PŘÍPAD JEŽÍŠ KRISTUS: SVATÝ GRÁL A POKREVNÍ LINIE (1)

       Lidská historie není vůbec nudné téma. Zjistíte to velmi lehce. V kontextu se soudobými oficiálně proklamovanými dogmaty je moderní historie lidské civilizace jednou z nejvíce zmanipulovaných oblastí. Jakmile to zjistíte, jistě se hned minimálně sama sebe zeptáte proč se tak stalo. Proč taková precizní a nákladná snaha? Já jsem se ptal také a chtěl jsem znát odpověď. To mne vrhlo na velmi spletitou cestu hledání střípků jež postupně začaly tvořit mozaiku ohromující skutečnosti, která ve své vlastní podstatě na jedné straně rozpouští veškerá zažitá názorová dogmata týkající se všech velmi klíčových a podstatných indicií, které otevírají bránu do míst, která měla zůstat prostému člověku zapovězena. A na straně druhé vás učí o tom, jak se vlastně jisté věci, souvislosti a vazby lidské společnosti dnešního světa mají. Je to skutečně neuvěřitelně inspirující téma. Člověk pochopí Kdo, Proč a Jakým způsobem řídí tento svět. Protože ten Kdo ho dnes řídí, ho řídil i před pěti či osmi sty lety a nebo tisíci lety. Možná, že pro někoho mluvím až moc sebejistě a proto předesílám, že všechny skutečnosti zveřejněné v tomto seriálu jsou pochopitelně výsledkem mého vlastního studia a bádání za aktivního přispění kolegů badatelů ve světě. V žádném případě by na ně neměl čtenář nazírat jako na dogma. Informace jsou a zůstanou důležitou inspirací. Zvu Vás na exkurzi do lidské historie, upozorňuji však, že tato cesta bude vyžadovat absenci stávajících myšlenkových vzorců, době poplatných tendenčních schémat a tradicionalistických názorů.

      Před deseti lety začal u mne pokus o nalezení jistých čistých klíčových souvislostí o které bych mohl opřít notně poopravený světonázor. Šlo o lidskou historii a jelikož je toto téma nezměrně rozsáhlé soustředil jsem se na posledních 4000 let. Věděl, jsem že to bude běh na velmi dlouhou trať, věděl jsem také, že v kterémkoliv okamžiku mohu zabloudit ve změti mylných představ a předsudků. Musel jsem tedy velmi ostražitě a systematicky používat všechny osvědčené  nástroje a pomůcky pomocí kterých lze velmi úspěšně eliminovat toto nebezpečí. Od samého počátku mi bylo jasné, že bez systematicky vedené spolupráce s těmi, kteří měli a mají stejný zájem nemám šanci. Možnost opřít se o jejich zkušenosti a poučit se z jejich chyb byla šance, která se nemůže odmítnout. Samostatným zdrojem pak byla specifická literatura přičemž sehnout celou řadu cenných a těžko dostupných publikací byla fuška sama o sobě.

      To všechno ovšem není nic proti tomu s čím jsem se setkal velmi záhy poté co jsem oficializoval některé z výsledků této zajímavé intelektuální expedice. Sám na sobě jsem živě zjistiti, že být kacířem není otázka dob minulých, ale i dnes stejně aktuální téma. Musel jsem si velmi rychle zvyknout na to, že ten kdo se odhodlal a našel odvahu bořit ortodoxní křesťanská dogma se může dostat pod cílenou palbu novodobé církevní inkvizice. Podle reakcí a postupně sbíraných zkušeností jsem pochopil, že v podstatě kacířem je každý kdo se v odvaze své vlastní vydal hledat do džungle dezinformací a uměle vyráběných příběhů zrnka a indicie toho jak to ve skutečnosti bylo. Jistým zadostiučiněním pro nás může být fakt, že inkvizice doposud ještě nestačila "vyzobat" všechny ty přetrvávající a věkům odolávající střípky indicie pravdivé reality.

      Podíváme-li se o několik set let dozadu do lidské historie nalezneme celou plejádu osobností, kteří svůj život zakončili velmi tragickým způsobem. Mohla za to jejich vlastní odvaha stát si pevně za svým přesvědčením a názorem. Všem těmto nešťastníkům bylo společné to, že se snažili společnost informovat o něčem co muselo být a zůstat věčným tabu. Jenže ať je situace jakákoliv, lidská společnost roste a pod vlivem stále většího objemu počtu zkušeností musí církev od svých nesmyslných názorů ustoupit. Jeden příklad za všechny. Teprve v roce 1996 křesťanská církev oficiálně zrušila pojem "peklo" v těch souvislostech a myšlenkových schématech ve kterých ho po stovky a stovky let dogmaticky prezentovala. Jenže toto jsou okrajové věci. To zásadní, ony největší skryté perly jsou ovšem stále pod pevnou kontrolou církve. A právě tyto prapodivné historické útvary nás budou na naší cestě velmi zajímat.

     Klíčovou indicií, které se budeme držet a která bude velmi dominantním klíčovým tématem našeho hledání je to co moderní historická věda nazývá "Svatý Grál". Osobně jsem velmi záhy zjistil, jak ošemetné je vytvářet si jakoukoliv představu o tom co a nebo čím Svatý Grál jest. V současnosti existuje nepřeberné množství různých "zaručeně pravdivých názorů" a definic o tom co Svatý Grál jest. Když jsem šel po pramenech těchto informací zjistil jsem, že v drtivé většině případu opisují jeden od druhého, jsou překroucené a mnohdy zkresleně a zmatečně reprodukovány. Výsledkem je situace kdy se možná původní trocha pravdy zdeformovala natolik, že v samém výsledku jsou dnes tyto prameny slepou cestičkou nikam. Přes to přese všechno se postupně vykrystalizovalo několik málo směrů, které se mi jevily a stále ještě jeví jako použitelné pro stanovený směr hledání. Je to sice mé subjektivní hodnocení, ale na druhé straně je shodné s hodnocením velmi úspěšných, seriózních a vyhledávaných badatelů. Tak nevím, každý nechť si k tomu zaujme své vlastní stanovisko.

     Svatý Gral je Cosi co v sobě obsahuje homogenní systém evolučních kódů platných pro naší civilizaci. Záměrně se snažím vyhnout slovu "spasitelských kódu" je to nepřesné a zavádějící. Svatý Gral v sobě obsahuje kodex mravních, kulturních, politických a sociálních klíčů použitelných pro současnou společnost, ale hlavně jednoznačně důležitých pro společnost budoucnosti. O kódování Bible a kódování v malířství (starověk a středověk) budu v pozdějších částech seriálu ještě detailně hovořit v jistých důležitých souvislostech. V této chvíli bych rád naznačil, že akt známé situace kdy Ježíš myje nohy jeho apoštolům v rámci "Poslední večeře" je šifrový záznam, který odkazuje na existující univerzální zákoník sociální principů v lidské společnosti. Zvláště pak se to týká aktů "dávání a přijímání" a aktu "služby". Již toto (pominu-li ostatní) jsou principy, které jsou lidskou společností buď hrubě nepochopené a nebo dokonce pomíjené.

     Estetika a elegance přirozeného života prostého člověka pak trpí, není uvedena do praxe a člověk v důsledků deformativního proudění životní energie strádá. Naznačím tu ale ještě jeden velmi podstatný potenciál. Onen výše uvedený Ježíšův akt hovoří ještě o něčem jiném. Naznačuje, že každý, kdo je vyvolený do určitých vládnoucích politických pozic by měl být Služebníkem své lidu. Takový člověk (dříve panovník) skrze svůj soubor přirozených morálně volných vlastností by se měl chovat jako skutečná autorita v souladu s výše uvedenými principy a nikoliv jako despota a nebo zištně a nestoudně se obohacující lump těžící z nevědomosti společnosti, uměle prosazených pravomocí a zákonů, které tuto proti Bohu jdoucí aktivitu navíc ještě podporují a dalších nástrojů, které jsou v přímém rozporu s demokratickou společností. Ale taková je dnešní doba a její základy je třeba hledat hluboko v minulosti. Proto stále dokola na svých přednáškách a kurzech se snažím svým studentům vštípit důležitou skutečnost, kterou lze nastínit jednou větou. Chceš-li pochopit a poznat skryté souvislosti dnešního světa, studuj historii. Jen je třeba si umět vybrat pokud možno ty nejčistší zdroje a to je často problém.

      Chceme-li pátrat po podstatě Svatého Grálu budeme muset navštívit Blízký s Střední Východ v době přinejmenším před 2000 lety. Pro mnohé to bude překvapením, ale pokud budete přesní ve svém pátrání a hledání, pak bude vaše cesta v naší přítomnosti nutně končit na území Spojených Států Amerických. Zde můžete najít potomky legendárního Krále Artuše, panovníka Lancelota či Galahada. Ano, zde se budete moci podívat do tváře těch mnohých, kteří ví a znají a kteří nejvíce znesvětili skrze zneužití svých vědomostí a znalostí skutečnou a původní podstatu Svatého Grálu.

      Budeme-li zkoumat faktor, který se mezi zasvěcenými nazývá "Pokrevní příbuzenská linie Svatého Grálu" zjistíme, že v přímém rozporu s tradiční církevní doktrínou měl Ježíš jako historická osobnost děti. V kontextu s dalšími souvislostmi tak pochopitelně vyjde najevo, že byl ženatý. Což v daném společenském, kastovním a sociálním prostředí tehdejší doby byla zcela zásadní akt. Přijmeme-li alespoň pracovně tyto indicie, budeme se muset nutně položit několik velmi podstatných otázek. Budeme se ptát kolik těchto potomků bylo. A pak neopomineme zjistit kde žili, jak se jmenovali. Klíčovou otázkou pak bude dotaz na to, zda existuje rodové pokrevní linie a zda tato linie je aktivní do současné doby. Na základě dosavadních zjištění a výsledků bádání mnohých předních výzkumníků můžeme konstatovat: "Ano, pokrevní linie existuje a je do současné doby aktivní".

      Tato odpověď je součástí velmi výbušného tématu. Vstoupíme-li do jeho režie zjistíme, že se dotýká snad největšího spiknutí v existujících dějinách lidstva, jde o skutečný boj ve kterém perzekuce a vraždy včetně masivního skrývání důležitých indicií a manipulace s lidskou historií ze strany křesťanského světa bylo na denním pořádku. Zjistíme, že původní patriarchální majestát lidí byl nahrazen dogmatickou tyranií a diktátorským politickým konkláve s působností ve všech ekonomicky vyspělých státech světa.

     Nejdříve si odpovíme na dvě asi nejpodstatnější otázky:

a)      Co je Svatý Grál

b)      Jakým způsobem je propojený Svatý Grál s potomstvem Ježíše

 

      Znovu opakuji. Pro mnohé existence Ježíšova potomstva může být ohromujícím překvapením. Ve skutečnosti však přinejmenším v jistých oblastech společnosti kontinentální Evropy a Anglie byla tato skutečnost známá a přijímána již od pozdního starověku.

      V období středověku byla ústřední pokrevní linie Ježíšových rodových nástupců definována francouzským výrazem "Sangréal". Skládá se ze dvou slov a to "San Réal" což jinak znamená "Blood Royal" čili "Královská Krev". Šlo a primární pokrevní řadu prvního krále Davida, která pokračovala skrze Ježíše a jeho dědických nástupců. V anglické verzi se název Sangréal jeví jako "San Graal" - "Svatý Grál". Přirozeným lingvistickým procesem z toho vznikl dnešní "Holy Grail".

      Již od starověku bylo z touto pokrevní linií spojeno mnoho velmi specifickým vojenských uskupení. Asi nejznámější byly "Order of the Realm of Sion" a "Order of the Sacred Sepulchre". Ovšem zcela jistě nejvýznačnější postavení měl "Sovereign Order of the Sangréal, který úzce souvisel s Order of Scotland's Royal House of Stewart.

      V prostředí symbologie je Grál často zobrazován v podobě kalichu, který obsahuje Ježíšovu krev. Stejně častým je ovšem ještě jiný symbol - hrozen vinné révy. Produktem hroznů je víno a víno vždy souviselo s kalichem jako jistý základ Eucharistie. Je velmi zajímavé, že i když křesťanská církev jak je známé udržuje velmi pečlivě a úzkostlivě v původním podání celou řadu tradic, pak u eucharistie to neplatí. Zcela ignoruje původní význam a smysl tohoto rituálu včetně původního symbolického parametru "kalichu" a "vína". Zcela v rozporu tak spojuje tyt insignie s aktem "Poslední večeře". Položme si tedy otázku, proč takové zarputilé ignorování původní tradice "kalichu a vína"? Odpověď je prostá. Vzhledem k původnímu nehoráznému manévru římské církevní stolice, kdy vytěsnila původní královskou Davidovu linii a místo toho dosadila na toto místo své vlastní loutkové zástupce nemohla dopustit situaci, kdy do oficiálního povědomí by se dostala skutečnost o Ježíšově potomstvu a pak tu šlo také o jeho pochopitelný vztah se ženou.

      (Pro neinformovaného člověka může být záhadou proč tak vehementně křesťanská církev vždy bojkotovala ženský princip jednak ve společnosti a pak i přímo filozoficky. Tento akt má hluboké esoterické kořeny, které jsou obestřeny nejednou záhadou. V některém z dalších pokračování budu tomuto tématu věnovat obzvláštní pozornost).

     Naše společnost je velmi dobře obeznámená s evangelii Matouše, Lukáše, Marka a Jana, ale co ty další nekanonizovaná a vyloučená evangelia Filipa, Tomáše, Marie a Marie Magdaleny.

     (Před nedávném bylo zveřejněno evangelium Jidášovo a i když není zcela přesné v překladu od původní verze ve svém skrytém lingvisticko ikonografickém režimu odhaluje skutečné mystérium role Jidáše v souvislosti s Ježíšovou ságou. Pozorný badatel tak zjistí, že Jidášova role měla zcela jiné pozadí a okolnosti a tak ukazuje tuto historickou postavu ve zcela jiném světle než se doposud prezentovalo. Případ Jidáše ve finální církevní devastaci této osobnosti je tak velmi podobný osudu Marie Magdaleny. Také o tomto bude později referovat).

     Proč nebyly ostatní evangelia kanonizována? Proč tato selekce? Pro výběr tohoto písemného materiálu existovaly velmi přísné normy. První užší výběr připravil biskup Athanasius Alexandrijský. Tento výběr byl předložen "Radě v Kartágu". K tomuto procesu došlo v roce 397 n.l. Je velmi zajímavé, že i když jedním ze zcela prvořadých kritérií byl fakt, že pisatelé evangelií musely patřit do skupiny původních originálních apoštolů Ježíšových ve skutečnosti tomu tak není. Matouš byl apoštol, ale Marek a Jan nikoliv. Stejně se to má i s Lukášem. Zjistíme, že tito tři jedinci byli kolegy Pavla z Tarsu, ale rozhodně nepatřili do kolegia dvanácti apoštolů Ježíše.

     A naopak Tomáš patřil jednoznačně do "kolegia dvanácti" a přesto evangelium v jeho jméně neprošlo cenzurou a bylo vyřazené. Ba dokonce společně s jinými texty bylo zcela zničené. Vzhledem k celkovému ovzduší a situaci kolem 5 stol. n.l. byla celá řada pro nás strategicky důležitých spisů ukrytých na mnohých neznámých místech, proto aby unikly totálnímu zničení. V současné době se tak čas od času stane, že je náhodně některý z těchto spisů objeven. Stalo se tak například v roce 1945 v Egyptě v oblasti oázy "Nag Hammadi". Proč tedy ono množství spisu nemělo žádnou šanci se prosadit k zveřejnění a kanonizaci? Protože mimo ona mnohá kriteria existovalo jedno obzvlášť důležité - pravdivě popisovali jisté reálie, které by jednoznačně kompromitovali křesťanskou stolici v Říme. Zřejmě sebelepší cenzura v případě těchto spisů by se míjela žádoucím účinkem.

     Mimoto svou roli tu pět sehrál status ženy ve společnosti. Vyřazená evangelia popisovali zcela otevřeně a pravdivě postavení ženy ve společnosti a postavení ženy ve vztahu k víře a náboženskému učení. Na mnohých místech byly ženy popisovány jako kněžky a nebo zasvěcenkyně těch nejvyšších mystérií na roveň mužům - zasvěcencům. Jistě asi nejpalčivějším problémem byl rovnoprávný vztah zasvěcenkyně Marie Magdalený (Marie z Magdaly) (Magdala - egyptské centrum kde se vyučovaly nejvyšší esoterická mystéria) a jejího manžela - Ježíše. Dnes je jednoznačně doloženo, že v Ježíšově administraci působilo velké množství vynikajících žen zasvěcených do nejvyšších mystérií, inteligentních a vysoce vzdělaných jako např. již zmíněná Marie Magdalena, Marta, Helena - Salome, Marie a Joanna. Vzhledem k tomu, že ženy jsou jedním z ústředních prvků pro zachování pokrevní linie je možné, že právě i pro tento status vzhledem k Ježíšově rodové anabázi byly statutárně křesťanské církvi trnem v oku.

Podstata Svatého Grálu včetně původníhp praktického učení Sbatého Grálu a odhalení Ježíšovy pokrevní linie je součástí výuky studijního projektu "Modré Světlo".

- pokračování -


(c) 2006 Jaroslav Chvátal

Další díly