POTŘEBUJEME NOVÝ SVĚT ZALOŽENÝ NA PRIMARIÁTU MYSLI, DUŠE A VĚDOMÍ (1)

Grosso Michael

Grosso Michael

publikováno: 04.02.2019 kategorie: Zajímavosti

- SVĚT ODRÁŽÍ STAV MYSLI - (Michael Grosso)

 

V mnoha kruzích se objevují náznaky toho, že se vynořuje nový světonázor. Domnívám se, že proces, který se postupně vyvíjí už od zrodu vědecké revoluce, právě vrcholí. A současná globální krize věci jen urychluje. Vypadá to, jako by nás něco tlačilo k novému propojení/syntéze vědy a spirituality.1 Faktem je, že mnozí vědci a jiní střízliví veřejní intelektuálové, jako jsou Chris Hedges a Noam Chomsky, nám říkají, že bez nového uvědomění a širokosáhlé změny světonázoru, rychle míříme do rozsáhlé globální katastrofy. Náš způsob, jak „dělat civilizaci“, doslova ohřívá planetu až do bodu násilného narušení klimatu, které vážně a spolehlivě ohrožuje všechny formy života na Zemi. A zatím "Union of Concerned Scientists" (Unie starostlivých vědců) posunula hodiny "Posledního soudu" zatím nejblíže k půlnoci, jelikož se objevil nový a smrtící závod ve zbrojení, jak to popisuje Helen Caldicott v knize "Sleepwalking To Armageddon" (2018).

Třetím trendem, který nevykazuje známky zmírnění, je rozšiřující se propast mezi bohatými a chudými, což je situace, která může pouze nadále destabilizovat světovou společnost a vytvářet nové formy terorismu. Toto jsou nebezpečné trendy, které nevykazují žádné známky výrazného zeslabení. Bezprecedentní zášť/roztrpčení, nespokojenost, polarizace; bezprecedentní kontrola technologií, dozor a hromadné ničení; bezprecedentní člověkem způsobená klimatická katastrofa - to vše se rýsuje. Všechno se sbíhá a navzájem posiluje a zdá se, že nemíříme do střetu, ale ke krachu civilizace. Můžeme si představit celou řadu dystopických scénářů, které jsou okořeněné strašlivými apokalypsami. Ale můžeme si také představit kolektivní obrodu vědomí. A to je, zvláštním způsobem, příležitost pro lidskou rasu se spojit tak, jako se lidé spojují všude po místních krizích a katastrofách. Po vytvoření a použití atomové bomby Einstein poznamenal, že nic jiného než "zásadní změna v našem způsobu myšlení" nás pro budoucnost nezachrání.

(P.P: Antiutopie (též dystopie či kakotopie) je opak utopie, myšlenka fiktivní společnosti, která se vyvinula špatným směrem, má zásadní nedostatky (totalitní forma vlády, omezování osobní svobody) vzniklé přehnáním jednoho nebo více ideologických principů.)

 

Otevření argumentace

"Zásadní změna" životního postoje od materialismu k potvrzení primariátu/prvořadosti mysli je způsob, jakým bych se rozhodl začít. V jistém smyslu to nemusí být tak obtížné. Bez ohledu na to, co se pokoušíme dělat, nemůžeme uniknout naší vlastní mysli. Pozorování barevných předmětů v mém pokoji, vzpomínání na snídani, přemýšlení o tom, že posekám trávník, vyvozováni závěrů o budoucích událostech, nebo jen užívání si nebo nenávidění surových/nezpracovaných pocitů každodenního života, potěšení a bolestí, nudy, blaženosti, úzkosti, radosti, lhostejnosti a tak dále. Všechno to zažíváme v naší mysli. C.G. Jung měl pravdu, když říkal, že v každém okamžiku naší existence zažíváme obraz/vyobrazení něčeho, a tím obrazem, samozřejmě, není míněn jen namalovaný obraz na dívání. Zdravý rozum a jednoduchá introspekce naznačují jistý druh idealismu; realita je na první pohled mentální/duševní.

A oproti tomu zde existují školy psychologie (např. Behaviorismus), které nejsou schopny mysl či psychiku nikde lokalizovat/nalézt. A proto se nevyhnutelně, pokud vše, co děláte, je, že pozorujete vnější chování, nesetkáte s myslí, ale jen s dedukcí/vyvozováním. Z pohledu třetí osoby není vidět žádný duševní život a tak se vyvozuje/dedukuje, že neexistuje žádný duševní/mentální život, anebo pokud zde je, tak to není ta hlavní příčina. Nazývají to těžko postižitelným průvodním jevem, nebo snad "nomologickým přívěskem", jakýmsi metafyzickým příživníkem. Behaviourism byl jen jedním z mnoha neúspěšných pokusů deklasovat to, co v každém okamžiku prožíváme, ponížit tok našeho duševního života na to, co není a napasovat ho do materializmu. Tento typ zjednodušujícího manévru je aktem metafyzického násilí proti stavu/podmínce všech živých bytostí, proti subjektivitě.

Nejslavnějším a nejneuvěřitelnějším pokusem o to, aby náš duševní/mentální život zmizel, je tvrzení Daniela Dennetta, že vědomí je "iluze." Ale jak by něco mohlo být iluze, když není nikdo, kdo by to vědomě zažil, kdo by měl vědomou zkušenost s tím, že se jedná jen o iluzi? Nevyhnutelně žijeme v perspektivě a prostřednictvím perspektivy první osoby. Nikdo z nás nemůže uniknout skutečnosti, že cokoliv se nám stane, že cokoliv děláme, je vždy zprostředkováno naší duševní/mentální bytostí, oním neviditelným "ničím", co je vším. Toto se zdá být úvodním argumentem pro přednostnost/primariát mysli, který je k dostupným introspekci a zdravému rozumu.

 

Klíčová volba

Argumenty pro primariát/prvořadost mysli závisí na otázkách vztahu mezi duševním/mentálním a hmotným. Jde o volbu mezi materialismem a nějakou formou mentalismu. Podle materialismu alias fyzikalismu je veškerá realita fyzická a vše lze vysvětlit fyzikálně/fyzicky, a to včetně všeho života a veškeré lidské zkušenosti: kultury, víry, umění, vědy a tak dále. Vše může být v zásadě zanalyzováno a zredukováno na něco fyzického. Alternativa tvrdí, že přednostní je mysl, a to opět různými pojmy a formulacemi, jako je interaktivní dualismus, panpsychismus, panentheismus, idealismus, mentalismus, gnosticismus, spiritualismus a podobně. Podle tohoto pohledu nemůže být lidská zkušenost zredukována anebo úplně vysvětlena čímkoliv fyzickým/fyzikálním; mysl je pak nezmenšitelným přírodním faktorem.2 A existují různé způsoby, jak to lze chápat a dokazovat.

 

Filozofický způsob

Začněme tedy hlavním bodem, který opakovaně uvádějí mnozí spisovatelé, pokud jde o  neumenšitelnost/neredukovatelnost vědomí. Pokud by měl fyzikalismus pravdu, pak by naše vědomí mělo být přinejmenším nějakým způsobem fyzickou odvozeninou našich mozků. Faktem je, že nikdo nemá ponětí, jak by se mohlo dát vědomí z fyzického mozku konceptuálně vyjmout. Dvě reality, které jsou radikálně nesrovnatelné. To, co víme, je, že existují vzájemné vztahy mezi určitými duševními/mentálními prožitky a určitými činnostmi mozku a že tyto korelace nejsou ani neměnné/fixní a ani spolehlivé.

Německý filozof Franz Brentano (1838-1917) poznamenal, že vědomí je vždy z něčeho nebo o něčem a je tím míněna jeho "úmyslnost/záměrnost". Záměrnost/úmyslnost je  typická/osobitná pro duševní/mentální činnosti a tím je odlišuje od něčeho fyzického. Fyzické události nebo stavy nejsou o ničem; jsou jen to, co jsou. Vědomí má s něčím souvislost, je smysluplné, má význam a k něčemu směřuje, a to např. k naději, náladě, kalkulaci, plánu, bolesti atd. V hmotném/fyzickém záměrnost neexistuje. Vědomí nelze zredukovat/zmenšit na něco fyzického/hmotného. Spolupracuje/interaguje s mozkem a se světem všeobecně. Ale zachovává si svou vlastní podstatu a nemůže být vysvětleno nebo zredukováno na něco jiného, než na sebe samo. Tato neredukovatelnost/neumenšitelnost je dalším způsobem, jak lze mluvit o prvořadosti/primariátu mysli.

Zakladatel kvantové fyziky a student Upanišád, Irwin Schrödinger ve své knize "Mind and Matter" (1969) píše o "aritmetickém paradoxu, jednotnosti/jedinosti mysli". Iluze oddělenosti myslí je dána našimi mozky a těly, které filtrují a lámou/rozkládají jednu mysl, přičemž ale základní jednotnost/jedinost zůstává. Existují nejrůznější zkušenosti, které ukazují na nepravdivost iluze oddělenosti. Takže pokud jedna velká mysl proniká všemi bytostmi, můžeme pochopit mystiky a další, kteří podávají zprávy o zkušenostech/prožitcích jednotnosti/jednosti. Ať už náhodou nebo metodou, zdá se, že tento trik obnáší postupné nebo náhlé oslabení mozkového filtru, který udržuje naše vědomí smrštěné/zúžené.3

Existují ukazatele prvořadosti/primariátu mysli a zde následuje pár z nich.

 

Empirické ukazatele primariátu/prvořadosti mysli

Aktivní přítomnost vědomí lze sledovat různými způsoby.

Neuroplasticita neboli plasticita mozku

Vzpomínám si, že mi za mých studií v psychologické třídě bylo řečeno, že naše mozky jsou velmi statické orgány s pevnou strukturou a bez šance na regeneraci. Ale to bylo všechno špatně. Nyní je známo, že praxí a vědomým sebe tréninkem můžeme naše mozky "přetvořit", otevřít si nové neurální dráhy a nastolit tak nové návyky, které odpovídají více prosperujícímu životu. A jaký je základní ukazatel přednostnosti/primariátu mysli? To ve své knize "The Mind and the Brain: Neuroplasticity and the Power of Mental Force" (2002) zkoumali Jeffrey Schwartz a Sharon Begley. Je daleko od pravdy tvrdit, že mysl je průvodním jevem mozku, netečným strojem. Je to aktivní síla, která může přestavět/přetvořit mozek. Existuje více materiálů, které demonstrují falešnost materialismu způsobem, který je hluboce smysluplný. Mysl může svůj vlastní mozek přebudovat/přeuspořádat, a to obvykle v reakci na nějaké zranění/poškození, onemocnění nebo trauma spojené s prostředím. To, co nevíme, je, jak moc rozsáhlá by tato síla mohla být; můžeme se například naučit pozměnit neurální spojení tak, aby to vedlo ke geniálnosti a inspiraci?

Placebo

Široce studovaný fenomén dokazuje, že víra, očekávání a představivost mohou změnit tělo mnoha pozitivními a negativními způsoby. Jeden z nejúžasnějších případů tohoto typu se týká pana Wrighta, který v roce 1957 umíral v kalifornské nemocnici na rakovinu (lymfosarkom). Zbývalo mu do smrti jen pár týdnů. Pan Wright slyšel, že v nemocnici zkoumají nový lék proti rakovině, derivát koňské krve zvaný Krebiozen; Wright požádal doktora Westa o možnost tento lék vyzkoušet. Panu Wrightovi byl lék náležitě vstříknut a on všechny okolo ohromil svým vyléčením; po celém těle měl nádory velikosti grapefruitu, a ty téměř okamžitě zmizely. Pan Wright odešel z nemocnice a dva měsíce žil v dokonalém zdraví, bavil se létáním svým letadlem a byl zdravý jako rybička, dokud se Krebiozen nedostal do novin.

Lék, který byl velmi drahý, byl prohlášen za bezcenný. Jakmile se o tom pan Wright dozvěděl, vrátila se mu rychle a plnou silou rakovina. V nemocnici si doktor West vymyslel, že první dávky léku byly oslabené a že bude brzy k dispozici nová a zcela účinná dávka séra. To opět nabudilo schopnost pana Wrighta doufat, věřit a znovu si sama sebe představit jako zdravého. Tentokrát mu byla vstříknuta čistá voda a pan Wright se opět zotavil, tumory se rozpustily a on byl zdráv asi opět po dobu dvou měsíců. Ale pak si opět přečetl v novinách konečné prohlášení o úplném selhání Krebiozenu. Pan Wright byl za dva dny mrtev.4

Modlitba

Lékař Larry Dossey studoval v různých kontextech fenomén modlitby a rozvláčně ukázal, že postoje, přesvědčení, víry a záměry jsou mocnými nástroji, které jsou lékařské praxi k dispozici. Ve své bestsellerové knize, zajímavě nazvané "Healing Words" (Léčivá/uzdravující slova), otevírá Dossey čtenářům známou, ale možná zapomenutou dimenzi léčivého potenciálu, a to modlitbu. Dossey je lídrem v posunu k novému "postmaterialistickému" zdravotnickému paradigmatu.5 Revize našeho zdravotnického paradigmatu ve světle primariátu/prvořadosti mysli je jedním z nejdůležitějších představitelných pokroků, ke kterým může v současném okamžiku historie dojít.

Jasná mysl před smrtí (Terminal lucidity)

V mé knize "Experiencing the Next World Now" (2004) jsou uvedena tři hlášení zdravotních sester popisující pacienty, jejichž mentální schopnosti se zhoršily do té míry, že nemluvili a ani nepoznávali své nejbližší příbuzné. Všichni tři pacienti byli na prahu smrti a ve všech třech případech se najednou probrali a začali své blízké poznávat a normálně s nimi i mluvit. Pak zemřeli. Jak mohli, s jejich zdánlivě nezvratně poškozenými mozky, náhle znovu získat normální vědomí a artikulovaně mluvit? A zde máme opět fenomén/průvodní jev, který nelze fyzicky/fyzikálně vysvětlit. Avšak tento jev dává smysl, pokud je mysl neumenšitelným prvkem lidského charakteru/povahy. Předpokládejme, že pacientova mysl zůstala nedotčená, ale nemohla se kvůli poškozenému mozku projevit/ukázat. Zpočátku oddělená jen od mozku se nyní začne oddělovat od umírajícího těla. Při cestě ven využívá naposledy tělo, které se chystá zemřít, aby ještě jednou před svým konečným odchodem pohovořila s žijícími lidmi. V každém případě k tomuto probouzení z poškozených mozků dochází a musí být vysvětleno. Vědci to studují stále častěji a v současné době o tom hovoří jako o příkladu "jasné mysli před smrtí".6

Falešná těhotenství

Nyní se podíváme se na další překvapivé účinky mysli na tělo. Jde např. o případy pseudocyesis neboli falešné těhotenství. Toto falešné těhotenství je vzácné, ale stává se a obvykle k němu dochází u ženy, která velice touží po tom, být matkou. Žena při něm vykazuje všechny rysy těhotné ženy: zvětšuje se jí bříško, přestane menstruovat, trpí ranními nevolnostmi, chodí často močit, přibírá na váze, bývá podrážděná a má bolesti zad. Její lékař si vzhledem ke všem příznakům myslí, že je těhotná, ale ona není. Ona všechny tyto příznaky, tak skutečné a názorné, vytváří prostřednictvím své touhy a představivosti. Je to činnost mysli na těle. Bez přítomnosti plodu došlo k dramatickým fyzickým změnám a jednomu vrtá hlavou, že když to došlo až takhle daleko, tak proč by to nemohlo dojít ještě dál? Dalším krokem by bylo zhmotnění spermií. Snad jsou i možné některé formy "neposkvrněného početí".

Mateřské otisky

Jsou opět vzácné, ale dochází k nim. Ian Stevenson shromáždil a zanalyzoval asi padesát případů. Těhotná žena má traumatický zážitek, který se fyzicky odrazí na dětech způsobem, který se jeví jako nemožný. V jednom případě byla těhotná žena traumatizována pohledem na dítě s chybějící končetinou a tato žena později porodila dítě, jemuž chyběla ta samá končetina.7

Zážitek blízké smrti

Zážitek blízké smrti je možná jedinečný v tom, že se nejvíce přibližuje události, kdy člověk zjevně překračuje materiální rovinu bytí a dočasně vstupuje do dalšího světa. Zážitek blízké smrti je jevem, který ilustruje náš latentní transformační potenciál: setkání s mystickým světlem, s mrtvými, s krajinou jiného světa, s transcendentní láskou, vzpomínkou na celý život člověka a někdy i s náhledy na budoucí věci. Zážitek blízké smrti je jedinečně zajímavý, protože poskytuje nástroj pro spekulaci o myšlence planetární zkušenosti blízké smrti. Existují například případy jednotlivců, kteří se obávali blížící se smrti, a kteří zážitkem blízké smrti prošli. Člověk se ptá, zda by velké množství lidí, psychologicky konfrontovaných s vypuknutím globální katastrofy, mohlo roznítit kolektivní nebo sérii kolektivních, psychických transformací, které jsou co do hloubky srovnatelné s jednotlivými případy.8

-pokračování-

-------------------------------------------------------------

 

ODKAZY:

1. Ed Kelly, ed. Beyond Physicalism: Toward Reconciliation of Science and Spirituality, Rowman & Littlefield, 2015; Steve Taylor, Spiritual Science: Why Science Needs Spirituality to Make Sense of the World, Watkins, 2018.

2. Ed Kelly, ed., Irreducible Mind: Toward a Psychology For the 21st Century (2007). Mnoho z odkazů v této eseji se týká materiálu, který obsahuje tato kniha.

3. Beyond Physicalism, Chapters 3 & 4, kde se probírá historie a psychobiologie modelového přenosu mezi myslí a mozkem.

4. Bruno Klopfer, ‘Psychological Variables in Human Cancer’, Journal of Projective Techniques, Vol.21, No.4, (December 1957), 331–340.

5. L. Dossey, ‘Postmaterial medicine, health, and healing’, chystaná kniha bude publikována společností  Academy for the Advancement of Postmaterial Sciences, www.aapsglobal. com v roce 2019.

6. M. Nahm, B. Greyson, E.W. Kelly, E. Haraldsson (2012). ‘Terminal lucidity: Přezkoumání a kolekce případových studií, Archives of Gerontology and Geriatrics, 55, 138-142. 7. Viz Irreducible Mind, 221-224.

8. The Final Choice: Death or Transcendence? (2018)

Další díly