Pravda o projektu Montauk (5)

        Někdy na začátku roku 1940 začala americká vláda realizovat projekt kontroly atmosférických a povětrnostních jevů. Tato aktivita měla svůj vlastní kódový název "Projekt Phoenix". Otcem tohoto projektu byl známý rakouský vědec Dr. Wilhelm Reich který studoval společně s psychology Freudem a Carl Jungem. Reich byl velmi ambiciózní, úspěšný muž, ale zároveň velmi kontroverzní osobnost. I když na jedné straně velmi aktivně experimentoval a publikoval není v současné době zdaleka celé jeho dílo k dispozici (vůbec tu nejde o to, že by bylo ztracené jak se někteří kritici domnívají, ale svou roli tu sehráli tajné služby, jež minimálně 50% jeho díla zkonfiskovali ve státním zájmu, pozn. J.CH.). I v prostředí laické veřejnosti je tento badatel a vědec znám jako objevitel tzv. "orgonové energie", která by podle výsledku Reichova výzkumu a výzkumu jeho následovníku měla být podstatně odlišná od klasické elektromagnetické energie. Reich byl schopen v laboratorních podmínkách dokázat její existenci. Výsledky jeho práce jsou snad dodnes k dispozici v různých lékařských, ale i specializovaných psychologicky orientovaných časopisech. Objev samotné orgonové energie nebyl ani tak sporný jak to, že byl schopen touto esencí úspěšně léčit taková onemocnění jakou je např. Rakovina atp.  Významným Reichovým vědeckým počinem bylo sjednocení orgonové energie s tzv. kosmickou energií a Newtonovým pojetí éteru. Na počátku čtyřicátých let se tak začal rýsovat neuvěřitelně kvalitní posun v klasickém vědeckém nazírání na svět, který nás obklopuje. Vysoká hra byla rozehrána??.

       Na přelomu 19. a 20. stol. se vědci začali potýkat s Newtonovým pojetím existence velmi zvláštního fluida, které bylo označena jako éter. Tato neviditelná látka měla být médiem pro přenos fotonických částic světla, ale i prakticky všech ostatních typů energií. Do hry nakonec vstoupil i Einstein, který byl zpočátku horlivým zastáncem výše uvedené teorie týkající se existence éteru, ale nakonec zcela obrátil aby oficiálně vliv a působení éteru zcela zavrhl. Vědecký svět byl ve svých názorech najednou rozštěpen do dvou velkých skupin - na zastánce a odpůrce existence éteru. Zvláštní stanovisko ovšem zaujal Wilhelm Reich. Ten Einsteinovi neodporoval, ale zároveň byl nadále přesvědčen, že éter prostě existuje. Reich totiž poukazoval na to, že Einstein vyvrátil  představu o tzv. "statickém éteru", přičemž Reich byl přesvědčen o tom, že jednou ze základních vlastností této látky je vlnění.

       Tradiční vědecký svět tak objevil fenomén, který byl v podstatě hybridem mezi částicí a vlněním. Společný výzkum celé řady vědeckých odvětví, že prostředí vakua obsahuje velmi komplexní vlastnosti vysoce dynamického charakteru.

       Ačkoliv v podstatě nemám žádný speciální důvod v této části mého příběhu začínat s Reichem a jeho pojetím éteru přesto tak učiním, jelikož se mi jeho názor na toto fluidum velmi osvědčil v mém vlastním výzkumu. Nejde tu o nějaký čistě esoterický přístup a na druhé straně ani klasicky vědecký model. Jde tu o to, že přínos výzkumu Reichovy orgonové energie je i z toho nejobecnějšího pohledu natolik významný, že by si každý, alespoň trochu hledající čtenář měl prostudovat Reichovy základní postuláty a pojednání v této oblasti.

       Vezměme si kupříkladu jednu z mnoha aplikací praktického užití výše uvedené teorie. Jde o řízenou modifikaci počasí. Wilhelm Reich během svého výzkumu zjistil, že jakýkoliv druh prudké bouře v sobě obsahuje silné nahromadění tzv. "mrtvé orgonové energie". Tu označil zkratkou "DOR". Mrtvá orgonová energie se odkazuje na akumulaci tzv. "mrtvé energie", čili energie, která je sestupující po spirále. Klasická orgonová energie a její ekvivalence - "DOR" je přítomná nejen v biologických organismech, ale v prostoru životního prostředí. Tak například vysoce aktivní a radostný člověk plný entuziasmu má ve svém organismu dostatek orgonové energie a naopak, člověk ve stylu hypochondra neustále si na něco stěžující, nevděčný a chronicky rozladění má ve svém organismu přebytek "DOR".

      Reich na konci čtyřicátých let minulého století velmi experimentoval s různými formacemi "DOR" uvnitř prudkých bouří a dalších povětrnostních jevů. Přitom objevil jednoduchou metodu na bázi elektromagnetismu pomocí které byl schopen redukovat ničivé účinky  těchto bouří. O tomto objevu informoval i americkou vládu. Přes všechny desinformace, které ohledně této kauzy kolují po světě je faktem, že Reichova metoda se setkala s velmi pozitivním ohlasem. Byl požádán o to aby dal k dispozici svůj výzkum. Na tomto místě je potřeba si uvědomit, že Reichovi šlo osobně pouze o další výzkum a svým způsobem k dalším okolnostem byl dost hluchý a slepý, což se mu pochopitelně v budoucnosti velmi vymstilo.

        Na tomto místě se spojily výsledky Reichova výzkumu s jiným vládními výzkumnými projekty a výsledkem této fůze byl vznik toho co je v současné době známé jako "radiosonda". Vládní příspěvek v rámci vývoje radiosond je postaven na existenci tzv. "airborne metrograph" z roku 1920. Jednalo se o mechanické zařízení, které mělo za úkol sledovat a zaznamenávat teplotu, vlhkost a tlak vzduchu. Zařízení bylo zavěšeno v balónu a ukládalo informace systémem děrové pásky. Balón obsahoval i padák, který umožnil finální snesení metrographu k zemi. Takto v podstatě v tehdejší době získávala vláda základní informace o počasí. Výraz "metrograph" bychom mohli jednoduše definovat jako meteorologické zařízení umožňující psaným záznamem ukládat zjištěné informace. Na konci třicátých let minulého století došlo k inovaci tohoto nástroje přičemž vznikl tzv. "radio metrograph". Obsahoval elektrické senzory, které byly spojené s vysilačem, který informace přenášel do přijímače jež byl umístěn na zemi.

      Posledním vývojovým článkem pak byla již uvedená "radiosonda". Tato zařízení měla na jedné straně za úkol eliminovat ničivé účinky těžkých bouří a na straně druhé zaznamenávat základní meteorologická data. Zařízení byla opatřena padákem pro snadný sestup na zem, přičemž taková radiosonda byla schopna nahrát informace týkající se prostředí dopadu. V padesátých letech Spojené Státy Americké byly schopné denně vypouštět kolem několika set takových instalací do atmosféry. Radiový přenos takové sondy byl vymezen plochou zhruba 100 čtverečních mil. Během mých služeb pro americké státní orgány jsem zjistil, že detailní technické vybavení podléhalo přísnému utajení. Nikdo pořádně nevěděl jaké vybavení se v takové radiosondě vlastně nacházelo. Osobně jsem přišel na to, že v jejím případě vládní úředníci vůbec nepoužívali přijímače. Takže tu byl vysilač bez přijímače. Podivný přistup pro údajně "klasický rozhlasový přenos".

       Další zvláštností byly informace, které se týkaly jistých technických komponentů. Na jedné straně se zřetelně hovořilo pouze několika hodinové funkčnosti (prakticky jednorázové použití), ale já jsem měl přímé osobní praktické zkušenosti s tím, že předmětné komponenty vydržely bezvadně pracovat i po dobu 2000 hodin !! Proč tedy na veřejnost proudily tak zmatečné informace? Přemýšlivý čtenář si může odpovědět sám.

       Další neuvěřitelnou skutečností, kterou jsem na Long Island poznal byl fakt, že čidla k detekci teploty a vlhkosti v předmětné radiosondě vůbec neplnila tu funkci kterou by správně plnit měla. Ve skutečnosti se teplotní čidlo chovalo jako unikátní "DOR anténa", zatímco senzor vlhkosti se choval jako čistá "orgonová anténa". Pakliže DOR by byl registrován faktor "DOR" zvýšená produkce čisté orgonové energie by byla schopná efekt "DOR" eliminovat a samozřejmě i naopak. Čidlo tlaku ve skutečnosti fungovalo jako přepínač signálu, tak aby se mohla produkovat orgonová energie a nebo její destruktivní protipól element "DOR".

      Vysílač radiosondy se skládal ze dvou oscilátorů. Jeden byl tzv. nosný oscilátor, který dosahoval parametru 403 MHz. Druhý pak byl tzv. relaxační oscilátor, který dosahoval parametru 7 MHz. Později se ukázalo, že tento druh radiosondy byl schopen pracovat i s éterickým energetickým rozhraním (bližší podrobnosti o technickém pozadí tohoto druhu radiosondy budou uvedeny na konci tohoto seriálu, pozn. J.CH.).

      Existence radiosond a informace, které jsem k nim podal jsou velmi tvrdými fakty, které si čtenář při troše snahy může ověřit zpětně i z mnoha jiných zdrojů. Z výše uvedeného také vyplvá, že tento druh zařízení v podstatě sloužil ke kontrole a zřejmě i manipulaci počasí v rámci tajného projektu "Phoenix" (tento v podstatě pilotní projekt se během osmdesátých let 20. stol. postupně přetvořil v nástupnický tajný projekt "H.A.A.R.P" o kterém čtenář již jistě něco zaslechl, pozn. J.CH.).

       Ohledně orgonové energie a hlavně její destruktivní složky "DOR"není až tak podstatná manipulace s počasím (i když samozřejmě i tato aktivita sama o sobě je vysoce nebezpečná), ale globální všeobecná aplikace od lidského organismu počínaje až po manipulaci lidského vědomí na všech dostupných úrovních. Toto zneužití bohužel v současné době není jen hrozbou, ale i smutným faktem.  Nasvědčují tomu i poslední informace z Ruska, kde se hned na několika místech provalilo vládní zneužívání těchto energií v prostředí lidské společnosti. Tyto vysoce nebezpečné aktivity prý od současné doby táhnou hluboko před rok 1989 (někam k sedmdesátým a šedesátým létům 20. stol. existence SSSR).

- pokračování -

(c)2002 Preston Nichols

(c)2006 Translation Matrix-2001.cz