POPRAVA CARSKÉ RODINY SE NEKONALA? (1)

Důkaz velkého podvodu – falešné carské ostatky

Před třemi roky jsme si povídali o podivných nesrovnalostech kolem vyvraždění příslušníků romanovské dynastie na ruském trůnu. Než budeme pokračovat vylíčením posledních událostí kolem tohoto případu, připomeňme si krátce základní údaje.  Podle oficiální verze byla rodina Nikolaje II. vězněna ve sklepě jekatěrinburgském domu měšťana Ipatěva, kde byla následně v noci na 17. července 1918 bolševiky postřílena. Podle verze neoficiální, kterou jsme ve zmíněných materiálech rozvedli, jsme se však dozvěděli, že bolševici, kteří vězněnou rodinu v Jekatěrinburgu hlídali, na příkaz samotného Stalina popravu jen nainscenovali a Romanovce tajně vyvezli před blížícími se oddíly bělogvardějců a československých legionářů do bezpečí. Díky Stalinovi, který byl příbuzným cara Nikolaje, pak všichni dostali nové identity a v poklidu prožili své životy v utajení.

Co bylo dál?

Na sklonku 70-tých let byl několik kilometrů od Jekatěrinburgu objeven hromadný hrob a postupně se ujal názor, že právě v něm byly popravení Romanovci pohřbeni. V 90-tých letech pak byl otevřen a provedena exhumace. Expertýzy, které byly dílem zvláštní komise genetiků sestavené tehdejším vicepremiérem Borisem Němcovem, potvrdily pravost a ostatky byly s velkou pompou pohřbeny v chrámu Petra a Pavla v Petrohradě. Krátce na to se členové rodiny co by mučedníci dokonce dočkali svatořečeni.

Situace na chvíli utichla. Ale jen zdánlivě, protože už v roce 2001 japonští genetici dokázali na 100%, že předchozí expertýza konaná v roce 1998 Němcovovým týmem byl ukázkový diletantismus. Po analýze struktury DNA ostatků a srovnání s analýzou DNA bratra Nikolaje II. velkovévody Georgie Romanova, a dále DNA odebrané ze stop potu z carova oblečení, dospěl profesor Tokijského ústavu mikrobiologie Tatsuo Nagai k závěru, že ostatky nalezené u Jekatěrinburgu rozhodně nepatří ani Nikolaji Romanovi, ani členům jeho rodiny.  Oznámení japonských genetiků o nepravosti ostatků, které však oficiální ruské úřady už uznaly za pozůstatek po rodině Nikolaje Romanova, nadělalo hodně hluku. To dodalo zvláštní váhu argumentům té skupiny vědců, historiků a genetiků, která je přesvědčena, že v roce 1998 v Petropavlovském chrámu pod rouškou carské rodiny pohřbili naprosto cizí ostatky. 

Pravdu o událostech v Jekatěrinburgu se už téměř deset let snaží najít profesor Ruské akademie historie a paleontologie Vadim Alexandrovič Viněr. Za tímto účelem dokonce vytvořil speciální centrum, aby prošetřilo okolnosti smrti členů rodiny. Viněr si je jistý, že pokud nebude rozhodnutí Němcovovy speciální komise uznávající jekatěrinbugské pozůstatky za romanovské, zrušeno, může prohlášení japonských vědců vyvolat v Rusku nový politický skandál.  O hlavních argumentech a o tom, jaké politické zájmy se točí kolem celého případu, vyprávěl v rozhovoru reportéru Viktoru Bělimovu.

Vadime Alexandroviči, jaké má Rusko důvody věřit Tatsuo Nagaiovi?

Má jich dost. Je známo, že pro expertýzu takové úrovně potřebujete získat materiál nikoli od vzdálených příbuzných, ale od těch blízkých. Myslím tím sestry, bratry, matku. Co však udělala vládní komise? Vzala vzdálené příbuzné Nikolaje II. a velmi vzdáleného příbuzného v linii Alexandry Fjodorovny - jedná se o anglického prince Philipa. Přitom tu jsou možnosti získat struktury DNA od nejbližších příbuzných: existují například ostatky carevniny sestry Jelizavety Fjodorovny a syna sestry Nikolaje II. Tichona Nikolajeviče Kulikovského-Romanova. Místo toho však bylo srovnání provedeno na základě analýzy vzorků od vzdálených příbuzných, a získány tak velmi podivné výsledky s takovým zněním, jako: "mají shody". „Shoda“ v jazyce genetiků neznamená identitu. "Shody" totiž máme všichni, protože máme dvě ruce, dvě nohy a jednu hlavu. Takže to není argument. Naproti tomu Japonci si na testy DNA vzali vzorky od blízkých příbuzných cara.

Zadruhé: Zaznamenán je zcela jasný historický fakt, že když jednou Nikolaj, ještě jako carevič, cestoval do Japonska, byl tam zasažen mečem do hlavy. Rány byly dvě: 9 a 10 cm. Během čištění druhé z nich byl z lebky vyňat malý fragment kosti tenký jako papír. To však stačí, aby na lebce zůstala stopa - tzv. mozol, který se nevstřebá. Na lebce, kterou sverdlovské úřady, a později i ty federální, vydávaly za lebku Nikolaje II., takový mozol nebyl. A fond "Odhalování" v osobě pana Avdonina (objevitele jekatěrinburgského hrobu) i sverdlovský Úřad soudně-medicínské expertýzy zastoupený panem Něvolinem říkaly vše, co se právě hodilo: že prý Japonci udělali chybu, že se rána mohla vstřebat a tak dále.

A co udělali Japonci? Ukazuje se, že po návštěvě Nikolaje v Japonsku zůstal zde zakrvácený šátek, nátělník, gauč, na kterém seděl, a šavle, kterou ho udeřili. To vše se nachází v muzeu města Ocu. Japonští vědci porovnali DNA krve, která zůstala po zranění na šátku, a DNA z pilin kosti nalezené v Jekatěrinburgu. Ukázalo se, že struktury DNA byly zcela odlišné. Nyní se Tatsuo Nagai rozhodl shrnout všechny tyto údaje v jednu komplexní studii. Jeho expertýza trvala celý rok. Šetření japonských genetiků následně přesvědčivě ukázalo, že expertýza provedená skupinou jmenovanou Borisem Němcovem byla naprosto zmatečná. Ale analýza provedená Japonci je pouze jedním článkem v celém řetězci důkazů o podvodu. Podle stejné metody provedl vyšetření ještě další genetik, prezident Mezinárodní asociace soudních lékařů pan Bonte z Düsseldorfu. Ten navíc prokázal, že objevené pozůstatky jsou příbuzné - s dvojníky carské rodiny.

Proč jsou Japonci na důkazu chyby vlády RF a ruských genetiků tak zainteresovaní?

Jejich zájem je zde čistě profesionální. V jejich držení jsou totiž věci, které mají prokazatelný přímý vztah nejen k historii Ruska, ale i k celému spornému případu. Mám na mysli šátek s krví cara. Jak známo, genetici se v této otázce rozdělili, stejně jako vědci-historici. Japonci se opírali o tu skupinu, která se snaží dokázat, že ostatky nepatří Nikolaji II. a jeho rodině. A podpořili to nikoli proto, že by si takový výsledek přáli, ale proto, že jejich výsledky samy o sobě ukázaly zjevnou nekompetentnost vedoucího ruské vládní skupiny, a tím větší neschopnost celé vládní komise, která byla k tomu účelu zřízena vicepremiérem. Závěry Tatsuo Nagaie jsou tím posledním a velmi silným argumentem, který je těžké vyvrátit.

Byly nějaké ohlasy na vyjádření Nagaie ze strany oponentů?

Byly tu nějaké výkřiky. Od téhož Avdonina. Prý nač nějaký japonský profesor, když výsledek ruských genetiků podpořil i gubernátor Sverdlovské oblasti! Pak bylo ještě řečeno, že je to všechno inspirováno nějakými temnými silami. Jakými? Zdá se, že je jich mnoho, počínaje tehdejším patriarchou Alexejem II. Protože církev původně stanovisko oficiálních orgánů nepřijala.

Řekl jste, že analýza DNA je jen jeden článek v řetězci důkazů. Jaké ještě existují argumenty, prokazující, že v Petropavlovském chrámu žádné ostatky poslední carské rodiny nejsou?

Existují dva bloky argumentů. První blok je medicína. Původně se o Nikolaje Alexandroviče a jeho rodinu staralo 37 lékařů. Přirozeně se tedy zachovaly i lékařské dokumenty. Jsou tu jen samá nejjednodušší vyšetření. A první argument, který jsme našli, spočívá v nesouladu dat záznamů lékařů se stavem skeletu N 5. Tento skelet byl vydáván za kostru Anastasie. Podle záznamů lékařů byla vysoká 158 cm. Byla malého vzrůstu a baculatá. Kostra, která je pod jejím jménem pohřbena v Petropavlovském chrámu, má výšku 171 cm a je to skelet hubeného člověka.

Za druhé je to onen kostní mozol, o kterém jsem již mluvil.

Za třetí. V denících Nikolaje II., když byl v Tobolsku, existuje zápis: "Seděl jsem u zubaře". Začali jsme s řadou kolegů-historiků hledat, kdo byl tehdy zubařem v Tobolsku. Tedy spíše byla - jediná na celé město - Maria Lazarevna Rendel. Zanechala svému synovi záznamy stavu zubů Nikolaje II. Uvedla zde, jaké plomby provedla. Požádali jsme soudní lékaře o informaci o zubních výplních v carově lebce. A ukázalo se, že nic neodpovídá. Ale sverdlovský Úřad soudně-medicínské expertýzy opět prostě sdělil, že se Rendlová spletla. Jak se však mohla splést, když carovi zuby osobně léčila?

Začali jsme hledat jiné záznamy. A já jsem našel ve Státním archivu RF na Velké Pirogovské 17 záznamy rodinného lékaře Jevgenije Sergejeviče Botkina. V jednom z deníků je věta: "Nikolaj II. nešťastně vylezl na koně. Spadl. Zlomenina nohy. Rána je lokalizována. Vložena sádra". Ale na kostře, kterou se snaží vydávat za ostatky Nikolaje II., žádné stopy po zlomenině nejsou. A to jsme zjistili s minimálními náklady. Stačilo se podívat do archivů v Moskvě a Petrohradě. Vyšetřovatel generální prokuratury Solovjev, který vedl tento případ, tak nemusel jezdit za hranice a ubírat z rozpočtu peníze, což on jinak s velkou radostí činil. To však nesvědčí jen o neochotě, ale o tom, že úřady si velmi přály, aby si těchto argumentů a dokumentů nikdo nevšiml.

Druhý blok argumentů je spojen s historií. V první řadě jsme si položili otázku, zda je vůbec poznámka Jurovského, na jejímž základě úřady hledaly hrob, autentická. A tehdy náš kolega, doktor historických věd, profesor Buranov nalezl v archivu ručně psané poznámky, učiněné Michailem Nikolajevičem Pokrovským, nikoli tedy Jakovem Michajlovičem Jurovským. Tam je jasně uveden tento hrob. To znamená, že zápis Jurovského je falešný. Pokrovský byl prvním ředitelem Rosarchivu. Používal ho například Stalin, když bylo třeba přepsat historii. Je znám jeho slavný výraz: "Historie je politika, která je obrácená do minulosti". Poznámka Jurovského je tedy dodatečný podvrh. A když je to podvrh, nemůže ukazovat na správný hrob. To je nyní prokázaná věc.

-pokračování-