Poselství Vlčího Ducha (1/2)

Symbol vlka je nejen neuvěřitelně silný archetyp, ale je to zároveň i ztělesněná energie, která doprovází člověka od samého počátku jeho existence na této planetě. Nikdo neví, proč tomu tak je a zřejmě se to nikdy nedovíme. Vlci jsou záhadní tvorové. Vím, o čem hovořím, neboť tato úžasná zvířata se stala osudem mého života.

Jmenuji se Julia Griffin a dovolte, abych se s vámi podělila o velký příběh vlčího Ducha. Vlci nám mají hodně co říci. Jsou nositeli zpráv o změnách na naší planetě. Jsou velmi osobitými nositeli zpráv naší Matky Země.

Zpráv, které patří každému žijícímu tvoru na této nádherné modré planetě. O vlcích v lidské společnosti koluje velké množství nepravdivých legend, bájí a povídaček, ve kterých jsou tito tvorové prezentováni vesměs jako krvelačná zvířata. Ve skutečnosti není nic tak daleko pravdě.

Vlci jsou nádherná ušlechtilá zvířata s velkou osobností a nesmírnou vnitřní hrdostí. Byl mi dán dar, abych se již ve čtyřech letech mého života s nimi setkala. Ve chvíli, kdy jsem se v hluboké vánici ztratila, nezbývalo mi mnoho času života. Ale našla mne smečka vlků. Celou noc se u mne střídali a zahřívali mne.

Udržovali mne při životě, aby pak druhý den několik hodin po rozbřesku přivedli pomoc – místní dřevorubce. Když mne jeden z mužů sbíral ze sněhu, dívali se na mne z povzdálí. Nikdy nezapomenu na jejich oči, ze kterých vyzařovala laskavá energie prostého zvířecího tvora.

Teprve později během mnoha dalších vzájemných setkání v divočině jsem poznala, jak silně mají vyvinutou neverbální komunikaci. Ovšem nejvíce mne ohromil fakt, že každý člověk má dar i právo nahlédnout do vlčího srdce s prosbou o inspiraci pro nalezení své správné cesty životem.

Když jdete do lesů s poctivou a upřímnou prosbou o nalezení svého vlčího průvodce, v jehož nitru můžete nalézt inspirativní požehnání pro ten správný směr cesty ve vašem následujícím životě. Když jste ve svém vlastním srdci naladěni na vibrace energetického sdílení s Matkou Zemí. Když s nekalými úsmysly požádáte les, ono nepsané vlčí království, o přijetí – vězte, že se objeví.

V jedné chvíli spatříte jeho tělo a poté úžasnou sílu jeho očí. Možná bude stát za stromem, možná bude stát na skále, možná půjde po úbočí, ale vězte, že vás bude bedlivě sledovat. Když v této chvíli vložíte své ruce na hrudník do oblasti srdce a požádáte o spojení s „Vlčím Duchem“, stane se zázrak. Dojde mezi vámi a vlkem k hlubokému a nezapomenutelnému spirituálnímu spojení.

Před vašimi zraky se neobjeví vlk jako zvíře, ale Vlk v roli Duchovního Učitele – Průvodce. Možná to bude trvat pár minut, možná hodiny, ale vězte, že tato zkušenost se stane jednou z nejsilnějších a takovou zůstane až do konce vašeho života.

Když o tom hovořím, ještě nikdy mi nikdo jen tak nevěřil. Teprve ve chvíli, kdy společně se mnou prošel sám fyzicky touto zkušeností. Vlastně již stovky lidí jsem dovedla do lesů k samotnému „Duchu Vlka“.

Jak jsem již řekla. Vlci se pro mne stali osudem mého života. Přivedli mne na tento svět tím, že mi jako malé holce zachránili život. Mnozí z nich se stali mými duchovními učiteli a Průvodci, kteří po mém boku půjdou celým mým životem. A vím, že až uhodí moje poslední hodina – budou to opět vlci, kteří mne budou doprovázet na mé poslední pouti k Matce Zemi.

Vlk je jedním ze strážců naší přírody. Tím, čím je orel na obloze, je vlk na zemi. Vlk je poslem tajemných hvězdných energií. Je jejich vykladač a dokáže jimi léčit vaše tělo. Když budete pozorovat vlka ve volné přírodě, budete udiveni, kolik času stráví němým pozorným a koncertovaným pozorováním hvězd na obloze.

Právě v těchto chvílích, více jak kdy jindy, si vlci zaslouží změnu našeho přístupu k nim. Pokud tak učiníme, vězte, že tak činíme především pro sebe samé. Vlci jsou úžasnými učiteli, kteří vás jednou pro vždy, pokud o to požádáte, zbaví strachu. Byli to vlci, kteří mi ještě jako mladé dívce, která se zmítala v energiích strachu ze života, předali následující inspiraci:

„Strach je důsledek toho, že tvé vědomí právě opustilo milující náruč Duše. Pokaždé, když pocítíš závan strachu, zhluboka se nadechni a obejmi svým srdcem svět, který tě obklopuje. Učiň tak hned. Je jedno, kde jsi a s kým jsi. A uvidíš, že v následujících vteřinách se tvůj strach rozpustí stejně jako obláček dýmu. Pamatuj si, že strach je informace o nedostatku spojení.“

Vidíte, a toto mi jednoho dne sdělil stařešina vlčí smečky, se kterou jsem roky sdílela svůj život. A za čtrnáct dní na to mi přišel zemřít na práh dveří mého dřeveného srubu. Byl to nejhorší den mého života.

Zvedla jsem ho a odnesla do lesa za jeho přáteli. A tenkrát jsem dostala dar na vlastní oči spatřit smuteční obřad vlků. Bylo to cosi, co se skutečně nedá slovy jen tak vyjádřit. Tenkrát jsem proplakala mnoho dní a zároveň přijala cosi velmi osobního. Zanedlouho poté jsem začala psát svou první knihu o mém přátelství s vlky.

Poselství vlčího Ducha

Vlk promlouvá k člověku z lásky k srdci. Hovoří o tom, že společně sdílíme posvátné vzpomínky na doby dávno minulé.

Vlk doufá, že se člověk stane opět „zahradníkem Země“  a že bude upřímně naslouchat jejím radám.

Vlk doufá, že člověk začne opět pozorovat hvězdy svým vnitřním zrakem.

Vlk se snaží promlouvat k člověku stále hlasitě v naději, že již brzy bude jeho poselství vyslyšeno.

Vlk ví, že Země přežije, ale co člověk?

Vlk nechce dále žít, pokud nebude milován člověkem. Jaký bude smysl bytí zvířat a rostlin, pokud nebudou milovány svým pastýřem a zahradníkem – Člověkem.

Vlk cítí, že již nezbývá mnoho času k urovnání vše, co má být urovnáno.

Vlk s úzkostí ve svém srdci cítí, jak se s každou následující technologií člověk vzdaluje přírodě, jak ze své pozice „dítěte“ ztrácí kontakt se svou „Matkou“.

Vlk se smutkem ve svém nitru by si přál, aby člověk byl schopen opětovně nalézt sebe sama prostřednictvím pocitu, kdy bosé nohy se dotýkají lesního mechu, pocitu jaké to je pít skutečně sladkou a nezávadnou vodu z těch nejčistších lesních studánek.

Vlk ví, že pokaždé když se člověk svýma rukama dotkne drsné kůry stromů, získává vzácnou porci nenahraditelné energie, stejně tak když si člověk uvědomí vůni zelených listů stromů, nebo květin na louce.

Vlk přemítá a říká si, proč přítel člověk ztratil schopnost naslouchat hlasu skal a hor, šepotu lesů a nevyřčených proseb mnoha přírodních bytostí. Člověk je zahleděn do sebe, ale na nesprávném místě.

Vlk si nepřeje, aby člověk zůstal nakonec zcela sám. Opuštěný a ztracený.

Vlk ví, že mnohem lepší naslouchat zpěvu ptáků, než poslouchat televizi. Tak moc si přeje, aby člověk si začal opět všímat řeči ptáků, řeči pohybů těla veverky, aby se naladil na vlny moudrosti noční sovy a hojivým stříbřitým paprsků Měsíce.

Vlk promlouvá k člověku o tom, že štěstí je studánka mnoha každodenních drobných upřímností. Že štěstí je Dar, který nelze koupit ani nalézt. Je to Dar přirozené sounáležitosti, která nemá počátek, ani konec.

Která prostě JE. Vždycky byla a vždycky bude.