vidět, na obloze nebylo nic patrné. Nad jezerem se paprsek zastavil a zůstal na místě asi hodinu. Voda pak několik dalších dní měla podivnou fialovou barvu. Byla nezvykle teplá a pár hodin z ní dokonce šla pára. V jezeru pak po několik let nebyly ryby. Ufologové se domnívají, že pro trosečníka přiletěla záchranná loď. Podle toho, že celé nebe bylo jednolitě žluté a nebylo vidět, odkud by mohl vycházet onen paprsek, je možné, že loď byla gigantických rozměrů. Místní jsou dodnes přesvědčeni, že havarovaný objekt neznámého mimozemšťana se stále nachází někde na dně jezera. Badatelé proto plánují zorganizování expedici, aby jej vytáhli na povrch k prozkoumání. A potom není vyloučeno, že tak získají skutečné důkazy existence mimozemských civilizací, které se rozhodly si v karelských vodách zbudovat svou podvodní základnu.