Při vší úctě k vám pane Darwine......

Postupně se mi Charles Darwin představil jako neuvěřitelně rozporuplná a komplikovaná osobnost, která byla celou svou podstatou oddána „dialektickému materialismu“ stejně tak jak například Karel Marx, pouze s tím rozdílem, že Darwin tento světonázorový pohled uplatňoval ve vědách biologických kdežto Marx v ekonomice a politice. V tomto ohledu je skutečně poučné sledovat, kolika lidem se při vyslovení jména Karel Marx ježí vlasy na hlavě, ale proč se tak neděje u našeho nestora pana Darwina?

Základem Darwinova postulátu týkající se „vývoje druhů“ je tvrzení, že život na Zemi se vyvíjel prostřednictvím řady biologických změn v důsledku náhodných genetických mutací, které působily společně se zákonem přírodního výběru.

Všimněte si prosím především onoho unikátního a veskrze iracionálně-alibistického slovního spojení „náhodných genetických mutací“. Pokud bychom se opřeli fundamentálně o tento výraz, pak bychom museli konstatovat, že vše, ale absolutně vše, co se týká projevu a vývoje života, je shluk náhodných akcí bez jakéhokoliv ladu a skladu. Jak se vám tato myšlenka líbí?

Pakliže se vám tak říkajíc „nezdá“, nejste rozhodně sami. Mnozí a to i včetně celé řady profesionálních vědců nad tím s větším či menším pohoršením kroutilo hlavou. A tak se stalo to, co se v podstatě dalo očekávat. Vznikla názorově opoziční fronta myslitelů a s nimi to co dnes nazýváme „kreacionismus“. Bitva mezi konzervatisty Darwinovy teorie a kreacionisty nepolevuje ani v současné době.

Ovšem nejde pouze o kreacionisty. Již základním studiem Darwinovy osobnosti ve vztahu k jeho klíčové evoluční myšlence zjistíme, že ani on sám si vůbec nebyl jist svou teorií. V tomto ohledu je velmi známý případ týkající se původu kvetoucích rostlin.

Dodnes se marně hledá spojující článek mezi nekvetoucími rostlinami a jejich kvetoucími protějšky. Je zajímavé, že sám Darwin na tento problém ve svém materiálu několikrát poukazuje s tím, že prostě není schopen tuto záhadu vyřešit.

Další kdo srazil Darwinovu teorii na kolena, byl biolog Michal Behe (viz. obr. vlevo dole), který se ve svém výzkumu soustředil na několik velmi zásadních fenoménů jako je srážlivost krve, řasinky, imunitní systém, buněčná osmóza a syntéza nukleotidů. Ve své asi nejznámější knize: „Darwinova černá skřínka: biochemie a evoluce“ (viz. obr. dole vpravo) si v rámci ústřední myšlenky pana Dawina nedělal absolutně žádné servítky.

Okolnosti týkající se Darwinovi evoluční teorie však v současné době zachází až příliš daleko. Zásadním fenoménem je tu jeden ústřední fakt, který mnoha lidem, zdá se, stále velmi úspěšně uniká. Jde o to, že na všech úrovních školního vzdělávacího systému (tedy od základních škol počínaje) se Darwinova teorie učí jako naprosto jasný vědecký fakt. Přirozené formování světonázoru je u dětí školou povinných tímto způsobem násilně deformováno již od samého začátku. A v čem spočívá „zakopaný pes?“
Položme si na tomto místě velmi důležitou otázku. Byla Darwinova teorie potvrzena podle klasických a všeobecně používaných pravidel vědeckého dokazování? Odpověď zní – nikoliv! Darwinismus se tak stává jedinou vědeckou teorií, která je celosvětově přijímána, aniž by byla potvrzena podle jinak přísných vědeckých měřítek.

Tím se dostáváme k ústřednímu bodu celého problému. Jak je možné, že je věda k Darwinovi tak benevolentní, že docela jednoduše upouští od své neprivilegovanější zásady, aniž by kdokoliv mrkl byť jedním okem? Proč se v tomto případě vědecký establishment tváří jako kdyby se nechumelilo?

Takže musí existovat velmi pádný důvod k tomu, proč se v našem případě věda chová, tak jak se chová. Dlouho jsem si nad touto záhadou lámal hlavu. Napadlo mne mnoho různých hypotéz, ale všechny se nakonec soustředily do jednoho jediného konstatování.

V přirozeném prostředí lidské evoluce leží jeden nebo více faktorů, které „To“ či „Cosi“ co řídí oficiální projev vědy a které diktuje, co se může a nesmí vyučovat v určených školských ústavech a tzv. „vědecky prezentovat“ doslova zarputile odmítá uvést do povědomí lidské společnosti.

S tímto zjištěním ovšem přichází další velmi klíčové otázky. Máme vůbec nějakou šanci a praktickou možnost se seznámit s těmi zvláštními a záměrně zamlčovanými faktory lidské evoluce, které onomu „Cosi“ co řídí projev a vývoj vědy tak leží v žaludku? A co je to „Cosi“ co tak chytře manipuluje s pozemskou vědou? Je možné, že na konci této série článků se k odpovědi na tyto otázky velmi významným způsobem přiblížíme.

Každému, kdo se alespoň v základu zabýval Darwinovým paradigmatem je zřejmé, že jediná šance vědeckého ověření jeho teorie spočívá v nálezu fosilních relikvií dokazující existenci přechodových vývojových forem. A zde spočívá kámen úrazu.

Díky poměrně dynamicky se rozvíjejícím oborům antropologie, archeologie nebo geologie máme shromážděny miliony různých fosilií živočišných i rostlinných druhů. Jenže tolik potřebné nálezy tzv. „přechodových“ forem“ života stále chybí. Tato přetrvávající situace ovšem vytváří pro Darwinovy konzervativce poměrně velmi nepříjemnou situaci. Proti Darwinově teorii již kdysi vystoupil harvardský biolog Stephen Jay Gould (viz. obr. vlevo).

Máme k dispozici velké množství kosterních pozůstatků dávno vyhynulých primátů a hominidů, neandrtálců, ale žádné konkrétní nálezy, které by se týkaly přechodové fáze mezi opicí a člověkem. Čas od času veřejnost zaznamená s jistou setrvačností se opakující výkřiky do tmy s tím, že se již konečně našel onen chybějící přechodový článek mezi hominidem a Homo sapiens. Jenže následný detailnějšího charakteru nás odkáže zase do patřičných mezí.

A netýká se jen evoluční platformy člověka. K analogické situaci dochází například i u rostlin. Již jsem zmínil onen známý problém kvetoucích a nekvetoucích rostlin. Evoluční nálevnám předkládají reprezentativní vzorky nekvetoucích rostlin staré zhruba 300 milionů let a pak tu máme náhle a bez jakýchkoliv přechodových mutací rostliny kvetoucího charakterů, které se na naší planetě začaly vyskytovat zhruba před 100 miliony lety. I když to pro laika může vypadat jako banální věc, jde ve skutečnosti o nesmírně závažný problém.

V tomto duchu píše i popularizátor vědy Richard Milton (viz. obr. vlevo dole), který ve své práci „Fakta života: rozpad darwinistického mýtu“ nestora Charlese doslova rozcupoval na kousky. Není bez zajímavosti, že sám Milton byl zpočátku vášnivým zastánce pana Darwina a jeho evolučního paradigmatu. Podobným vývojem postupného rozčarování si prošlo vícero vědeckých kapacit. Tak například renomovaný antropolog Louis B. Leakey (viz. obr. vpravo dole) již někdy v druhé polovině šedesátých let 20. stol. šel s kůží na trh a nebál se podepsat pod zdrcující kritiku darwinovského pojetí lidské evoluce.

Háček v našem květinovém evolučním problému spočívá v tom, že většina druhů rostlin je utvářena takovým způsobem, aby mohly hostit včely a jiný hmyz, který se řadí mezi opylovače v říši rostlin. Takže zákonitě tu narážíme na problém, který lze definovat otázkou: „Co bylo dříve? Květ nebo včela?“

Do současné doby není věda absolutně schopná (tak aby rezonovala v souladu s Darwinovským evolučním paradigmatem) vysvětlit jak mohly primitivní rostliny bez květů závislé na bezpohlavním rozmnožování náhle vyvinout prvky vyžadující pohlavní rozmnožování?

Představa, že vše začalo u jednoho květu v rámci první zmutované rostliny je evidentně nesmyslná. A to z toho důvodu, že nebyl k dispozici žádný hmyz, jež by byl uzpůsoben k opilování květů. V tu chvíli totiž ani existovat nemohl, jelikož, jak víme, je takový hmyz ve své existenci plně závislý na samčích a samičích rostlinách.

Takže na začátku u prvních květů prostě není k dispozici žádný prostředek, který by kvetoucí rostliny udržel při životě. Přesto máme dnes a denně k dispozici onen záhadný a dodnes nezodpovězený evoluční skok z nahosemenných rostlin k rostlinám kvetoucím?

Toto je ovšem ve skutečnosti pouze jeden z mnoha desítek paradoxů uvnitř klíčové teorie pana Darwina, které věda není schopna smysluplně vysvětlit. Přesto všechno se kontroverzní a v podstatě ničím doposud nepodložené darwinovské pojetí evolučního vývoje učí na všech stupních škol jako ten nejběžnější a zcela jasný vědecký fakt.

Proč asi?