Gary Lachman, historik a kulturní kritik, je našim čtenářům už dobře znám. Česky vyšla v roce 2006 v nakladatelství Volvox Globator jeho studie "Temná múza: Vliv okultismu na literaturu" v 18.-20. století (srv. recenze "Dveře do neznáma: Temná múza"), objevuje se autorsky v článku "Srdečné pozdravy" z Ruska, nebo je zmiňován v recenzi "UFOlklór" a v článku "Sympathy for the Devil". Za pozornost mj. jistě stojí jeho knihy "Turn Off Your Mind: The Mystic Sixties and the Dark Side of the Age of Aquarius",[1] Aleister Crowley: "Magick, Rock And Roll, And The Wickedest Man In The World",[2] či "The Return Of Holy Russia: Apocalyptic History", "Mystical Awakening, and the Struggle for the Soul of the World",[3] nebo méně známé dílo "Into the Interior: Discovering Swedenborg".[4]
V sedmé kapitole knihy "Dark Star Rising Magick and Power in the Age of Trump"[5] se zabývá magií myšlenek, memů a politikou chaosu a zkoumá vliv esoteriky na moderní kulturu. V úzkých kruzích Trumpova režimu se nachází neviditelná kultura okultistů, hledačů moci a mentálních mágů, jejichž vliv je na vzestupu. Lachman zkoumá vliv okultní a esoterické filosofie na nečekaný vzestup alternativní pravice, „alt-right“, a klade si řadu kontroverzních otázek: Pomohlo pozitivní myšlení a mentální věda dostat Donalda Trumpa do Bílého domu? Působí v dnešní světové politice ještě nějaké další skryté mentální síly? Podrobně se zabývá různými magickými a esoterními idejemi, které ovlivňují politické dění po celém světě.
Od nového myšlení a magie chaosu až po krajně pravicovou esoteriku Julia Evoly a tradicionalistů se vydává po stopách mystických indicií, jež mj. zahrnují Normana Vincenta Pealea, Ayn Randovou, Pepeho Žabáka, Reného Schwallera de Lubicz, synarchii, „alt-right“, „magii memů“, Vladimira Putina a jeho postmoderního Rasputina a další guruy a demagogy s touhou po moci. Je však třeba se propadnout do králičí nory okultní politiky jednadvacátého století a zjistit, jaké postpravdy a alternativní fakta obklopují 45. prezidenta Spojených států. Euroasijskou vizi zosobněnou pod geograficky poněkud imaginárním pojmem Eurasie jsme pojednali v řadě politokulturních článků jako Okulturní kvas Eurasie, Eurasijská vize ve veliké jižní zemi a Alexej Běljajev-Gintovt. Vedle toho magie chaosu byla počátkem nového tisíciletí tématem virtuálního sborníku Revue HORUS: Chaos & Nové paradigma [2002-2004].
Собо́рность
Mem Eurasie se ukázal jako velmi úspěšný. Pokud můžeme Žabákovi Pepe[6] přiznat takovou moc, jakou mu přisuzují obdivovatelé jako Richard Spencer – tedy že se někdo stal prezidentem Spojených států (který, jak se zdá, použil pozitivní myšlení, aby věci pomohl) – pak si myslím, že můžeme říci, že Eurasie překonala i toto. Připusťme, že měla delší život – prakticky století – a měla čas a pozornost, které jí byly věnovány, aby mohla vyrůst v mocný egregor. Trump teprve začíná a v jistém smyslu má cestu těžší. Rusko bylo v chaosu už v době, kdy se mem Eurasie ujal. Trump – nebo jeho tulpa[7] – byl zaneprázdněn prací, vytvářel chaos a přivolával „starou noc“ před novým úsvitem, ale to může chvíli trvat.
Přesto se chudák Pepe po dosažení svého cíle zdá být něčím jako pátým kolem u vozu, spíše jako Strana nezávislosti Spojeného království, která si vynutila úspěšné referendum o vystoupení Británie z EU, čímž víceméně vyřadila sama sebe ze hry. Těmto memům už toho moc nezbývá, zatímco Eurasii se díky jejímu úspěchu zřejmě otevírají nové možnosti. Sovětský svaz a ruské impérium, které mu předcházelo, byly jen dočasným projevem jakési duchovní, mystické jednoty, která charakterizuje ruskou Duši od věků a která vychází z rozlehlých otevřených plání vnitřního kontinentu stejně jako jeho topografické rysy.
Spengler řekl, že Evropané se dívají na noční oblohu a říkají „já“. Rusové se dívají na nekonečné stepi a říkají „my“, což je výraz toho, co ruský existenciální filosof Nikolaj Berďajev nazval собо́рность, pocit duchovní „sounáležitosti“. Jeden zdůrazňuje jednotlivce, druhý společenství a pro Alexandra Dugina je tento kontrast příkladem zásadního rozkolu ve světě. Rusové opět říkají „my“, a tím „my“ myslí Eurasii. Pojem собо́рность, „duchovní společenství mnoha společně žijících lidí“, je ruský termín, který se připisuje především ruským slavjanofilským spisovatelům devatenáctého století - Ivanu Vasiljeviči Kirejevskému a Alexeji Stěpanoviči Chomjakovi.
Ivan Vasiljevič Kirejevskij (1806-1856), ruský spisovatel a publicista, spolu s Alexejem Chomjakovem zakladatel a hlavní teoretik slavjanofilství. Hlavním předmětem jeho zájmu byl jednak vztah Ruska a Evropy, šlo mu ale také o překonání rozporu mezi věděním a náboženskou vírou. Evropa byla podle něho formována racionalistickým a individualistickým myšlením, které nepřipouští žádnou „sobornost“. Na té naopak byla založena pravá ruská tradice, která se však právě přiblížením k západnímu myšlení – například v ruském „rozkolu“ - oddělením starověrců od pravoslaví, nebo v reformách Petra Velikého – ztratila. Kirejevskij se snažil smířit tuto starou tradici s novou tradicí Ruska.
Alexej Stěpanovič Chomjakov (1804-1860) byl ruský filosof, spisovatel, básník a malíř, jeden ze zakladatelů ruského filosofického směru slavjanofilství. Bývá považován za prvního pravoslavného teologa. Přilnul k představě, že Rusko a Slované jsou charakterem vyvoleni určovat správný směr lidstva. Tuto skupinu později zúžil na pravoslavné Slovany. Podnětem k formování jeho myšlenek byl zejména první filosofický list Petra Jakovljeviče Čaadajeva, který Rusko velmi ostře kritizoval. Chomjakov na něj zareagoval spisem "O starém a novém", který se pak stal jedním z pilířů slavjanofilského učení.
Zabýval se také západními Slovany. Velkou Moravu označil za říši, která se jako slovanská přirozeně obrátila do Cařihradu, odkud přijala dar víry. Západní svět prý ale Moravu i Čechy násilně vytrhl z láskyplného objetí pravoslaví a uvrhl do své propasti zkaženosti. V husitství a české reformaci pak viděl jen snahu Čechů a Moravanů o návrat k pravoslaví. Jako vodítko k této tezi mu posloužil Jeroným Pražský, který byl pravoslavím unešený a také fakt, že pravděpodobně pravoslavná církev motivovala české reformátory k přijímání podobojí.
Chomjakov svět filosoficky rozděloval na řecko-slovanský a římsko-germánský. S tím, že tomu prvnímu světu vévodí cit a intuice, a tomu druhému rozum a disciplína. Byl přesvědčen, že člověk s citem a intuicí žije v souladu s Bohem více, než ten s rozumem a disciplínou. Přednosti prvního světa pak přisoudil jen Rusům a Slovanům, kteří prý jsou jako jediní schopni pochopit veškerenstvo, všejedinstvo. „Rozum má hranice, které lze přemoci jen citem. Proto i skvělá německá filosofie Kanta a Hegela musela nutně najít konec své cesty. Úkol k jejímu překonání leží na Slovanech.“
Chomjakov a Kirejevskij původně používali termín собор, „sobor“, blízké českému slovu „soubor“, pro označení spolupráce v rámci ruské obščiny, kterou spojovalo společné přesvědčení a východní pravoslavné hodnoty, v protikladu ke kultu individualismu na Západě. Termín „sobor“ má v ruštině více souvztažných významů: „sobor“ je „katedrální chrám“ diecézního biskupa; a také církevní „shromáždění“, „koncil“ nebo „sněm“, což odráží pojetí křesťanské církve jako „eklesie“, ἐκκλησία, církev Božího lidu jako dokonalá a kreativní jednota, která prýští ze vztahovosti: „Kdo uvěřili, byli jedné mysli a jednoho srdce“.[8]
Světské občanské ruské historické použití má „zemský sobor“ (celostátní shromáždění) a různé místní (местное), zemské nebo městské „sobory“. „Sobornost“ jako abstraktní substantivum utvořené na základě „sobor“ tedy doslova znamená něco jako „shromáždění/shromažďování“ nebo „sněm/ování“. Chomjakovo pojetí „katolicity“ křesťanské církve jakožto „univerzality“ v protikladu k Římu odráží perspektivu vyplývající z kořenového významu slova „liturgie“, λειτουργία, což znamená „dílo shromážděného lidu“. Termín „sobornost“ tedy vyjadřuje potřebu spolupráce mezi lidmi na úkor individualismu, a to na základě toho, že se znepřátelené skupiny zaměřují na to, co je jim společné. Chomjakov se domníval, že západní svět postupně ztrácí svou jednotu, protože přijímá Aristotela a jeho určující individualismus.
Kirejevskij se domníval, že G. W. F. Hegel a Aristoteles představují stejný ideál jednoty. Západní Evropu Chomjakov viděl jako svět, který podlehl zkáze a stojí v ostrém kontrastu s Ruskem. Nutno však podotknout, že Chomjakov nebyl jako moudrý člověk jednostranný. Choval např. sympatie k Anglii a dopisoval si s teologem Williamem Palmerem. K Rusku a jeho atmosféře dokonce jednou napsal:
„… všude je plno bezbožného lísání, lži prohnilé, pak lenost zmrtvělá a hanebná, a vše mrzkosti je plné…“
Do formování idejí týkajících se ideálu „sobornosti“ zasáhl svým dílem i Michail Vasiljevič Něstěrov (1862-1942), ruský malíř, přední představitel ruského religiózního symbolismu. Studoval pod vedením Pavla Čisťakova na carské akademií umění a později spolupracoval se skupinou umělců známých jako peredvižnici, „pocestní“. V letech 1890 až 1910 žil v Kyjevě a Petrohradě, kde mj. pracoval na freskách, například v chrámu svatého Vladimíra. Poté se přestěhoval do Moskvy, kde strávil zbytek života. Pracoval tam zejména na portrétech, hlavně osobností kultury a vědy, např. obraz Filosofové – portrét Pavla Florenského a Sergeje Bulgakova.
Pavel Alexandrovič Florenskij (1882-1937) byl ruský teolog, filosof, matematik a elektroinženýr, narodil se v rodině železničáře – inženýra, otec pocházel z rodiny ruského ortodoxního kněze a matka z arménské šlechty. V roce 1904 postupuje do Moskevské duchovní akademii v Sergejevem Posadu. Spolu s dalšími studenty založil společnost "Союз Христинской Борьбы" zaměřenou na revoluční přestavbu ruské společnosti v souladu s idejemi a myšlenkami Vladimíra Solovjova. Kvůli členství v této společnosti byl v roce 1906 uvězněn. Později se již v radikálních křesťanských hnutích neangažoval. Během studií teologie jeho zájmy zahrnovaly filosofii, náboženství, umění, folklór a stal se prominentním členem ruského symbolistického hnutí, spřátelil se s Andrejem Bělým, publikoval své práce v magazínu "Nová cesta" (Новый Путь) a Váhy (Весы).
Začal také pracovat na svém hlavním filosofickém díle "Sloup a opora pravdy" (Столп и утверждение истины). Kniha byla publikována až v roce 1924,[9] protože váhal s jejím zveřejněním, přestože větší část měl hotovou již kolem roku 1908. Jde o sérii dvanácti listů svému „bratrovi“, případně „příteli“, který může být symbolicky chápán jako Kristus. Ústředním tématem jeho práce je zkoumání různých významů křesťanské lásky, kterou vidí jako kombinaci Philie - přátelství, a Agape - univerzální láska. Popisuje prastaré křesťanské obřady jako adelphopoiesis – obřady sbratření se mezi věřícími, spojuje mužské přátelství cudným poutem lásky. Navíc je jedním z prvních myslitelů ve dvacátém století, pro které je důležitá idea Božské Sofie.
„V pozadí carů a jejich pádu a Sovětského svazu a jeho zhroucení stály větší světodějné nutnosti, které se nyní, na počátku jednadvacátého století, jasně ukazují. To, co bylo hnacím motorem těchto událostí a co bude hnacím motorem těch budoucích, je hrozící velká konfrontace mezi atlantisty, kteří se snaží ovládnout svět prostřednictvím neoliberalismu, individualismu a globalizace, a obránci náboženství, řádu a tradice, lidmi Eurasie. Můžeme to nazvat „střetem civilizací“ v epickém měřítku“, říká Lachman.
-pokračování-
--------------------------------------------------------
PRAMENY:
[1] Gary Lachman: Turn Off Your Mind: The Mystic Sixties and the Dark Side of the Age of Aquarius. Sidgwick & Jackson, 2001.
[2] Gary Lachman: Aleister Crowley: Magick, Rock And Roll, And The Wickedest Man In The World. TarcherPerigee, Penguin Random House LLC, New York 2014.
[3] Gary Lachman: The Return of Holy Russia: Apocalyptic History, Mystical Awakening, and the Struggle for the Soul of the World. Inner Traditions 2020.
[4] Gary Lachman: Into the Interior: Discovering Swedenborg. The Swedenborg Society, London 2009.
[5] Gary Lachman: Dark Star Rising. Magick and Power in the Age of Trump. TarcherPerigee, Penguin Random House LLC, New York 2018.
[6] Žabák Pepe (Pepe the Frog) je internetový mem, za níž se skrývá zelená antropomorfní žába s lidským tělem, která se objevila poprvé v roce 2005 v komiksu Boy’s Club Matta Furieho. Internetovým memem se stal v roce 2008, když se jeho obrázek rozšířil na internetových stránkách Myspace, Gaia Online a 4chan. Od roku 2015 je jedním z nejpoužívanějších memů na 4chan a Tumblr. V této době se část krajní pravice pokusila učinit z Pepeho svůj symbol. Postupem času vznikly mezi anonymními uživateli jeho další verze, například „Sad Frog“, „Smug Frog“, „Angry Pepe“, „Feels Frog“ a „You will never… Frog“.
[7] Viz Jack Heart & Orage: Esoterní evoluce.
[8] Sk 4,32. Srv. Alexej Chomjakov: Jedna církev. Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2007.
[9] Pavel Florenskij: Sloup a opora pravdy. Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2003.
partner Matrix 2001
