Posílený virus a policejní stát: Celou dobu to k tomu směřovalo........... nyní se s tím musíme vypořádat (1)

Celé roky jsem věděl, že moje varování před globální fašistickou agendou se naplní a že to, co se na nás chystá, je nevyhnutelné.

Bylo evidentní, že přestože se mnozí v posledním desetiletí dokázali probudit, bude ještě spousta těch, kteří budou muset fašismus spatřit na vlastní oči, přičichnout si k němu, slyšet ho a ochutnat ho, než budou ochotni přiznat, že je skutečný.

Toto hromadné odmítání vidět jasná znamení a jednat podle nich od počátku směřovalo k odsouzení společnosti k určitému typu orwellovského systému kontroly. A ten tu také bude fungovat, dokud se lidé nevzepřou a nezbaví se ho. A já zdůrazňuji, že jednoho dne se ho zbaví, ale nebude to dříve, než se mu podaří rozrůst daleko více, než jak je rozrostlý dnes.

Otázka nestála, zda se dokážeme zavedení policejního či vojenského státu vyhnout. O tom jsem si nikdy žádné iluze nedělal. Otázka stála, a stále stojí, do jaké míry umožníme tomuto zlu, aby nás ovládalo. Na tuto otázku odpoví dvě další, dílčí otázky:

Kdy se vzpamatuje dostatek lidí a začne jeho zrušení věnovat plnou pozornost; a kdy se obyčejní pěšáci, agenti v oblecích a uniformovaní členové rozhodnou zradit vlastní řady kvůli svým vlastním rodinám a nám – obyčejným lidem?

No, to už zanedlouho zjistíme.

„Prasečí chřipka“ je čára v písku, která nám jasně vyznačí, kde se nacházíme, pokud jde o naše uvědomění, informovanost a přítomnost či absenci páteře. Pokud se pokorně smíříme s tím, že dáme svolení k tomuto nestoudnému pokusu získat hromadný přístup k našim tělesným schránkám, pak si doopravdy zasloužíme to, co dostaneme.

Nikdo nemůže tvrdit, že nebyl varován, ani to, že neměl přístup k informacím, které rozkrývaly to, co se děje. Každý, kdo bude tvrdit, že neměl dostatek znalostí, aby řekl „ne“ vakcíně, ten lže sám sobě nebo se úmyslně dívá do země.

Na možné nebezpečí se dokonce pokoušejí upozornit i mainstreamová média, a to i přes svoji jinak krátkozrakou perspektivu, s níž hledí na svět.

Celá léta jsem se snažil hlásat do světa, že jsme na rozcestí a že už nestačí sedět na kameni, zírat do mapy a odmítat rozhodnutí, kudy se dát. Vakcína na prasečí chřipku je tím rozhodnutím.

Učinit rozhodnutí, které bude znamenat touhu po svobodě a větší uvědomělosti, bude dozajista výzva, ale důsledky volby druhé – tedy ignorance a mlčenlivého podřízení – jsou pro ty, kteří ji učiní, potenciálně katastrofální.

Semele se něco velkého. Neumím říci kdy přesně, ale hovořím o horizontu měsíců, nikoliv let. Bylo to velice dlouho plánováno a krok za krokem připravováno, zatímco běžná populace se dívala na sportovní přenosy nebo telenovely a o varování před tím, co se chystá, neměla zájem. Autory takových varovných hlasů navíc označovala za „konspirační blázny“.

Vždycky je to tak, že celkový obraz získáte pozorným sledování jednotlivých částí, a já jsem dlouhé týdny pozoroval budovu obecního úřadu, která se nazývá Westridge Centre a stojí přímo naproti mému domu na ostrově Wight v Anglii.

V létě na ní pracovali stavební dělníci – přestavovali nejvyšší patro a měli striktní termín dokončení v červenci. Bylo jim řečeno, že tento termín musí bezpodmínečně splnit.

Když byli ale na stavbu různých částí domu zvány různé skupiny pracovníků, začali být podezřívaví, protože to znamenalo, že žádná jednotlivá skupina neměla potuchy, co že to vlastně celkově staví. V konečné fázi byli podle lidí, kteří v budově běžně pracovali, místní stavbaři nahrazeni muži v neoznačených bílých dodávkách.

Stačilo si spojit dvě a dvě dohromady, aby bylo jasné, že to má co dělat s „pandemií prasečí chřipky“, kterou se ti cvoci budou snažit za několik měsíců vykonstruovat.

V dopise (z moci, kterou mi dává zákon Freedom of Information Act) jsem se obecního úřadu zeptal, co se ve Westridge děje a na čem se tam pracuje. Za několik dní mi přišla odpověď a nebylo absolutně žádným překvapením, že mi pouze potvrdila to, co je již dnes nabíledni.